21 Cdo 1863/2024-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce P. Š., proti žalovanému Stanislavu Berouskovi se sídlem v Brně, Česká č. 165/16, IČO 46264507, o 825 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 247/2023, o „odvolání“ žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. dubna 2024, č. j. 15 Co 46/2024-33, takto:
Řízení o „odvolání“ žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. dubna 2024, č. j. 15 Co 46/2024-33, se zastavuje.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 26. 2. 2024, č. j. 13 C 247/2023-25, rozhodl, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává (výrok I) a že žalobci se zástupce z řad advokátů neustanovuje (výrok II). K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 4. 2024, č. j. 15 Co 46/2024-33, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 28. 4. 2024 opravný prostředek označený jako „Odpověď na dopis č. j. 15 Co 46/2024-33 a odvolání“, adresovaný Městskému soudu v Brně. Pod bodem 12 tohoto podání žalobce uvedl: „Proti tomuto usnesení soud uvádí že není dovolání přípustné, ale já podávám odvolání.“
Podle ustanovení § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Podle ustanovení § 10 o. s. ř. krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů (odstavec 1). O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud (odstavec 2).
Podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, v obvodu města Brna vykonává působnost okresního soudu Městský soud v Brně. Nejvyšší soud rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku – dovolání – proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu (srov. § 10a, § 236 odst. 1 o. s. ř.). Usnesení ze dne 23. 4. 2024, č. j. 15 Co 46/2024-33, jímž Krajský soud v Brně rozhodl o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26.
2. 2024, č. j. 13 C 247/2023-25, je rozhodnutím krajského soudu jako soudu odvolacího. Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího občanský soudní řád odvolání nepřipouští; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci, nebo o rozhodnutí procesní povahy. Tomu odpovídá skutečnost, že Nejvyšší soud – ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústava (srov. článek 91) – může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. § 9 odst. 3 a § 10a o.
s. ř.) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 větu první o. s. ř.). Je-li podáno odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, je Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.
5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné pod č. 85/2001 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné pod č.
139/2002 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 658/2011). Protože zde tedy není soudu, který by byl – jak výše uvedeno – funkčně příslušný k rozhodnutí o „odvolání“ žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2024, č. j. 15 Co 46/2024-33, Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena soudem prvního stupně, řízení o tomto podání žalobce zastavil (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.
4. 2024, č. j. 15 Co 46/2024-33, jak vyplývá z ustanovení § 238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř. a ze správného poučení odvolacího soudu uvedeného v napadeném usnesení, není objektivně přípustné, neboť podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek, a podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto řízení o „odvolání“ žalobce v konečném rozhodnutí o věci (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sb. rozh. obč.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2024
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu