21 Cdo 1881/2023-280
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní
věci žalobce B. V., narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalované České
republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č.
427/18, o 500 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost a žalobě na
obnovu řízení podaných žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze
dne 6. října 2016, č. j. 17 C 49/2011-144, a rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 25. dubna 2017, č. j. 21 Co 70/2017-171, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 49/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 24. října 2018, č. j. 21 Co 355/2018-198, a usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. srpna 2018, č. j. 17 C 49/2011-194,
I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne
22. srpna 2018, č. j. 17 C 49/2011-194, se zastavuje.
II. Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24.
října 2018, č. j. 21 Co 355/2018-198, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
IV. Žalobce je povinen do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení
zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 soudní poplatek za
dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2018, č. j. 21
Co 355/2018-198, který činí 4 000 Kč.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 10. 2016, č. j. 17 C
49/2011-144, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, č. j. 21 Co
70/2017-171, podal žalobce dne 24. 5. 2017 „žalobu dle § 228 odst. 1 pís. A+B
o. s. ř., jakož i dle § 229 odst. 1 písm. E+G o. s. ř.“, a podáním doručeným
soudu prvního stupně dne 7. 8. 2018 požádal o osvobození od soudních poplatků a
o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu
řízení za účelem odstranění vad podání ze dne 24. 5. 2017.
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 22. 8. 2018, č. j. 17 C 49/2011-194,
rozhodl, že se žalobci „neustanovuje zástupce z řad advokátů“ a že se žalobce
neosvobozuje od placení soudních poplatků v řízení o žalobě pro zmatečnost a
žalobě na obnovu řízení s odůvodněním, že žalobce nesplňuje podmínky pro
osvobození od soudních poplatků uvedené v § 138 odst. 1 o. s. ř. a že nejsou
splněny ani podmínky uvedené v § 30 odst. 1 a 2 o. s. ř. pro ustanovení
zástupce žalobci.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 10. 2018, č. j. 21 Co 355/2018-198,
usnesení soudu prvního stupně potvrdil. O nepřípustnosti dovolání proti tomuto
usnesení byl žalobce poučen v jeho písemném vyhotovení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu a jím potvrzenému usnesení soudu prvního
stupně podal žalobce dovolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně
rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen
usnesení odvolacího soudu, ale i usnesení soudu prvního stupně. Opravným
prostředkem sloužícím k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání
(srov. § 201 o. s. ř.). Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční
příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního
stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení,
který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 104 odst. 1 věty
první o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243b o. s. ř. zastavil řízení o
dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 8. 2018, č. j.
17 C 49/2011-194 (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999,
sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura,
nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003,
uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.).
Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř.
přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od
soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř.
přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o
ustanovení zástupce.
Nejvyšší soud dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
24. 10. 2018, č. j. 21 Co 355/2018-198, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s.
ř. odmítl, neboť jím bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního
poplatku a o žádosti o ustanovení zástupce, a dovolání proti němu proto není
přípustné.
Žalobce sice nesplnil podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím
řízení (§ 241 o. s. ř.), vzhledem k § 241b odst. 2 části věty za středníkem o.
s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky
dovolacího řízení.
S ohledem na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. nebylo
ani rozhodováno o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků, neboť
osvobození dovolatele od soudního poplatku za dovolání zde nepřichází v úvahu
(srov. § 11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů – dále jen „zákon o soudních poplatcích“), a žalobci byla uložena
povinnost k zaplacení soudního poplatku za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. i)
a § 11a ve spojení s § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích]; výše poplatku
vyplývá z položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu