USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné Varial Investment, s. r. o. se sídlem v Ústí nad Labem, U Chemičky č. 967/1, IČO 05991013, zastoupené Mgr. Pavlem Baťkem, advokátem se sídlem v Příbrami I, náměstí T. G. Masaryka č. 142, proti povinnému P. A. T., zastoupenému JUDr. Zbyňkem Zachou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 857/18, prodejem zástavy, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u soudního exekutora Mgr. Davida Chaloupky, se sídlem exekutorského úřadu v Kroměříži, Jánská č. 25/1, pod sp. zn. 122 EX 895/09, a u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 53 Nc 9571/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. února 2024, č. j. 10 Co 44/2024-157, 10 Co 45/2024-157, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 27. 2. 2024, č. j. 10 Co 44/2024-157, 10 Co 45/2024-157, Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2023, č. j. 53 Nc 9571/2009-126, jímž tento soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (výrok I.), a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 2023, č. j. 53 Nc 9571/2009-131, jímž tento soud zamítl návrh povinného na odklad exekuce (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nebyl prokázán žádný z tvrzených důvodů zastavení exekuce (splnění dluhu, nevykonatelnost exekučního titulu), jakož ani žádný z důvodů pro odklad exekuce.
2. Proti usnesení odvolacího soudu (a to pouze proti výroku I.) podal povinný dovolání; oprávněná navrhla jeho odmítnutí pro jeho zjevnou nepřípustnost.
3. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání povinného podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
4. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
5. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
6. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.
7. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
8. Podle ustanovení § 241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení.
9. Dovolání povinného je zcela doslovným opisem (prostřednictvím počítačové techniky „zkopírovaných“) pasáží, použitých v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně (podání ze dne 20. 12. 2023); obsah dovolání v bodě III. tak doslova kopíruje bod III. podání ze dne 20. 12. 2023, obsah dovolání v bodě IV. je kopií bodu IV. podání ze dne 20. 12. 2023 (pouze v nadpisu je slovo „odvolání“ nahrazeno slovem „dovolání“).
10. Tento přístup ke koncipování dovolacích námitek je však v rozporu s výše citovaným ustanovením § 241a odst. 4 o. s. ř.; není obsahového rozdílu mezi „poukazem“ na podání a doslovnou citací (resp. okopírováním) těchto podání, či jejich částí (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2022, sp. zn. 21 Cdo 2512/2022).
11. Přípustnost dovolání nemůže založit ani skutečnost, že dovolatel v bodě II. obsahu dovolání formálně poukazuje na to, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud jednak odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu a jednak jde o otázky, které nebyly v praxi dovolacího soudu dosud řešeny“, aniž by formuloval jakoukoliv otázku, která by uvedeným předpokladům vyhovovala; pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části k projednání dovolání nepostačuje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 4/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod publikačním číslem 116/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
12. Pakliže dovolání povinného žádnou jinou argumentaci neobsahuje, musel Nejvyšší soud České republiky dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 7. 2024
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu