21 Cdo 1883/2003
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobkyně Z. N. (dříve B.), zastoupené advokátkou, proti žalovanému
C. s.r.o., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti smlouvy o zřízení
zástavního práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 33 C 118/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. června 2003 č.j. 19 Co
1005/2003-94, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že \"smlouva ze dne 4.5.2000 uzavřená
mezi účastníky, jejímž předmětem bylo zřízení zástavního práva k nemovitostem,
a to pozemku parc. č. 3062/2 - zastavěná plocha o výměře 219 m2, na ní
stojícího objektu bydlení č.p. 1409, pozemku parc. č. 3062/3 - zastavěná plocha
o výměře 16 m2, na ní stojícího stavebního objektu a parc. č. 3062/1 - zahrada
o výměře 471 m2, zapsaným na LV 1534 u Katastrálního úřadu v Č. pro obec Č. a
katastrální území Č.\", je neplatná. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaný
podle této smlouvy podal v roce 2000 návrh na vklad zástavního práva k
nemovitostem do katastru nemovitostí, který Katastrální úřad v Č. rozhodnutím
ze dne 26.6.2000 č.j. V2-2309/2000 zamítl s tím, že paní P. J., která smlouvu
za žalovaného uzavřela, nebyla podle zápisu v obchodním rejstříku oprávněna za
něj jednat a že dodatečně předložená plná moc znějící v její prospěch není
určitá a srozumitelná. Žalovaný přesto novým návrhem ze dne 24.5.2002 opět
navrhuje vklad zástavního práva do katastru nemovitostí, aniž by nastaly nové
či jiné skutečnosti oproti stavu, ze kterého vycházel katastrální úřad ve svém
rozhodnutí ze dne 26.6.2000. I když žalobkyně v řízení před katastrálním úřadem
navrhla zamítnutí nového návrhu na vklad zástavního práva a nebo přerušení
tohoto řízení, domáhá se určení neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva
k nemovitostem ze dne 4.5.2000, neboť P. J. nebyla oprávněna (s ohledem na vady
plné moci) činit za žalovaného právní úkony. Naléhavý právní zájem na
požadovaném určení spatřuje žalobkyně v tom, že probíhá řízení o vkladu
zástavního práva do katastru nemovitostí.
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24.10.2002 č.j. 33 C
118/2002-45 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit
žalovanému na náhradě nákladů řízení 10.000,- Kč k rukám advokáta. Dovodil, že
\"samotná skutečnost, že bylo zahájeno nové řízení o povolení vkladu zástavního
práva do katastru nemovitostí k návrhu žalovaného, nemůže odůvodňovat naléhavý
právní zájem žalobkyně na určení neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva
k nemovitostem\". Obavu žalobkyně z možné realizace zástavního práva považuje
soud prvního stupně za \"předčasnou, neboť by mohla být odůvodněna nejdříve
tehdy, kdyby ke vkladu zástavního práva k nemovitostem do katastru nemovitostí
(ke vzniku zástavního práva) skutečně došlo\". Za daného stavu věci není
žalobkyně i bez určení neplatnosti zástavní smlouvy \"vystavena pro své právní
postavení nebezpečí žádné konkrétní újmy\".
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne
31.1.2003 č.j. 19 Co 163/2003-53 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dovodil (s ohledem na to, že určovací
žaloba má preventivní povahu a že má za účel poskytnout ochranu právnímu
postavení dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva), že na straně
žalobkyně je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť jeho
prostřednictvím lze učinit jistým právní postavení účastníků smlouvy a v
případě vyhovění žaloby předejít případným žalobám na plnění; rozhodnutím o
této žalobě bude vytvořen pevný právní základ pro právní vztahy účastníků
smlouvy.
Okresní soud v Českých Budějovicích poté rozsudkem ze dne 13.3.2003 č.j. 33 C
118/2002-79 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni
na náhradě nákladů řízení 12.150,- Kč k rukám advokátky. Po provedeném
dokazování dospěl k závěru, že P. J. nebyla oprávněna uzavřít se žalobkyní
předmětnou smlouvu o zřízení zástavního práva. Z textu a obsahu plné moci ze
dne 17.4.2000 totiž vyplývá, že \"byla P. J. udělena nikoli společností C.,
s.r.o., nýbrž pouze Ing. M. J., jako fyzickou osobou, a že P. J. je oprávněna
jednat a podepisovat mimo jiné smlouvy a jiná ujednání za fyzickou osobu Ing.
M. J. nikoliv za společnost C., s.r.o\". Tato plná moc je navíc \"neplatným
právním úkonem vzhledem ke své neurčitosti, neboť z textu plné moci nevyplývá
dostatečně určitý rozsah zmocněncova oprávnění\". Soud prvního stupně dovodil,
že zástavní smlouva k nemovitostem ze dne 4.5.2000 je z tohoto důvodu neplatným
právním úkonem, a že ani \"její následné podepsání jednatelem Ing. M. J. dne
6.2.2002 nemůže tuto skutečnost zvrátit, a to vzhledem k dvouleté prodlevě od
původního podpisu této smlouvy\".
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne
10.6.2003 č.j. 19 Co 1005/2003-94 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že
žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na
náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 16.075,- Kč k rukám advokáta.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že plná moc ze dne
17.4.2000 udělená P. J. je dostatečně určitá, srozumitelná a má všechny
náležitosti řádné plné moci; je v ní uveden rozsah zmocněncova oprávnění, a to
tak, že se jedná o tzv. všeobecnou plnou moc (generální plnou moc), která je
plně dostačující k zastupování při uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva
k nemovitostem. Odvolací soud nepovažoval za správný závěr soudu prvního stupně
o tom, že plnou moc udělil ing. M. J. své manželce P. J. jako fyzická osoba
nikoliv za žalovaného (společnost C., s.r.o.). Z obsahu plné moci je zřejmé, že
plnou moc uděloval ing. M. J. mimo jiné jako jednatel společnosti C., s.r.o.
(za společnost C., s.r.o.), jejímž byl statutárním orgánem (jednatelem) a
nikoliv sám jako fyzická osoba. Pokud tedy jako jednatel společnosti C., s.r.o.
zmocnil P. J., aby za něho jednala a podepisovala mimo jiné i smlouvy a jiná
ujednání, byla P. J. oprávněna na základě této plné moci uzavřít (podepsat) za
žalovaného (jednatele společnosti C., s.r.o. ing. M. J.) smlouvu o zřízení
zástavního práva k nemovitostem ze dne 4.5.2000. Uvedená smlouva je proto
platným právním úkonem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že
odvolací soud nerozhodl správně o určení neplatnosti smlouvy o zřízení
zástavního práva ze dne 4.5.2002 (správně 4.5.2000), neboť \"plná moc trpí
neurčitostí, není z ní patrno, koho má P. J. přesně zastupovat, zda ing. M. J.
či předmětné společnosti, které jsou v záhlaví plné moci uvedeny\". Podle
žalobkyně nelze z obsahu plné moci vyloučit, \"že ing. M. J. v záhlaví
vyjmenoval své funkce v různých společnostech jako součást svých generálií a
sám pouze za svou osobu zmocnil P. J. k jeho zastupování jakožto fyzické
osoby\". Žalobkyně je přesvědčena, že plná moc ze dne 17.4.2000 je neplatná
\"pro neurčitost ve smyslu § 37 odst. 1 o.z.\", a navrhla, aby dovolací soud
rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a
že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a)
o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §
242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k
závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení § 31 odst.1 občanského zákoníku při právním úkonu je možné dát
se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem
plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění.
Udělení plné moci je právním úkonem; plná moc je proto platná, jen jestliže je
určitá a srozumitelná (srov. § 37 odst.1 občanského zákoníku). Pro neurčitost
nebo nesrozumitelnost je však plná moc neplatná jen tehdy, není-li možné
nejasnosti v obsahu plné moci odstranit pomocí výkladu projevu vůle podle
ustanovení § 35 odst.2 občanského zákoníku.
Podle ustanovení § 32 odst.2 věty první občanského zákona jedná-li zmocněnec
jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat, vzniknou tím práva a
povinnosti přímo zmocniteli.
Podle ustanovení § 33 odst.1 občanského zákoníku překročil-li zmocněnec své
oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel vázán, jen pokud toto
překročení schválil. Neoznámí-li však zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec
jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení
oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil.
Podle ustanovení § 33 odst.2 občanského zákoníku překročil-li zmocněnec při
jednání své oprávnění jednat za zmocnitele nebo jedná-li někdo za jiného bez
plné moci, je z tohoto jednání zavázán sám, ledaže ten, za koho bylo jednáno,
právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválí. Neschválí-li zmocnitel
překročení plné moci nebo jednání bez plné moci, může osoba, se kterou bylo
jednáno, na zmocněnci požadovat buď splnění závazku, nebo náhradu škody
způsobené jeho jednáním.
Podle ustanovení § 33 odst.3 občanského zákoníku ustanovení § 33 odst.2
neplatí, jestliže osoba, se kterou bylo jednáno, o nedostatku plné moci věděla.
Z citovaných ustanovení mimo jiné vyplývá, že jednáním zmocněnce vznikají práva
a povinnosti zmocniteli tehdy, jestliže zmocněnec jednal v mezích oprávnění
zmocnitele zastupovat, jakož i v případě, že zmocněnec překročil své oprávnění
z plné moci, neoznámil-li zmocnitel druhé straně bez zbytečného odkladu svůj
nesouhlas s jednáním zmocněnce. Za situace, kdy zmocněnec překročil své
oprávnění jednat za zmocnitele nebo kdy osoba jednala za jiného bez plné moci,
je z tohoto jednání zavázán zmocnitel (ten, za koho bylo jednáno), jen jestliže
právní úkon bez zbytečného odkladu schválil; takový právní následek však nemůže
nastat, jestliže druhá strana o nedostatku plné moci věděla.
Pro dodatečné schválení právního úkonů ve smyslu ustanovení § 33 odst.2
občanského zákoníku není stanovena zvláštní forma. Znamená to, že ke schválení
právního úkonu může dojít písemně nebo ústně a že se může stát výslovně nebo
jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit;
uvedené platí i ve vztahu k právním úkonům, které pro svoji platnost vyžadují
písemnou formu.
V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu zjištěno (správnost
zjištění soudů v tomto směru dovolatelka nezpochybňuje), že dne 4.5.2000 byla
mezi účastníky sjednána zástavní smlouva k nemovitostem ve vlastnictví
žalobkyně k zajištění \"všech budoucích pohledávek s příslušenstvím\", které
vzniknou žalovanému za žalobkyní do 31.12.2005 do celkové výše 1.000.000,- Kč s
tím, že zástavní právo se zřizuje na dobu určitou do 31.12.2005. Za žalovaného
tuto smlouvu uzavřela P. J., která nebyla statutárním orgánem žalovaného a ani
z jiného důvodu nebyla ve smyslu ustanovení § 20 občanského zákoníku oprávněna
za žalovaného činit právní úkony.
Žalovaný za řízení tvrdil, že P. J. uzavřela zástavní smlouvu jako zástupce
žalovaného na základě plné moci ze dne 17.4.2000. Mezi účastníky bylo sporné,
zda Ing. M. J. udělil P. J. tuto plnou moc k zastupování sebe jako fyzické
osoby nebo zda ji P. J. udělil jako jednatel žalovaného k zastupování této
právnické osoby, popřípadě zda je tato plná moc vůbec neurčitá či
nesrozumitelná.
Odvolací soud dospěl k závěru, že plná moc ze dne 17.4.2000 udělená P. J. je
dostatečně určitá a srozumitelná a že z ní vyplývá oprávnění P. J. jednat za
žalovaného. S tímto závěrem odvolacího soudu dovolací soud souhlasí. I když
plná moc není zcela jednoznačně formulována, je z jejího obsahu nepochybné, že
ji Ing. M. J. udělil též jako jednatel žalovaného; za použití výkladových
pravidel obsažených v ustanovení § 35 odst.2 občanského zákoníku je odůvodněn
závěr, že plná moc opravňovala P. J. jednat za žalovaného.
I kdyby plná moc udělená P. J. byla neplatná a P. J. by tedy uzavřela zástavní
smlouvu ze dne 4.5.2000 za žalovaného bez plné moci, byl by ze zástavní smlouvy
zavázán žalovaný (a nikoliv P. J.), jestliže - jak bylo uvedeno výše - žalovaný
tento právní úkon bez zbytečného odkladu schválil. Z výsledků dokazování je
nepochybné, že žalovaný bezprostředně po uzavření zástavní smlouvy z této
smlouvy ve vztazích se žalobkyní vycházel a již v květnu 2000 podal podle ní u
katastrálního úřadu návrh na vklad zástavního práva a že tedy zástavní smlouvu
bez zbytečného odkladu schválil.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího
soudu byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst.1 o.s.ř.,
§ 229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou,
která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud
České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty
před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem
o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů
nemá právo a žalovanému, který měl v dovolacím řízení plný úspěch a který by
tak měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. § 142
odst. 1 o.s.ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. února 2004
JUDr. Ljubomír
Drápal, v. r.
předseda senátu