U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v
právní věci žalobkyně B. M. L., zastoupené JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem
se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 17, proti žalovanému J. L., zastoupenému
JUDr. Petrem Niplem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 11/449, o
rozvod manželství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 29 C
111/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2.
února 2010 č.j. 18 Co 44/2010-57, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se žalobou podanou dne 13.11.2008 u Obvodního soudu pro Prahu 1
domáhala, aby bylo rozvedeno její manželství se žalovaným, které uzavřela dne
24.10.1988 ve Fischenthalu ve Švýcarsku.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 24.11.2008 č.j. 29 C 111/2008-10
řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Dospěl k závěru, že projednání věci brání překážka litispendence, neboť
dosud nebylo pravomocně skončeno řízení o rozvod manželství účastníků, které
bylo zahájeno na návrh žalovaného podaný u soudu již dne 19.10.2007.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 18.6.2009 č.j. 18 Co
256/2009-32 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nezastavuje.
Odvolací soud dovodil, že překážka litispendence již projednání a rozhodnutí
věci nebrání, neboť předchozí řízení o rozvod manželství účastníků zahájené
žalobou podanou žalovaným u soudu dne 19.10.2007 bylo pravomocně skončeno dnem
29.11.2008 a že před odvolacím soudem se dosud řeší jen otázka náhrady nákladů
řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 poté usnesením ze dne 17.9.2009 č.j. 29 C 111/2008-37
znovu řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Zjistil, že žalovaný podal dne 13.11.2008 v 9.00 hod. u
Okresního soudu v Mělníku žalobu o rozvod manželství účastníků a že věc byla
podle pravomocného usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 11.2.2008 č.j. 9 C
302/2008-61 postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Vzhledem k tomu, že dne
13.11.2008 bylo zahájeno též řízení v projednávané věci a že "nelze postavit
najisto, které řízení bylo zahájeno později", soud prvního stupně "volnou
úvahou" z důvodu překážky litispendence zastavil řízení v projednávané věci.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 2.2.2010 č.j. 18 Co
44/2010-57 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že
překážka litispendence "brání tomu, aby se pokračovalo v řízení, jež bylo
zahájeno později", a že zákon neupravuje, jak posoudit situaci, kdy obě řízení
byla zahájena ve stejný den, odvolací soud uzavřel, že "nelze považovat za
nesprávný postup soudu prvního stupně, který zastavil řízení o žalobě
žalobkyně". Na tom nic nemění ani argumentace žalobkyně, že tím byla porušena
její procesní práva, neboť "principy rozhodování soudu o rozvodu manželství se
neliší podle toho, kdo žalobu o rozvod manželství podal". Vzhledem k tomu, že
otázka, podle jakého hmotného práva (českého či švýcarského) bude postupovat
soud prvního stupně v řízení o rozvod manželství, je otázkou právního posouzení
věci, není v rozvodové věci důležité, v jakém postavení se účastníci v řízení
nacházejí.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Vytýká
soudům, že při rozhodování o zastavení řízení postupovaly "volnou úvahou",
ačkoliv jde o "metodu patřící do oblasti dokazování", a že ani nevysvětlily,
"jaký byl obsah této úvahy, tj. proč vlastně zastavily toto řízení a nikoliv to
druhé". Při řešení otázky litispendence měl odvolací soud vzít v úvahu, že by s
ohledem na okolnosti případu "odpovídalo zásadám spravedlnosti", aby bylo
zastaveno řízení zahájené žalovaným; soud měl přihlédnout zejména k předchozímu
jednání účastníků, zejména jejich "korektnosti a smyslu pro respektování práva
a soudních rozhodnutí". Žalobkyně dále dovozuje, že bylo porušeno její "právo
na spravedlivý proces" a "princip rovnosti účastníků", protože soud prvního
stupně nepřímo vyšel vstříc žalovanému, ačkoliv to byl právě on, kdo postupoval
"právně nekorektním způsobem", a že žalovaná strana se v řízení o rozvod
manželství nemůže bránit "účelovému zpětvzetí žaloby". Žalobkyně navrhla, aby
dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o
usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2
písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Řízení je zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení (srov. § 82
odst.1 o.s.ř.).
Zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení (§ 83
odst.1 o.s.ř.).
Překážka věci zahájené (litispendence) podle ustanovení § 83 o.s.ř. patří k
podmínkám řízení, jejichž nedostatek znemožňuje, aby soud v řízení, které bylo
zahájeno později, rozhodl ve věci samé. Pro posouzení, zda je tu překážka věci
zahájené, je rozhodující stav v době rozhodnutí soudu v později zahájeném
řízení.
Překážka věci zahájené uvedená v ustanovení § 83 odst.1 o.s.ř. brání tomu, aby
byla projednána a rozhodnuta stejná věc, o níž již bylo dříve zahájeno jiné
řízení. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok
nebo stav, o němž bylo již zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu
řízení a týchž osob; není přitom samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v
různých řízeních rozdílné procesní postavení, například vystupují-li v jednom
řízení jako žalovaní a v druhém jako žalobci. Tentýž předmět řízení je dán
tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze
stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimiž byl uplatněn. Řízení se
týká týchž osob i v případě, jestliže v pozdějším řízení vystupují právní
nástupci osob, které jsou (byly) účastníky dříve zahájeného řízení.
Pro závěr, kdy bylo zahájeno řízení, je určující - jak vyplývá z ustanovení §
82 odst.1 o.s.ř. - den, v němž došel soudu návrh na jeho zahájení. Došlo-li
soudu ve stejný den více návrhů, byla tím řízení zahájena - bez ohledu na
hodinu a minutu jejich podání - z pohledu ustanovení § 83 odst.1 o.s.ř. ve
stejné době; u těchto řízení proto nelze stanovit, které z nich bylo zahájeno
dřív a které později.
I když v těchto případech není dobře možné stanovit, které z více řízení
zahájených ve stejný den brání projednání a rozhodnutí stejné věci v jiném
řízení, je nepochybné, že - jak správně uvedl odvolací soud - nemůže být v
občanském soudním řízení stejná věc projednávána ve dvou (nebo více) současně
probíhajících řízeních; jedno (ostatní) z těchto řízení proto musí být
zastaveno (§ 104 odst.1 o.s.ř.).
Zákon výslovně nestanoví, které z více současně (ve stejný den) zahájených
řízení ve stejné věci má být zastaveno. Znamená to, že ponechává posouzení této
otázky na úvaze soudu, který přitom postupuje tak, aby byla zajištěna
spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků řízení a aby ochrana
práv byla rychlá a účinná (srov. § 1 a 6 o.s.ř.).
V posuzovaném případě byla řízení o rozvod manželství účastníků, vedená u
Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 29 C 111/2008 a pod sp. zn. 29 C
38/2009, zahájena ve stejný den (dne 13.11.2008). Dospěly-li soudy k závěru, že
má být z těchto řízení zastaveno řízení vedené pod sp. zn. 29 C 111/2008
(zahájené na návrh žalobkyně), není jejich postup v rozporu se zákonem.
Soudům nelze důvodně vytýkat, že by náležitě neuvážily všechny okolnosti
případu nebo ochranu procesních práv žalobkyně. Není tu totiž samo o sobě
důležité "předchozí jednání účastníků", zejména jejich "korektnost a smysl pro
respektování práva a soudních rozhodnutí", ale především skutečnost, že v
řízení o rozvod manželství mají obě strany zcela rovnocenné možnosti při
tvrzení rozhodných skutečností a jejich prokazování a ve výkonu procesních práv
a povinností; na tom nic nemění ani to, že zpětvzetí žaloby o rozvod manželství
není neúčinné ani tehdy, jestliže s ním nesouhlasí žalovaná strana (srov. § 96
odst.3 a 4 a § 222a odst.2 a 3 o.s.ř.), neboť to žalované straně nebrání
domáhat se rozvodu manželství v dalším (samostatném) řízení.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z pohledu uplatněných
dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelkou
tvrzeno), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad
uvedených v ustanovení § 229 odst.1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř.
nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou (další) vadou, která by mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání
žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř.
zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věta první o.s.ř., § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před
středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu
svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. června 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu