21 Cdo 1529/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobců A) MUDr. A. L., B) Ing. V. L., obou zastoupených advokátem,
proti žalovaným 1) M. K., 2) Ing. D. H., oběma zastoupeným advokátkou, o obnovu
řízení, o žalobě pro zmatečnost podané žalobci proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 28. září 2001 č.j. 22 Co 299/2001-100, vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 65 C 1/2002, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu
v Praze ze dne 12. února 2003 č.j. 11 Cmo 266/2002-32, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným na náhradě
nákladů dovolacího řízení 1.935,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k
rukám advokátky.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28.9.2001 č.j. 22 Co 299/2001-100
potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6.5.2001 č.j. 10 C
214/99-56, kterým byl zamítnut návrh žalobců \"na povolení obnovy řízení ve
věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 170/93\" a kterým
bylo žalobcům uloženo, aby zaplatili žalovaným na náhradě nákladů řízení
5.025,- Kč k rukám advokátky, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podali žalobci z důvodu uvedeného v ustanovení § 229
odst.3 o.s.ř. žalobu pro zmatečnost. Žalobu zdůvodnili zejména tím, že městský
soud rozhodl o odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne
6.5.2001 č.j. 10 C 214/99-56 bez nařízení jednání, že i usnesení obvodního
soudu bylo vydáno bez jednání, ačkoliv jím bylo rozhodováno ve věci samé, a
předcházející jednání, při kterém žalobkyně A) sice byla zastoupena advokátem,
avšak \"z osobní účasti se řádně omluvila pro nemoc, aniž se vzdala osobní
účasti na projednávání věci\", bylo odročeno na neurčito, a že soud měl ve věci
provést výslech účastníků řízení, což neučinil. Žalobci mají podezření, že
došlo k \"mimoprocesnímu ovlivnění soudu\", a dovozují, že uvedené vady musí
mít za následek zrušení napadeného usnesení městského soudu a usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6.5.2001 č.j. 10 C 214/99-56.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 11.6.2002 č.j. 65 C 1/2002-14 žalobu pro
zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a
nerozdílně žalovaným na náhradě nákladů řízení 7.890,- Kč k rukám advokátky.
Dospěl k závěru, že v řízení o povolení obnovy řízení bylo nařízeno jednání a
že účastníci prostřednictvím svých \"právních zástupců\" při něm činili návrhy,
vyjadřovali se k věci a k provedeným důkazům, činili přednesy a byli soudem
poučováni. Rozhodl-li obvodní soud o návrhu na povolení obnovy řízení bez
nařízení dalšího jednání, dopustil se sice procesního pochybení, avšak nebyla
tím účastníkům odňata možnost jednat před soudem. Městský soud pak mohl
rozhodnout o odvolání žalobců proti usnesení obvodního soudu podle ustanovení §
214 odst.2 písm.c) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 bez
nařízení jednání. Protože ani postupem městského soudu nebyla účastníkům odňata
možnost jednat před soudem, je žaloba pro zmatečnost nedůvodná.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12.2.2003 č.j. 11 Cmo
266/2002-32 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobci jsou
povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným na náhradě nákladů odvolacího
řízení 3.175,- Kč k rukám advokátky. Odvolací soud dovodil, že žaloba pro
zmatečnost podaná žalobci z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst.3 o.s.ř.
nemůže být důvodná, neboť podle tohoto ustanovení může být podána jen proti
usnesení ve věci samé a napadené usnesení takovým usnesením není, neboť jím
bylo rozhodnuto o návrhu na povolení obnovy řízení. I kdyby žaloba pro
zmatečnost byla přípustná, nemůže být důvodná, neboť postupem obvodního soudu a
ani postupem městského soudu nebylo žalobcům upřeno právo na spravedlivý proces.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že v
řízení o povolení obnovy řízení je nutno usnesení o tom, že se obnova řízení
povoluje nebo že se návrh na povolení obnovy zamítá, považovat za rozhodnutí ve
věci samé. Obdobně jako v žalobě dovozují, že jim nesprávným postupem soudů
byla odňata možnost jednat před soudem, rozebírají původní řízení a nedostatky
v postupu soudů v něm a navrhují, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou
stupňů.
Žalované navrhly, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedly, že \"celé řízení
pro zmatečnost\" je nutno hodnotit jako \"kvalifikovanou snahu o průtahy\" ve
sporu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 20/97, kterým se
domáhají, aby se žalobci vyklidili z bytu v jejích domě, který užívají bez
právního důvodu, a že soudy obou stupňů rozhodly o žalobě pro zmatečnost
správně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez
nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že
dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný
prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst.1
písm.b), § 238a odst.2 a v § 237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost
[§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž
bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a
odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro
zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst.1
písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k
závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro
zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a
odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobci napadají dovoláním usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro
zmatečnost. Podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237
odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci
nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by
bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobců proti usnesení odvolacího soudu
tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §
238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem
[238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a §
237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití
hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a
§ 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v
rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení § 229 odst.3 o.s.ř. účastník může žalobou pro zmatečnost
napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení,
kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení
nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost
podané podle ustanovení § 229 odst.3 o.s.ř. je buď pravomocný rozsudek
odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
rozhodnuto ve věci samé.
Pojem \"věc sama\" je v právní teorii i v soudní praxi vykládán jednotně jako
věc, která je tím předmětem, pro něž se řízení vede. V řízení, v němž jde o to
rozhodnout spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a
žalovaného, je za věc samu pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v
příslušném řízení věcně rozhodnuto (§ 79 odst.1 o.s.ř.).
Rozhodnutí o návrhu (žalobě) na povolení obnovy řízení je naproti tomu
rozhodnutím výlučně procesní povahy, protože je způsobilé založit účastníku jen
procesní právo, totiž nové projednání věci (nyní již ve smyslu věci samé) v
tzv. obnoveném řízení. Rozhodnutí o povolení obnovy řízení tedy neřeší věc samu
(vymezenou žalobou), ale pouze jedinou, a to procesní otázku, zda věc sama bude
případně - bez ohledu na to, že již byla pravomocně rozhodnuta - v obnoveném
řízení znovu projednána a rozhodnuta. Odvolací soud tedy v souladu s ustálenou
judikaturou soudů (srov. například obdobné věci se týkající usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 2.12.1997 sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998) dovodil, že usnesení o návrhu na
povolení obnovy řízení nelze ani z pohledu ustanovení § 229 odst.3 o.s.ř.
považovat za usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní
stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto
dovolání žalobců - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b
odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovaným v souvislosti se zastoupením advokátkou
náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.860,- Kč (srov. § 10
odst.2, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst.1, § 17 odst.2 a § 18 odst.
1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb.) a v paušální
částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. § 13
odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č.
484/2000 Sb.), celkem ve výši 1.935,- Kč. Protože dovolání žalobců bylo
odmítnuto, dovolací soud jim podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224
odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalovaným tyto náklady nahradili.
Žalobci jsou povinni přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám
advokátky, která žalované v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2003
JUDr.
Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu