21 Cdo 1645/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného L.
H., zastoupeného advokátem, proti povinnému L. V., zastoupenému advokátkou, pro
3.100,- Kč s příslušenstvím přikázáním pohledávky z účtu povinného u banky,
vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 15 E 622/2000, o dovolání
oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. června 2003 č.j.
12 Co 854/2002-30, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k
dalšímu řízení.
Na návrh oprávněného Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 27.6.2000 č.j.
15 E 622/2000-6 nařídil podle usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.4.2000
č.j. 28 Co 83/98-32 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 3.100,- Kč a
\"nákladů výkonu rozhodnutí\" ve výši 1.200,- Kč výkon rozhodnutí přikázáním
pohledávky z účtu povinného č. 664945-701/0100, popřípadě dalších účtů
povinného u \"peněžního ústavu K. a.s.\".
K odvolání povinného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30.6.2003 č.j. 12 Co
854/2002-30 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh oprávněného na
nařízení výkonu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.4.2000 č.j. 28 Co
83/98-32 k uspokojení pohledávky ve výši 3.100,- Kč přikázáním pohledávky z
účtů povinného u \"K. B., a.s\" zamítl, a rozhodl, že oprávněný je povinen
zaplatit povinnému na náhradě nákladů odvolacího řízení 900,- Kč k rukám
advokátky. Odvolací soud dovodil, že usnesením Okresního soudu v Prostějově ze
dne 18.12.1997 č.j. 9 C 148/97-20 bylo \"řízení ve věci samé zastaveno\",
povinnému byl vrácen soudní poplatek ve výši 268,- Kč a \"současně mu bylo
uloženo uhradit oprávněnému na nákladech řízení 2.650,- Kč\" a že k odvolání
povinného bylo toto usnesení soudu prvního stupně změněno usnesením Krajského
soudu v Brně ze dne 10.4.2000 č.j. 28 Co 83/98-32 \"pouze tolik, že bylo
napraveno pochybení soudu prvního stupně, pokud nestanovil lhůtu k plnění a
neurčil, že plnění se má stát k rukám zástupce oprávněného\"; současně byl
tímto usnesením krajského soudu povinný zavázán k úhradě nákladů odvolacího
řízení ve výši 450,- Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí s tím, že tyto
náklady mají být uhrazeny zástupci oprávněného. Podle názoru odvolacího soudu
je \"vadou tohoto rozhodnutí, kterou lze považovat za jinou zřejmou nesprávnost
ve smyslu ust. § 164 o.s.ř.\", okolnost, že \"vykonávaným rozhodnutím nebylo
vyjádřeno, kdo je tímto zástupcem a jaké je jeho sídlo\", a to ani v jeho
záhlaví, ani ve výrokové části. Z uvedeného důvodu - aniž by bylo \"podstatným,
že povinný mohl případně z průběhu dosavadního nalézacího řízení vědět, kdo je
zástupcem oprávněného, neboť ten se mohl změnit\" - nemůže být k výkonu
navržené rozhodnutí považováno z materiální stránky za vykonatelné, dokud
nedojde k nápravě postupem podle ustanovení § 164 o.s.ř.; protože se tak dosud
nestalo, musel být návrh na výkon tohoto rozhodnutí zamítnut.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání. Namítá, že
\"právní zástupce oprávněného\" je \"zcela zřetelně a přesně\" uveden v
usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 18.12.1997 č.j. 9 C 148/97-20, s
nímž tvoří usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.4.2000 č.j. 28 Co 83/98-32
\"nedílnou součást\", a proto \"nebylo nutné ještě specifikovat právního
zástupce ve výrokové části\", a že sídlo \"právního zástupce oprávněného\" je
\"specifikováno zcela přesně v záhlaví usnesení OS Prostějov č.j. 15 E
622/2000-6, kde je jasně uvedeno sídlo advokáta\". I kdyby však \"opravdu
nebylo určení platebního místa v usnesení odpovídající\", mohl povinný plnit
přímo oprávněnému \"na jeho adresu uvedenou v záhlaví\". Protože usnesení
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, oprávněný
navrhl, aby je dovolací soud zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení.
Povinný navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl. Uvedl, že dovolání \"se týká
zaplacení částky ve výši 3.100,- Kč a nákladů řízení ve výši 900,- Kč\" a že ve
smyslu ustanovení § 237 odst.2 písm.a) o.s.ř. není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal
podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen
\"o.s.ř.\" - (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému
usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst.
1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle
ustanovení § 238a odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal bez jednání (§ 243a odst.1
věta první o.s.ř.) napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. a dospěl
k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá
vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí;
uvedené ustanovení se použije nejen na výkon rozhodnutí vydaných v občanském
soudním řízení, ale i na výkon dalších titulů, uvedených v ustanovení § 274
o.s.ř.
Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého
plnění soud - z hlediska jeho věcného posouzení - zkoumá, zda rozhodnutí (jiný
způsobilý titul), jehož výkon je navrhován, bylo vydáno orgánem, který k tomu
měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda
oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován
v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí
pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem,
zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí
není zřejmě nevhodný. Při výkonu rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat
věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí
(jiného titulu), jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj
vycházet.
Z hlediska materiálního jsou rozhodnutí nebo jiné tituly, uvedené v ustanovení
§ 274 o.s.ř., vykonatelné tehdy, jestliže obsahují přesnou individualizaci
oprávněného a povinného, přesné vymezení práv a povinností k plnění, přesný
rozsah a obsah plnění a přesně stanovenou lhůtu k plnění (srov. právní názor
vyjádřený například ve Zhodnocení býv. Nejvyššího soudu ČSR \"K některým
otázkám praxe soudů a státních notářství ve věcech soudního výkonu rozhodnutí\"
ze dne 18.2.1981 zn. Cpj 159/79, uveřejněné pod č. 21 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 1981, a v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 14.4.1999 sp. zn. 21 Cdo 2020/98, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000).
V projednávané věci odvolací soud dospěl - jak vyplývá z odůvodnění napadeného
usnesení - k závěru, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.4.2000 č.j.
28 Co 83/98-32, jehož výkonu se oprávněný domáhá, není po materiální stránce
vykonatelné, neboť v něm nebylo vyjádřeno, kdo je \"právním zástupcem
oprávněného\", jemuž byl povinný zavázán zaplatit přisouzenou pohledávku
(náhradu nákladů řízení), a jaké je jeho sídlo. S tímto závěrem nelze souhlasit.
Podle ustanovení § 149 odst.1 o.s.ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž
byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada
těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že v případě, zastupoval-li účastníka řízení
advokát a je-li proto povinný povinen zaplatit přisouzenou náhradu nákladů
řízení advokátu, je věřitelem povinného účastník řízení. Výrok rozhodnutí soudu
o tom, že náhrada nákladů řízení má být zaplacena advokátu (k jeho rukám), pak
představuje určení platebního místa; nic se jím nemění na tom, že advokát není
věcně legitimován k náhradě nákladů řízení a že tento nárok nemůže vlastním
jménem vymáhat cestou výkonu rozhodnutí, neboť nositelem přisouzeného práva je
vždy jím zastupovaný účastník řízení (srov. též právní názor vyjádřený pod
bodem XV. ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia \"K výkladu
ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání\" ze dne 17.6.1998
zn. Cpjn 19/98, které bylo uveřejněno pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 1998).
Vzhledem k tomu, že věřitelem (oprávněným) z pohledávky na náhradě nákladů
řízení je vždy účastník řízení, nemůže být na újmu vykonatelnosti rozhodnutí
soudu po materiální stránce okolnost, že v něm nebylo řádně určeno platební
místo [přesně individualizován advokát, jemuž (k jehož rukám) má být náhrada
nákladů řízení zaplacena]. Rozhodující totiž v tomto směru je, zda v něm byl -
jak vyplývá z výše uvedeného - přesně individualizován advokátem zastupovaný
účastník, jemuž byla náhrada nákladů řízení přiznána; stane-li se tak, pak lze
uzavřít, že v rozhodnutí soudu byl přesně individualizován oprávněný a že z
tohoto pohledu je rozhodnutí po materiální stránce vykonatelné.
Nejvyšší soud ČR z uvedených důvodů dospěl k závěru, že na vykonatelnost
rozhodnutí soudu o náhradě nákladů řízení z materiálního hlediska nemá vliv
okolnost, zda v něm byl přesně individualizován také advokát, jemuž (k jehož
rukám) má být přisouzená náhrada nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 149
odst.1 o.s.ř. zaplacena.
S odvolacím soudem nelze souhlasit ani v tom, že by z usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 10.4.2000 č.j. 28 Co 83/98-32 nebylo patrno platební místo
přisouzené pohledávky náhrady nákladů řízení.
I když ve výroku tohoto usnesení a ani v jeho záhlaví se přímo neuvádí, advokát
(\"právní zástupce\"), jenž oprávněného v řízení zastupoval, není to na újmu
řádného určení platebního místa, je-li z rozhodnutí možné bez pochybností
dovodit, kterému advokátu má být přisouzená náhrada nákladů řízení zaplacena
(srov. též právní názor týkající se obdobné věci, který byl uveden v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2001 sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněném pod č. 25
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002).
Z obsahu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.4.2000 č.j. 28 Co 83/98-32
je nepochybné, že oprávněného zastupoval stejný advokát, který vystupoval již v
řízení před Okresním soudem v Prostějově jako soudem prvního stupně ve věci sp.
zn. 9 C 148/97 (JUDr. F. H.). Protože z něj lze bez pochybností dovodit, který
advokát se rozumí \"právním zástupcem\", jemuž byl povinný výrokem tohoto
usnesení zavázán zaplatit přisouzenou náhradu nákladů řízení, bylo platební
místo vůči této pohledávce v projednávané věci postačujícím způsobem určeno.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky
je zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení (§ 243b odst.1
část věty za středníkem, § 243b odst.2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
soud rozhodne též o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§
243b odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. ledna 2005
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu