21 Cdo 1940/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zbyňka Poledny v
právní věci žalobce Bytového družstva občanů Vršovic, družstva se sídlem v
Praze 10, Náměstí Svatopluka Čecha č. 1365/14, IČO 00034746, zastoupeného JUDr.
Michalem Schmidem, advokátem se sídlem v Praze 1, Soukenická č. 1189/23, proti
žalované M. K. G., zastoupené JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou se
sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1618/30, o 974.928,- Kč s příslušenstvím, o
žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu
10 ze dne 16. prosince 2009 č.j. 26 C 253/2006-183, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 253/2006, o dovolání žalované proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2013 č. j. 68 Co 12/2013-373, takto:
Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26.
listopadu 2012 č. j. 26 C 253/2006-365 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu
soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 16.12.2009 č. j. 26 C 253/206-183
žalované uložil, aby zaplatila žalobci celkem 879.023,70 Kč s příslušenstvím,
žalobu o zaplacení dalších 95.854,30 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl, že
žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 133.496,- Kč k
rukám advokáta JUDr. Michala Schmida, že žalovaná je povinna zaplatit "na účet
Obvodního soudu pro Prahu 10 znalečné" ve výši 13.960,- Kč a že žalobce je
povinen zaplatit "na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 znalečné" ve výši
3.490,- Kč.
Proti tomuto rozsudku obvodního soudu žalovaná podala žalobu na obnovu řízení a
žalobu pro zmatečnost. Namítá, že "nikdy nezplnomocnila v tomto soudním sporu
pana L. G. k jejímu zastupování, rovněž tak ani JUDr. Janu Hubenou, advokátku",
a že nemohla v řízení bez své viny uplatnit "rozhodné skutečnosti a důkazy".
Žalovaná současně požádala o přiznání osvobození od soudních poplatků "z
důvodu, že jejím jediným příjmem je starobní důchod".
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 31.5.2012 č.j. 26 C 253/2006-354
přiznal žalované "osvobození od placení soudního poplatku za žalobu pro
zmatečnost ve výši 50%". Poté, co zjistil, že žalovaná je "vdaná, důchodkyně,
žije ve společné domácnosti se svým manželem, také důchodcem, její starobní
důchod činí 7.891,- Kč a manžela 10.499,- Kč" a že "výdaje tvoří nájemné
6.263,- Kč, služby 1.988,- Kč a elektřina 840,- Kč", dospěl - s přihlédnutím k
výši soudního poplatku za žalobu pro zmatečnost - k závěru, že u žalované jsou
splněny předpoklady uvedené v ustanovení § 138 odst.1 občanského soudního řádu
pro osvobození "od povinnosti platit soudní poplatek za žalobu pro zmatečnost
ve výši 50%".
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 7. 2012 č. j. 68
Co 293/2012-361 zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že rozhodl o osvobození od soudního
poplatku, aniž by "postavil na jisto, zda se žalovaná domáhá pouze povolení
obnovy řízení" nebo zda součástí žaloby je "i žalobní návrh pro zmatečnost", a
uložil mu, aby v dalším řízení tuto otázku nejprve objasnil a aby teprve poté
rozhodl o žádosti žalované na osvobození od soudních poplatků.
Obvodní soud pro Prahu 10 poté usnesením ze dne 26.11.2012 č.j. 26 C
253/2006-365 nepřiznal žalované "osvobození od placení soudního poplatku za
žalobu pro zmatečnost a za žalobu na obnovu řízení". Soud prvního stupně
zjistil, že žalovaná je "vdaná, žije ve společné domácnosti se svým manželem Z.
K., je v důchodu se starobním důchodem ve výši 7.891,- Kč a vlastní 1/2
rekreační chalupy v k.ú. S. č.p. 62, parcely 27, 110/2, 112/4, 275/11 vedené na
LV č. 64 v kat. území P., na které je vedena exekuce", že manžel žalované Z. K.
je "důchodce se starobním důchodem ve výši 10.499,- Kč a vlastní 1/12
nemovitostí v k.ú. P. č.p. 1075 z titulu dědictví - restituce", že žalovaná "od
roku 2005 ze zdravotních důvodů ukončila podnikatelskou činnost a je plně
odkázána na pomoc druhých", že "nájemné činí 6.263,- Kč, služby 1.988,- Kč a
elektřina 840,- Kč" a že žalovaná požaduje osvobození od soudních poplatků "jak
v řízení zahájeném žalobou pro zmatečnost, tak v řízení o povolení obnovy", a
dovodil, že "poměry žalované neodůvodňují přiznání osvobození od soudního
poplatku za žalobu pro zmatečnost a za žalobu na obnovu řízení", neboť na
žalovanou - s ohledem na starobní důchod ve výši 7.891,- Kč a na
spoluvlastnický podíl na nemovitostech - "nelze pohlížet jako na osobu
nemajetnou a sociálně slabou" a je "bez významu skutečnost, že na tento majetek
je nařízena exekuce".
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 1. 2013 č. j. 68
Co 12/2013-373 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Shodně se soudem prvního
stupně dovodil, že na žalovanou "nelze pohlížet jako na osobu nemajetnou a
sociálně slabou, neboť vlastní majetek nikoliv nepatrné hodnoty a má pravidelný
měsíční příjem, jehož výše přesahuje výši životního minima". Podle odvolacího
soudu je "bez významu", že na majetek povinné byla nařízena exekuce, neboť
"nepochybně byla nařízena v důsledku jejího vlastního protiprávního jednání,
které nemůže představovat výhodu při rozhodování o osvobození od soudních
poplatků", a osvobození od soudních poplatků nemůže sám o sobě odůvodnit ani
"tvrzený nepříznivý zdravotní stav žalované".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že
účastníku občanského soudního řízení - jak vyplývá z ustanovení § 138 odst.1
občanského soudního řádu - "nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou
situaci znemožňováno uplatňovat nebo bránit právo u soudu a naplnit své právo
na právní pomoc v občanském soudním řízení". Žalovaná soudu prokázala, že "žije
na hranici bídy, do níž se dostala ne vlastní vinou", a že jí zdravotní stav
nedovoluje "vycházet z bytu bez cizí pomoci"; nepřiznání osvobození od soudních
poplatků jí "znemožňuje hájit její práva". Spoluvlastnický podíl žalované na
nemovitostech je "obstaven exekučním příkazem" a, i kdyby tomu tak nebylo, je
stejně neprodejný. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení
odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu,
kterým bylo odvolací řízení skončeno, bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem
řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a
že je přípustné podle ustanovení § 237 občanského soudního řádu, neboť napadené
usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení
se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu,
přezkoumal usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 občanského
soudního řádu bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první občanského
soudního řádu) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Otázku, zda žalované lze přiznat osvobození od soudních poplatků, je třeba i v
současné době - vzhledem k tomu, že žalovaná požádala o osvobození od soudních
poplatků podáním, které došlo soudu prvního stupně dne 26.11.2010 - posoudit
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
účinném do 31.8.2011 (dále jen "o.s.ř."); zákon č. 218/2011 Sb., kterým se mění
zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, sice neobsahuje (ve vztahu k Části třetí, kterou byl
novelizován občanský soudní řád) přechodná ustanovení, avšak ze zásady
procesního práva o časových mezích procesních zákonů, obecně vyjádřené v
ustanovení § 355 občanského soudního řádu, vyplývá, že o žádosti o přiznání
osvobození od soudních poplatků je třeba vždy rozhodnout podle právní úpravy,
která byla účinná v době, kdy byla žádost podána u soudu.
Podle ustanovení § 138 odst.1 věty první o.s.ř. na návrh může předseda senátu
přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků,
odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné
uplatňování nebo bránění práva.
Účastníkům vznikají v souvislosti s uplatňováním nebo bráněním práva náklady,
které jsou povinni platit (srov. § 140 odst.1 o.s.ř.). Ocitl-li se účastník v
takové nepříznivé majetkové situaci, která mu znemožňuje, aby platil všechny
náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nemůže to mít za
následek, aby se nemohl domáhat v občanském soudním řízení ochrany svých práv.
Účastník, jehož poměry mu znemožňují platit náklady potřebné k vystupování před
soudem, má právo na osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138
odst.1 o.s.ř., ledaže by šlo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo
bránění práva. Účastník, který byl osvobozen od soudních poplatků podle
ustanovení § 138 odst.1 o.s.ř. nebo u něhož jsou alespoň předpoklady, aby mu
bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst.1
o.s.ř., má právo, aby mu soud ustanovil na jeho žádost zástupce, je-li to třeba
k ochraně jeho zájmů (srov. § 30 o.s.ř.), a soud mu neuloží povinnost k náhradě
nákladů řízení, které platil stát, i kdyby stát měl podle výsledku řízení vůči
němu právo na náhradu nákladů řízení (srov. § 148 odst.1 o.s.ř.). Účastníku,
který byl osvobozen od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst.1 o.s.ř.,
nelze uložit, aby složil zálohu na náklady důkazu, i když důkaz navrhl nebo i
když soud nařídil důkaz o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu (srov.
§ 141 odst.1 o.s.ř.)
Poměry účastníka, který je fyzickou osobou (člověkem), odůvodňují osvobození od
soudních poplatků tehdy, jestliže vzhledem ke stavu svého jmění (majetku a
dluhů) není schopen platit náklady řízení, aniž by tím ohrozil vlastní výživu
(v rozsahu odpovídajícím zejména jeho potřebám a zdravotnímu stavu) a výživu
osob, k nimž má nebo k nimž převzal vyživovací povinnost. Při posuzování poměrů
takového účastníka samozřejmě nelze brát v úvahu veškerý jeho majetek;
podstatné jsou příjmy z výdělečné nebo jiné činnosti účastníka, výnosy jeho
majetku a další jeho disponibilní peněžní prostředky (včetně možnosti si je
opatřit prací nebo jiným zákonným způsobem) a zásadně se nepožaduje, aby (pouze
v zájmu zaplacení nákladů řízení) účastník zpeněžoval (samozřejmě, nejde-li o
obchodování vyplývající z podnikatelské činnosti účastníka) své movité nebo
nemovité věci nebo jiný majetek. Všechny okolnosti, které jsou významné pro
posouzení jeho poměrů, je účastník povinen soudu věrohodně doložit.
Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, soud
promítne do úvahy, zda účastník, který je fyzickou osobou (člověkem), je
schopen ze svých příjmů a dalších disponibilních peněžních prostředků uhrazovat
soudní poplatky a platit ostatní náklady řízení, zejména náklady spojené s
právní pomocí, která by mu byla poskytována od počátku řízení až do jeho
skončení, a s placením záloh na důkazy, které navrhl nebo které soud nařídil o
skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu. Jestliže to poměry (nedostatek
disponibilních peněžních prostředků) žádajícího účastníka nedovolují, je soud
povinen mu přiznat odpovídající osvobození od soudních poplatků (zcela, zčásti,
pro část řízení nebo jen pro některé úkony).
V projednávané věci bylo o majetku žalované zjištěno, že má příjem ze
starobního důchodu ve výši 7.891,- Kč měsíčně a že vlastní ideální polovinu
nemovitostí, označených jako "1/2 rekreační chalupy v k.ú. S. č.p. 62, parcely
27, 110/2, 112/4, 275/11 vedené na LV č. 64 v kat. území P." Vzhledem k tomu,
že žalovaná není podnikatelkou, která by obchodovala s nemovitostmi (a byla by
tedy spoluvlastníkem nemovitosti jen za účelem prodeje spoluvlastnického
podílu), a že nebyly zjištěny jiné disponibilní peněžní prostředky, než které
tvoří příjem ze starobního důchodu ve výši 7.891,- Kč, nemůže - také s
přihlédnutím k výši soudních poplatků a dalších (předpokládaných) nákladů
řízení, které v projednávané věci v budoucnu vzniknou (mohou vzniknout), a k
výši životních nákladů žalované - obstát závěr odvolacího soudu, že by poměry
žalované neodůvodňovaly přiznání osvobození od soudních poplatků. Okolnost, že
starobní důchod žalované je vyšší než částka životního a existenčního minima
podle zákona č. 110/2006 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), je nerozhodná,
neboť se tu nejedná o poskytování dávek hmotné nouze žalobkyni podle zákona č.
111/2006 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) nebo dávek státní sociální podpory
podle zákona č. 117/1995 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), ale - jak uvedeno
výše - o zajištění ochrany práv žalované v občanském soudním řízení.
V neposlední řadě je třeba soudům vytknout, že rozhodovaly o osvobození
žalované od soudního poplatku "za žalobu pro zmatečnost a za žalobu na obnovu
řízení", ačkoliv žalovaná nežádala o osvobození od soudních poplatků jen pro
tyto úkony (za žalobu pro zmatečnost a za žalobu na obnovu řízení), ale - jak
vyplývá z jejího podání ze dne 24.11.2010 - o osvobození od soudních poplatků
za celé řízení zahájené těmito žalobami (rozumí se řízení v prvním a druhém
stupni).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není v souladu se zákonem;
veden chybným právním názorem se odvolací soud nezabýval (mimo jiné) otázkou,
zda se u žalované nejedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Protože nejsou
splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro
zamítnutí dovolání nebo pro změnu napadeného usnesení odvolacího soudu,
Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1
občanského soudního řádu zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo
zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí také na usnesení soudu prvního stupně,
zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu
prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 10) k dalšímu řízení (§ 243e odst.2
věta druhá občanského soudního řádu).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 226 a § 243g odst. 1 část
první věty za středníkem občanského soudního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2014
JUDr.
Ljubomír Drápal
předseda senátu