21 Cdo 2041/2025-1014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Legal Interest s. r. o. se sídlem v Olomouci, Dobrovského č. 910/2, IČO 17846099, proti povinným 1) L. K., a 2) I. K., oběma zastoupeným Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem v Pardubicích, Pernerova č. 444, pro 3 420 688,11 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, o návrhu povinných na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 34 EXE 673/2017, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. května 2025, č. j. 18 Co 228/2024-998, takto:
Dovolání oprávněné se zamítá.
1. Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) byl dne 2. 4. 2025 doručen návrh oprávněné, aby do řízení namísto ní vstoupila společnost CMF Devpro 5 s. r. o. se sídlem v Olomouci, Dobrovského č. 910/2, IČO 19216912 (dále jen „společnost“), neboť na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 31. 3. 2025 došlo k postoupení „vymáhané pohledávky s veškerým příslušenstvím a všemi právy s nimi spojenými“, společnost se stala novým obligačním i zástavním věřitelem a postoupení pohledávky bylo povinným oznámeno.
Oprávněná soudu předložila souhlas společnosti se vstupem do řízení na straně oprávněné, jakož i potvrzení o postoupení pohledávek, dle něhož oprávněná a společnost prohlásily, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 3. 2025 došlo k postoupení pohledávky, jakož i příslušenství a jiných nároků a pohledávek za povinnými vznikajících a plynoucích z úvěrové smlouvy č. 602/1015/07/1/01 ze dne 25. 6. 2008 (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které byl povinným poskytnut hypoteční úvěr ve výši 3 605 000 Kč. V přípisu ze dne 29.
4. 2025 pak oprávněná specifikovala pohledávku a uvádí, že oprávněné byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 11. 2023, č. j. 18 Co 208/2023-243, přiznána náhrada nákladů řízení vůči povinným a že „tato pohledávka vznikla v důsledku rozhodnutí soudu v řízení, které se týkalo původního závazku povinných, vzniklého na základě smlouvy o úvěru, zajištěného zástavním právem, a jako taková je s původním závazkem a zástavním právem úzce spjata“. Protože povinní byli v prodlení se splněním povinnosti uhradit náhradu nákladů tohoto řízení, vznikl oprávněné nárok na zákonný úrok z prodlení; postoupení zbývajících úroků z prodlení je postoupením příslušenství pohledávky, která vychází z pohledávky zajištěné zástavním právem.
2. Odvolací soud usnesením ze dne 5. 5. 2025, č. j. 18 Co 228/2024-998, návrh oprávněné zamítl. Uvedl, že k výzvě soudu oprávněná sdělila, že její právní předchůdce jako obligační a zástavní věřitel ze smlouvy o úvěru zahájil jednak řízení o soudním prodeji zástavy, jehož výkon je předmětem této exekuce, dále že zahájil řízení o zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru. Pověření soudního exekutora Exekutorského úřadu Frýdek-Místek JUDr. Jiřího Trojanovského, LL.M., k vedení exekuce k uspokojení pohledávky právního předchůdce oprávněné jako zástavního věřitele prodejem zástavy, a to pozemku st.
p. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, zapsaná na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště XY, na základě vykonatelného usnesení Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 1. 7. 2016, č. j. 40 C 203/2015-133, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2017, č. j. 8 Co 62/2017-167, v roce 2023 zaniklo z důvodu vymožení zajištěné pohledávky oprávněného včetně příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce.
Exekuce v tomto řízení je vedena k uspokojení pohledávky, pro kterou byl exekučním titulem nařízen soudní prodej zástavy, a pro náhradu nákladů v tomto řízení, nemůže být vedena pro náhradu nákladů v nalézacím řízení o zaplacení zajištěné pohledávky zahájeném po právní moci exekučního titulu a zahájení tohoto řízení prodejem zástavy. Protože dle samotného tvrzení oprávněné byla postoupena pohledávka vůči povinným, pro kterou není vedena tato exekuce soudním prodejem zástavy, odvolací soud návrh na vstup nového účastníka zamítl.
3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení otázky postoupení pohledávky. Namítá, že „předmětná pohledávka je (minimálně podle povinných) nevymožená, jelikož povinní sami v řízení tvrdí, že exekuce neměla být vedena a vymáhaná pohledávka neexistovala“, že „předmětem postoupení byla tato nejistá, zpochybňovaná pohledávka“. Uvádí, že dle judikatury dovolacího soudu se v řízení o zastavení exekuce pokračuje i po vymožení, exekuční řízení tedy trvá a změna účastníků je možná.
4. Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru,
že dovolání je podle § 238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) přípustné, neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.).
5. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
6. Podle § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec první). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce (odstavec druhý, část věty první před středníkem).
7. Aby soud mohl návrhu na vstup nabyvatele práva nebo povinnosti do řízení podle § 107a o. s. ř. vyhovět, zákon v prvé řadě požaduje, aby byla prokázána skutečnost, se kterou právní předpisy spojují přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o než v řízení jde. V případě postoupení pohledávky je takovou skutečností smlouva o postoupení pohledávky (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 32 Cdo 2765/2016).
8. Oprávněná sama specifikovala, co bylo předmětem smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi oprávněnou a společností, nicméně tato pohledávka, kterou oprávněná dle vlastního tvrzení postoupila na společnost, není právem, o které jde v tomto řízení. Oprávněná specifikovala pohledávku jako pohledávku vzniklou prodlením povinných s plněním úhrady náhrady nákladů řízení vedeného u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 7 C 27/2018, v němž se žalobkyně (oprávněná), jakožto obligační věřitel domáhala zaplacení částky 4 246 796,02 Kč s příslušenstvím, když žalovaní (povinní) porušili svou povinnost splácet úvěr ze smlouvy o úvěru. Jak správně dovodil odvolací soud, v exekučním řízení vedeném na základě usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy není možné vést exekuci pro náhradu nákladů řízení o zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru, v němž žalobkyně (oprávněná) vystupuje jako obligační věřitel.
9. Protože oprávněná neprokázala skutečnost, se kterou právní předpisy spojují přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o něž v tomto řízení jde, nebyly naplněny podmínky pro to, aby soud návrhu oprávněné podle § 107a o. s. ř. vyhověl.
10. Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§ 243b a § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2025
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu