21 Cdo 1730/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalované České
republice - Ministerstvu vnitra se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 3, o
40.838,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn.
4 C 129/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
5. března 2002 č.j. 20 Co 102/2002-38, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 5.3.2002 č.j. 20 Co
102/2002-38 potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27.11.2001
č.j. 4 C 129/2001-28, kterým bylo řízení zastaveno s tím, že po právní moci
tohoto usnesení bude věc postoupena Ministerstvu vnitra České republiky „k
vyřízení věci“, a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního
stupně, že o uplatněném nároku žalobce na odchodné (po ukončení jeho služebního
poměru k Policii České republiky v roce 1997) soud nemá pravomoc rozhodovat.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém
navrhl, aby dovolací soud „po nařízení jednání a provedení důkazů“ usnesení
soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc přezkoumal podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.1.2001, tj. poté co
nabyl účinnosti zákon č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále
též jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu
vydané po 1.1.2001 a po řízení provedeném podle Občanského soudního řádu ve
znění účinném od 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č.
30/2000 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které
nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle § 240 odst. 1 věty prvé o.s ř. účastník může podat dovolání do dvou
měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v
prvním stupni.
Podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem
nebo notářem; to neplatí, má-li dovolatel právnické vzdělání, popřípadě jedná-
li za něj osoba uvedená v § 21 nebo v § 21a anebo v § 21b, která má
právnické vzdělání. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého
oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.
Podle ustanovení § 241 odst. 2 o.s.ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání,
musí být dovolání sepsáno advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21 nebo
v § 21a anebo v § 21b, která má právnické vzdělání.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by
měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh).
Podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom,
v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá,
může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato
lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této
podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce
(§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým
bylo o této žádosti rozhodnuto.
Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu
napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu.
Dovolatel v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným
způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího
soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí
obsažených. Rozhodl-li odvolací soud o nároku na dělitelné plnění, může
dovolatel napadnout dovoláním také jen část tohoto plnění; takovým dovoláním
dochází k rozštěpení práva na dvě práva se samostatným skutkovým základem a
rozhodnutí odvolacího soudu je jím napadeno jen v takovém rozsahu, který
vyplývá z dovolatelem vymezené části dělitelného plnění.
Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. předpokládá,
že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací
důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona, anebo samotná citace skutkové
podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení § 241a
odst. 2 a 3 o.s.ř. samo o sobě nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v
nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě
(vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen
obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené
rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst.
3, věta první o.s.ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se
rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel
doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj do dvou
měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V
případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj.
nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. § 241
o.s.ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení § 104 o.s.ř. soudem
řádně vyzván k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se
běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k
odstranění nedostatku povinného zastoupení (§ 241b odst. 3, část druhé věty
před středníkem o.s.ř.). Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné
zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím
prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta
dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo
o jeho žádosti rozhodnuto (§ 241b odst. 3, část druhé věty za středníkem
o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo
z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání,
kterou může odvolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do
uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné
(prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 se původně odstranitelné
vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému
doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Případná výzva, aby
dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo
doplněno (§ 243c odst. 1, § 43 odst. 1 o.s.ř.), se proto stává po uplynutí této
lhůty bezpředmětnou. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je
třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného
použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítnout.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal proti usnesení
odvolacího soudu ve dvouměsíční lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.
včasné dovolání, ve kterém požádal o ustanovení zástupce „dle o.s.ř.“; v
dovolání neuvedl, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá, ani v
jakých okolnostech spatřuje naplnění dovolacích důvodů. Soud prvního stupně
usnesením ze dne 6. 5. 2002 č.j. 4 C 129/2001-48 ustanovil žalobci k ochraně
jeho zájmů v této věci zástupce; toto usnesení nabylo právní moci dne 4.6.2002
(§ 167 odst. 2, § 159 odst. 1 o.s.ř.). Od tohoto dne počala žalobci běžet
dvouměsíční lhůta k doplnění (odstranění vad) dovolání (§ 241b odst. 3, část
druhé věty za středníkem o.s.ř.), jejíž poslední den připadl na pondělí 5. 8.
2002 (§ 57 odst. 2 o.s.ř.). Podáním ze dne 19. 6. 2002 zástupce žalobce požádal
soud prvního stupně o „pozdržení postoupení soudního spisu dovolacímu soudu o
30 dnů“, neúplné dovolání však ve lhůtě (až dosud) nedoplnil.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu - jak uvedeno výše - lze zásadně přezkoumat
jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a
dovolání žalobce postrádá označení dovolacích důvodů, včetně jejich obsahového
vymezení, i rozsah, v jakém usnesení odvolacího soudu napadá, nelze v dovolacím
řízení pro tyto obsahové nedostatky dovolání pokračovat. Vzhledem k tomu, že
zákonná lhůta, během níž bylo možno vady dovolání odstranit, marně uplynula
dnem 5. 8. 2002, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce - aniž by se
mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst.
2 první věty o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, části věty před středníkem
o.s.ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení
nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. února 2003
JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.
předseda senátu