21 Cdo 1679/2005
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní
věci žalobce S. T., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) S., v.o.s.,
zastoupenému advokátem, 2) R. Š., zastoupenému advokátem, o neplatnost
veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 14
C 96/2001, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze
dne 13. ledna 2005 č.j. 38 Co 337/2003-186, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k
dalšímu řízení.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že je neplatná \"nedobrovolná dražba
objektu bydlení, rodinného domu čp. 72 na pozemku p.č.st. 227/1 zast. pl. o
výměře 561 m2 včetně pozemku, vše zapsáno na LV č. 1558 pro obec a k.ú. H. L. u
Katastrálního úřadu v H. provedená dne 13.10.2000 v H. L. v 16.00 hod\". Žalobu
zdůvodnil zejména tím, že žalovaný 1) \"jako dražebník\" provedl na návrh \"Č.
s., a.s. pob. v B.\" dne 13.10.2000 v 16.00 hod veřejnou nedobrovolnou dražbu
uvedených nemovitostí, když \"vlastníkem, zástavcem a dlužníkem\" byla S. P., a
že nemovitosti vydražil žalovaný 2) za částku 1.300.000,- Kč. Žalobce jako
účastník dražby má za to, že označená veřejná nedobrovolná dražba je neplatná,
neboť v dražební vyhlášce nebylo uvedeno, že na nemovitostech vázne nájemní
právo ve prospěch žalobce, ačkoliv tato skutečnost byla dražebníkovi známa, a
uvedený nedostatek nebylo možné zhojit ani vydáním \"dodatku dražební vyhlášky
\", že nebyla \"splněna podmínka uvedená v § 43 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb.
spočívající v povinnosti řádného uveřejnění řádné vyhlášky v termínu 60 dnů
před zahájením dražby\" a že v dražební vyhlášce nebyly uvedeny \"zejména
podmínky odevzdání předmětu dražby, upozornění o následcích neuhrazení ceny
dosažené vydražením ve stanovené lhůtě a řádně odhadnutá cena\".
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 29.5.2003 č.j. 14 C 96/2001-164
žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě
nákladů řízení 14.562,60 Kč k rukám \"právního zástupce žalobce\". Z
provedených důkazů zjistil, že žalovaný 1) jako dražebník provedl dne
13.10.2000 v 16.00 hodin na návrh Č. s., a.s. veřejnou nedobrovolnou dražbu
\"nemovitostí vlastnice S. P.\", že žalobce byl účastníkem této dražby a že
nemovitosti vydražil za 1.300.000,- Kč žalovaný 2). Dražební vyhláška byla
vydána dne 9.8.2000 a byla zveřejněna dne 10.8.2000 na úřední desce Okresního
úřadu v H., dne 11.8.2000 na úřední desce Městského úřadu v H. a dne 9.10.2000
na centrální adrese. Dražební vyhláška neobsahuje údaje \"o existenci
jakýchkoli nájemných smluv k draženému objektu\" a informace o nájemním právu
je obsažena až v dodatku dražební vyhlášky ze dne 12.10.2000, který byl ve
stejný den vyvěšen na úřední desce Okresního úřadu v H. Poté, co dovodil, že
žalobce je jako účastník dražby legitimován k podání žaloby o neplatnost dražby
podle ustanovení § 48 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. a že žalobu podal u soudu ve
lhůtě uvedené v tomto ustanovení, dospěl soud prvního stupně k závěru, že
dražební vyhláška ze dne 9.8.2000 neobsahuje v rozporu s ustanovením § 43
odst.1 písm.b) zákona č. 26/2000 Sb. \"informaci o existenci nájemního práva
žalobce k draženému objektu\", přičemž tento nedostatek nemohl být odstraněn
dodatkem ke dražební vyhlášce ze dne 12.10.2000, a že dražební vyhláška nebyla
po dostatečnou dobu zveřejněna na centrální adrese. I když bylo zjištěno, že
centrální adresa \"začala fungovat\" až dne 1.10.2000, musel být podle názoru
soudu prvního stupně splněn požadavek zákona na zveřejnění dražební vyhlášky na
centrální adrese po dobu 60 dnů; dokud centrální adresa \"neexistovala\",
nebyly splněny podmínky pro konání nedobrovolné dražby nemovitostí a \"žalovaný
1) měl dražbu časově naplánovat tak, aby mohla být splněna podmínka uvedená v §
43 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb.\". Tvrzení žalované 1), že žalobce neuplatnil
námitku \"nedostatečné doby zveřejnění na centrální adrese ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 48 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb.\", soud prvního stupně odmítl s
odůvodněním, že \"tato námitka je obsažena již v žalobě\", v níž žalobce učinil
mimo jiné \"poukaz na § 43 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb.\". Protože nebyly
splněny podmínky uvedené v ustanovení § 43 odst.1 a 3 zákona č. 26/2000 Sb., je
veřejná nedobrovolná dražba nemovitostí ve vlastnictví S. P. neplatná.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13.1.2005 č.j. 38
Co 337/2003-186 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o určení
neplatnosti veřejné dobrovolné dražby a změnil ve výroku o náhradě nákladů
řízení tak, že žalovaným uložil, aby zaplatili společně a nerozdílně žalobci na
nákladech řízení 10.072,- Kč k rukám advokáta Z. M., a rozhodl, že žalovaní
jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 8.474,- Kč k
rukám advokáta Z. M. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně se
ztotožnil s jeho \"právní kvalifikací\" v tom, že žaloba o neplatnost veřejné
nedobrovolné dražby je důvodná, neboť byla podána \"subjektem aktivně
legitimovaným k podání takové žaloby\" a ve lhůtě uvedené v ustanovení § 48
odst.4 zákona č. 26/2000 Sb. a při provedení dražby nebyla dodržena podmínka
uvedená v ustanovení § 43 odst.3 tohoto zákona, spočívající v tom, že dražební
vyhláška nebyla uveřejněna na centrální adrese ve lhůtě 60 dnů před konáním
dražby. Podle názoru odvolacího soudu \"nenaplnění této podmínky\" odůvodňuje
závěr o neplatnosti dražby \"bez dalšího\", neboť \"z žádného zákonného
ustanovení zák. č. 26/2000 nevyplývá, že by tento zákonný předpoklad dražby
nemusel být naplněn, např. pro opoždění zahájení provozu centrální adresy\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 1) dovolání. Namítá v
první řadě, že žalobce uplatnil nedostatek uveřejnění dražební vyhlášky na
centrální adrese až po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne konání dražby, neboť v
žalobě podané ve lhůtě toliko \"odkázal na ustanovení § 43 odst.3 zákona č.
26/2000 Sb.\", aniž by rozlišil, kterou ze dvou skutkových podstat uvedených v
tomto ustanovení má na mysli, a skutková tvrzení týkající se nedostatku
uveřejnění vyhlášky na centrální adrese \"konkretizoval\" až po uplynutí lhůty
v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Podle názoru žalovaného 1) není
zveřejnění dražební vyhlášky na centrální adrese \"náležitostí nezbytnou k
provedení veřejné dražby\", když \"případné neprovedení tohoto úkonu není
podmínkou upuštění od dražby\", a současně mělo být přihlédnuto k tomu, že
dražebník uveřejnil dražební vyhlášku na centrální adrese \"bez zbytečného
odkladu poté, co byla zřízena\". Žalovaný 1) dále odvolacímu soudu vytýká, že
se nezabýval dalšími důvody uplatněnými v jeho odvolání proti rozsudku soudu
prvního stupně, kterými zpochybňoval správnost závěrů o neplatnosti dražby pro
neuvedení údajů o nájemním vztahu v dražební vyhlášce a o nemožnosti měnit
dodatečně dražební vyhlášku \"ohledně existence či neexistence nájemního vztahu
k předmětu dražby\", a že nepřihlédl k jeho námitkám, v nichž poukazoval na to,
že žalobce nebyl postupem dražebníka \"zkrácen ve svých právech účastníka dražby
\", neboť o tvrzeném nájemním vztahu věděl (sám měl být jeho účastníkem) a
\"nezveřejněním dražební vyhlášky na centrální adrese nebyl znevýhodněn oproti
jiným dražitelům, neboť o konání dražby věděl přímo od dražebníka a od
navrhovatele dražby, se kterým opakovaně jednal\", a \"smyslem a účelem zákona
je chránit porušování konkrétních a existujících práv subjektů, nikoli jejich
práv hypotetických a případných formalit s nimi spojených, nebo dokonce jenom
formalit\". Přípustnost dovolání žalovaný 1) dovozuje z ustanovení § 237 odst.1
písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů
a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve
věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se
nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve
věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo
zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení
(popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst.2 písm.b)
o.s.ř.].
Žalovaný 1) dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen
rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1
písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo
soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím
soudem zrušeno. Dovolání žalovaného 1) proti rozsudku odvolacího soudu tedy
může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237
odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není
založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává
tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci bylo pro rozsudek odvolacího soud mimo jiné významné
vyřešení právních otázek, zda ve lhůtě předepsané pro uplatnění práva na
vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby u soudu musí být uplatněny
rovněž důvody této neplatnosti a zda je důvodem neplatnosti nesplnění podmínky
uvedené v ustanovení § 43 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. spočívající v uveřejnění
dražební vyhlášky na centrální adrese nejméně 60 dnů před zahájením dražby
tehdy, nebyla-li v době vydání dražební vyhlášky centrální adresa dosud
zřízena. Uvedené právní otázky dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu
vyřešeny, a proto napadený rozsudek odvolacího soudu představuje rozhodnutí,
které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání žalovaného 1)
proti rozsudku odvolacího soudu je tedy přípustné podle ustanovení § 237 odst.1
písm.c) o.s.ř. Z dalších právních otázek označených žalovaným 1) v jeho
dovolání zásadní význam rozsudku odvolacího soudu po právní stránce nevyplývá,
neboť odvolací soud na jejich řešení svůj rozsudek nezaložil a nebyly tedy pro
rozhodnutí věci odvolacím soudem po právní stránce významné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit - s ohledem na to, že
napadená veřejná dražba byla provedena dne 13.10.200O - podle zákona č. 26/2000
Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném do 30.4.2001 (dále jen \"zákona o
veřejných dražbách\").
Podle ustanovení § 48 odst.3 zákona o veřejných dražbách může dlužník,
zástavce, vlastník, je-li osobou odlišnou od zástavce, účastník dražby,
dražební věřitel nebo navrhovatel navrhnout u soudu, aby soud vyslovil
neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen
učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě
vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 36 odst.1, 2 a 4, § 39
odst.1 až 8, 10 a 12, § 40 odst.1 a 2, § 43 odst.1 až 3 nebo § 46 odst.1 nebo
byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud vysloví v takových
případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby
nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška vlastníkovi
předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby,
nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě
zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Podle ustanovení § 48 odst.4 zákona o veřejných dražbách může účastník dražby,
dražební věřitel nebo navrhovatel navrhnout u soudu, aby soud vyslovil
neplatnost dražby, nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 15 odst.1 až 3, § 39,
§ 42, § 43 odst.1 až 3, 5 až 7, § 44, § 47 odst.1 až 12 a v § 49; soud vysloví
v takových případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti
nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška
vlastníkovi předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka
předmětu dražby, nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve
stanovené lhůtě zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání
dražby, zaniká.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak
vyplývá z ustanovení § 2 písm.a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem
je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za
stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které
bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při
veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby,
který učinil nejvyšší podání.
Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (tj. na vydražitele) nepřechází
vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě smlouvy, jak je tomu
například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o
převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické
osoby, ve znění pozdějších předpisů. Z ustanovení § 2 písm.a) zákona o
veřejných dražbách je nepochybné, že titulem pro nabytí vlastnictví nebo jiného
práva k předmětu dražby vydražitelem je jiná právní skutečnost, a to příklep
licitátora. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby přechází
na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve
stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 53 zákona o veřejných dražbách). V
případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke
zmaření dražby [§ 2 písm.n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá
k předmětu dražby vlastnické nebo jiné právo (§ 48 odst.1 zákona o veřejných
dražbách).
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě,
nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby,
jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná nedobrovolná dražba provedená podle
ustanovení § 36 odst.1 zákona o veřejných dražbách je neplatná, jen jestliže
její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže
posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 48 zákona o veřejných
dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost
veřejné nedobrovolné dražby provedené podle ustanovení § 36 odst.1 zákona o
veřejných dražbách, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti
dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanoveních § 48 odst.3 a 4 zákona o
veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba,
která je k návrhu podle těchto ustanovení oprávněna (aktivně věcně
legitimována), byla-li žaloba podána proti těm osobám, které jsou k určení
neplatnosti dražby pasivně věcně legitimovány a bylo-li právo na vyslovení
neplatnosti dražby uplatněno ve stanovených lhůtách.
K uplatnění práva na vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby
provedené podle ustanovení § 36 odst.1 zákona o veřejných dražbách je stanovena
lhůta tří měsíců ode dne konání dražby, jejímž marným uplynutím právo zaniká
(srov. § 48 odst.3 a 4 zákona o veřejných dražbách). Vzhledem k tomu, že právo
na vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby lze uplatnit - jak vyplývá
ze znění ustanovení § 48 odst.3 a 4 zákona o veřejných dražbách - jen návrhem
(žalobou podanou) u soudu, je nepochybné, že ve lhůtě stanovené k uplatnění
tohoto práva musí být - má-li být lhůta zachována - podána u soudu žaloba,
jejímž předmětem je vyslovení (jinak řečeno určení) neplatnosti označené
veřejné nedobrovolné dražby.
I když neplatnost veřejné nedobrovolné dražby může být vyslovena jen z důvodů,
které jsou taxativně uvedeny v ustanoveních § 48 odst.3 a 4 zákona o veřejných
dražbách, zákon pro jejich uplatnění u soudu žádnou lhůtu nestanoví. Bylo-li
tedy ve stanovené lhůtě zahájeno řízení o vyslovení (určení) neplatnosti
veřejné nedobrovolné dražby, může žalobce důvody, pro které považuje dražbu za
neplatnou, označit (tvrdit) nejen v žalobě, popřípadě před uplynutím lhůt
uvedených v ustanoveních § 48 odst.3 a 4 zákona o veřejných dražbách, ale i
kdykoliv za řízení (samozřejmě jen tehdy, nebrání-li tomu provedená koncentrace
řízení nebo v odvolacím řízení systém neúplné apelace), a soud může vyslovit
(určit) neplatnost veřejné nedobrovolné dražby nejen z důvodů, které byly za
řízení tvrzeny, ale které vyšly za řízení jinak najevo, i když je žádný z
účastníků neoznačil. Není proto opodstatněná námitka dovolatele, kterou
dovozuje, že žaloba o vyslovení neplatnosti sporné veřejné nedobrovolné dražby
měla být zamítnuta jen proto, že důvod neplatnosti dražby spočívající v
nedostatečném (opožděném) uveřejnění dražební vyhlášky na centrální adrese měl
žalobce uplatnit (podle názoru dovolatele) až po uplynutí tří měsíců ode dne
konání napadené dražby.
Centrální adresou se rozumí jediné místo, kde jsou ve veřejně přístupném
informačním systému (Internet) uveřejněny informace určené zákonem o veřejných
dražbách nebo informace poskytnuté dobrovolně ostatními účastníky dražeb [srov.
§ 2 písm.o) zákona o veřejných dražbách]. Informace na centrální adrese
uveřejňuje její správce, kterým se rozumí právnická osoba se sídlem nebo
fyzická osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která má technické a
organizační předpoklady pro provozování informačního systému centrální adresy a
jejíž provozní řád byl stanoveným způsobem schválen [srov. § 2 písm.p) a § 62
zákona o veřejných dražbách a nařízení vlády č. 168/2000 Sb., o centrální
adrese].
Podle ustanovení § 43 odst.3 zákona o veřejných dražbách je-li předmětem
dražby nemovitost nebo pokud nejnižší podání přesahuje 100.000,- Kč, uveřejní
dražebník dražební vyhlášku vždy též na centrální adrese a na úřední desce
příslušného okresního nebo jemu na roveň postaveného úřadu příslušného podle
místa dražby, a to nejméně 60 dnů před zahájením dražby, není-li dále stanoveno
jinak.
S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že nesplnění podmínek dražby uvedených
v ustanovení § 43 odst.3 zákona o veřejných dražbách je důvodem pro vyslovení
neplatnosti veřejné dražby, a to jak podle ustanovení § 48 odst.3 zákona o
veřejných dražbách, tak i postupem ve smyslu ustanovení § 48 odst.4 tohoto
zákona. V projednávané věci však bylo soudy zjištěno, že centrální adresa
nebyla provozována již dnem 1.5.2000, kterým zákon o veřejných dražbách nabyl
účinnosti, ale až ode dne 1.10.2000. Vzhledem k tomu, že zákon o veřejných
dražbách nabyl účinnosti dnem 1.5.2000 a že tedy počínaje tímto dnem bylo možné
podle zákona o veřejných dražbách organizovat a provádět dražby, i když od
tohoto dne ještě nebylo zajištěno uveřejňování informací na centrální adrese,
nelze - jak to učinily soudy v projednávané věci - úspěšně dovozovat, že by
nedostatek uveřejnění na centrální adrese mohl mít bez dalšího za následek
neplatnost veřejné dražby. Názor soudů totiž ve svých důsledcích předpokládá
účinnost zákona o veřejných dražbách až od okamžiku zajištění provozu centrální
adresy (ve vztahu ke dražbám, ohledně nichž musí být informace uveřejněny na
centrální adrese), ačkoliv z ustanovení § 68 a ani jiného ustanovení zákona o
veřejných dražbách nic takového nevyplývá. Vydal-li tedy žalovaný 1) jako
dražebník v projednávané věci dražební vyhlášku dne 9.8.2000 (tedy v době, kdy
centrální adresa ještě nebyla provozována), je pro právní posouzení věci
rozhodující, že tento úkon byl učiněn po účinnosti zákona o veřejných dražbách
a že její uveřejnění (nejméně 60 dnů před zahájením dražby, stanovené na den
13.10.200) na veřejné adrese bylo objektivně nemožné. Nesplnění podmínky
uvedené v ustanovení § 43 odst.3 zákona o veřejných dražbách tedy může být
důvodem neplatnosti dražby jen tehdy, neuveřejnil-li dražebník dražební
vyhlášku na centrální adrese nejméně 60 dnů před zahájením dražby, ačkoliv
předepsaný postup mohl (objektivně vzato) dodržet; v projednávané věci nebylo
uveřejnění dražební vyhlášky ze dne 9.8.2000 nejméně 60 dnů před zahájením
dražby objektivně možné, a proto nelze spatřovat v nesplnění této podmínky
důvod neplatnosti napadené dražby.
Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky
jej podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a
věc podle ustanovení § 243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil Krajskému soudu v
Brně k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
soud neopomene přihlédnout také k právním názoru, který byl vyjádřen v rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 569/2005, uveřejněném pod č.
34 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, a rozhodne v něm nejen o náhradě
nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního
řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. dubna 2006
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu