Nejvyšší soud Rozsudek obchodní

21 Cdo 1658/2005

ze dne 2006-06-15
ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.1658.2005.1

21 Cdo 1658/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.

Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní

věci žalobce P. S., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) P., a. s. - v

likvidaci, zastoupenému advokátem, 2) M. a.s., zastoupenému advokátem, a 3) O.

D. S. a.s. (dříve O. C. a.s.), zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti

veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn.

19 C 119/2004, o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze

ze dne 25. března 2005 č.j. 14 Co 62/2005-61, takto:

I. Dovolání žalovaného 2) se zamítá.

II. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího

řízení 5.533,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta;

jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Žalobce se domáhal, aby bylo podle ustanovení § 48 odst. 4 zákona č. 26/2000

Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů určeno, že je neplatná

veřejná nedobrovolná dražba 13.247 kusů kmenových listinných akcií \"akciové

společnosti P., a.s., o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč\", která se konala dne

18.5.2004. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl účastníkem uvedené dražby,

kterou provedl žalovaný 2) na návrh žalovaného 1) a v níž se stal vydražitelem

žalovaný 3). Žalobce má za to, že při provedení dražby postupoval licitátor v

rozporu s ustanovením § 47 odst.9 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách,

ve znění pozdějších předpisů, neboť udělil příklep žalovanému 3) jako

\"účastníkovi dražby s číslem 5\", aniž by před prohlášením, v průběhu

prohlášení či bezprostředně po prohlášení \"neučiní-li někdo z přítomných

účastníků dražby podání vyšší než bylo podání naposledy učiněné účastníkem

dražby s číslem 5, který učinil nejvyšší podání a to ve výši 874.000,- Kč

udělím mu příklep zvedl hlavu od čtení tohoto prohlášení a zkontroloval dění v

dražební místnosti\", to vše \"i přesto, že žalobce měl již v průběhu citace

tohoto prohlášení zřetelně zvednuté nad hlavou své dražební číslo a chystal se

učinit vyšší podání\"; licitátor tímto svým postupem znemožnil žalobci učinit

jakékoliv podání a udělil \"přes protesty žalobce a dalších účastníků dražby\"

příklep. Uvedená dražba je podle názoru žalobce neplatná též proto, že

licitátor udělil příklep dříve, než po třech minutách po zahájení dražby.

Zákonná \"tříminutová lhůta\" slouží pro rozhodnutí pro podání nabídky a začíná

plynout od výzvy účastníků dražby k podávání nabídek, která je podle ustanovení

§ 2 písm. g) zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších

předpisů obligatorní součástí vyvolání. Vyvolání je sice začátkem dražby, ale

pouze v případě, kdy \"je perfektně, tedy podle zákona, učiněno\". Je-li výzva

k podávání nabídek součástí vyvolání, je vyvolání učiněno a dražba zahájena až

provedením této výzvy a opačně; dražbu nelze považovat za zahájenou pouhou

výzvou k podávání nabídek bez prohlášení licitátora o předmětu dražby. Vyvolání

je perfektní provedením úkonu, jenž je proveden později, a od tohoto momentu je

možno uvažovat o zahájení dražby. Takto počítaná lhůta v uvedené dražbě však

nebyla dodržena.

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 5.11.2004 č.j. 19 C 119/2004-40

žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1) a 3) na

náhradě nákladů řízení 9.708,70 Kč k rukám advokáta a že žalobce je povinen

zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení 8.759,60 Kč k rukám advokáta.

Z výsledků dokazování v první řadě dovodil, že žalobce se dne 18.5.2004

zúčastnil dražby listinných akcií žalovaného 1), kterou na jeho návrh provedl

žalovaný 2) jako dražebník, a že vydražitelem akcií se stal žalovaný 3). Z

videozáznamu o průběhu dražby zjistil, že vyvolání bylo zahájeno popisem

předmětu dražby v 16:01:49 hodin a že příklep byl udělen v 16:05:31 hodin. Z

výpovědi svědka Ing. I. P. měl za prokázané, že licitátorka \"po dlouhém

poučení o průběhu dražby (příhoz je perfektní ústní nabídkou)\" vyzvala

účastníky dražby k příhozu, že příhoz provedl zástupce žalovaného 3), že

licitátorka několikrát zopakovala výzvu k dalšímu příhozu, že oznámila udělení

příklepu a příklep následně udělila a že žalobce sice měl zvednuté číslo, ale

neučinil žádnou ústní nabídku. Na základě výpovědi svědka O. P. dovodil, že

licitátorka úvodem oznámila, jak se mají účastníci dražby hlásit a že musí říct

nabízenou částku, a že po příhozu \"bylo v místnosti ticho a nikdo žádnou

nabídku neučinil\". Soud prvního stupně dospěl k závěru, že podle ustanovení §

47 odst. 6 \"ve spojení\" s ustanovením § 2 písm. g) zákona č. 26/2000 Sb., o

veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů byla dražba řádně zahájena

popisem předmětu dražby, že podle ustanovení § 47 odst. 9 a § 2 písm. i) tohoto

zákona neučinil žalobce řádně vyšší podání, když \"neučil ústní nabídku\", a že

dražba začala v 16:01:49 hodin a skončila příklepem v 16:05:31 hodin, tedy \"v

zákonném tříminutovém limitu\"; žaloba proto nemůže být důvodná.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25.3.2005 č.j. 14 Co

62/2005-61 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl, a

rozhodl, že všichni žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a

nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 1.000,- Kč a na

náhradě nákladů odvolacího řízení dalších 1.000,- Kč. Po zopakování důkazu

videozáznamem o průběhu dražby odvolací soud dovodil, že dražbu licitátorka

započala v 16:00:40 hod. tím, že se představila, přivítala účastníky dražby,

upozornila na způsob činění podání a \"konstatovala\" předmět dražby; v

16:03:45 hod. licitátorka vyzvala účastníky dražby k podávání nabídek a v

16:05:31 hod. udělila příklep žalovanému 3). Podle názoru odvolacího soudu je

dražba zahájena vyvoláním, tedy sdělením předmětu dražby, a současně výzvou

licitátora, aby účastníci podávali nabídky, a \"pokud licitátorka ukončila

konstatování předmětu dražby a vyzvala účastníky k podávání nabídek v 16:03:45

hod., byla dražba zahájena tímto okamžikem\"; protože příklep lze udělit

nejdříve 3 minuty po zahájení dražby a protože ve skutečnosti byl udělen již v

16:05:31 hod., bylo při provedení dražby postupováno v rozporu s ustanovením §

47 odst. 9 věty třetí zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění

pozdějších předpisů a sporná dražba je tedy ve smyslu ustanovení § 48 odst.4

tohoto zákona neplatná. Závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce neučinil

další podání, považoval odvolací soud za správný, neboť z § 2 písm. i) zákona

č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů vyplývá, že,

byla-li rozdána čísla, musí být nabídka učiněna ústně a zvednutím čísla;

žalobce však jen zvedl své číslo, aniž by učinil ústní nabídku.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 2) dovolání. Odvolací

soud učinil podle jeho názoru nesprávné skutkové zjištění z videozáznamu o

průběhu dražby, když považoval za okamžik zahájení dražby čas 16:03:45 hod.

Veřejné dražby totiž mají \"dvě základní fáze\"; první fází je vyvolání, které

začíná okamžikem, kdy licitátor začne uvádět kterýkoli údaj, který je podle

ustanovení § 47 odst. 6 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění

pozdějších předpisů obsahem vyvolání, a končí okamžikem, kdy podle ustanovení §

2 písm. g) zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších

předpisů licitátor ukončí výzvu účastníkům dražby k podávání nabídek, a druhá

fáze, spočívající v podávání nabídek, začíná okamžikem, kdy licitátor ukončí

výzvu účastníkům dražby k podávání nabídek, a končí okamžikem, kdy je udělen

příklep. Odvolací soud však \"ztotožnil\" okamžik zahájení dražby s okamžikem,

kdy licitátor ukončil \"konstatování předmětu dražby a vyzval účastníky k

podávání nabídek (v okamžiku skončení vyvolání)\", což by nutně znamenalo, že

\"by celá fáze vyvolání byla učiněna před okamžikem zahájení dražby\"; odvolací

soud tedy považuje za dražbu pouze její druhou fázi. Dovolatel současně

poukazuje na ustanovení § 47 odst.6, § 43 odst.1 písm.c), § 48 odst.7, § 47

odst.1, § 47 odst.5 a § 47 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách,

ve znění pozdějších předpisů, z nichž dovozuje, že dražba nemůže být - jak

uvedl odvolací soud - považovaná za zahájenou až \"ukončením konstatování

předmětu dražby a výzvou k podávání nabídek\", že podle zákona je zahájena již

\"okamžikem, kdy licitátor začne uvádět kterýkoli údaj, který je obsahem

vyvolání ve smyslu ustanovení § 47 odst. 6 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných

dražbách, ve znění pozdějších předpisů\" a že proto \"lhůta tři minut (§ 47

odst. 9) musí být počítána od tohoto okamžiku\"; kdyby \"zákonodárce chtěl

vyjádřit\", aby se tříminutová lhůta počítala od okamžiku uvažovaného odvolacím

soudem, jistě by použil \"zcela jinou formulaci, např. po skončení vyvolání

nebo od doby, kdy mohou účastníci dražby podávat nabídky\". Dovolatel dále

vytýká odvolacímu soudu, že, \"ačkoli zaujal jiný právní názor než soud prvního

stupně, tento odlišný názor vůbec nezdůvodnil, pouze konstatoval, že pokud

licitátorka ukončila konstatování předmětu dražby a vyzvala účastníky k

podávání nabídek v 16.03.45 hod., byla dražba zahájena tímto okamžikem, a že

podle zákona lze udělit příklep tři minuty po zahájení dražby a dražba byla

zahájena v 16:03:45 hod., a proto považuje dražbu za neplatnou\". Žalovaný 2)

navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soud zrušil a aby mu věc vrátil k

dalšímu řízení.

Žalovaní 1) a 3) uvedli, že \"v důsledku vydání napadeného rozhodnutí

odvolacího soudu (kterým \"byli nuceni se řídit\") a s ohledem na časový odstup

od proběhlé dražby představuje \"společnost P., a.s., jejíž akcie byly

předmětem dražby, z hospodářského hlediska mrtvý organizmus, který již nelze

oživit a využít jej pro další podnikání, a že výsledek dovolání je proto z

pohledu možnosti dalšího fungování společnosti bez významu\".

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Ztotožnil se s názorem

odvolacího soudu v tom, že časový limit podle ustanovení § 47 odst. 9 věty

třetí zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů

počíná běžet \"sdělením předmětu dražby a současně výzvou licitátora, aby

účastníci podávali nabídky, tedy okamžikem ukončení výzvy k podávání nabídek\",

to vše za předpokladu, že byl sdělen předmět dražby. Domnívá se, že smyslem a

účelem časového limitu je zabránit tzv. \"bleskovým dražbám\" a poskytnout

účastníkům dražby dostatečný prostor pro zvyšování nabídek a zvážení svých

postupů a dosáhnout tím \"maximálního výtěžku dražby a uspokojení věřitelů\".

Kdyby se časový limit tří minut počítal již od okamžiku, kdy licitátor počne

sdělovat předmět dražby, tento účel by nebyl splněn a ustanovení samo by nemělo

\"žádný smysl\".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění,

že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou

osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a

že jde o rozsudek, proti kterému je ve výroku o věci samé podle ustanovení §

237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal rozsudek odvolací

soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1

věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit - s ohledem na to, že

napadená veřejná nedobrovolná dražba byla provedena dne 18.5.2004 - podle

zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb.,

č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb., tedy ve znění účinném do 9.5.2005 (dále jen

\"zákona o veřejných dražbách\").

Z hlediska skutkového stavu věci bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno

(správnost zjištění soudů v tomto směru dovolatel nezpochybňuje), že žalovaný

2) provedl dne 18.5.2004 na návrh žalovaného 1) veřejnou nedobrovolnou dražbu

13.247 kusů listinných akcií na majitele o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč,

jejichž emitentem byl žalovaný 1) a které nebyly ve smyslu ustanovení § 214

odst.4 obchodního zákoníku akcionáři převzaty. V dražební vyhlášce ze dne

3.3.2004 bylo zahájení dražby vyhlášené na den 18.5.2004 stanoveno na 16.00

hodin s tím, že zápis účastníků dražby začíná v 15.30 hodin. Dražbu řídila

licitátorka P. N., která \"započala s popisem předmětu dražby\" v 16:01:49

hodin (podle zjištění soudu prvního stupně) nebo v 16:01:40 hodin (podle

zjištění odvolacího soudu), která \"ukončila konstatování předmětu dražby a

vyzvala účastníky k podávání nabídek\" v 16:03:45 hodin a která udělila příklep

žalovanému 3) v 16:05:31 hodin. Žalobce jako účastník dražby se domáhá ve

smyslu ustanovení § 48 odst.4 zákona o veřejných dražbách vyslovení neplatnosti

dražby kromě jiného proto, že příklep byl žalovanému 3) udělen v rozporu s

ustanovením § 47 odst.9 věty třetí zákona o veřejných dražbách před uplynutím

tří minut po zahájení dražby.

Podle ustanovení § 48 odst.4 zákona o veřejných dražbách může účastník dražby,

dražební věřitel nebo navrhovatel navrhnout u soudu, aby soud vyslovil

neplatnost dražby, nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 15 odst.1 až 3, § 39,

§ 42, § 43 odst.1 až 3, 5 až 7, § 44, § 47 odst.1 až 12 a v § 49; soud vysloví

v takových případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti

nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška

vlastníkovi předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka

předmětu dražby, nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve

stanovené lhůtě zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání

dražby, zaniká.

Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak

vyplývá z ustanovení § 2 písm.a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem

je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, konané na základě

návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob

přítomných na předem určeném místě s výzvou k podávání nabídek a při němž na

osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem

licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, jakož i veřejné

jednání, které bylo licitátorem ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani

nejnižší podání.

Jde-li o nedobrovolnou veřejnou dražbu, draží se, pokud účastníci dražby činí

vyšší podání. Nebylo-li přes dvojí výzvu a prohlášení licitátora: \"neučiní-li

někdo z přítomných účastníků dražby podání vyšší, než bylo podání naposled

učiněné účastníkem dražby (označení účastníka dražby, který učinil nejvyšší

podání), udělím mu příklep\" učiněno vyšší podání, oznámí licitátor ještě

jednou poslední podání a po třetí výzvě udělí příklep účastníkovi dražby, který

učinil nejvyšší podání. Příklep lze udělit nejdříve 3 minuty po zahájení dražby

(srov. § 47 odst.9 věty první, druhou a třetí zákona o veřejných dražbách).

Nedobrovolná veřejná dražba se zahajuje vyvoláním [srov. § 2 písm.h) a § 47

odst.6 větu první zákona o veřejných dražbách]. Podle ustanovení § 2 písm.g)

zákona o veřejných dražbách se vyvoláním rozumí prohlášení licitátora o

předmětu dražby a výzva účastníkům dražby k podávání nabídek a podle ustanovení

§ 47 odst.6 věty druhé zákona o veřejných dražbách je obsahem vyvolání označení

a popis předmětu dražby a jeho odhadnutá nebo zjištěná cena, údaje o právech a

závazcích na předmětu dražby váznoucích a s ním spojených, pokud mají podstatný

vliv na hodnotu předmětu dražby, údaje o nájemních smlouvách týkajících se

předmětu dražby a závazcích z nich vyplývajících, nejnižší podání a stanovený

minimální příhoz a popřípadě i skutečnost, že předmětem dražby je kulturní

památka.

Vyvolání představuje v nedobrovolné veřejné dražbě - jak vyplývá zejména z

ustanovení § 2 písm.g) a h) a § 47 odst.6 zákona o veřejných dražbách - takový

její úsek (fázi), v němž licitátor jednak činí prohlášení o předmětu dražby

(obsah prohlášení je uveden v ustanovení § 47 odst.6 věty druhé zákona o

veřejných dražbách), jednak vyzývá účastníky dražby k podávání nabídek. Je

nepochybné, že vyvolání vždy vyžaduje určitou dobu (časový interval), potřebnou

k tomu, aby licitátor sdělil (mohl sdělit) všechny předepsané údaje a

náležitosti vyvolání. Označuje-li zákon o veřejných dražbách vyvolání za

zahájení dražby, znamená to mimo jiné, že není možné hovořit o přesném okamžiku

zahájení dražby; zcela jednoznačně lze stanovit pouze čas, v němž licitátor

započne s vyvoláním, přičemž celková doba, po kterou bude vyvolání trvat,

závisí kromě rozsahu sdělovaných informací také na postupu, který při svém

prohlášení o předmětu dražby a při výzvě k podávání nabídek licitátor zvolil.

