21 Cdo 1691/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve
věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) I. K., a b) J. K., obou zastoupených
advokátem, proti povinným 1) M. M., a 2) E. M., oběma zastoupeným advokátem, k
vynucení povinnosti zpřístupnit byt uložením pokuty, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 6, pod sp.zn. 38 E 14/2003, o dovolání povinných proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2003, č.j. 19 Co 303/2003-30, takto:
Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3.
dubna 2003, č.j. 38 E 14/2003-11, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu
pro Prahu 6 k dalšímu řízení.
Na návrh oprávněných Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 3. 4. 2003, č.j.
38 E 14/2003-11, nařídil podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, „č.j. 11 C
93/99“, ze dne 14. 6. 2000 k vynucení povinnosti povinných „zpřístupnit byt o
velikosti 3+1 I. kategorie, nacházející se v přízemí domu č.p. 831, kat. úz.
S., kterého jsou uživateli, a umožnit žalobcům a jimi pověřeným pracovníkům
odstranit betonový stupínek včetně instalovaného topení, umístěného v první
místnosti nalevo od vchodu užívané jako kuchyně a dále umožnit odstranit
instalaci rozvodu topení pod vanou v koupelně tohoto bytu tak, jak ukládá
pravomocné rozhodnutí odboru odboru výstavby Magistrátu h. m. P. ze dne 26. 8.
1997, č.j. MHMPP009P2BEVYS-4865/97-Há, s tím, že žalobci oznámí žalovaným
termín a hodinu požadovaného zpřístupnění bytu nejpozději 5 dnů předem“, výkon
rozhodnutí uložením pokuty povinným ve výši 50.000,- Kč, kterou jsou povinni
zaplatit společně a nerozdílně „na účet“ Obvodního soudu pro Prahu 6 do tří dnů
od právní moci usnesení, a rozhodl, že povinným se ukládá nahradit oprávněným
náklady výkonu rozhodnutí 2.650,- Kč k rukám jejich „právního zástupce“.
K odvolání povinných Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 8. 2003, č.j. 19
Co 303/2003-30, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že povinní
jsou povinni zaplatit oprávněným náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši
1.150,- Kč k rukám JUDr. J. S. Vycházeje z toho, že při rozhodování o návrhu na
nařízení výkonu rozhodnutí soud pouze zkoumá, zda existuje vykonatelné
rozhodnutí, které ukládá povinnému určité vynutitelné plnění, zda je dána
totožnost účastníků řízení nalézacího a vykonávacího, zda je výkon navržen v
rozsahu nepřekračujícím uloženou povinnost a zda není výkon rozhodnutí navržen
nevhodným způsobem, dospěl k závěru, že všechny předpoklady pro nařízení výkonu
rozhodnutí byly splněny. Námitky povinných uplatněné v odvolání posoudil jako
právně bezvýznamné, neboť skutečnost, že byl podán návrh na obnovu řízení, není
v této fázi řízení relevantní, stejně tak jako obrana povinných, spočívající v
tvrzení, že v době vánočních svátků nemohli požadavku oprávněných na
zpřístupnění bytu vyhovět.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání, jehož
přípustnost „opírají o ust. § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., resp. ve spojení §
238a odst. 2 s ust. § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř., když se domnívají,
že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a to v
otázce výkladu zákonného ustanovení o vykonatelnosti rozsudku“. Věcně spatřují
nesprávné právní posouzení věci v tom, že soudy obou stupňů v napadené věci
vůbec nezkoumaly, zda vykonávané rozhodnutí se stalo vykonatelným. Podle
vykonávaného rozsudku byla povinným uložena povinnost zpřístupnit byt s tím, že
jim bude termín a hodina požadovaného zpřístupnění bytu oznámena nejpozději pět
dnů předem. Již z tvrzení oprávněných v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí
vyplývalo, že uvedená lhůta dodržena nebyla, a to tím spíše, když oznámení o
termínu požadovaného zpřístupnění nebylo ani adresováno a doručováno povinným,
nýbrž jen jejich právnímu zástupci z nalézacího řízení, jehož zastupování
skončilo právní mocí rozsudku, a jiná plná moc k zastupování ve vztahu k
oznámení termínu požadovaného zpřístupnění mu nebyla udělena. Protože stanovená
5 denní lhůta, jež znamená stanovení lhůty pro splnění soudem uložené
povinnosti „ve smyslu § 161 odst. 1 o.s.ř. resp. i § 261a odst. 1 o.s.ř.“,
neuplynula, nejsou povinní povinni splnit svoji povinnost vyplývající z
vykonávaného rozsudku, „resp. jinak řečeno, je tento rozsudek sice pravomocný,
nikoliv však vykonatelný“. Navrhli, aby rozhodnutí odvolacího soudu „ale
vzhledem ke stejnému pochybení i rozhodnutí soudu prvního stupně“ dovolací
soud zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávnění navrhli, aby dovolací soud dovolání jako zjevně nedůvodné odmítl a v
případě, že by dospěl k závěru, že nejsou důvody pro jeho odmítnutí, aby
dovolání zamítl. Tvrzení povinných v dovolání považují za účelová, neboť
oznámení o zamýšleném termínu zpřístupnění bytu bylo povinným vhozeno do
schránky a vylepeno na dveře jejich bytu a mimo to bylo doručeno i zástupci
povinných JUDr. Ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není
přípustné (§ 236 odst. 2 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jsou obsaženy v ustanovení §
238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a v § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení
výkonu rozhodnutí [§ 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1
písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně,
kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí jinak
než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu,
který dřívější usnesení zrušil [§ 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237
odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního
stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jestliže
dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst.
2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu
rozhodnutí po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst. 1 písm. c), § 238a
odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Povinná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na
nařízení výkonu rozhodnutí.
Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm.
b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem
prvního stupně vydáno usnesení o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, které by
bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu
tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §
238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím
soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným
právem [238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu
zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.);
vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí
odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), § 238 odst. 2
a § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam,
může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a §
237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití
hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), § 238a
odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení
odvolacího soudu v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní
stránce zásadní význam skutečně má.
S dovolateli lze souhlasit v tom, že z ustanovení § 251 o.s.ř. mimo jiné
vyplývá, že soud může nařídit výkon rozhodnutí jen tehdy, jestliže rozhodnutí,
jehož výkonu se oprávněný domáhá, se stalo vykonatelným. Existence
vykonatelného titulu (v projednávané věci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6
ze dne 14. 6. 2000, č.j. 11 C 93/99-22) je jedním z předpokladů pro nařízení
výkonu rozhodnutí (srov. § 261 odst. 2 os.ř.). Právní otázku, zda je v
projednávané věci exekuční titul vykonatelný, posoudil odvolací soud v rozporu
s tím, jak byla v dosavadní praxi soudů řešena. Dovolací soud proto dospěl k
závěru, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle
ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá
vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí soud - z hlediska jeho
věcného posouzení - zkoumá, jak správně uvedl odvolací soud, zda rozhodnutí,
jehož výkon je navrhován, bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda
je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou
věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, jaký
stačí k uspokojení oprávněného, zda je výkon rozhodnutím navrhován vhodným
způsobem (§ 264 o.s.ř.) a zda vymáhaná pohledávka není prekludována.
Podle ustanovení § 262 odst. 1 o.s.ř. jestliže je to, co ukládá rozhodnutí
povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti
oprávněného, lze nařídit výkon rozhodnutí, jen prokáže-li oprávněný, že se
podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již
splnil, popřípadě je připraven ji splnit.
Podle ustanovení § 262 odst. 2 o.s.ř. případech uvedených v odstavci 1 je třeba
k potvrzení o vykonatelnosti rozhodnutí připojit listinu vydanou nebo ověřenou
státním orgánem nebo notářem, z níž je patrno, že se splnila podmínka nebo že
oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit.
Zákon nevylučuje, aby ve vykonávaném rozhodnutí (nebo jiném titulu) byla
povinnost povinného plnit oprávněnému vázána na splnění tam uvedené podmínky
(srov. § 36 obč. zák.). Z podmínek, na něž lze vázat splnění povinnosti,
přichází v úvahu jako předpoklad vykonatelnosti podmínka odkládací (na jejím
splnění závisí, zda nastanou předpokládané právní následky rozhodnutí). Protože
při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí soud rozhoduje zpravidla bez
slyšení povinného a bez jednání (srov. § 253 o.s.ř.) na základě vlastních
zjištění, nemůže zkoumat, zda je podmínka, na kterou je vznik právních následků
rozhodnutí vázán, splněna či nikoli. Splnění podmínky proto musí oprávněný
doložit (prokázat) již při podání návrhu na soudní výkon rozhodnutí, a to
způsobem v zákoně uvedeným (srov. § 262 odst. 2 o.s.ř.). Není-li splnění
podmínky doloženo (prokázáno), a to ani přes poučení soudem (§ 254 odst. 3
o.s.ř.), nelze výkon rozhodnutí nařídit a takový návrh musí být zamítnut. Z
uvedených názorů dosavadní soudní praxe vycházela a dovolací soud nemá důvod na
nich cokoli měnit.
V projednávané věci bylo splnění povinnosti uložené vykonávaným rozhodnutím
(rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 6. 2000, č.j. 11 C 93/99-22)
vázáno na splnění podmínky odkládací, ve vykonávaném rozhodnutí uložené („… s
tím, že žalobci oznámí žalovaným termín a hodinu požadovaného zpřístupnění
bytu“). I když stanovená podmínka byla zároveň doplněna časovým údajem
(„nejpozději pět dnů předem“), nemění to nic na tom, že se jedná o podmínku,
která musí být splněna (oprávněnými) a bez jejíhož splnění nelze výkon
rozhodnutí nařídit (§ 262 odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud ani soud prvního stupně (vycházeje z názoru, že jde pouze o
určení lhůty k plnění) však při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu
rozhodnutí ustanovení § 262 o.s.ř. nerespektovaly a, ačkoli oprávnění splnění
podmínky nedoložili, o této povinnosti je v rozporu s ustanovením § 254 odst. 3
o.s.ř. nepoučily a návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (aniž splnění podmínky
bylo doloženo) vyhověly.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud
České republiky je proto podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za
středníkem o.s.ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení
odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší
soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. února 2005
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu