21 Cdo 1676/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce K. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované Č. d.,
státní organizaci, o 890.068,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 174/2003, o dovolání Č. d., a.s., proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2004 č.j. 14 Co 150/2004-71, takto:
Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k
dalšímu řízení.
Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 26.2.2003
domáhal, aby mu žalovaná zaplatila na náhradě mzdy za dobu od prosince 1993 do
dubna 2000 celkem 890.068,- Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnil zejména tím,
že žalovaná, u níž pracoval jako strojvedoucí, mu dne 30.9.1993 dala výpověď z
pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst.1 písm.f) zákoníku práce, která
byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9.4.1996 sp.zn. 49 C 199/94 určena
jako neplatná. Protože po obdržení výpovědi žalobce oznámil žalované, že trvá
na tom, aby ho i nadále zaměstnávala, požaduje, aby mu žalovaná zaplatila
náhradu mzdy za dobu, po kterou mu po neplatném rozvázání pracovního poměru
nepřidělovala práci. Pracovní poměr účastníků skončil na základě dohody ke dni
2.5.2000.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 20.3.2003 č.j. 19 C 24/2003-7 řízení
zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Vycházeje z toho, že podle zákona č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti Č. d.,
je s účinností od 1.1.2003 právním nástupcem Č. d., státní organizace, jiný
subjekt (Č. d., a.s.) a že žaloba byla podána dne 26.2.2003, dovodil, že žaloba
směřuje vůči \"non-subjektu\". Protože jednou z podmínek řízení je, aby
účastníkem řízení byl ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, a jinak
jen ten, komu ji zákon přiznává, a protože nedostatek způsobilosti být
účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, soud prvního
stupně řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.4.2003 č.j. 13 Co
190/2003-12 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem
prvního stupně dospěl k závěru, že zákon č. 77/2002 Sb. upravuje \"transformaci
Č. d. ze společnosti Č. d., s.o. na subjekt Č. d., a.s. a subjekt S. ž. d. c.
s.o.\" ke dni 1.1.2003. Na tyto subjekty přešla práva a povinnosti státní
organizace Č. d. a tato organizace \"zároveň zanikla\", neboť pozbyl platnosti
zákon o Č. d., na základě kterého byla do obchodního rejstříku zapsána. Z
\"logiky věci\" podle názoru odvolacího soudu vyplývá, že \"stejně jako u
vzniku nových společností má i výmaz státní organizace Č. d. pouze deklaratorní
charakter\". Protože v době podání žaloby (ke dni 26.2.2003) neměl žalovaný
\"právní subjektivitu ani procesní způsobilost být účastníkem řízení\", soud
prvního stupně správně řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení
zastavil.
K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 23.10.2003 č.j. 21 Cdo
1680/2003-20 usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud dospěl k závěru, že žalovaná, která
vznikla dnem 1.1.1993 (dnem účinnosti zákona č. 9/1993 Sb.), nezanikla již
dnem, kdy zákon č. 9/1993 Sb. pozbyl účinnosti, ale až dnem 7.4.2003, kdy byla
vymazána z obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla v době
zahájení řízení (ke dni 26.2.2003) způsobilost mít práva a povinnosti a tedy ve
smyslu ustanovení § 19 o.s.ř. též způsobilost být účastníkem občanského
soudního řízení, nebylo možné řízení v projednávané věci zastavit podle
ustanovení § 104 odst.1 o.s.ř.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 4.12.2003 č.j. 19 C 174/2003-26
rozhodl, že v řízení bude na straně žalované pokračováno se státní organizací
S. ž. d. c., Prvního pluku č. 211/5 (správně č. 367/5). Soud prvního stupně
dovodil, že na základě zákona č. 77/2002 Sb. došlo ke zřízení \"společnosti Č.
d., a.s., a státního podniku S. ž. d. c.\" a že podle sdělení Ministerstva
dopravy a spojů č. 524/2002 Sb. vznikla obchodní společnost Č. d., a.s. ke dni
1.1.2003. Z ustanovení § 34 zákona č. 77/2002 Sb. vyplývá, že práva a
povinnosti státní organizace Č. d. z pracovněprávních vztahů přešla dnem vzniku
obchodní společnosti Č. d., a.s. (tj. dnem 1.1.2003) buď na Č. d., a.s. nebo na
S. ž. d. c., s.o., a to podle toho, zda pracovní poměr zaměstnance trval ke dni
1.1.2003 a zda zaměstnanec zajišťuje provozování železniční dopravní cesty nebo
provozování železniční dopravy. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr žalobce u
státní organizace Č. d. skončil dnem 2.5.2000, přešla práva a povinnosti \"z
jeho pracovního vztahu, včetně povinnosti k náhradě mzdy\", na státní
organizaci S. ž. d. c.
K odvolání S. ž. d. c., státní organizace, Městský soud v Praze usnesením ze
dne 10.2.2004 č.j. 14 Co 48/2004-44 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení. Podle názoru odvolacího soudu pro závěr, zda ve
smyslu ustanovení § 34 zákona č. 77/2002 Sb. přešla práva a povinnosti z
pracovněprávních vztahů zaměstnanců státní organizace Č. d. na akciovou
společnost Č. d. nebo na státní organizaci S. ž. d. c., není rozhodné, zda
pracovněprávní vztah trval ke dni 1.1.2003. Na akciovou společnost Č. d.
přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů těch zaměstnanců, kteří
zajišťují vlastní přepravu ve smyslu zákona č. 266/1994 Sb. a kteří zajišťují
obsluhu železniční dopravní cesty a organizují železniční dopravu, a na státní
organizaci S. ž. d. c. přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů
všech ostatních zaměstnanců. Protože se soud prvního stupně právním
nástupnictvím na straně žalovaného \"z hlediska tohoto věcného vymezení\"
nezabýval, je jeho závěr o tom, s kým bude v řízení na straně žalované
pokračováno, předčasný.
Obvodní soud pro Prahu 1 poté usnesením ze dne 18.3.2004 č.j. 19 C 174/2003-62
rozhodl, že v řízení bude na straně žalované pokračováno s Č. d., a.s.
Vycházeje z právního názoru odvolacího soudu a z toho, že žalobce pracoval jako
strojvedoucí v lokomotivním depu Brno - dolní a že tedy byl \"zaměstnancem,
který zajišťoval provozování, resp. obsluhu železniční dopravní cesty\", dospěl
k závěru, že podle ustanovení § 34 zákona č. 77/2002 Sb. přešla \"povinnost
případné náhrady mzdy z důvodu neplatné výpovědi\" na Č. d., a.s. Tato obchodní
společnost je proto ve smyslu ustanovení § 107 odst.1 o.s.ř. v projednávané
věci procesním nástupcem žalované.
K odvolání Č. d., a.s. Městský soud v Praze usnesením ze dne 2.5.2004 č.j. 14
Co 150/2004-71 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že
žalobce, který se domáhá náhrady mzdy z titulu neplatného rozvázání pracovního
poměru, byl u žalované zaměstnán jako strojvedoucí. Protože činnost
strojvedoucího \"lze zcela nepochybně zařadit pod pojem provozování železniční
dopravní cesty\", jsou Č. d., a.s. \"právním nástupcem dosavadní žalované\";
otázkou, zda jsou také věcně legitimovány, nebylo možné se zabývat, neboť
případný nedostatek věcné legitimace nemá za následek zánik právnické osoby,
ale pouze to, že žaloba musí být zamítnuta. Soud prvního stupně správně ve
smyslu ustanovení § 107 o.s.ř. rozhodl, že v řízení bude pokračováno s Č. d.,
a.s., neboť dosavadní žalovaný nezanikl bez právního nástupce a nejde ani o
případ, že by hmotněprávní povaha předmětu řízení neumožňovala ve sporu dále
pokračovat.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podaly Č. d., a.s. dovolání. Namítají,
že podle zákona č. 77/2002 Sb. přešel veškerý majetek Č. d., státní organizace,
na jejich právní nástupce S. ž. d. c., státní organizaci, a Č. d., a.s. ke dni
1.1.2003. Ke dni podání žaloby v projednávané věci Č. d., státní organizace,
sice existovaly, avšak \"v důsledku úplného převodu práv a povinností\" na
jejich právní nástupce již nebyly v době svého zániku (ke dni 7.4.2003)