Zákon o veřejných dražbách hovoří o zahájení dražby ve vztahu k

nedobrovolným veřejným dražbám v ustanoveních § 12 odst.1, § 14 odst.3, § 15

odst.1, § 42 odst.2, § 43 odst.1 písm.c), § 43 odst.2, § 43 odst.3, § 46

odst.6, § 45 odst.1, § 45 odst.2, § 46 odst.1, § 47 odst.3, § 47 odst.5, § 47

odst.9, § 47 odst.12, § 48 odst.7 a § 49 odst.4. Protože vyvolání, kterým se

zahajuje dražba, si vyžádá vždy určitou dobu (časový interval), jejíž trvání

nelze předem stanovit, musí - logicky vzato - trvat stejnou dobu (čas) také

zahájení dražby. Vyvolání (provedení všech úkonů stanovených pro vyvolání) tak

představuje současně zahájení dražby; nemůže být tedy správný názor žalovaného

2), který - jak vyplývá z jeho dovolání - považuje za zahájení dražby nikoliv

vyvolání, ale již první licitátorem učiněný úkon při vyvolání.

Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že zahájení

nedobrovolné veřejné dražby trvá po dobu potřebnou k tomu, aby licitátor učinil

prohlášení o předmětu dražby a výzvu účastníkům dražby k podávání nabídek, a že

je není možné ztotožňovat ani s okamžikem, v němž licitátor započal s

vyvoláním, ani s ukončením vyvolání. Předepisuje-li tedy zákon o veřejných

dražbách, co se má stát \"před zahájením dražby\" nebo \"do zahájení dražby\",

musí příslušný úkon nebo stav nastat dříve, než licitátor započal s vyvoláním.

Hovoří-li zákon o veřejných dražbách o \"času zahájení dražby\", rozumí tím

dobu, kdy bude licitátorem učiněn v pořadí první úkon vyvolání. Uvádí-li se v

ustanovení § 47 odst.9 větě třetí, že příklep lze udělit nejdříve 3 minuty \"po

zahájení dražby\", nezačíná běžet tato doba od okamžiku, v němž licitátor

započal s vyvoláním (učinil v pořadí první úkon vyvolání), ale od jeho

ukončení, tedy poté, co vyzval účastníky dražby k podávání nabídek (k podáním).

V projednávané věci licitátorka P. N. - jak uvedeno již výše - ukončila

vyvolání a vyzvala účastníky sporné dražby k podáním v 16:03:45 hodin a

odvolací soud tedy správně dovodil, že od tohoto času začala běžet doba 3 minut

k udělení příklepu ve smyslu ustanovení § 47 odst.9 věty třetí zákona o

veřejných dražbách. Protože příklep byl udělen (podle zjištění soudů) před

uplynutím této doby již v 16:05:31 hodin, je v souladu se zákonem závěr

odvolacího soudu, podle kterého je sporná dražba neplatná.

Důvodná není ani námitka dovolatele, v níž odvolacímu soudu vytýká, že \"svůj

odlišný právní názor\" ve věci \"vůbec nezdůvodnil. Z odůvodnění napadeného

rozsudku odvolacího soudu je totiž nepochybné, že odvolací soud z hlediska

právního posouzení věci dovodil, že \"dražbě je zahájena vyvoláním, tedy

sdělením předmětu dražby a současně výzvou licitátora, aby účastníci podávali

nabídky\", a že na základě zjištěného skutkového stavu uzavřel, že k udělení

příklepu v 16:05:31 hodin došlo před uplynutím doby 3 minut podle ustanovení §

47 odst.9 věty třetí zákona o veřejných dražbách; odvolací soud tedy svůj

\"odlišný\" právní názor zdůvodnil dostatečně určitě a srozumitelně.

Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů

správný a protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by byl

postižen některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst.1 o.s.ř., § 229 odst.

2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by

mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České

republiky dovolání žalovaného 2) podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty

před středníkem o.s.ř. zamítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobci náklady, které spočívají v odměně za

zastupování advokátem ve výši 4.500,- Kč [srov. § 8 písm.a) a § 10 odst. 3

vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb. a č.

617/2004 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 150,- Kč (srov. § 13

odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000

Sb., č. 68/2003 Sb. a č. 618/2004 Sb.). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce

advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též

právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21

Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a

stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení

vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů

rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. § 137

odst.1 a 3 a § 151 odst.2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 883,50 Kč. Protože

dovolání žalovaného 2) bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b

odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalobci

náklady v celkové výši 5.533,50 Kč nahradil. Žalovaný 2) je povinen přiznanou

náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení

zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1) a 3) v dovolacím řízení úspěšnému

žalobci žádné náklady nevznikly. Dovolací soud proto podle ustanovení § 243b

odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem

o.s.ř. rozhodl, že žádný z těchto účastníků nemá právo na náhradu nákladů

dovolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. června 2006

JUDr.

Ljubomír Drápal, v. r.

předseda

senátu