Nejvyšší soud Usnesení občanské

21 Cdo 160/2025

ze dne 2025-03-17
ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.160.2025.1

21 Cdo 160/2025-193 USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr. Pavla Malého v právní věci umístěné L. K., zastoupené jako opatrovníkem JUDr. Tomášem Rydvalem, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova č. 196/18, za účasti zdravotního ústavu Psychiatrické nemocnice Bohnice se sídlem v Praze 8, Ústavní č. 91/7, IČO 00064220, o vyslovení přípustnosti držení ve zdravotním ústavu, o žalobě pro zmatečnost podané umístěnou proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. října 2016, č. j. 19 L 2813/2016-8, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2016, č. j. 17 Co 411/2016-20, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 17 Co 411/2016, o dovolání umístěné proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2024, č. j. 5 Co 34/2024-129, takto:

Dovolání se odmítá.

1. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 9. 2024, č. j. 5 Co 34/2024-129, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2024, č. j. 17 Co 411/2016-29a, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 26. 6. 2024, č. j. 17 Co 411/2016-85, kterým bylo opraveno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2024, č. j. 17 Co 411/2016-29a, a ze dne 28. 2. 2024, č. j. 17 Co 411/2016-30a, v záhlaví tak, že umístěná je zastoupena JUDr. Tomášem Rydvalem jako opatrovníkem. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2024, č. j. 17 Co 411/2016-29a, bylo opraveno usnesení téhož soudu ze dne 25. 10. 2023, č. j. 17 Co 411/2016-10a, kterým soud vyloučil řízení o žalobě na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. 10. 2016, č. j. 19 L 2813/2016-8, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2016, č. j. 17 Co 411/2016-20, k samostatnému řízení, v záhlaví tak, že označení soudu správně zní: Městský soud jako soud I. stupně.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podala umístěná dovolání. Uvádí, že

dovolání je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, zda v řízení o uvedených mimořádných opravných prostředcích dovolatelky přísluší ustanovenému procesnímu opatrovníkovi dovolatelku zastupovat podle § 29 odst. 1 a 4 občanského soudního řádu ve spojení s § 69 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních, a dále otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, „zda procesní opatrovnictví v detenčním řízení trvá jen po dobu, v němž trvá důvod jeho ustanovení, tj. dokud je dán některý z důvodů k vedení detenčního řízení podle § 75 zákona o zvláštních řízeních soudních“. Dále namítla, že Městský soud v Praze „rozhodoval mj. usnesení č. j. 17 Co 411/2016-85, ačkoliv k tomu nebyl soudem věcně příslušným“.

3. Podle ustanovení § 240 odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

4. Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by dovolání může podat kterýkoliv z nich. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí.

Oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).

5. Dovolatelka napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. 2. 2024, č. j. 17 Co 411/2016-29a, kterým bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2023, č. j. 17 Co 411/2016-10a, opraveno v záhlaví tak, že označení soudu správně zní: Městský soud v Praze jako soud I. stupně, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 26. 6. 2024, č. j. 17 Co 411/2016-85, kterým bylo usnesení (jakož i usnesení Městského soudu ze dne 28. 2. 2024, č. j.

17 Co 411/2016-30a) opraveno tak, že umístěná je zastoupena advokátem JUDr. Tomášem Rydvalem jako opatrovníkem. Jak soud prvního stupně (v poučení), tak soud odvolací přehlédly, že podle § 202 odst. 1 písm. i) o. s. ř. proti usnesení, kterým bylo opraveno rozhodnutí, netýká-li se oprava výroku rozhodnutí, není odvolání přípustné. Přípustnost odvolání nemůže založit ani nesprávné poučení soudu prvního stupně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, uveřejněné pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, roč. 2001).

Odvolání umístěné proti usnesení soudu prvního stupně tak mohlo být jedině odmítnuto podle ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř.; tento procesní imperativ nemůže překročit ani dovolací soud. Jinak řečeno, dovolací soud nemůže přivodit procesnímu zájmu umístěné příznivější rozhodnutí, neboť i kdyby shledal její dovolání přípustným podle ustanovení § 237 o. s. ř., nemohl by rozhodnout jinak, než usnesení odvolacího soudu změnit a odvolání umístěné proti usnesení soudu prvního stupně odmítnout. V této specifické procesní situaci tak není splněna podmínka odstranitelnosti újmy dovolacím soudem a právo podat dovolání tak nelze umístěné (byť procesně neúspěšné) přiznat.

6. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání umístěné podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

7. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím řízení o žalobě pro zmatečnost nekončí. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 3. 2025

JUDr. Marek Cigánek předseda senátu