\"nositelem žádných práv a povinností\". Vzhledem k tomu, že ke dni 7.4.2003
nemohlo dojít \"k přechodu již neexistujícího majetku, práv a povinností Č. d.,
státní organizace na žádného nástupce\", měly soudy řízení podle ustanovení §
107 odst.5 o.s.ř. zastavit, neboť Č. d., státní organizace, zanikly dne
7.4.2003 výmazem z obchodního rejstříku bez právního nástupce. Dovolatel dále
nesouhlasí s výkladem ustanovení § 34 zákona č. 77/2002 Sb. provedeným
odvolacím soudem, neboť \"zákon neupravuje postavení důchodců, popřípadě
bývalých zaměstnanců, což vyplývá i z gramatického výkladu, neboť užívá čas
přítomný\". Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů
zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a os..ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu v zákonné
lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle
ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal
napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř) a
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení § 107 odst.1 o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení
řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně
skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li
možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v
řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Podle ustanovení § 107 odst.3 o.s.ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem
řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou
jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku
právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po
zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
Podle ustanovení § 107 odst.5 věty první o.s.ř. neumožňuje-li povaha věci v
řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
V projednávané věci bylo žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 26.2.2003
zahájeno řízení proti žalované označené jako \"Č. d., státní organizace,\".
Zákonem č. 77/2002 Sb. byl upraven způsob zřízení a činnost akciové společnosti
Č. d. a zřízení a činnost státní organizace S. ž. d. c. Akciová společnost Č.
d. vznikla ve smyslu ustanovení § 6 odst.1 zákona č. 77/2002 Sb. dnem 1.1.2003,
což bylo v souladu s ustanovením § 6 odst.2 zákona č. 77/2002 Sb. vyhlášeno
sdělením Ministerstva dopravy a spojů č. 524/2002 Sb.; tímto dnem vznikla
rovněž státní organizace S. ž. d. c. (srov. § 19 odst.1 zákona č. 77/2002 Sb.).
Dnem vzniku akciové společnosti Č. d. (tj. dnem 1.1.2003) přešla práva a
povinnosti státní organizace Č. d. týkající se jejích zaměstnanců na akciovou
společnost Č. d. nebo na státní organizaci S. ž. d. c. (§ 34 zákona č. 77/2002
Sb.); na tyto právní nástupce státní organizace Č. d. přešla práva a povinnosti
z pracovněprávních vztahů nejen vůči zaměstnancům, kteří byli u státní
organizace Č. d. ke dni 1.1.2003 zaměstnáni, ale i vůči těm zaměstnancům,
jejichž pracovněprávní vztah u státní organizace Č. d. skončil v době do
31.12.2002. Státní organizace Č. d. zanikla - jak bylo vysvětleno v usnesení
Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.10.2003 č.j. 21 Cdo 1680/2003-20 - dnem 7.4.2003,
kdy byla vymazána z obchodního rejstříku.
Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu mzdy z pracovněprávního vztahu se státní
organizací Č. d. žalobou podanou u soudu dne 26.2.2003, tedy v době, kdy státní
organizace Č. d. ještě byla právnickou osobou (jako právnická osoba zanikla -
jak uvedeno výše - dnem 7.4.2003), avšak již nebyla nositelem práv a povinností
z pracovněprávních vztahů vůči svým zaměstnancům (bývalým zaměstnancům), neboť
tato práva a povinnosti přešla dnem 1.1.2003 na její právní nástupce.
Vzhledem k tomu, že žalovaná státní organizace Č. d. ztratila způsobilost být
účastníkem řízení po zahájení řízení (dnem 7.4.2003), soudy se správně zabývaly
ve smyslu ustanovení § 107 o.s.ř. otázkou, zda v řízení může být pokračováno. S
jejich závěrem, že povaha věci umožňuje pokračování v řízení, však dovolací
soud nesouhlasí.
Povahou věci se ve smyslu ustanovení § 107 o.s.ř. rozumí hmotněprávní povaha
předmětu řízení. Povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení zejména tehdy,
jestliže práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou podle hmotného práva
vázána na osobu účastníka řízení a nepřechází na jeho právní nástupce, jestliže
určitá skutková podstata je podle právního předpisu podmíněna existencí
určitého účastníka řízení, jestliže smrtí (zánikem) účastníka řízení došlo
podle hmotného práva k zániku právního vztahu, o něž v řízení jde, nebo
jestliže zemřelý (zaniklý) účastník řízení nemá žádného právního nástupce.
V projednávané věci žalobce uplatnil svůj nárok z pracovněprávního vztahu vůči
žalované, která již v době zahájení řízení (ke dni 26.2.2003) nebyla nositelem
tohoto právního vztahu a která proto nebyla pasivně věcně legitimována. Uvedená
skutečnost by byla sama o sobě důvodem pro zamítnutí žaloby. Žalovaná však po
zahájení řízení zanikla dříve, než o žalobě bylo (mohlo být) meritorně
rozhodnuto.
Při úvaze, zda povaha věci umožňuje za této situace pokračování v řízení s
procesním nástupcem žalované, bylo potřebné přihlédnout k tomu, že procesním
nástupcem účastníka - právnické osoby, která po zahájení řízení ztratila
způsobilost být účastníkem řízení, mohou v témže řízení být - jak vyplývá z
ustanovení § 107 odst.3 o.s.ř. - jen ti, kteří vstoupili do jejích práv a
povinností, popřípadě ti, kteří převzali práva a povinnosti, o něž v řízení
jde, po zániku právnické osoby. Vzhledem k tomu, že žalovaná v době svého
zániku (ke dni 7.4.2003) již nebyla (ode dne 1.1.2003) nositelem práv a
povinností z pracovněprávních vztahů vůči svým zaměstnancům (bývalým
zaměstnancům), a tedy ani vůči žalobci, neměla (nemohla mít) v oblasti
pracovněprávních vztahů žádného právního nástupce. Za tohoto stavu věci je
podle názoru dovolacího soudu odůvodněn závěr, že v posuzovaném případě povaha
věci neumožňovala v řízení pokračovat a že řízení mělo být podle ustanovení §
107 odst.5 věty první o.s.ř. zastaveno.
S právním názorem, že nedostatek věcné legitimace žalované nemůže mít v
posuzovaném případě při rozhodování podle ustanovení § 107 o.s.ř. žádný význam,
nelze souhlasit. I když je nepochybné, že otázkou věcné legitimace účastníků se
soud při rozhodování podle ustanovení § 107 o.s.ř. nezabývá, neboť se k ní může
vyslovit jen při rozhodování ve věci samé, nemůže být pominuto, že žalovaná v
době zahájení řízení a v době svého zániku již ze zákona nebyla (nemohla být)
nositelem žádných práv a povinností z pracovněprávních vztahů vůči svým
zaměstnancům (bývalým zaměstnancům); zjištění v tomto směru nepředstavuje jen
nedostatek věcné legitimace žalované, ale především závěr o tom, že v oblasti
pracovněprávních vztahů nemá žádného právního nástupce. Opačný názor by ve
svých důsledcích měl za následek, že - kdyby bylo v řízení pokračováno s tím,
na koho podle ustanovení § 34 zákona č. 77/2002 Sb. již dnem 1.1.2003 (před
zahájením řízení) přešla ze státní organizace Č. d. práva a povinnosti z jejího
pracovněprávního vztahu se žalobcem (jak to učinily soudy obou stupňů) - by
rozhodnutím vydaným podle ustanovení § 107 odst.1 o.s.ř. byl nepřípustně
dodatečně \"zhojen\" nedostatek věcné legitimace žalované, který tu byl již v
době zahájení řízení a který může být v řízení odstraněn jen postupem podle
ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud
České republiky proto usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil Městskému
soudu v Praze k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a § 243b
odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. listopadu 2004
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu