21 Cdo 1607/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní
věci žalobce Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích,
Antonína Barcala č. 1461, za účasti 1) JUDr. F. B., 2) V. B. a 3) Ředitelství
silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizace se sídlem v Praze 4, Na
Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, zastoupeného Mgr. Jiřím Sitou, advokátem se
sídlem v Praze 1, Rybná č. 682/14, o vyvlastnění pozemků, vedené u Krajského
soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 72/2009, o dovolání žalobce proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2011 č.j. 11 Cmo 312/2010-123, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Účastník 3) podal dne 24.8.2006 u Obecního úřadu Dolní Břežany návrh, aby byly
vyvlastněny pozemky označené jako "pozemková parcela č. 353/11, pozemková
parcela č. 353/52, pozemková parcela č. 353/51, pozemková parcela č. 353/78 a
pozemková parcela č. 353/79, všechny v katastrálním území H. u Z.", které jsou
ve společném jmění účastníků 1) a 2) a na nichž vázne soudcovské zástavní právo
zřízené ve prospěch pohledávky R. V. ve výši 492.053,- Kč.
Obecní úřad Dolní Břežany, odbor výstavby, rozhodnutím ze dne 7.11.2006 sp.
zn. SÚ-5391/06/Ti/Vy návrhu na vyvlastnění vyhověl a stanovil náhradu za
vyvlastnění ve výši 6.504.540,- Kč s tím, že ve výši 6.012.487,- Kč bude
vyplacena účastníkům 1) a 2) a ve výši 492.053,- Kč "bude uložena na depozitu
ŘSD do doby vyjasnění zástavního práva soudcovského E 1134/2000-9, vydaného
Okresním soudem Praha - západ dne 5.3.2001, které nabylo právní moci ke dni
11.3.2003".
K odvolání žalobce Krajský úřad Středočeského kraje, odbor územního a
stavebního řízení, rozhodnutím ze dne 12.1.2007 sp. zn. SZ 175499/2006/KUSK ÚSŘ/
TK rozhodnutí Obecního úřadu Dolní Břežany zrušil a věc vrátil k novému
projednání "stavebnímu úřadu MěÚ Černošice". Dospěl k závěru, že byl stanoven
chybně okruh účastníků vyvlastňovacího řízení, když do něho nebyl zahrnut
žalobce, v jehož prospěch bylo k nemovitostem zřízeno zástavní právo, a že i
další vady vyžadují, aby bylo v řízení dále pokračováno.
Městský úřad Černošice poté usnesením ze dne 12.3.2007 sp. zn. výst.:
5391/2006/Ku/H.Z./P351/11/Vy a č.j. MEUC-008500/2007 rozhodl o "vyloučení
účastníka řízení Okresní správy sociálního zabezpečení" z vyvlastňovacího
řízení, neboť z "výpisu z Katastru nemovitostí pro Středočeský kraj
vyhotoveného ke dni 22.2.2007 pro LV 498 pro k.ú. H. u Z., obec Z.," vyplývá,
že "zástavní právo soudcovské ve prospěch zástavního věřitele" bylo "již
vymazáno", a usnesením ze dne 28.5.2007 sp. zn. výst.:5391/2006/Ku/Z/353/11/vy
a č.j. MEUC-008500/2007 zastavil "řízení o vyvlastnění pozemků parc. č. 353/11,
353/51, 353/52, 353/78 a 353/79 v k.ú. H. u Z., všechny zapsané ke dni
1.12.2006 na LV 39 v k.ú. H. u Z., obec Z.", když dovodil, že "nemá o čem
rozhodovat, neboť došlo k dohodě mezi vyvlastňovaným a vyvlastnitelem, která
již byla naplněna (pozemky a větší část peněz byla převedena), byť je jako
nabývací titul pro dané pozemky na výpisu v katastru nemovitostí uvedeno
rozhodnutí stavebního úřadu č.j. SÚ-5391/06/Ti/Vy", a "vyvlastňovací úřad se
tak ocitl v situaci, kterou přiměřeně shodně popisuje ustanovení § 23 odst.2
písm.b) vyvlastňovacího zákona, byť vyvlastňovacímu úřadu nebyla předložena
žádná dohoda", přičemž "zástavní věřitel nepředložil pravomocnou důkazní
listinu, která by potvrzovala jeho práva zástavního věřitele".
K odvolání žalobce Krajský úřad Středočeského kraje, odbor územního a
stavebního řízení, rozhodnutím ze dne 19.7.2007 sp. zn. SZ 91657/2007/KUSK ÚSŘ/
TK a č.j. 99334/2007/KUSK zamítl odvolání proti usnesení Městského úřadu
Černošice ze dne 12.3.2007 sp. zn. výst.: 5391/2006/Ku/H.Z./P351/11/Vy a č.j.
MEUC-008500/2007 a potvrdil usnesení Městského úřadu Černošice ze dne 12.3.2007
sp. zn. výst.:5391/2006/Ku/H.Z./P351/11/Vy a č.j. MEUC-008500/2007. Shodně s
Městský úřadem Černošice dovodil, že podle "výpisu z Katastru nemovitostí,
vyhotoveného ke dni 22.2.2007 pro LV 39 katastrálním úřadem Středočeského
kraje, pracovištěm Praha - západ, který je "pro stavební úřad závazný", došlo
"ke změně vlastnických práv k pozemkům, která jsou rozhodná pro přiznání
postavení účastníka řízení", a že proto žalobce "nemá žádná práva k
vyvlastňovaným pozemkům a tudíž ani právo postavení účastníka řízení o
vyvlastnění".
Žalobou "do rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 246 odst.1 zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, a § 28 a § 31 zákona č.
184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke
stavbě, v platném znění" podanou u Krajského soudu v Praze dne 10.8.2007 se
žalobce domáhal, aby rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru
územního a stavebního řízení, ze dne 19.7.2007 sp. zn. SZ 91657/2007/KUSK ÚSŘ/
TK a č.j. 99334/2007/KUSK bylo "nahrazeno rozsudkem, kterým bude usnesení
Městského úřadu Černošice ze dne 12.3.2007 sp. zn. výst.:
5391/2006/Ku/H.Z./P351/11/Vy a č.j. MEUC-008500/2007 zrušeno". Žalobu zdůvodnil
zejména tím, že na zástavní právo zřízené v jeho prospěch "nemohou mít vliv
jakákoliv usnesení, vydaná Okresním soudem Praha - západ v rámci výkonu
rozhodnutí prodejem nemovitostí", a že "uvedené soudní řízení s probíhajícím
správním řízením přímo nesouvisí, neboť je zcela zjevné, že k údajnému zániku
zástavního práva k vyvlastňovaným pozemkům ve prospěch žalobce mělo dojít až na
základě zrušeného rozhodnutí Obecního úřadu Dolní Břežany zn. SÚ-5391/06/Ti/Vy
ze dne 7.11.2006, které nikdy nenabylo právní moci".
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21.6.2010 č.j. 36 C 72/2009-89 žalobu
zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že smlouvou ze dne 22.2.2010 se účastníci 1), 2) a
3) "dohodli na prodeji všech sporných pozemků" a že "práva z této smlouvy byla
dnem 8.3.2010 vložena do katastru nemovitostí", a uzavřel, že za těchto
okolností "vyvlastňovací řízení nejenže nepokračuje, ale ani pokračovat nemůže,
když odpadl předmět a důvod tohoto řízení", a že "nemožnost přezkumu je důvodem
k zamítnutí žaloby, ať byl důvod jakýkoli".
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3.2.2011 č.j. 11 Cmo
312/2010-123 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu odmítl, a
rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit účastníku 3) na náhradě nákladů řízení
před soudy obou stupňů 13.800,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Sity a že ve
vztahu mezi žalobcem a účastníky 1) a 2) nemá žádný z nich právo na náhradu
nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl k závěru, že "z
projednání věci soudem v občanském soudním řízení jsou vyloučeny žaloby, které
napadají rozhodnutí správních orgánů, jimiž není před správním orgánem řízení
skončeno, a tedy i žaloby proti rozhodnutí správního orgánu jen procesní
povahy, jimž se řízení nekončí". Vzhledem k tomu, že správní orgán rozhodl
napadeným rozhodnutím "o vyloučení žalobce jako účastníka řízení ve věci
vyvlastnění pozemkových parcel", které má jen procesní povahu, a že usnesení
správních orgánů "procesní povahy" již "pozbyla účinnosti", neboť řízení ve
věci vyvlastnění předmětných pozemků bylo zastaveno, je žaloba podle odvolacího
soudu nepřípustná a musela být tedy podle ustanovení § 250g odst.1 písm.c)
občanského soudního řádu odmítnuta.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Poté, co
vylíčil dosavadní průběh řízení před správními orgány a soudy, žalobce
dovozuje, že závěry odvolacího soudu nemají oporu v ustanovení § 244 občanského
soudního řádu; kdyby měl názor odvolacího soudu obstát, nutně by vznikla
otázka, zda ustanovení § 244 občanského soudního řádu neodporuje ustanovení §
36 odst.2 Listiny základních práv a svobod. Žalobce dále vytknul odvolacímu
soudu, že o odvolání rozhodl v rozporu s ustanovením § 223 občanského soudního
řádu místo rozsudku usnesením a navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí
soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť
napadené usnesení bylo vydáno v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona
č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání
žalobce proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a
že je přípustné podle ustanovení § 245 a § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř., Nejvyšší
soud ČR věc bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) přezkoumal podle
ustanovení § 242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit podle zákona č. 184/2006
Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákona
o vyvlastnění), ve znění účinném do 30.6.2012 (srov. též Čl. II bod 2 zákona č.
405/2012 Sb.) [dále jen "zákona o vyvlastnění"] a podle ustanovení Části páté
občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů)
ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen "OSŘ").
Rozhodl-li správní orgán (tj. orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného
celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený
podle zvláštního právního předpisu) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné
právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a
obchodních vztahů (§ 7 odst. 1 OSŘ) a o nichž podle zákona rozhodují správní
orgány (srov. § 7 odst.2 OSŘ), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní
moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení (srov.
§ 244 odst.1 OSŘ); to neplatí, rozhodl-li o sporu nebo o jiné právní věci
rozhodce nebo stálý rozhodčí soud, nebo jestliže se rozhodnutí správního orgánu
v důsledku námitek nebo jiného obdobného úkonu účastníka právního vztahu
učiněného před správním orgánem podle zvláštního zákona zrušuje nebo pozbývá
účinnosti, anebo odkázal-li podle zvláštního právního předpisu správní orgán
účastníky právního vztahu s jejich nároky na řízení před soudem (srov. § 244
odst.2 OSŘ). K návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých
právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti
založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta; tento návrh se nazývá
žalobou (srov. § 246 odst.1 OSŘ).
Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (uvedených v ustanovení § 42
odst. 4 OSŘ) obsahovat označení účastníků řízení, sporu nebo jiné právní věci,
o které správní orgán rozhodl, a rozhodnutí správního orgánu, vylíčení
skutečností, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas, údaje o tom, v čem
žalobce spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech,
označení důkazů, které by měly být v řízení před soudem provedeny, jakož i to,
v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta
a jak má být spor nebo jiná právní věc soudem rozhodnuta (srov. § 246 odst.2
OSŘ). Žaloba je nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním
orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné
prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány (§ 247 odst.2
OSŘ). Žalobu, která je nepřípustná, soud odmítne [§ 250g odst.1 písm.c) OSŘ]; z
ustanovení § 245 a § 167 odst.1 OSŘ vyplývá, že o tom rozhodne usnesením.
Věc vyvlastnění (odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva
odpovídajícího věcnému břemeni k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu
vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem) je právní věcí, která vyplývá z
občanskoprávních vztahů a o níž podle zákona rozhoduje správní orgán -
vyvlastňovací úřad (srov. § 15 zákona o vyvlastnění). Nabylo-li rozhodnutí
vyvlastňovacího úřadu právní moci, může být - jak vyplývá z ustanovení § 244
odst.1 OSŘ - tatáž věc vyvlastnění projednána na návrh (na základě žaloby
podané podle ustanovení § 246 OSŘ) v občanském soudním řízení způsobem a za
podmínek uvedených v Části páté občanského soudního řádu (§ 244 až 250l OSŘ) a
v ustanovení § 28 zákona o vyvlastnění.
Z uvedeného v první řadě vyplývá, že projednání věci soudem v řízení podle
Části páté občanského soudního řádu nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti
(zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo
rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata
projednání a rozhodnutí téže věci (sporu nebo jiné právní věci), o níž bylo
pravomocně rozhodnuto správním orgánem, v občanském soudním řízení spočívá v
tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před
správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným
rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci
pravomocně rozsouzené vytvořenou pravomocným rozhodnutím správního orgánu -
požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí
ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání
věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho
výsledky vázáno, a předpokládá, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém
rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem
definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu
(novému) projednání a rozhodnutí.
Z uvedené premisy vycházejí (mimo jiné) požadavky na obsah žaloby uvedené v
ustanovení § 246 odst.2 OSŘ; náležitostí žaloby tedy není návrh na "zrušení,
změnu nebo nahrazení napadeného pravomocného rozhodnutí správního orgánu", ale
- kromě dalšího -značení rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo řízení ve
věci (samozřejmě ve vztahu k žalobci) před správním orgánem skončeno (zcela,
zčásti nebo mezitímně), a údaj o tom, "v jakém rozsahu má být spor nebo jiná
právní věc soudem projednána a rozhodnuta", a "jak má být spor nebo jiná právní
věc soudem rozhodnuta", tedy, řečeno jinak, údaj o tom, v jakém rozsahu má být
věc již pravomocně rozhodnutá správním orgánem znovu projednána a rozhodnuta
soudem a jak (jakým způsobem) má soud o předmětu řízení (již pravomocně
rozhodnutém správním orgánem) znovu (a definitivním způsobem) rozhodnout.
V projednávané věci žaloba podaná u Krajského soudu v Praze dne 10.8.2007
uvedeným požadavkům neodpovídá. Žalobce sice v žalobě označil rozhodnutí,
kterým bylo řízení před vyvlastňovacím úřadem (vůči němu) skončeno, domáhal se
však něčeho, co vůbec nemůže být předmětem řízení podle Části páté občanského
soudního řádu ("nahrazení" rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje,
odboru územního a stavebního řízení, ze dne 19.7.2007 sp. zn. SZ
91657/2007/KUSK ÚSŘ/TK a č.j. 99334/2007/KUSK rozhodnutím soudu) a neuvedl - v
rozporu s ustanovením § 246 odst.2 OSŘ - ani to, v jakém rozsahu má být věc
vyvlastnění soudem (vůči němu) projednána a rozhodnuta, a ani údaj o tom, jak
má být věc vyvlastnění soudem (vůči němu) rozhodnuta (rozsudek soudu nahrazuje
rozhodnutí správního orgánu - jak vyplývá rovněž z ustanovení § 250j odst. 1 a
2 OSŘ – jen tehdy, dospěje-li soud k závěru, že má být rozhodnuto jinak, než
rozhodl správní orgán, o sporu nebo o jiné právní věci a nikoliv jen o
některých otázkách řešených v průběhu řízení). Považoval-li žalobce tuto žalobu
za úkon, kterým bylo zahájeno řízení podle Části páté občanského soudního řádu,
je třeba vytknout soudu prvního stupně, že postupem podle ustanovení § 245 a §
43 OSŘ žalobce nevedl k tomu, aby žalobu doplnil o náležitosti, pro jejichž
nedostatek nebylo možné v řízení pokračovat, a odvolacímu soudu, že nezjednal
[způsobem vyplývajícím z ustanovení § 245, § 219a odst.1 písm.a) a § 221 odst.1
písm.a) OSŘ] nápravu.
Žaloba podle Části páté občanského soudního řádu je nepřípustná [a soud ji
proto odmítne podle ustanovení § 250g odst.1 písm.c) OSŘ] tehdy, byla-li
uplatněna v některém z případů uvedených v ustanovení § 244 odst.2 OSŘ nebo v
ustanovení § 247 odst.2 OSŘ. Okolnost, že rozhodnutí, kterým bylo řízení (vůči
žalobci) u správního orgánu pravomocně skončeno, má "jen procesní povahu", sama
o sobě neodůvodňuje závěr o nepřípustnosti žaloby; soudy - kromě toho, že si
náležitě neuvědomily, že předmětem řízení podle Části páté občanského soudního
řádu není přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu
(způsobem obdobným správnímu soudnictví) - nevzaly, učinily-li závěr o
nepřípustnosti žaloby, v úvahu rovněž to, že věc pravomocně rozhodnutá správním
orgánem může být na návrh znovu projednána a rozhodnuta soudem, i kdyby
rozhodnutí správního orgánu vskutku mělo "procesní povahu", ledaže by žaloba
byla nepřípustná podle ustanovení § 244 odst.2 nebo § 247 odst.2 OSŘ (a o
takový případ se v projednávané věci nepochybně nejednalo).
K žalobě je sice oprávněn - jak uvedeno již výše - ten, kdo tvrdí, že byl
dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva
nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Žaloba ovšem
může být úspěšná jen tehdy, byl-li žalobce vskutku rozhodnutím správního orgánu
dotčen na svých právech nebo povinnostech, tedy, řečeno jinak, utrpěl-li
žalobce na svých právech nebo povinnostech újmu (byť i jen málo významnou) a
lze-li tuto újmu odstranit tím, že o sporu (jiné právní věci) bude znovu a již
definitivně rozhodnuto soudem (jinak, než jak rozhodl správní orgán). Ukáže-li
se za řízení před soudem, že žalobce nebyl (nemohl být) na svých právech nebo
povinnostech dotčen rozhodnutím správního orgánu, ačkoliv to tvrdil, soud
žalobu zamítne podle ustanovení § 250i OSŘ.
V projednávané věci soudy zjistily, že řízení o vyvlastnění pozemků "parc. č.
353/11, 353/51, 353/52, 353/78 a 353/79 v k.ú. H. u Z., všechny zapsané ke dni
1.12.2006 na LV 39 v k.ú. H. u Z., obec Z." bylo usnesením Městského úřadu
Černošice ze dne 28.5.2007 sp. zn. výst.:5391/2006/Ku/Z/353/11/vy a č.j.
MEUC-008500/2007 zastaveno a že kupní smlouvou ze dne 22.2.2010 účastníci 1) a
2) prodali předmětné pozemky žalovanému 3) [vlastnické právo podle této smlouvy
bylo vloženo do katastru nemovitostí dne 8.3.2010 s tím, že účinky vkladu práva
vznikly ke dni 25.2.2010]. Vzhledem k tomu, že v řízení (vedeném původně před
Obecním úřadem Dolní Břežany a posléze před Městským úřadem Černošice) k
vyvlastnění předmětných pozemků nakonec nedošlo a že předmětné pozemky nyní ani
nemohou být účastníkům 1) a 2) vyvlastněny, žalobce (který tvrdí, že mu svědčí
k předmětným pozemkům zástavní právo) ve svých právech rozhodnutím ve věci
vyvlastnění nemohl být poškozen, když výsledek projednávání návrhu účastníka 3)
na vyvlastnění předmětných pozemků nemá (a nemůže mít) na právní postavení
žalobce jakýkoliv vliv.
Žalobce nedůvodně vytýká odvolacímu soudu, že rozhodl o jeho odvolání proti
rozsudku soudu prvního stupně usnesením. Odvolací soud náležitě vzal v úvahu,
že rozhodl ve věci způsobem, pro nějž je předepsána - jak uvedeno výše - forma
usnesení, když rozsudkem by rozhodoval (ve smyslu ustanovení § 245 a 223 OSŘ)
jen tehdy, kdyby jeho rozhodnutí mělo meritorní povahu. Ostatně, i kdyby
odvolací soud zvolil pro své rozhodnutí chybnou formu, nejde (a nemůže jít) o
takovou vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud dospěl, byť nikoliv ze zcela přiléhavých
důvodů, k závěru, že žalobcova žaloba, i kdyby nebyla postižena výše zmíněnými
vadami a i kdyby odpovídala požadavkům ustanovení § 246 odst.2 OSŘ, nemůže být
úspěšná. Nejvyšší soud ČR proto - rovněž s přihlédnutím k zásadně hospodárnosti
řízení - dovolání žalobce podle ustanovení § 245 a § 243d písm.a) o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 245, §
243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před
středníkem o.s.ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo zamítnuto, na náhradu
nákladů dovolacího řízení nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení
žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2014
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu