21 Cdo 1900/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce V. J., proti žalované České republice - Okresnímu úřadu v T., o 313.530,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 4 C 189/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. října 1999 č.j. 18 Co 825/98-51, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 313.530,- Kč s 5% úrokem od 5.6.1996 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že podle jmenovacích dekretů ze dne 23.3. a 25.3.1992 vykonával u žalované funkci Okresního hygienika v T. a funkci ředitele Okresní hygienické stanice v T., avšak „byl hodnocen pouze jako ředitel OHS T.\". Protože mu žalovaná nevyplácela plat za funkci okresního hygienika, požadoval za období od 1.4.1992 do 31.11.1995 odpovídající doplatek mzdy „odvozený z platových dekretů\".
Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 27.5.1997 č.j. 4 C 189/96-23 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při rozhodování ve věci samé dospěl k závěru, že uplatněný nárok není opodstatněný, neboť žalobci vznikl řádný pracovní poměr „s úvazkem 1,0\" a „ze jmenovacích dekretů nevyplynulo\", že by obě funkce byly vykonávány v souběžném pracovním poměru.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13.10.1999 č.j. 18 Co 825/98-51 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná není v tomto sporu pasivně věcně legitimována, neboť „žalobce nedoložil, že by byl zaměstnancem Okresního úřadu v T.\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které podáním ze dne 10.3.2000 vzal „výslovně\" zpět.
Protože dovolání bylo vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243b odst.4 věty druhé o.s.ř. (ve znění účinném do 31.12.2000 - srov. bod 17. Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dovolací řízení zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. (ve znění účinném do 31.12.2000), neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. července 2001
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v. r.
předseda senátu