Nejvyšší soud Rozsudek občanské

21 Cdo 2054/2004

ze dne 2004-12-15
ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.2054.2004.1

21 Cdo 2054/2004

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.

Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v

právní věci žalobců A) A. H., a B) A. H., obou zastoupených advokátem, proti

žalované K., s.r.o., o určení neplatnosti zástavní smlouvy a návrhu na vklad

zástavního práva do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Ostravě

pod sp. zn. 7 Cm 342/98, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v

Olomouci ze dne 16. března 2004 č.j. 8 Cmo 338/2002-97, takto:

I. Dovolání žalobců se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Žalobci se žalobou podanou dne 25.11.1997 u Okresního soudu v Olomouci

domáhali, aby bylo určeno, že je neplatná \"zástavní smlouva k nemovitostem ze

dne 4.10.1994 uzavřená mezi K. b., a.s. na straně jedné a A. H. a A. H. na

straně druhé, kterou zastavují žalobci zastavěnou plochu, č.p. 187 parcelní

číslo 608 k.ú. O. včetně veškerých součástí a příslušenství, vedené na listu

vlastnictví č. 700, pro kat. úz. O. vedeného u Katastrálního úřadu v O.\", a že

je neplatný \"návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí ze dne

4.10.1994 navrhovatelů K. b. a.s., jako zástavního věřitele a A. H. a A. H.,

jako zástavce, kterým navrhovatelé žádají Katastrální úřad v O., aby do

katastru nemovitostí povolil vklad zástavního práva na základě předkládané

zástavní smlouvy ze dne 4.9.1994 ohledně zastavení nemovitostí zastavěná plocha

č.p. 187, parcelní číslo 608, k.ú. O. zapsáno v EN na LV vedeného u

Katastrálního úřadu v O. ve vlastnictví a) podílový spoluvlastník k ideální

1/2, b) podílový spoluvlastník k ideální 1/2 k zajištění pohledávky zástavního

věřitele Kč 10.000.000,- vyplývající ze závazku uzavřeného dne 4.7.1994 reg. č.

84/0-2/1-94\". Žalobu zdůvodnili zejména tím, že podle \"odstupní smlouvy ze

dne 9.9.1991, č.j. R I 1862/91\" a \"odstupní smlouvy ze dne 26.9.1991, č.j. R

I 1962/91\" jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí - objektu bydlení č.p.

187 s pozemkem parc. č. 608 zastavěná plocha v kat. území O., obec O.,

zapsaných na listu vlastnictví 700 u Katastrálního úřadu v O. Žalobci jako

zástavci uzavřeli s K. b. a.s. jako zástavním věřitelem dne 4.10.1994 zástavní

smlouvu k uvedeným nemovitostem k zajištění závazku společnosti K., spol. s

r.o. z úvěrové smlouvy ze dne 4.7.1994 ve výši 10.000.000,- Kč s

příslušenstvím s termínem splatnosti do 31.8.1998. Podle názoru žalobců je

předmět zástavy - \"zastavěná plocha, p.č. 187 parcelní číslo 608, k.ú. O.\" -

vymezen v zástavní smlouvě \"zcela neurčitě, v rozporu s tím, jak jsou

nemovitosti označeny v odstupních smlouvách nebo jak jsou zapsány v listu

vlastnictví\" (není zřejmé, co je konkrétně předmětem zástavy, zda předmětem

zástavy je vůbec stavba, zastavěná plocha není označena parcelním číslem,

zástava je zřízena k parcelnímu číslu 608) a takovýto právní úkon je tedy pro

svou neurčitost absolutně neplatný. Ze stejného důvodu považují za neplatný i

\"návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí\". Naléhavý právní

zájem na určení neplatnosti právních úkonů je podle žalobců dán jejich

vlastnictvím k nemovitostem a tím, že neplatnými právními úkony bylo jejich

vlastnické právo omezeno ve prospěch třetí osoby.

Krajský soud v Ostravě, kterému byla věc usnesením Okresního soudu v Olomouci

ze dne 27.4.1998 č.j. 22 C 107/97-32 postoupena jako soudu věcně příslušnému,

nejprve usnesením ze dne 31.10.2001 č.j. 7 Cm 342/98-54 připustil, aby do

řízení na místo dosavadního žalovaného vstoupila společnost K. s.r.o., a poté

rozsudkem ze dne 7.6.2002 č.j. 7 Cm 342/98-71 určil, že \"zástavní smlouva k

nemovitostem ze dne 4.10.1994, vložená do katastru nemovitostí rozhodnutím

Katastrálního úřadu v O. ze dne 18.10.1994 pod č.j. V2 2757/94, uzavřená mezi

K. b., a.s. na straně jedné a A. H. a A. H. na straně druhé, kterou zastavují

žalobci zastavěnou plochu, č.p. 187 parcelní číslo 608 k.ú. O. včetně veškerých

součástí a příslušenství, vedené na listu vlastnictví č. 700, pro k. ú. O.

vedeného u Katastrálního úřadu v O.\", je neplatná, zamítl žalobu na určení, že

\"návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí ze dne 4.10.1994

navrhovatelů K. b. a.s., jako zástavního věřitele a A. H. a A. H., jako

zástavce, kterým navrhovatelé žádají Katastrální úřad v O., aby do katastru

nemovitostí povolil vklad zástavního práva na základě předkládané zástavní

smlouvy ze dne 4.10.1994 ohledně zastavení nemovitostí zastavěná plocha č.p.

187, parcelní číslo 608, k.ú. O. zapsáno v EN na LV vedeného u Katastrálního

úřadu v O. ve vlastnictví a) podílový spoluvlastník k ideální 1/2, b) podílový

spoluvlastník k ideální 1/2 k zajištění pohledávky zástavního věřitele na

10.000.000,-Kč vyplývající ze závazku uzavřeného dne 4.7.1994 reg. č.

84/0-2/1-94 je neplatný\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na

náhradu nákladů řízení a že žalobci A) a B) jsou povinni zaplatit společně a

nerozdílně České republice \"na účet Krajského soudu v Ostravě\" soudní

poplatek 5.000,- Kč. Soud prvního stupně dovodil, že \"naléhavý právní zájem

žalobců na určení neplatnosti zástavní smlouvy je dán tím, že bez tohoto určení

by jejich vlastnické právo mohlo být ohroženo\", a že na určení neplatnosti

návrhu na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí nemají žalobci

naléhavý právní zájem, neboť příslušný katastrální úřad provede výmaz

zástavního práva na základě pravomocného rozhodnutí soudu, aniž by bylo třeba

vyslovit neplatnost návrhu na provedení vkladu. Ve věci samé dospěl k závěru,

že \"zástavní smlouva ze dne 4.10.1994 je absolutně neplatná ve smyslu § 37

odst. 1 obč. zák.\", neboť \"předmět zástavy, tak jak je vymezen v bodě 2

smlouvy - zastavěná plocha, č.p. 187 parcelní číslo 608 - je vyjádřen neurčitě,

jelikož nemovitosti nejsou označeny přesně podle údajů katastru\" a \"není

přesně identifikován ani objekt bydlení ani pozemek\". Soud prvního stupně

uzavřel, že \"nestačí, že je smluvním stranám jasné co je předmětem smlouvy,

není-li to objektivně seznatelné osobám, které smluvními stranami nejsou\",

přičemž \"není relevantní, že katastrální úřad rozhodl o povolení vkladu

zástavního práva\".

K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16.3.2004 č.j. 8

Cmo 338/2002-97 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o určení neplatnosti

zástavní smlouvy změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků

nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobci jsou povinni zaplatit

žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.000,- Kč.

Dospěl k závěru, že soud prvního stupně sice správně zjistil skutkový stav,

avšak věc nesprávně posoudil po právní stránce, a to jednak v otázce

neplatnosti zástavní smlouvy, jednak v tom, že by na požadovaném určení

neplatnosti zástavní smlouvy byl naléhavý právní zájem. Odvolací soud dovodil,

že ze samotného textu zástavní smlouvy a identifikace předmětu zástavy je

jednoznačně zjistitelné, které nemovitosti byly smlouvou zastaveny. Zastavené

nemovitosti (uvedené v bodě 2. zástavní smlouvy) jsou individualizovány mimo

jiné i odkazem na \"odstupní smlouvu\", na list vlastnictví a na \"znalecký

posudek, který je specifikován v bodě 5. této smlouvy\". Podle názoru

odvolacího soudu \"to, že v zástavní smlouvě není výslovně uvedeno, že se jedná

o objekt bydlení - v případě nemovitosti uvedené jako č. p. 187 - a že se jedná

o pozemek - v případě nemovitosti uvedené v zástavní smlouvě jako zastavěná

plocha parcelní číslo 608 - nečiní vymezení předmětu zástavy neurčitým, protože

z ostatního textu smlouvy, zejména z odkazů na odstupní smlouvu, list

vlastnictví a znalecký posudek, je nepochybně zjistitelné, že bylo předmětnou

zástavní smlouvou zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky z úvěrové

smlouvy ve výši 10.000.000,-Kč k nemovitostem, a to pozemku - zastavěná plocha

parcelní číslo 608 a budově - objektu bydlení č.p. 187, stojící na pozemku

parcelní číslo 608, v kat. území O., obec O., zapsaných na listu vlastnictví

700 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem v O.\", neboť \"právní

úkon musí být vykládán ve všech jeho souvislostech a nelze při posuzování

určitosti a srozumitelnosti právního úkonu hodnotit či vykládat vymezení, v

tomto případě, předmětu zástavy v bodě 2. bez ohledu na ostatní obsah

smlouvy\". Žalobě navíc nemohlo být vyhověno pro nedostatek naléhavého právního

zájmu na určení neplatnosti zástavní smlouvy; odvolací soud odkázal na rozsudky

Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2003 sp. zn. 21 Cdo 58/2003 a ze dne 27.3.1997 sp.

zn. 3 Cdon 1338/96 a zdůraznil, že rozhodnutím soudu o určení neplatnosti

zástavní smlouvy nedojde k vyřešení vztahu mezi žalobci a žalovanou založeného

touto smlouvou a že naléhavý právní zájem není dán na určení předběžné otázky

(neplatnosti zástavní smlouvy), lze-li žalovat o určení existence zástavního

práva.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že u

právního úkonu, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma (a

o takový právní úkon jde v projednávané věci), musí být určitost projevu vůle

dána samotným obsahem listiny, na níž je zaznamenán. Podle dovolatelů nestačí,

že účastníkům právního vztahu je jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to

poznatelné z jejího textu. Poukazují na skutečnost, že i odvolací soud

připustil, že \"v zástavní smlouvě není výslovně uvedeno, že se jedná o objekt

bydlení v případě nemovitosti označené jako č.p. 187 a že se jedná o pozemek v

případě parcelního čísla 608\". Dovolatelé nesouhlasí se závěrem odvolacího

soudu, že \"předmět zástavy je zjistitelný s odkazem na odstupní smlouvu, list

vlastnictví a znalecký posudek\". Takový závěr nemá oporu v provedeném

dokazování, neboť \"nemovitosti v těchto listinách jsou na rozdíl od zástavní

smlouvy označeny zcela jinak\". Žalobci navrhli, aby dovolací soud rozsudek

odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že

dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou

osobou (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., a

že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a)

o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §

242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k

závěru, že dovolání není opodstatněné.

Odvolací soud v projednávané věci - jak vyplývá z odůvodnění napadeného

rozsudku - dospěl k závěru, že žaloba na určení neplatnosti zástavní smlouvy ze

dne 4.10.1994 není po právu (a změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že

tuto žalobu zamítl) jednak z důvodu, že zástavní smlouva není neplatná pro

neurčitost nebo nesrozumitelnost (jak tvrdili v průběhu řízení žalobci), jednak

proto, že na požadovaném určení neplatnosti zástavní smlouvy není ve smyslu

ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř. naléhavý právní zájem.

Podle ustanovení § 242 odst.3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat

jen z důvodů uplatněných v dovolání; je-li dovolání přípustné, dovolací soud

přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst.1, § 229 odst.2 písm.a) a b) a §

229 odst.3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek

nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Založí-li odvolací soud svůj závěr o neopodstatněnosti žaloby současně na dvou

na sobě nezávislých důvodech (na důvodech, z nichž každý sám o sobě musí vést k

zamítnutí žaloby), pak nemá vliv na správnost rozhodnutí odvolacího soudu

okolnost, že (případně) nemůže obstát jeden z nich, jestliže je v souladu se

zákonem důvod druhý; uvedené platí i tehdy, nemůže-li být druhý z důvodů závěru

o neopodstatněnosti žaloby vůbec podroben přezkumu dovolacího soudu (srov. též

například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.12.1997

sp. zn. 3 Cdon 1374/96, který byl uveřejněn pod č. 17 v časopise Soudní

judikatura, roč. 1998).

Dovolací soud je - jak vyplývá z ustanovení § 242 odst.3 o.s.ř. - při

přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími

důvody, neboť k tomu, co dovolatel v dovolání neoznačil, může přihlédnout jen

tehdy, jde-li o zmatečnosti uvedené v ustanoveních § 229 odst.1, § 229 odst.2

písm.a) a b) a § 229 odst.3 o.s.ř. nebo o jiné vady řízení, které mohly mít za

následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovodil-li odvolací soud závěr o

neopodstatněnosti žaloby ze dvou důvodů (a tak tomu bylo - jak uvedeno výše - i

v projednávané věci), z nichž každý sám o sobě vede (musí vést) k zamítnutí

žaloby, dovolatel musí - s ohledem na vázanost dovolacího soudu uplatněnými

dovolacími důvody - v dovolání napadnout oba takové důvody, neboť jen v takovém

případě je dovolání způsobilé zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí;

neučiní-li tak a zabrání-li tím dovolacímu soudu přezkoumat rozhodnutí

odvolacího soudu z obou důvodů, na nichž spočívá závěr odvolacího soudu o

neopodstatněnosti žaloby, nemůže dovolací soud dovodit, že by rozhodnutí

odvolacího soudu bylo ve smyslu ustanovení § 243b odst.2 o.s.ř. nesprávné.

V posuzovaném případě žalobci v dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu -

zpochybnili pouze názor odvolacího soudu o tom, že zástavní smlouva ze dne

4.10.1994 není neplatná pro neurčitost nebo nesrozumitelnost, aniž by napadli

také jeho závěr, že na určení neplatnosti této zástavní smlouvy není ve smyslu

ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř. naléhavý právní zájem. Vzhledem k tomu, že závěr

o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je sám o sobě (i

kdyby zástavní smlouva ze dne 4.10.1994 skutečně byla - jak se žalobci

domnívají - neplatným právním úkonem) důvodem pro zamítnutí žaloby o určení

neplatnosti zástavní smlouvy a že správnost tohoto závěru dovolací soud (s

ohledem na svou vázanost uplatněnými dovolacími důvody) nemohl přezkoumat,

dovolací soud za této situace dovodil, že z hlediska uplatněných dovolacích

důvodů je rozsudek odvolacího soudu správný.

K věci lze toliko dodat, že závěr odvolacího soudu o nedostatku naléhavého

právního zájmu na požadovaném určení vychází z ustálené judikatury soudů, neboť

byl již přijat a nadále je jako správný přijímán právní názor (srov. například

rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2003 sp. zn. 21 Cdo 58/2003, který byl

uveřejněn pod č. 2 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004), že

na určení, že je neplatná zástavní smlouva, podle níž bylo vloženo do katastru

nemovitostí zástavní právo, není naléhavý právní zájem (§ 80 písm.c) o.s.ř.), a

že k odstranění nejistoty v právním postavení žalobce nebo k zamezení ohrožení

jeho práva může v tomto případě vést pouze určení toho, zda tu zástavní právo

je či není.

Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů

správný a protože nebylo zjištěno (a ani dovolateli tvrzeno), že by byl

postižen některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst.1 o.s.ř., § 229 odst.

2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by

mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České

republiky dovolání žalobců podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před

středníkem o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b

odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem

o.s.ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů

nemají právo a žalované, která měla v dovolacím řízení plný úspěch a která by

tak měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. §

142 odst. 1 o.s.ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. prosince 2004

JUDr. Ljubomír Drápal, v.r.

předseda senátu