U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana
Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci
žalobkyně MUDr. M. S., zastoupené JUDr. Veronikou Chytilovou, advokátkou se
sídlem v Praze 2, U Kanálky č. 1, proti žalovaným 1) A. K., zastoupenému JUDr.
Milanem Štětinou, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova č. 614, 2) M. J.,
3) M. J. a 4) A. B., zastoupené opatrovníkem JUDr. Janem Vodičkou, advokátem se
sídlem v Liberci, Valdštejnská č. 381/6, o určení dědického práva, vedené u
Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 87/2007, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 9.
září 2009, č. j. 73 Co 65/2008-83 takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího
řízení 3.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr.
Milana Štětiny, advokáta se sídlem v České Lípě, Jiráskova č. 614. Ve vztahu
žalobkyně a žalovaných 2) až 4) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v
Liberci ze dne 9.9.2009, č. j. 73 Co 65/2008-83, kterým byl potvrzen rozsudek
Okresního soudu v České Lípě ze dne 6.11.2007, č. j. 7 C 87/2007-43, ve věci
samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále také jen „o.s.ř.“) a nebylo
shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Závěr
odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) o opožděnosti žaloby a nedostatku
naléhavého právního zájmu na určení dědického práva je správný (srov. např.
rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97,
uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998; rozsudek
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996, sp. zn. 6 Co 10/96,
uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998;
rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.1.2004, sp. zn. 30 Cdo 2214/2002,
uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6, ročník 2005;
rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2007, sp. zn. 21 Cdo 688/2006,
uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8, ročník 2008, a
v časopise Soudní judikatura pod č. 111, ročník 2007, a dále usnesení
Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.7.2001, sp. zn. 20 Cdo 1921/1999, uveřejněné ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24, ročník 2002; usnesení
Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.2.2004, sp. zn. 30 Cdo 2537/2003, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura pod č. 70, ročník 2004) a nemá tedy po právní
stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí
dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/
o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému 1) v souvislosti se zastoupením advokátem
náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 2.500,- Kč
(srov. ustanovení § 5 písm. d/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16, § 18
odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004
Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za
jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003
Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 2.800,- Kč. Vzhledem k
tomu, že zástupce žalovaného 1) advokát JUDr. Milan Štětina osvědčil, že je
plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení podle ustanovení § 137
odst. 1 a 3, § 151 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vedle odměny za zastupování
advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané
hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů
podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka 560,- Kč. Protože dovolání
žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalovanému 1) náklady v
celkové výši 3.360,- Kč nahradila. Žalobkyně je povinna přiznanou náhradu
nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného 1) v tomto řízení
zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Ve vztahu žalobkyně k žalovaným 2) až 4) dovolací soud o náhradě nákladů
dovolacího řízení rozhodl ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224
odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaným 2)
až 4) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2011
JUDr. Roman Fiala , v. r.
předseda senátu