21 Cdo 204/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka,
Ph.D. v právní věci žalobce J. P., zastoupeného Mgr. Martinem Pechem, advokátem
se sídlem v Plzni, Malá ul. č. 6, proti žalované České republice – Krajskému
ředitelství policie Plzeňského kraje, se sídlem v Plzni, Nádražní č. 2437/2,
IČO 751 51 529, o 82.940,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň -
město pod sp. zn. 21 C 236/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 25. září 2014, č. j. 61 Co 389/2014-232, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k
dalšímu řízení.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň-město dne 27. června 2013
domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 82.940,- Kč s
příslušenstvím, neboť v roce 2011 došlo na základě Nařízení vlády ČR č.
381/2010 Sb., v případě policistů a státních zaměstnanců k plošnému snížení
platů o 10 %, což se dotklo i žalobce jako zaměstnance žalované na úseku
ochrany majetku a osob. V případě žalobce však došlo ke snížení platu o 29%, a
žalobce se domáhal, aby mu byla vrácena částka, o kterou mu byl plat nezákonně
snížen.
Žalovaná uvedla, že v případě žalobce nedošlo při snižování platů k pochybení,
neboť práce vykonávané žalobcem byly dle katalogu prací zařazeny do 2. platové
třídy a zařazení do vyšší platové třídy nebylo možné. Kromě toho je žalovaná
chybně označena, neboť je organizační složkou státu, který musí být v návrhu
také označen.
Okresní soud Plzeň-město (poté, co usnesením ze dne 5.8.2013 č.j. 21 C
236/2013-31 žalobce vyzval k doplnění označení žalovaného a poté, co žalobce
jeho výzvě podáním ze dne 12.8.2013 vyhověl) rozsudkem ze dne 16.6.2014, č. j.
21 C 236/2013-204, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba
byla nedůvodná, neboť žalovaná prokázala, že žalobce skutečně nevykonával pro
žalovanou práci, pro kterou by jej bylo možno zařadit do 4. platové třídy -
bezpečnostní pracovník, a nepřisvědčil ani tvrzení, že k přeřazení žalobce do
jiné platové třídy došlo pod nátlakem žalované. Soud prvního stupně žalobu
věcně projednal, byť žalovaná navrhovala zastavení řízení dle ustanovení § 103
a 104 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce své neúplné podání řádně opravil podáním ze
dne 12.8.2013.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25.9.2014 č.j. 61 Co
389/2014-232 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil a rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou
stupňů. Dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky ve smyslu ustanovení § 103
a 104 odst. 1 o.s.ř., za nichž může jednat ve věci a že jde o takový nedostatek
podmínky řízení, který nelze odstranit. V dané věci žalobce označil za
žalovanou subjekt, který není procesně způsobilý být účastníkem řízení, jelikož
se jedná o organizační složku státu, která není právnickou osobou. Nedostatek
způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení je neodstranitelným
nedostatkem podmínek řízení, pro který může soud řízení jedině zastavit. Podle
názoru odvolacího soudu soud prvního stupně tím, že poučil žalobce o tom, kdo
má jednat za organizační složku státu, přesáhl rozsah poučovací povinnosti
soudu, neboť nešlo o poučení o procesních právech a povinnostech žalobce, ale o
poučení o hmotném právu, které je v občanském soudním řízení nepřípustné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl, že postup
odvolacího soudu se jeví jako příliš formalistický, nerespektující právo na
spravedlivý proces. Odkázal zejména na judikaturu Ústavního soudu, podle které
lze nepřesné označení účastníka řízení odstranit a soud je povinen o tom
chybující stranu postupem dle ustanovení § 5 a 43 o.s.ř. poučit. Označí-li
žalobce jako žalovaného organizační složku státu, ačkoli ze žaloby je jinak
zjevné, že rozhodný právní vztah, z nějž vyplývá tvrzený nárok, je hmotným
právem vymezen vůči samotnému státu, pak je i z pohledu podústavního práva
nutné v řízení otevřít žalobci možnost tento procesní nedostatek odstranit, a
postupy dle ustanovení § 43 o.s.ř. jsou zde proto použitelné (srov. nález
Ústavního soudu České republiky ze dne 9.4.2009 sp. zn. III. ÚS 2690/08
uveřejněný pod č. 84/53 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR). Žalobce
dovodil, že postup soudu prvního stupně byl správný a navrhl, aby dovolací soud
rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení.
Žalovaná namítala, že žalobcem citované nálezy Ústavního soudu nelze vztáhnout
na posuzovaný případ.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o.s.ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede
dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení
odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.
a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 236 odst. 1 a § 237
o.s.ř. dovolání přípustné, neboť rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu
ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.)
a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení § 19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má
způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a
povinnosti, která zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení
má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti
(tzv. právní subjektivitu). Způsobilost být účastníkem řízení tedy mají fyzické
osoby [jejich způsobilost mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích
jako zaměstnanci vyplývá z ustanovení § 6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku
práce (ve znění účinném do 31.12.2013), a jako zaměstnavatelé z ustanovení § 10
zákona č. 262/2006 Sb. (ve znění účinném do 31.12.2013)], právnické osoby a
stát (Česká republika); je-li stát (Česká republika) účastníkem
pracovněprávních vztahů, je právnickou osobou a jedná za něj příslušná
organizační složka státu (srov. § 9 zákona č. 262/2006 Sb.). Ten, kdo nemá
podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní
subjektivitu), je způsobilým účastníkem řízení, jen jestliže mu zákon tuto
způsobilost přiznává.
Podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů je krajské ředitelství organizační složkou státu a
účetní jednotkou, jehož příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly
ministerstva, v čele krajského ředitelství je krajský ředitel, který je také
vedoucím organizační složky státu, útvary policie zřízené v rámci jeho
působnosti jsou vnitřními organizačními jednotkami krajského ředitelství. V
policii se zřizuje 14 krajských ředitelství, jejichž názvy a sídla jsou uvedeny
v příloze k tomuto zákonu, územní obvod krajského ředitelství je shodný s
územním obvodem vyššího územního samosprávného celku (§ 8 odst. 2).
Z uvedeného vyplývá, že Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje se sídlem
v Plzni je organizační složka státu. Jako organizační složka státu není
právnickou osobou (tou je stát), pouze za právnickou osobu (za stát) jedná
(srov. § 3 zákona č. 219/2000 Sb.). Protože ani zákon nepřiznává krajskému
ředitelství způsobilost být účastníkem řízení, není – jak správně dovodil
odvolací soud - způsobilým účastníkem občanského soudního řízení ve smyslu
ustanovení § 19 o.s.ř. Způsobilost mít práva a povinnosti, jakož i způsobilost
být účastníkem řízení, má ve věcech týkajících se krajského ředitelství policie
stát, tj. Česká republika, jejímž jménem jedná (činí právní úkony) předmětné
krajské ředitelství.
Podle ustanovení § 90 o.s.ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. Vymezení
účastníků řízení se v tomto případě zakládá čistě procesním způsobem; žalobcem
je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a žalovaným je
ten, koho žalobce v žalobě za tohoto účastníka řízení (za žalovaného) označil.
Z ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé a třetí o.s.ř. vyplývá, že žalobce musí v
žalobě označit účastníky řízení tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem
řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s někým jiným (s jinou osobou) a aby s ním
soud mohl jednat. Ve vztahu ke státu se v ustanovení § 79 odst. 1 větě druhé
o.s.ř. uvádí, že jeho označení jako účastníka řízení obsahuje „označení státu a
příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje“. Z
uvedeného je nepochybné, že za stát může v právních vztazích (včetně
pracovněprávních vztahů) jednat a v řízení před soudem vystupovat jeho
organizační složka. Došlo-li v označení žalovaného v žalobě k chybě v psaní
nebo jiné zřejmé nesprávnosti nebo je-li údaj označující žalovaného v logickém
rozporu s vylíčením rozhodujících skutečností nebo s údajem o tom, čeho se
žalobce domáhá, jde o vadné podání ve smyslu § 43 odst. 1 o.s.ř. O vadu žaloby
nejde teprve, vychází-li žalobce při podání žaloby z předpokladu (právního
názoru), že ten, koho označil jako žalovaného, je povinen jeho nárok uspokojit,
a tento předpoklad byl nesprávný (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 22.10.2002, sp. zn. 21 Cdo 366/2002, uveřejněné v časopise
Soudní judikatura pod č. 211, ročník 2002, případně rozsudek Nejvyššího soudu
České republiky ze dne 28.11.1996 sp. zn. 3 Cdon 1220/96, uveřejněný v časopise
Soudní judikatura pod č. 48, ročník 1997).
Jestliže žaloba neobsahuje v označení účastníků řízení všechny údaje potřebné k
označení účastníků řízení nebo je-li žaloba v označení účastníků řízení
neurčitá nebo nesrozumitelná (tj. obsahuje-li takové označení účastníků řízení,
které neumožňuje jejich přesnou identifikaci nebo je-li zjevný logický rozpor
mezi označením účastníka řízení a jinými údaji o tomto účastníku obsaženými v
žalobě), jde o podání neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné a soud je povinen
pokusit se takovéto vady podání odstranit - neučinil-li tak žalobce dříve sám
(z vlastní iniciativy) - postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. Jen tehdy,
byl-li mimo jakoukoliv pochybnost za účastníka řízení označen ten, kdo nemá
způsobilost být účastníkem řízení, jde o neodstranitelný nedostatek podmínky
řízení a soud řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o.s.ř. zastaví.
Příčinou toho, proč je žaloba v označení účastníků řízení vadná, mohou být i
chyby v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti, které se žalobci přihodily při
vyhotovení žaloby. O odstranění tímto způsobem vzniklých vad podání je soud
povinen se pokusit postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. - jak vyplývá z jejich
povahy - jen tehdy, jsou-li z obsahu žaloby zjevné; není-li chyba v psaní nebo
jiná zřejmá nesprávnost z obsahu žaloby nepochybná, lze ji zohlednit, jen
jestliže ji žalobce odstraní sám (tj. sdělí-li soudu, že v označení účastníků
došlo k chybě v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti a současně uvede správné
znění opravovaného údaje).
Je-li žalobcem v žalobě za žalovaného označen pouze orgán státu (kraje, obce),
přičemž se z jiných částí žaloby podává, že směřuje vůči státu (kraji, obci),
je na místě takový stav posoudit jako vadu žaloby ve smyslu § 43 odst. 1 o.s.ř.
Je-li pak žalobcem posléze zjednána náprava spočívající v označení žalovaného
jako České republiky (kraje, obce), lze odtud usuzovat na původně vadnou žalobu
(§ 43 o.s.ř.), kterou žalobce sám zhojil (srov. usnesení Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 14.3.2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, uveřejněné ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 72, ročník 2012).
V projednávané věci žalobce, zastoupený advokátem, v žalobě ze dne 27.6.2013
chybně označil žalovanou a své podání následně na základě výzvy soudu ze dne
5.8.2013 opravil tak, že za žalovanou označil „Českou republiku – Krajské
ředitelství policie Plzeňského kraje, IČO: 751 51 529, se sídlem Nádražní č.
2437/2“.
Tento procesní úkon žalobce ze dne 12.8.2013 se však nijak neprojevil v
rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 25.9.2014 č.j. 61 Co 389/2014-232, kterým
rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil z důvodu vadného
označení účastníka řízení v návrhu žaloby. Dovodil, že soud je povinen v
kterémkoli stádiu řízení přihlédnout k nedostatku podmínky řízení, kterým je v
daném případě chybějící procesní způsobilost účastníka řízení, a řízení
zastavit.
Po formální stránce je mimo pochybnost, že původní označení žalované,
posuzováno výlučně samo o sobě, nebylo bezvadné. Je-li však posuzováno ve
vzájemné souvislosti s ostatním obsahem žaloby směřujícím proti zaměstnavateli
žalobce jako takovému, je zřejmé, že označení žalované tomuto obsahu
neodpovídá, a žalobci nelze upřít možnost učinit procesní podání, kterým by
označení žalované neodpovídající obsahu žaloby opravil. Jestliže tedy žalobce
ještě před rozhodnutím soudu prvního stupně označil jako žalovanou „Českou
republiku – Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje“, byla tím vada v
označení žalované odstraněna; odvolací soud však k této okolnosti nepřihlédl,
určil, že podmínky pro zahájení odvolacího řízení nebyly splněny a k věcnému
přezkoumání napadeného rozhodnutí již nepřistoupil.
Z uvedeného vyplývá, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu není
správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení § 243e odst.
1 o.s.ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2
věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení (§ 243g odst.
1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2015
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu