21 Cdo 1697/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy v právní
věci žalobce K. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Z. H., družstvo, o
381.729,- Kč s příslušenstvím, o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost
podaných žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. října 1997
č.j. 19 Co 66/97-91, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 3 C
47/2005, o dovolání žalobce a R. P., zastoupené, advokátem, proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2005 č.j. 49 Co 366/2005-21, takto:
I. Dovolání R. P. se odmítá.
II. Dovolání žalobce se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 3.9.1996 č.j. 3 C 191/92-70 uložil
žalovanému, aby zaplatit žalobci 42.509,- Kč, zamítl žalobu, kterou se žalobce
domáhal po žalovaném zaplacení dalších 339.220,- Kč, a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení a že \"na nákladech zálohovaných
státem\" je žalobce povinen zaplatit \"Čs. republice do pokladny o.s. V.\"
3.528,- Kč.
K odvolání účastníků Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22.10.1997 č.j. 19 Co
66/97-91 zastavil odvolací řízení o odvolání žalovaného do výroku rozsudku
soudu prvního stupně týkajícího se povinnosti žalobce \"zaplatit náklady státu
\", změnil rozsudek okresního soudu ve výroku, jímž byla žalovanému uložena
povinnost zaplatit žalobci 42.509,- Kč tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a
ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky navzájem tak, že žalobce je povinen
zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 12.190,- Kč \"na účet\" advokáta,
a potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku, jímž byla žaloba zamítnuta, a ve
výroku o \"nákladech řízení státu\"; současně rozhodl, že žalobce je povinen
zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 14.300,- Kč \"na účet
\" advokáta. Dospěl mimo jiné k závěru, že žalobce není \"aktivně legitimován k
podání návrhu na náhradu škody v souvislosti s ustanovením § 23 zákona o půdě
\", neboť nebyl vlastníkem předmětné nemovitosti ani v době účinnosti zákona o
půdě, protože \"tuto nemovitost na něj matka převedla až po účinnosti zákona o
půdě v roce 1991\".
Žalobce se podáním ze dne 25.2.2005 označeným jako \"obnova řízení proti
pravomocnému rozsudku Krajského soudu Brno č.j. 19 Co 66/97 ze dne 22.10.1997
ve věci 3 C 191/92 o 481.729,- Kč dle zjištění uvedených v revizním znaleckém
posudku č. 1/2005 vypracovaného V. u. t. v B.\" domáhal, aby \"žalovaný
zaplatil žalobcům 481.729,- Kč s příslušenstvím\". Svůj požadavek zdůvodnil
tím, že \"na základě výsledků revizního znaleckého posudku č. 1/2005
vypracovaného V. u. t. v B. jsou dány důvody o rozšíření žalobního návrhu
podaného dne 7.8.2000 Okresnímu soudu Vyškov o obnovu řízení a pro zmatečnost
dle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. a dle ustanovení § 229 odst.
3\", že \"dne 13.7.1992 žalobní návrh podávala P. R. jako majitelka poškozené
nemovitosti a její syn P. K. jako majitel části poškozené nemovitosti a že, i
kdyby chtěl soud provést záměnu navrhovatelky P. R. s obecním zmocněncem ve
věci s P. R. mladší, tak ta rovněž mohla žalobu podat, neboť i ona byla
vlastníkem části poškozené nemovitosti, jak je uvedeno ve znaleckém posudku\",
a že \"Okresní soud ve Vyškově v rozsudku 3 C 191/92 dne 3.9.1996 vycházel z
chybných údajů a náklady žalovaného vložené do nedovolených oprav střechy
považoval za součást plnění na náhradu za znehodnocenou budovu, což znalecký
posudek zcela vyvrátil\". Uvedl dále, že \"v revizním znaleckém posudku jsou
uvedeny důkazy, které s rozsudkem č.j. 19 Co 66/97 zcela nesouhlasí\", a že
\"nastaly skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního
stupně\". Žalobce \"dle § 229 odst. 3 napadá pravomocný rozsudek odvolacího
soudu č.j. 19 Co 66/97 ze dne 22.10.1997, kdy oběma žalobcům, jak P. R., tak
jejímu synovi K. P. byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata
možnost jednat před soudem\", \"soud měl ve spisu 3 C 191/92 rodná čísla
účastníků řízení i obecního zmocněnce se shodným jménem, ale na důležitá
rozhodnutí je neuvedl, tím chybně za žalobce uvedl obecného zmocněnce\".
Okresní soud ve Vyškově usnesením ze dne 15.8.2005 č.j. 3 C 47/2005-9 podání
žalobce ze dne 25.2.2005 odmítl a rozhodl, že žalobce \"není povinen hradit
jinému účastníku náklady řízení\". Dospěl k závěru, že uvedené podání žalobce,
přes výzvu obsaženou v usnesení ze dne 2.3.2005 č.j. 3 C 47/2005-3, i po
doplnění podáním ze dne 22.3.2005 zůstalo nesrozumitelné a neprojednatelné;
\"směšuje\" totiž \"různé nároky žalobce jak skutkově tak právně a ve výsledku
nelze s plnou odpovědností, ani při podrobném zkoumání obsahu podání,
jednoznačně zjistit, jaké podání, jaký návrh mínil žalobce bez toho, že by soud
musel sám podání domýšlet a dotvářet\". Podání žalobce proto muselo být podle
ustanovení § 43 odst.2 o.s.ř. odmítnuto.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30.11.2005 č.j. 49 Co
366/2005-21 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem
prvního stupně dospěl k závěru, že obsah podání je \"natolik nesouvislý a
nesrozumitelný, že neumožňuje učinit jednoznačný závěr o tom, o kterou z žalob
(žalobu na obnovu řízení nebo žalobu pro zmatečnost) se jedná a v kterých
konkrétních skutečnostech spatřuje žalobce důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti
\". Protože žalobce uvedené nedostatky neodstranil ani přes řádné a dostatečně
konkrétní poučení soudu prvního stupně o tom, v čem vady podání spočívají a jak
je třeba postupovat při jejich odstranění, a protože se jedná o nedostatky
bránící pokračování v řízení, neboť není jasné, jaké procesní účinky žalobce
svým podáním sleduje, soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu správně
podání (žalobu) podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali dovolání žalobce a R. P. Uvedli,
že \"ze stejnopisu notářského zápisu NZ 1042/74 vyplývá, že darovací smlouvou
přešlo vlastnictví k předmětným nemovitostem\" na žalobce a R. P. Ačkoliv v
podáních \"doručených soudu, která byla soudem prvního stupně odmítnuta\", je
jako žalobkyně uvedena rovněž R. P., soud prvního stupně i odvolací soud ji
\"nepřiznal právo být ve věci aktivně legitimována, čímž bylo zkráceno její
právo na spravedlivý proces a otázka její aktivní legitimace byla řešena v
rozporu s hmotným právem\". Navrhli, aby dovolací soud usnesení soudů obou
stupňů zrušil, aby \"mohla být podána žaloba ve věci oběma aktivně
legitimovanými účastníky\".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou
subjektivní a objektivní přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání
do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který
rozhodoval v prvním stupni.
Účastníky řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost jsou - jak
vyplývá z povahy těchto žalob jakožto mimořádných opravných prostředků - ti,
kdo byli účastníky původního řízení, popřípadě jejich právní nástupci z důvodu
universální nebo singulární sukcese; uvedenému odpovídá, že zákon (srov. § 232
odst.1 o.s.ř.) ani nepožaduje, aby žaloba na obnovu řízení a žaloba pro
zmatečnost obsahovaly označení účastníků řízení (srov. též usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 23.10.2003 sp. zn. 29 Odo 558/2001, které bylo uveřejněno pod č.
43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
Podání žalobce ze dne 25.2.2005 označené jako \"obnova řízení proti
pravomocnému rozsudku Krajského soudu Brno č.j. 19 Co 66/97 ze dne 22.10.1997
ve věci 3 C 191/92 o 481.729,- Kč dle zjištění uvedených v revizním znaleckém
posudku č. 1/2005 vypracovaného V. u. t. v B.\" směřovalo - jak je zřejmé z
jeho obsahu - proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22.10.1997 č.j. 19
Co 66/97-91. Protože R. P. nebyla účastnicí řízení, v němž byl vydán uvedený
rozsudek, nestala se ani účastnicí řízení zahájeným podáním žalobce ze dne
25.2.2005 a není tedy ani oprávněna (legitimována) k dovolání proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí
tohoto podání. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání R. P. podle
ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 odst.1 písm.b) o.s.ř. odmítl.
Po zjištění, že dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu je přípustné
podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., dovolací soud přezkoumal napadené
usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k
závěru, že dovolání není opodstatněné.
Žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost musí vedle obecných náležitostí
uvedených v ustanovení § 42 odst.4 o.s.ř. obsahovat označení rozhodnutí, proti
němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení
nebo zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí, že je žaloba podána
včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to,
čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. § 232 odst.1 o.s.ř.).
Neobsahuje-li žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost všechny stanovené
náležitosti nebo je-li nesrozumitelná nebo neurčitá, předseda senátu vyzve
usnesením toho, kdo ji podal, aby žalobu opravil nebo doplnil; k opravě nebo
doplnění žaloby určí lhůtu a toho, kdo podal žalobu, poučí o tom, jak je třeba
opravu nebo doplnění provést (srov. § 235a odst.1 a § 43 odst.1 o.s.ř.).
Není-li žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost přes výzvu předsedy
senátu řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek
pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne (srov. § 235a odst.1 a § 43 odst.2
větu první o.s.ř.).
Podle ustanovení § 242 odst.3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat
jen z důvodů uplatněných v dovolání; je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst.1, § 229 odst.2 písm.a)
a b) a § 229 odst.3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Žalobce svým dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí podání ze dne 25.2.2005, jen z
důvodu, že byla \"věcná legitimace\" R. P. \"řešena v rozporu s hmotným právem
\" a že proto musí být usnesení soudů obou stupňů zrušena, aby \"mohla být
podána žaloba ve věci oběma aktivně legitimovanými účastníky\"; závěr
odvolacího soudu o tom, že podání ze dne 25.2.2005 nebylo přes výzvu soudu
řádně opraveno a doplněno a že proto nebylo možné v řízení pokračovat, však -
jak vyplývá z obsahu dovolání - nezpochybnil. Vzhledem k tomu, že dovolací soud
je vázán uplatněnými dovolacími důvody a že žalobcovy dovolací důvody správnost
napadeného usnesení odvolacího soudu nezpochybňují, Nejvyšší soud České
republiky - aniž by se mohl věcí dále zabývat - uzavřel, že usnesení odvolacího
soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo
zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad
uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř.
nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce
podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Na závěru o správnosti usnesení odvolacího soudu nic nemění ani to, že podání
ze dne 25.2.2005 mělo soudy být v části, v níž se žalobce domáhal obnovy
řízení, posouzeno podle občanského soudního řádu ve znění účinném do dne
31.12.2000, neboť obnova řízení směřovala proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 22.10.1997 č.j. 19 Co 66/97-91, tedy proti rozhodnutí vydanému přede
dnem 1.1.2001 (srov. bod 16. Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony). Uvedená vada totiž neměla vliv na věcnou
správnost napadeného usnesení odvolacího soudu, neboť podle občanského soudního
řádu ve znění účinném do 31.12.2000 by řízení o obnovu skončilo - s výjimkou
formulace výroku usnesení soudu prvního stupně (podle občanského soudního řádu
ve znění účinném do 31.12.2000 se podání, jehož vady nebyly přes výzvu předsedy
senátu řádně odstraněny a v řízení nebylo pro tento nedostatek možné
pokračovat, neodmítalo, ale soud o něm řízení zastavil) - ve svém výsledku
stejně; nemohla být proto důvodem pro zrušení dovoláním napadeného usnesení
odvolacího soudu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem
o.s.ř., neboť žalobce a R. P. s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých
nákladů nemají právo a žalovanému, který měl v dovolacím řízení plný úspěch a
který by tak měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení
(srov. § 142 odst. 1 o.s.ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. dubna 2007
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu