21 Cdo 1872/2010
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce MUDr. A. D., zastoupeného JUDr. Radovanem Zubkem, advokátem
se sídlem v Brně, Antonína Slavíka č. 7, proti žalovanému Lázně Aurora s.r.o.
se sídlem v Třeboni, Lázeňská č. 1001/II, IČO 25179896, zastoupenému JUDr.
Vladimírem Peškem, advokátem se sídlem v Třeboni, Březanova č. 84/I, o
1.371.221,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci
pod sp. zn. 4 C 107/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 16. prosince 2009 č.j. 7 Co 2800/2009-66, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení
33.534,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Vladimíra
Peška, advokáta se sídlem v Třeboni, Březanova č. 84/I.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Jindřichově Hradci dne 3.6.2009
domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 1.371.221,- Kč s úrokem z prodlení, který
vyčíslil. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že v době od 1.4.1999 do 30.6.2007 byl
"zaměstnancem žalovaného a vykonával funkce jeho ředitele a současně
jednatele", že "pracovní poměr byl založen jmenováním a podmínky pracovního
poměru byly stanoveny manažerskou smlouvou ze dne 1.4.1999" a že dne 24.4.2001
byla manažerská smlouva "doplněna o dohodu o odchodném ve spojení s ujednáním o
konkurenční doložce". Dne 29.3.2007 žalobce obdržel od žalovaného mzdový výměr,
kterým mu byla snížena mzda o 19.752,- Kč, ačkoliv podle manažerské smlouvy
byla mzda sjednána dohodou, a pracovní poměr účastníků skončil dnem 30.6.2007
"na základě dohody uzavřené po předchozím odvolání z funkce ředitele ze strany
zaměstnavatele". Žalovaný po skončení pracovního poměru účastníků odmítl
vyplatit žalobci odchodné ve výši 1.253.533,- Kč a dluží mu (z důvodu
jednostranného snížení) mzdu za dobu od 1.4. do 30.6.2007 ve výši 45.638,- Kč a
doplatek "13.mzdy" ve výši 117.687,- Kč.
Okresní soud v Jindřichově Hradci - poté, co žalobce vzal žalobu o zaplacení
odchodného co do částky 471.709,- Kč zpět - rozsudkem ze dne 20.8.2009 č.j. 4 C
107/2009-44 rozhodl mezitímně tak, že "základ nároku žalobce na zaplacení
odchodného, doplatku mzdy za měsíc duben, květen a červen 2007 a třinácté mzdy
za rok 2007 s příslušenstvím je dán" a že o "výši nároku a o nákladech řízení
bude rozhodnuto v rozsudku konečném". Z provedených důkazů zjistil, že
"zakladatelem a jediným společníkem" žalovaného je Město Třeboň a že žalobce
byl dnem 1.4.1999 jmenován jednak městskou radou jednatelem žalovaného, jednak
městskou radou a jednatelem Ing. J. H. ředitelem žalovaného. Dne 24.4.2001
účastníci uzavřeli "dohodu o odchodném", kterou podepsal za žalovaného jednatel
Ing. J. H.; dohoda nemůže být neplatná jen proto, že ji žalobce "nepodepsal
dvakrát, jednou jako statutární orgán žalované a jednou jako zaměstnanec", a že
ji neschválila městská rada (ze "zakladatelské listiny ani z obchodního
rejstříku nevyplývá, že by uzavření dohody o odchodném mělo předcházet
rozhodnutí a schválení rady města"), navíc případná neplatnost dohody nemůže
být zaměstnanci na újmu, jestliže neplatnost nezpůsobil výlučně sám. Soud
prvního stupně uzavřel, že žalovaný dluží žalobci mzdu za měsíce duben, květen
a červen 2007 a třináctou mzdu za rok 2007, neboť mu vyplatil méně, než kolik
žalobci náleželo podle manažerské smlouvy, a že žalobce má též nárok na
odchodné, neboť byl ke dni 30.6.2007 odvolán z funkce ředitele a pracovní poměr
účastníků již skončil.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne
16.12.2009 č.j. 7 Co 2800/2009-66 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že
zamítl žalobu o "899.512,- Kč s úrokem z prodlení z částky 1.371.221,- Kč", a
rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení
před soudem prvního stupně 67.104,10 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení
71.461,17 Kč, vše k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Peška. Poté, co zjistil, že
žalobce vykonával od 1.4.1999 funkce jednatele a ředitele žalovaného a že
"náplní práce žalobce jako ředitele žalovaného bylo celkové řízení společnosti
jak navenek, tak i uvnitř", odvolací soud dovodil, že fyzická osoba, která byla
jmenována jednatelem společnosti s ručením omezeným, sice může uzavřít se
společností smlouvu podle pracovněprávních předpisů, avšak jen tehdy, není-li
náplní pracovního poměru "výkon činnosti statutárního orgánu společnosti s
ručením omezeným", a uzavřel, že "činnost žalobce jako zaměstnance se
překrývala s činností žalobce jako jednatele" žalovaného. Podle odvolacího
soudu je rozhodující, zda "žalobcem fakticky vykonávanou činnost lze či nelze
zahrnout pod pojem obchodní vedení společnosti", neboť "funkce jednatele
jakožto statutárního orgánu obchodní společnosti svým obsahem představuje jak
zastupování společnosti navenek, tak obchodní vedení společnosti". Vzhledem k
tomu, že "náplní práce žalobce jako ředitele žalovaného v pracovním poměru bylo
fakticky celkové řízení společnosti navenek i uvnitř včetně rozhodování v
pracovněprávních vztazích", nesměřovalo jmenování žalobce do funkce ředitele a
na ně navazující uzavření manažerské smlouvy k založení pracovního poměru "pro
absenci ujednání o druhu práce ve smyslu ustanovení § 29 odst.1 písm.a)
zákoníku práce, neboť výkon činnosti statutárního orgánu není druhem práce".
Manažerská smlouva je tedy neplatným právním úkonem a žalobce se nemůže domáhat
vůči žalovanému žádných pracovněprávních nároků.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá v první
řadě, že "otázka platnosti pracovněprávního vztahu mezi účastníky nebyla nikým
dříve zpochybňována" a že žalobce nebyl odvolacím soudem "poučen o tom, že
odvolací soud má odlišný právní názor na platnost posuzované manažerské smlouvy
ve znění dodatku ze dne 24.4.2001 než zaujal soud prvního stupně". Podle
žalobce nepostačuje prohlášení účastníků o tom, že "náplní práce žalobce jako
ředitele žalované bylo celkové řízení společnosti navenek, tak i uvnitř", k
tomu, aby bylo možné posoudit "identičnost náplně vykonávané funkce ředitele
žalovaného s obsahem činnosti jednatele", a žalobce by mohl uvést potřebná
tvrzení a nabídnout k nim důkazy, kdyby mu názor odvolacího soudu byl znám.
Náplň funkce ředitele byla "odlišná od činnosti statutárního orgánu
žalovaného", například v tom, že "zatímco jednatelé, tedy oba jednatelé,
rozhodovali o strategickém řízení, zastupovali navenek, schvalovali zásadní
normy společnosti, schvalovali zásady řízení společnosti, schvalovali
organizační strukturu, rozhodovali majetkoprávní záležitosti, rozhodovali
pracovněprávní a mzdové záležitosti u jmenovaných funkcí, tak ředitel vykonával
běžné řízení společnosti, předkládal jednatelům ke schválení zásadní normy
společnosti, směry jejího vývoje, vize, strategie, uzavíral
dodavatelskoodběratelské smlouvy"; kdyby tomu tak nebylo, nemělo by žádné
opodstatnění rozhodnutí zakladatele žalovaného "stanovící nutnost pro oba
jednatele při výkonu jejich činnosti jednat společně". Žalobce dovozuje, že
odvolací soud neměl pro své závěry "dostatek podkladů", a navrhuje, aby
dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedl, že odvolací soud
postupoval při doplnění dokazování v souladu s ustanovením § 213 a násl. o.s.ř.
a že jeho rozhodnutí ve věci samé je v souladu s ustálenou judikaturou soudů
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a
že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a)
o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §
242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k
závěru, že dovolání není opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost
zjištění soudů v tomto směru žalobce nezpochybňuje), že žalobce, který byl dnem
1.4.1999 jmenován jednatelem žalovaného, byl dne 1.4.1999 dalším z jednatelů
žalovaného Ing. Jiřím Houdkem jmenován ve smyslu ustanovení § 27 odst.4
zákoníku práce ředitelem žalovaného. Dne 1.4.1999 byla mezi účastníky uzavřena
manažerská smlouva, v níž byl mimo jiné stanoven "měsíční plat" žalobce
"dohodou ve výši 49.000,- Kč", a dne 24.4.2001 byla mezi účastníky uzavřena
"dohoda o odchodném spojená s ujednáním o konkurenční doložce", v níž bylo
sjednáno "právo žalobce na odchodné pro případ, že bude odvolán z funkce
ředitele" žalovaného, ve výši 75% "přiznaného ročního platu" nebo, bude-li
"výkon funkce ředitele trvat déle než tři roky", ve výši 100% "přiznaného
ročního platu", a v níž byla sjednána konkurenční doložka (s výjimkou "oboru
stomatologie"); obě smlouvy uzavřel za žalovaného jednatel Ing. J. H. O náplni
práce ředitele se v manažerské smlouvě ze dne 1.4.1999 uvádí, že je "oprávněn
stanovovat a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit
a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu závazné pokyny" a že řediteli
"jako vedoucímu zaměstnanci mohou ukládat pracovní úkoly, organizovat, řídit a
kontrolovat jeho práci pouze statutární orgány společnosti" [srov. Čl.I bod 2)
manažerské smlouvy]; podle shodného vyjádření účastníků při jednání u
odvolacího soudu dne 11.12.2009 bylo "náplní práce žalobce jako ředitele
žalovaného celkové řízení společnosti jak navenek, tak i uvnitř". V době, kdy
byl žalobce jmenován ředitelem žalovaného a kdy byla uzavřena manažerská
smlouva (ke dni 1.4.1999), bylo u žalovaného stanoveno, že každý z více
jednatelů žalovaného jedná za společnost samostatně s výjimkou smluv s hodnotou
nad 100.000,- Kč v každé jednotlivé věci, které sjednávají a podepisují vždy
dva jednatelé společně. Žalobce byl dopisem ze dne 23.5.2007 odvolán z funkce
ředitele ke dni 30.6.2007 a dohodou ze dne 23.5.2007 byl rozvázán pracovní
poměr účastníků ke dni 30.6.2007; funkci jednatele žalovaného vykonával žalobce
do 25.6.2007. Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Vrchního soudu v
Praze ze dne 21.4.1993 sp. zn. 6 Cdo 108/92, který byl uveřejněn pod č. 13 ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995) činnost statutárního orgánu
společnosti s ručením omezeným nevykonává fyzická osoba v pracovním poměru, a
to ani v případě, že není společníkem. Právní předpisy ani povaha společnosti s
ručením omezení však nebrání tomu, aby jiné činnosti pro tuto obchodní
společnost vykonávaly fyzické osoby na základě pracovněprávních vztahů, není-li
náplní pracovního poměru (nebo jiného pracovněprávního vztahu) výkon činnosti
statutárního orgánu. Protože náplní pracovněprávního vztahu nemůže být výkon
činnosti statutárního orgánu, není v pracovním poměru (nebo jiném
pracovněprávním vztahu) přípustné ani zastávat samotnou funkci jednatele
společnosti s ručením omezeným, ani vykonávat v jiné funkci činnosti, které
náleží k působnosti jednatele ve společnosti s ručením omezeným.
Ten, kdo je statutárním orgánem obchodní společnosti nebo jiné právnické osoby,
činí právní úkony právnické osoby ve všech věcech (srov. § 20 odst.1 občanského
zákoníku). Statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je jeden nebo
více jednatelů; je-li jednatelů více, je oprávněn jednat jménem společnost
každý z nich samostatně, nestanoví-li společenská smlouva nebo stanovy jinak
(srov. § 133 odst.1 obchodního zákoníku). Jednateli náleží rovněž obchodní
vedení společnosti; je-li více jednatelů, vyžaduje se k rozhodnutí o obchodním
vedení společnosti souhlas většiny jednatelů (srov. § 134 obchodního zákoníku
ve znění účinném do 31.12.2000).
Měl-li žalobce v projednávané věci jako ředitel žalovaného, jak bylo soudy
zjištěno, vykonávat činnosti uvedené v Čl. I bodě 2) manažerské smlouvy ze dne
1.4.1999 a provádět "celkové řízení společnosti jak navenek, tak i uvnitř", je
nepochybné, že šlo o úkony, které náleží do působnosti jednatele společnosti s
ručením omezeným. Skutečnosti, že některé úkony mělo (případně) společně
vykonat více jednatelů nebo že se pro rozhodnutí vyžadovala většina jednatelů,
na tomto závěru nic nemění, neboť rovněž tyto záležitosti náleží do působnosti
tohoto statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným. Odvolací soud tedy
dospěl ke správnému závěru, že mezi účastníky nevznikl jmenováním žalobce do
funkce ředitele a sjednáním manažerské smlouvy ze dne 1.4.1999 pracovněprávní
vztah, z něhož by žalobci vznikl nárok na jím požadovaná plnění. Uvedené
samozřejmě neznamená, že by žalobce neměl za výkon svých činností pro
žalovaného nárok na odměnu; nejde však o nárok z pracovněprávního, ale o právo
z obchodněprávního vztahu (za výkon funkce jednatele), které nemůže být
projednáno a rozhodnuto v tomto řízení, jehož předmětem jsou - jak vyplývá z
obsahu žaloby - pracovněprávní nároky, a k jehož projednání a rozhodnutí jsou
věcně příslušné krajské soudy.
Přisvědčit nelze ani námitce, že žalobce nebyl "poučen o tom, že odvolací soud
má odlišný právní názor na platnost posuzované manažerské smlouvy ve znění
dodatku ze dne 24.4.2001 než zaujal soud prvního stupně", a že žalobce mohl
uvést potřebná tvrzení a nabídnout k nim důkazy, kdyby mu názor odvolacího
soudu byl znám. Dovolatel totiž přehlíží, že soudy poskytují účastníkům v
zákonem stanovených případech poučení jen o jejich procesních právech a
povinnostech (srov. § 5 o.s.ř.) a že je nepřípustné poučovat účastníky o
hmotném právu, a tedy i o hmotněprávním názoru soudu na platnost určitého
právního úkonu. Soudy nemají povinnost sdělovat účastníkům předem svůj právní
názor, podle něhož hodlají věc rozhodnout. Odvolací soud ovšem smí při
rozhodování věci přihlédnout jen k tomu, co bylo tvrzeno nebo jinak vyšlo
najevo za řízení před soudem prvního stupně nebo co za odvolacího řízení
uplatnili (uvedli) účastníci (srov. § 212a odst.3 o.s.ř.); tuto povinnost
odvolací soud v posuzovaném případě - jak vyplývá z obsahu spisu - neporušil.
Poukazuje-li žalobce na to, že nemohl uvést potřebná tvrzení o náplni funkce
ředitele žalovaného a o obsahu činnosti jeho jednatele a nabídnout k nim
důkazy, nelze pominout, že mu v tom postupem odvolacího soudu nebylo zabráněno
(okolnost, že rozhodné okolnosti žalobce nevyhodnotil správně z pohledu
hmotného práva, je tu nerozhodná) a že ani v dovolání žalobce neuvedl po
skutkové stránce nic takového, co by mohlo mít vliv na změnu v právním
posouzení platnosti jmenování žalobce ředitelem žalovaného a manažerské smlouvy
ze dne 1.4.1999.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno),
že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v
ustanovení § 229 odst.1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229
odst. 3 o.s.ř. anebo jinou (další) vadou, která by mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce
podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem
náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 27.645,- Kč [srov. § 3 odst.
1, bod 5, § 10 odst. 3, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve
znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006
Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši
300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č.
235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb.
a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 27.945,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce
žalovaného advokát JUDr. Vladimír Pešek osvědčil, že je plátcem daně z přidané
hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalovanému za dovolacího řízení
vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů
rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad ve výši 5.589,-
Kč (srov. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Protože dovolání žalobce bylo zamítnuto,
dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a §
142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalovanému náklady v celkové výši 33.534,- Kč
nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám
advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), do
3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst.1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. října 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu