21 Cdo 1531/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí
oprávněných A) J. H., a B) J. H., proti povinnému J. M., provedením
prací a výkonů, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. E 937/99, o
dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30.
listopadu 1999, č.j. 15 Co 732/99-38, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne
24. ledna 2000, č.j. 15 Co 732/99-48, takto :
I. Dovolání proti usnesení krajského soudu (ve spojení s doplňujícím usnesením)
v části, jíž bylo usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 22. září 1999,
č.j. E 937/99-19, změněno tak, že se zamítá návrh na nařízení výkonu rozhodnutí
k vynucení povinnosti odstranit betonovou troubu z pozemku oprávněných, se
zamítá.
II. Usnesení krajského soudu (ve spojení s doplňujícím usnesením) v
části, jíž bylo usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 22. září 1999, č.j.
E 937/99-19, změněno tak, že se zamítá návrh na nařízení výkonu rozhodnutí k
vynucení povinnosti provést napojení dešťových svodů ze střechy domu č.p. 129 v
T. na dešťovou kanalizaci ve veřejné cestě, a ve výroku o nákladech
vykonávacího řízení, včetně usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 17.
března 2000, č.j. E 937/99-64, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15.
května 2000, č.j. 15 Co 350/2000-78, se zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací
Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. listopadu 1999, č.j. 15 Co
732/99-38, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 24. ledna 2000,
č.j. 15 Co 732/99-48, změnil usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 22.
září 1999, č.j. E 937/99-19, tak, že „návrh na nařízení výkonu rozhodnutí
provedením prací a výkonů k vynucení povinnosti povinného provést napojení
dešťových svodů ze střechy jeho domu čp. 129 v T. na dešťovou kanalizaci ve
veřejné cestě a odstranit betonovou troubu z pozemku oprávněných\" zamítl;
ve výroku o nákladech řízení usnesení soudu prvního stupně zrušil a v tomto
rozsahu věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud uzavřel, že - přestože byli účastníky správního řízení, v němž
Městský úřad v N., odbor výstavby a územního plánování, jako příslušný stavební
úřad vydal dne 2. října 1998, pod č.j. výst./1607/98, 1115/98, rozhodnutí -
oprávněným nesvědčí aktivní legitimace k podání návrhu na nařízení soudního
výkonu rozhodnutí v části, kterou se povinnému ukládá napojit dešťové svody ze
střechy domu č.p. 129 v T. na dešťovou kanalizaci ve veřejné cestě; z
vykonávaného rozhodnutí totiž nevyplývá, že k této povinnosti byl povinný
zavázán ve prospěch oprávněných. V další části, tj. co do povinnosti odstranit
betonovou troubu z pozemku oprávněných, je podle odvolacího soudu výrok
rozhodnutí stavebního úřadu nevykonatelný, neboť z něj není zřejmé, jakou
betonovou troubu a z kterého konkrétního pozemku má povinný odstranit.
Usnesení odvolacího soudu napadli ve výroku o věci samé (tj. vyjma doplněného
kasačního výroku, týkajícího se nákladů řízení) oprávnění dovoláním, ohlašujíce
dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.
\"). Proti závěru o nedostatku své aktivní legitimace namítají, že podle
ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád),
ve znění zákona č. 283/1993 Sb. (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.\"), může návrh
na soudní výkon rozhodnutí podat (vedle vymáhajícího správního orgánu) i
účastník řízení; požadavek, aby šlo o takového účastníka správního řízení, v
jehož prospěch byla správním rozhodnutím uložena nějaká povinnost, uvedené
ustanovení neobsahuje. Názor odvolací soudu podle dovolatelů neobstojí ani ve
vlastní argumentační rovině, protože povinnost napojit dešťové svody na
dešťovou kanalizaci byla ve skutečnosti uložena ve prospěch oprávněných, na
jejichž návrh bylo správní řízení zahájeno (voda ze střechy domu č.p. 129 v T.
stékala na jejich stavební pozemek a podmáčela stavbu). Tato okolnost nevyplývá
sice přímo z výroku rozhodnutí stavebního úřadu, ale má oporu v jeho
odůvodnění. Za nesprávný považují dovolatelé i závěr o nevykonatelnosti
rozhodnutí stavebního úřadu v části ukládající povinnému odstranit betonovou
troubu z jejich pozemku. Povinnému je jistě známo, o který pozemek se jedná
(oprávnění nejsou vlastníky jiného pozemku, takže záměna je vyloučena), a
je zřejmé, že odstraněna má být trouba, jíž vypouštěl na tento pozemek dešťové
vody (jiná betonová trouba na pozemku ostatně není). Specifikace pozemku i
trouby tak nemůže účastníkům správního řízení, kteří jsou znalí místních
poměrů, činit obtíže. Ze všech uvedených důvodů dovolatelé navrhli, aby
napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) projednal věc
podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. Část
dvanáctou, Hlavu první, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony). Po zjištění, že dovolání (ve spojení s jeho zdůvodněním) splňuje
formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem, bylo podáno včas, k tomu
legitimovanými subjekty (oprávněnými) řádně zastoupenými advokátkou (§ 240
odst. 1, § 241 odst. 1, 2 o.s.ř.) a že je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř.
přípustné, neboť směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení
soudu prvního stupně (§ 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), přezkoumal dovolací
soud bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) napadené rozhodnutí (§ 242
odst. 1, 3 o.s.ř.) a dovolání shledal jen zčásti opodstatněným.
Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady taxativně vyjmenované v §
237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti) a - je-li dovolání přípustné - jiné vady
řízení, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3
písm. b/ o.s.ř.); jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem - v daném případě
důvodem podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat
nesprávné právní posouzení věci - včetně toho, jak jej dovolatelé obsahově
vymezili (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány
a ze spisu se nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu jen posouzení
správnosti odvolacím soudem přijatých závěrů, podle kterých oprávnění nebyli z
pohledu rozhodnutí, jehož výkon navrhli, aktivně věcně legitimováni k podání
návrhu na nařízení jeho soudního výkonu (v části výroku vztahující se k
povinnosti napojit dešťové vody na dešťovou kanalizaci) a rozhodnutí stavebního
úřadu není (v části výroku týkající se odstranění betonové trouby) materiálně
vykonatelné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice
správně určenou vyložil nesprávně, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval. Předmětem přezkumu na podkladě dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3
písm. d/ o.s.ř. může být i užití procesního předpisu na daný případ (zde
ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí).
Podle ustanovení § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá
vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V občanském exekučním řízení se vykonávají nejen rozhodnutí, která vydaly soudy
v občanském soudním řízení, ale i exekuční tituly uvedené v § 274 o.s.ř.
Rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je rozhodnutím stavebního úřadu vydaným na
základě § 87 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním
řádu (stavební zákon), ve znění zákonů č. 103/1990 Sb., č. 425/1990 Sb.,
č. 262/1992 Sb., č. 43/1994 Sb., č. 19/1997 Sb. a č. 83/1998 Sb.
(dále jen „zákon č. 50/1976 Sb.\") a § 37 vyhlášky č. 132/1998 Sb.,
kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, tedy
rozhodnutím orgánu státní správy (srov. § 274 písm. f/ o.s.ř.).
Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona č. 50/1976 Sb. nařídí stavební
úřad provedení nezbytných úprav na stavbě vlastníku stavby nebo na stavebním
pozemku vlastníku tohoto pozemku, vyžaduje-li to veřejný zájem z důvodů
hygienických, bezpečnostních, požárních, provozních, ohrožení životního
prostředí a estetických. Ustanovení § 97 zákona č. 50/1976 Sb. pak vymezuje
- speciálně v poměru k ustanovení § 14 zákona č. 71/1967 Sb. - účastníky
řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí ukládající vlastníku stavby nebo pozemku
nezbytné úpravy; jsou jimi osoby, které mají vlastnická nebo jiná práva k
pozemkům a stavbám na nich, včetně sousedních pozemků a staveb na nich, a
jejichž práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím
přímo dotčeny, a dále osoby, které na návrh stavebníka budou odborně vést
realizaci stavby nebo vykonávat odborný dozor (odstavec 1/) a uživatelé
jednotlivých bytů a nebytových prostor, jestliže jejich užívací práva k
pozemkům nebo stavbě mohou být přímo dotčena opatřeními, která mají být v
řízení stavebním úřadem nařízena (odstavec 2/).
Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. návrh na soudní výkon
rozhodnutí mohou podat účastník řízení nebo vymáhající správní orgán.
Při nařízení výkonu rozhodnutí soud zkoumá tzv. věcnou (materiální) legitimaci
oprávněného i povinného z hlediska vykonávaného rozhodnutí, tj. posuzuje, zda
soudní výkon rozhodnutí navrhuje ten, kdo je podle podkladového rozhodnutí
skutečně oprávněným, a zda soudní výkon je navrhován proti tomu, komu je
rozhodnutím uložena povinnost. Důsledkem zjištěného nedostatku věcné legitimace
oprávněného nebo povinného je zamítnutí návrhu na nařízení výkonu
rozhodnutí.
Jestliže v projednávané věci oprávnění byli účastníky řízení, v němž stavební
úřad vydal rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje (z této premisy vycházel i
odvolací soud), přiznává jim bez dalšího ustanovení § 72 odst. 2 zákona č.
71/1967 Sb. legitimaci k podání návrhu na nařízení soudního výkonu
rozhodnutí. Jejich aktivní věcná legitimace v řízení o soudní výkon rozhodnutí
není závislá na tom, zda jim výrok rozhodnutí stavebního úřadu expressis verbis
zakládá (proti povinnému) právo. Rozhodnutí ukládající ve smyslu § 87
zákona č. 50/1976 Sb. povinnému provést nezbytné úpravy na stavbě
nebo pozemku chrání totiž v první řadě veřejný zájem; jeho součástí však navíc
může být i ochrana práv a právem chráněných zájmů individuálních fyzických nebo
právnických osob jako vlastníků pozemků a staveb, které jsou přímo dotčeny
stavem nemovitosti povinného (např. vlastníků sousedních nemovitostí). Tak tomu
je i v projednávaném případě, kdy - jak se podává z obsahu odůvodnění
podkladového rozhodnutí - nenapojení dešťových svodů ze střechy domu č.p. 129 v
T. do kanalizace způsobuje podmáčení stavebního pozemku oprávněných.
Vycházel-li odvolací soud z názoru opačného, je jeho právní posouzení otázky
aktivní věcné legitimace oprávněných nesprávné a dovolací důvod podle § 241
odst. 3 písm. d/ o.s.ř. byl dovolateli uplatněn po právu. Nejvyšší soud proto
napadené usnesení v části, jíž mění usnesení soudu prvního stupně tak, že se
zamítá návrh na nařízení výkonu rozhodnutí stavebního úřadu ukládajícího
napojení dešťové vody ze střechy domu na dešťovou kanalizaci, a v akcesorickém
výroku o nákladech řízení (včetně souvisejících usnesení soudů obou stupňů
týkajících se nákladů řízení), zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 2 věta první
o.s.ř.).
Nezbytným předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí je, aby práva a jim
odpovídající povinnosti byly ve vykonávaném rozhodnutí určeny přesným a
nepochybným způsobem. Rozhodnutí musí vždy obsahovat přesnou individualizaci
oprávněného a povinného, přesné vymezení práv a povinností k plnění, jakož i
přesný rozsah a obsah plnění a přesně stanovenou lhůtu k plnění tam, kde tuto
lhůtu nestanoví přímo procesní předpis. Rozhodnutí, které tyto náležitosti
nemá, není rozhodnutím vykonatelným a nemůže být podkladem pro výkon
soudního rozhodnutí (srov. Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství
při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981, č. 21).
Ukládá-li vykonávané rozhodnutí povinnému „odstranit betonovou troubu z pozemku
manželů H.\", aniž by v jeho výroku nebo odůvodnění byl předmětný pozemek blíže
specifikován (ať již prostřednictvím údajů katastru nemovitostí, tj. parcelního
čísla s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém leží /§ 2 odst. 1 písm.
a/, § 5 odst. 1 písm. a/ zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České
republiky, ve znění zákona č. 89/1996 Sb./, popřípadě jiným
způsobem dostatečně určitým, aby bylo zřejmé, o jakou část zemského povrchu, na
níž je věc, jež má být odstraněna, jde), není splněn požadavek na přesné
vymezení povinnosti plnění co do jejího obsahu; splnění povinnosti odstranit
betonovou troubu je totiž vázáno na místo, na němž se ona věc nalézá, bez toho,
že by toto místo bylo dostatečně vymezeno. Argument, že účastníkům správního
řízení, kteří znají místní poměry, nemůže specifikace pozemku, z něhož má být
betonová trouba odstraněna, činit potíže, neobstojí. Právo a jemu odpovídající
povinnost musí být v rozhodnutí stanoveny určitě proto, aby vykonávací orgán
(soud) věděl, co má být nuceně uskutečněno, a aby nemusel teprve během
vykonávacího řízení zjišťovat, co je obsahem uložené povinnosti (zde z jakého
pozemku má být betonová trouba odstraněna). Byť by tato okolnost byla zřejmá
oprávněným i povinnému, nezhojí se tím neurčitost vykonávaného rozhodnutí,
které se tak - v části týkající se povinnosti odstranit betonovou troubu -
stává materiálně nevykonatelným.
Lze uzavřít, že odvolací soud správně posoudil rozhodnutí stavebního úřadu -
pokud jde o odstranění betonové trouby - jako nevykonatelné; založil-li na
tomto závěru své usnesení, je - v této části - správné. Nejvyšší soud proto
dovolání v tomto rozsahu jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 1 věta před
středníkem o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta
druhá o.s.ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale
znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§
243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. července 2001
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu