21 Cdo 1954/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobkyně K. b., proti žalovaným 1) K. – S., spol. s r.o., 2) R. –
A. P., spol. s r.o., 3) K. – T. spol. s r.o., zastoupenému advokátem, o
3.680.297,67 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.
31 Cm 417/98, o návrhu žalobkyně, aby do řízení nastoupila na její místo
obchodní společnost J. G., spol. s r.o., o dovolání žalovaného 3) proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. října 2003 č.j. 1 Cmo
85/2003-150, takto:
Dovolání žalovaného 3) se zamítá.
Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaní 1), 2) a 3) zaplatili 3.672.995,22 Kč s
tím, že, nedojde-li k uspokojení pohledávky žalobkyně ve stanovené lhůtě, je
žalovaný 2) \"povinen prodat nemovitosti zastavené k zajištění pohledávky
žalobkyně zástavní smlouvou ze dne 2.9.1992, a to průmyslový objekt čp. 2857 na
pozemku st. 2768 s pozemky p.č. 2768 o výměře 17.045 m2 a 2080/4 o výměře 2.105
m2 zapsáno na LV č. 6123 v k.ú. H. za cenu odpovídající aktuálnímu tržnímu
ocenění dle znaleckého posudku zpracovaného znalcem, určeným soudem na náklady
žalovaných, a uspokojit pohledávku žalobkyně z výtěžku tohoto prodeje\", a aby
jí žalovaný 1) zaplatil 7.302,45 Kč s příslušenstvím, \"tj. sankční úrok 30%, a
dále za každý ukončený měsíc poplatek za vedení běžného účtu 300,- Kč až do
úplného zaplacení\". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že na základě úvěrové
smlouvy ze dne 2.9.1992 reg. č. SP 2604 poskytla žalovanému 1) úvěr ve výši
5.000.000,- Kč, že závazek z této uvěrové smlouvy byl na základě zástavní
smlouvy ze dne 2.9.1992 zajištěn zástavním právem na nemovitostech, jejichž
vlastníkem je žalovaný 2), že žalovaný 3) \"prohlášením ručitele dne 2.9.1992
vzal na sebe povinnost uhradit pohledávku žalobkyně vyplývající z úvěrové
smlouvy č. SP 2604 pro případ, že tak neučiní dlužník\", a že ke dni 10.9.1998
mu žalovaní dluží z titulu nesplaceného úvěru celkem 3.672.995,22 Kč. Kromě
toho má žalobkyně vůči žalovanému 1) pohledávku \"z debetu\" na běžném účtu č.
728343671/0100, která ke dni 10.9.1998 činí 7.302,45 Kč, přičemž \"debetní
zůstatek je nadále úročen sankční úrokovou sazbou ve výši 30% p.a. a nadále se
zvyšuje o 300,- Kč měsíčně o poplatky za vedení účtu\".
V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobkyně podáním ze dne 15.10.2002
navrhla, aby do řízení na její místo nastoupila obchodní společnost J. G.,
spol. s r.o. Návrh zdůvodnila tím, že této právnické osobě postoupila smlouvou
reg. č. 951202360117 ze dne 10.10.2002 (správně ze dne 9.10.2002) pohledávky,
jejichž splnění v tomto řízení vymáhá.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10.2.2003 č.j. 31 Cm 417/98-72 připustil,
aby \"na straně žalobce z řízení vystoupila právnická osoba s obchodní firmou
K. b., a.s. a na místo tohoto subjektu jako žalobce vstoupila právnická osoba s
obchodní firmou J. G., spol. s r.o. \". Soud prvního stupně zjistil, že
žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9.10.2002 postoupila své
pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení obchodní společnosti J. G.,
spol. s r.o., a dovodil, že ve smyslu ustanovení § 107a o.s.ř. jsou splněny
předpoklady, aby postupník nastoupil do řízení na místo žalobce, neboť ze
smlouvy ze dne 9.10.2002 \"bylo možno dospět k závěru, že tvrzená skutečnost
žalobcem nastala a pohledávka v rozsahu předmětu sporu přešla na novou
právnickou osobu, která projevila se svým vstupem do řízení na místo žalobce
souhlas\".
K odvolání žalovaného 3) Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13.10.2003
č.j. 1 Cmo 85/2003-150 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru,
že žalobce v souladu s ustanovením § 107a o.s.ř. \"oznámil soudu postoupení své
pohledávky vůči žalovaným společnosti J. G. spol. s r.o.\" a že \"tyto
skutečnosti také řádně doložil a připojil též souhlas jmenované společnosti se
vstupem do řízení na straně žalobce\". Podle názoru odvolacího soudu se
žalovaný 3) \"mýlí, pokud zastává právní názor, že zákonným předpokladem
postupu podle ustanovení § 107a o.s.ř. je také oznámení žalobce o postoupení
pohledávky žalovanému\", neboť \"zjevně směšuje procesní účinky postupu žalobce
podle ustanovení § 107a o.s.ř. s účinky hmotně právními ve smyslu ustanovení §
526 občanského zákoníku\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 3) dovolání. Namítá, že
\"postoupení předmětné pohledávky nebylo oznámeno žalovanému číslo 3 v souladu
se smlouvou o postoupení pohledávky\", a navrhuje, aby dovolací soud usnesení
soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je
dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř., přezkoumal
napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§
243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není
opodstatněné.
Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný (§ 90 o.s.ř.).
Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž
právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka
řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout,
aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního
účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (§ 107a odst.1 o.s.ř.).
Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení
nastala právní skutečnost uvedená v ustanovení § 107a odst. 1 o.s.ř., a
jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas
žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (§ 107a
odst. 2 o.s.ř.).
Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují
převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde
(v důsledku universální nebo singulární sukcese), nemá to samo o sobě vliv na
okruh účastníků řízení, tak jak byl vymezen podle ustanovení § 90 o.s.ř. K
procesnímu nástupnictví může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na
konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod
práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo
povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka (jeho právního
předchůdce), a jestliže soud tuto změnu v okruhu účastníků připustí.
Navrhne-li žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo, soud
- jak vyplývá z ustanovení § 107a odst. 1 a 2 o.s.ř. - ve vztahu k jím označené
právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda se jedná o
takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod
nebo převod práv (tedy zda nejde o takovou právní skutečnost, která podle
právních předpisů nemůže mít za následek přechod nebo převod práv), zda
označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek
přechod nebo převod práv (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2003 sp. zn. 21 Cdo 306/2003, které bylo
uveřejněno pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
Otázkou, zda žalobce je skutečně věřitelem jím (v žalobě) tvrzené pohledávky,
zda pohledávka podle jím označené právní skutečnosti přešla (byla převedena) na
jiného, popřípadě zda je dlužník (žalovaný) povinen tvrzenou pohledávku
uhradit, se soud při tomto rozhodování nezabývá, neboť se netýká zkoumání
procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o.s.ř., ale již posouzení
věci samé (opodstatněnosti žaloby na zaplacení pohledávky, k níž se soud může
vyslovit jen v rozhodnutí o věci samé.
V projednávané věci žalobkyně v návrhu, kterým se domáhala, aby do řízení na
její místo nastoupila obchodní společnost J. G., spol. s r.o., označila za
právní skutečnost, v důsledku které přešly na tuto právnickou osobu pohledávky,
zástavní právo a oprávnění z ručení žalovaného 3), jež jsou předmětem řízení,
smlouvu o postoupení pohledávek reg. č. 951202360117, kterou s ní uzavřela dne
10.10.2002 (správně dne 9.10.2002).
Smlouva o postoupení pohledávky (§ 524 a násl. občanského zákoníku) je
dvoustranný právní úkon, který uzavírá původní věřitel (postupitel) s jinou
osobou (postupníkem). Předmětem smlouvy je postoupení určité pohledávky (práva
na plnění od dlužníka) původního věřitele postupníku, který se stává věřitelem
dlužníka na místě původního věřitele (postupitele). Smlouva o postoupení
pohledávky je právní skutečností, s níž právní předpisy spojují nejen převod
pohledávek v ní označených, ale i přechod zástavního práva, neboť s postoupenou
pohledávkou přechází na postupníka i její příslušenství a všechna práva s ní
spojená (srov. § 524 odst.2 občanského zákoníku), tedy i ručení a zástavní
právo, která zajišťují postoupenou pohledávku.
Námitka žalovaného 3), že mu (jako ručiteli) nebylo oznámeno postoupení
pohledávky, je nedůvodná. Případné opomenutí věřitele v tomto směru totiž není
z hlediska rozhodování podle ustanovení § 107a o.s.ř. - jak vyplývá z výše
uvedeného - významné, neboť se týká posouzení věci samé, k níž se soud může
vyslovit jen v rozhodnutí o věci samé [v rozsudku, v němž rozhodne o žalobě
proti žalovanému 3)]. Tvrdí-li žalovaný 3), že mu postoupení pohledávky nebylo
oznámeno, je to pouze důvodem k obraně proti žalobě na zaplacení pohledávky,
správnost napadeného usnesení odvolacího soudu jím však nelze zpochybňovat.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné. Nejvyšší soud ČR
proto dovolání žalovaného 3) podle ustanovení § 243b odst.2 části věty před
středníkem o.s.ř. zamítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení
v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243c,
§ 151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. listopadu 2004
JUDr. Ljubomír
Drápal, v. r.
předseda senátu