21 Cdo 1987/2024-458
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce E. Z., proti žalované Dopravnímu podniku města Děčína, a.s., se sídlem v Děčíně, Dělnická č. 106, IČO 62240935, zastoupené JUDr. Otakarem Pazdziorou, advokátem se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. č. 191/18, o zaplacení 25 069 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 25 C 83/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. února 2024, č. j. 10 Co 59/2024-424, a rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 16. června 2023, č. j. 25 C 83/2019-391, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 16. června 2023, č. j. 25 C 83/2019-391, se zastavuje. II. Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. února 2024, č. j. 10 Co 59/2024-424, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. IV. Žalobce je povinen do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Děčíně soudní poplatek za dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. února 2024, č. j. 10 Co 59/2024-424, který podle položky 23 bodu 2 sazebníku soudních poplatků činí 4 000 Kč.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 16. 6. 2023, č. j. 25 C 83/2019-391, zamítl žalobu o zaplacení 8 137 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3,5 promile od 1. 7. 2010 do doby nabytí právní moci rozsudku, o zaplacení 12 856 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3,5 promile od 1. 1. 2014 do doby nabytí právní moci rozsudku a o zaplacení 4 076 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3,5 promile od 1. 1. 2014 do doby nabytí právní moci rozsudku (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 20.
2. 2024, č. j. 10 Co 59/2024 -424, odmítl odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). Obě tato rozhodnutí napadl žalobce „dovoláním“, aniž by byl zastoupen advokátem. Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o.
s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle § 243b a § 104 odst. 1 o.
s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.). Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Žalobce dovoláním napadl usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž bylo pro vady odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jež je možno napadnout žalobou pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř., přípustnost dovolání je tak vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. V takovém případě není potřeba ve smyslu § 241b odst. 2 o. s. ř. činit kroky ke splnění podmínky zastoupení dovolatele advokátem. Proto Nejvyšší soud dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20.
2. 2024, č. j. 10 Co 59/2024-424, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž by se mohl jakkoli zabývat jeho obsahem. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.
s. ř.). S ohledem na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. byla žalobci uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. i) a § 11a ve spojení s § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích]; výše poplatku vyplývá z položky 23 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.