21 Cdo 1503/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny ve věci
péče o nezletilého V. P., zastoupeného Městskou částí P. jako opatrovníkem,
syna J. P., zastoupeného advokátkou, a I. P., o úpravu výchovy a výživy, o
žalobě pro zmatečnost podané otcem proti rozsudkům Okresního soudu v Berouně ze
dne 15. prosince 2000 č.j. P 158/99-185 a Krajského soudu v Praze ze dne 11.
dubna 2001 č.j. 20 Co 118/2001-219, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp.
zn. 4 C 125/2001, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
4. prosince 2002 č.j. 26 Co 385/2002-90, takto:
I. Dovolání otce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 15.12.2000 č.j. P 158/99-185 rozhodl,
že se nezletilý V. svěřuje pro dobu před rozvodem manželství rodičů do výchovy
matky, že otec je povinen počínaje právní mocí rozsudku o výchově nezletilého
pro dobu před rozvodem manželství \"přispívat na výživu\" nezletilého částkou
800,- Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám
matky, že matce se stanoví výživné pro nezletilého počínaje dnem 4.10.1999 do
právní moci výroku o výchově nezletilého pro dobu před rozvodem manželství ve
výši 500,- Kč měsíčně, které je povinna platit vždy do každého 15. dnem v
měsíci předem k rukám otce, že dlužné výživné od října 1999 do listopadu 2000 v
celkové výši 7.000,- Kč je matka povinna zaplatit k rukám otce do 31.3.2001, že
pro dobu po rozvodu manželství se nezletilý V. svěřuje do výchovy matky, že
otec je povinen počínaje právní mocí výroku o rozvodu manželství \"přispívat na
výživu\" nezletilého částkou 800,- Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne
v měsíci předem k rukám matky, a že otec je povinen \"nahradit státu do
pokladny Okresního soudu v Berouně státem zálohované znalečné\" ve výši 9.650,-
Kč.
K odvolání otce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11.4.2001 č.j. 20 Co
118/2001-219 rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku, jímž bylo matce
určeno výživné, tak, že se výživné za dobu od 4.10.1999 do právní moci výroku o
výchově nezletilého otci nestanoví, a v ostatních výrocích jej potvrdil.
Otec se nyní žalobou pro zmatečnost podanou z důvodu uvedeného v ustanovení §
229 odst. 1 písm. c) o.s.ř. domáhal, aby uvedené rozsudky okresního a krajského
soudu byly zrušeny. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že nezletilý V. jako účastník
řízení, který nemá procesní způsobilost, nebyl v původním řízení řádně
zastoupen. Opatrovníkem nezletilého V. byl totiž ustanoven Okresní úřad v B.,
který byl z důvodu \"zřejmé kolize, vzniklé ve správním řízení č.j. 895, resp.
1411/2000/P-1298/KP\", vůči otci podjatý.
Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 8.4.2002 č.j. 4 C 125/2001-75 žalobu
zamítl a rozhodl, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k
závěru, že nezletilý V. byl v původním řízení řádně zastoupen \"kolizním
opatrovníkem\", kterým byl pravomocným usnesením ustanoven Okresní úřad v B.
Ustanovený opatrovník byl jako zástupce nezletilého V. povinen řídit se zájmem
dítěte a nikoliv rodičů a o námitce podjatosti vůči němu vznášené soud nebyl
oprávněn rozhodnout.
K odvolání otce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4.12.2002 č.j. 26 Co
385/2002-90 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se
ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a zdůraznil, že soud, jak vyplývá z
ustanovení § 14 až 17a o.s.ř., není oprávněn rozhodovat o námitce podjatosti
vznesené proti opatrovníku nezletilého. Postup soudu prvního stupně a
odvolacího soudu v původním řízení byl správný a jejich rozhodnutí nejsou
postižena zmatečností, neboť nezletilý byl v tomto řízení řádně zastoupen.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal otec dovolání. Namítá, že
odvolací soud interpretuje ustanovení § 14 až 17a o.s.ř. \"striktně a rigidně
\", což má za následek, že \"koalice opatrovníka s jedním z rodičů, byť se vše
děje formálně ve jménu blaha nezletilého dítěte, činí druhého z rodičů bezmocným
\", neboť zde není \"subjekt, u něhož by mohl tento rodič byť jen upozornit na
to, že zástupce nezletilého dítěte v průběhu spolupráce s rodiči straní jednomu
z nich\". Otec navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a
aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst.1
písm.b), § 238a odst.2 a v § 237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost
[§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž
bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a
odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro
zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst.1
písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k
závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro
zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a
odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Otec dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost.
Podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem
prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím
soudem zrušeno. Dovolání otce proti usnesení odvolacího soudu tedy může být
přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst.1
písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem
[238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a §
237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití
hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a
§ 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v
rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci odvolací soud řešil právní otázku, zda je naplněn důvod
žaloby pro zmatečnost uvedený v ustanovení § 229 odst.1 písm. c) o.s.ř. v
případě, že v řízení péče o nezletilé je ustanoven nezletilému dítěti jako
účastníku tohoto řízení opatrovník, o němž má rodič dítěte za to, že vůči němu
vystupuje \"podjatě\". Protože tato otázka dosud nebyla v rozhodování
dovolacího soudu vyřešena, představuje napadené usnesení odvolacího soudu
rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto
dospěl k závěru, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle
ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení § 229 odst.1 písm.c) o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník
může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího
soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastník řízení neměl procesní
způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§ 29 odst.2 o.s.ř.) a nebyl
řádně zastoupen.
V řízení ve věcech péče o nezletilé (§ 176 a násl. o.s.ř.) je účastníkem řízení
též nezletilé dítě, kterého se předmět řízení týká (srov. § 94 odst.1 o.s.ř.).
Nezletilé dítě nemá (srov. § 20 občanského soudního řádu ve znění účinném do
30.6.2002 a nyní § 20 odst.1 o.s.ř.) v tomto řízení způsobilost samostatně
jednat (procesní způsobilost), a proto musí být v řízení zastoupeno. Zástupcem
nezletilého dítěte jsou především jeho rodiče (srov. § 36 zákona o rodině);
jestliže však může dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem (jako je tomu
právě v řízení ve věcech péče o nezletilé děti), nemůže nezletilé dítě
zastoupit žádný z rodičů a soud mu ustanoví opatrovníka, který bude nezletilé
dítě v řízení zastupovat (srov. § 37 zákona o rodině).
V případě, že soud věc projedná a rozhodne o ní, aniž by byl řádně zastoupen
účastník řízení, který neměl procesní způsobilost, nastala tu nepochybně újma
na procesních právech, k níž došlo v důsledku nesprávného postupu soudu v
průběhu řízení. Z povahy této újmy vyplývá, že se jí může dovolávat jen ten
účastník řízení, v jehož procesněprávních poměrech nastala a který má za to, že
mu nebylo za řízení umožněno - vzhledem k tomu, že nemohl samostatně jednat
před soudem - ani prostřednictvím zástupce řádně vykonávat procesní práva a
plnit procesní povinnosti.
V posuzované věci otec spatřuje naplnění zmatečnosti podle ustanovení § 229
odst.1 písm. c) o.s.ř. v tom, že v řízení nebyl řádně zastoupen nezletilý V.
P., který nemá procesní způsobilost. Tvrzená zmatečnost se tedy netýká
procesněprávních poměrů dovolatele, ale jiného účastníka řízení; k uplatnění
této zmatečnosti tedy otec není - jak vyplývá z výše uvedeného - subjektivně
legitimován a již z tohoto důvodu nemohla být žaloba pro zmatečnost důvodná.
S názorem otce, že nezletilý V. P. nebyl v původním řízení řádně zastoupen,
neboť jeho opatrovníkem byl ustanoven býv. Okresní úřad v B., který byl vůči
otci \"podjatý\", nelze souhlasit.
Opatrovník účastníka řízení je jeho zástupcem na základě rozhodnutí soudu a je
povinen vykonávat procesní práva účastníka řízení a plnit jeho procesní
povinnosti v souladu se zájmy jím zastupovaného účastníka řízení. Zákon
nestanoví - stejně jako je tomu u zástupců účastníků řízení na základě zákona
nebo plné moci - jako předpoklad pro výkon této funkce, aby opatrovník
účastníka řízení byl nepodjatý vůči ostatním účastníkům. Takový požadavek by
ostatně byl absurdní, neboť je zřejmé, že opatrovník při zastupování účastníka
se za řízení může dostat a zpravidla také dostává do střetu s jinými účastníky
řízení, jejichž zájmy a postoje za řízení jsou odlišné od zájmů jím
zastupovaného účastníka řízení. Jestliže opatrovník účastníka řízení vystupuje
za řízení \"podjatě\" vůči ostatním účastníkům řízení, nelze z tohoto úspěšně
dovozovat, že by účastníka řízení nezastupoval řádně.
Uvedené platí i v případě, že v řízení ve věci péče o nezletilé byl ustanoven
opatrovníkem nezletilého dítěte v souladu s ustanoveními § 37 odst.2 větou
druhou zákona o rodině a § 17 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb. (ve znění účinném
v době původního řízení) okresní úřad. V řízení ve věcech péče o nezletilé děti
rozhoduje soud, který je povinen své rozhodnutí přijmout v souladu se zákonem,
aniž by byl vázán nejen názory účastníků řízení, ale i jejich zástupců nebo
opatrovníků. Domníval-li se otec, že Okresní úřad v B. jako opatrovník
nezletilého V. P. v původním řízení sděloval soudu vůči němu zaujatá stanoviska
a zprávy, měl a mohl v původním řízení tvrdit skutečnosti a navrhovat důkazy,
kterými by jeho, z pohledu otce \"podjatá\" sdělení, vyvrátil. Jestliže otec
tak neučinil nebo neměl-li se svými názory a námitkami v původním řízení
úspěch, nelze nyní úspěšně tvrdit, že jiný účastník (nezletilý V. P.) nebyl za
řízení řádně zastoupen.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího
soudu bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst.1
o.s.ř., § 229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou
vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší
soud České republiky dovolání otce podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty
před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem
o.s.ř., neboť otec s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá
právo a ostatním účastníkům řízení v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2003
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu