21 Cdo 2103/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny ve věci
dědictví po A. S. J., za účasti A) Ing. R. J., zastoupeného advokátem, a B) R.
D., zastoupené advokátem, o žalobě pro zmatečnost podané dědičkou B) proti
usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. ledna 1999 č.j. D 942/98-21,
vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 673/2001, o dovolání
dědičky B) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. června 2003 č.j. 20
Co 574/2002-99, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k
dalšímu řízení.
Okresní soud ve Vyškově usnesením ze dne 6.1.1999 č.j. D 942/98-21 rozhodl ve
věci dědictví po A. S. J., tak, že určil obecnou cenu majetku, který
zůstavitelka měla s Ing. R. J. ve společném jmění, ve výši 100.000,- Kč, že do
dědictví patří obchodní podíl v obchodní společnosti S., s.r.o., že Ing. R. J.
patří \"pohledávka vůči zůstavitelce z vypořádání majetku ve společném jmění
manželů ve výši 50.000,- Kč\", určil obecnou cena majetku zůstavitelky ve výši
100.000,- Kč, dluhy zůstavitelky ve výši 50.000,- Kč a čistou hodnotu dědictví
ve výši 50.000,- Kč a schválil dohodu o vypořádání dědictví ze dne 16.11.1998,
podle které obchodní podíl zůstavitelky v obchodní společnosti S., s.r.o.,
nabyl Ing. R. J.
Dědička B) se žalobou pro zmatečnost podanou u Okresního soudu ve Vyškově dne
4.9.2001 domáhá, aby uvedené usnesení bylo zrušeno. Žalobu odůvodnila zejména
tím, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do
pravomoci českých soudů, že okresní soud ve věci jednal, ačkoliv v téže dědické
věci bylo již dříve zahájeno řízení ve Spolkové republice Německo, a že okresní
soud s dědičkou B) nejednal a ani jí nedoručil napadené usnesení, ačkoliv byla
účastníkem řízení. Dědička B) nebyla v dědickém řízení - jak se mylně domníval
okresní soud - zastoupena advokátkou, neboť plnou moc sepsanou v českém jazyce
a udělenou této advokátce podepsala, aniž by rozuměla jejímu obsahu, a JUDr. R.
jí navíc \"vzhledem ke kolizi zájmů\" ani nemohla v řízení zastupovat.
Okresní soud ve Vyškově usnesením ze dne 13.6.2002 č.j. 7 C 673/2001-73 žalobu
zamítl a rozhodl, že dědička B) je povinna zaplatit dědici A) na náhradě
nákladů řízení 6.200,- Kč k rukám advokáta a že dědička B) je povinna zaplatit
České republice \"do pokladny Okresního soudu ve Vyškově\" na náhradě nákladů
řízení \"zálohovaných státem\" 9.081,30 Kč. Podle soudu prvního stupně bylo
dokazováním vyvráceno tvrzení dědičky B), že by při podpisu plné moci, kterou
zmocnila advokátku svým zastupováním v dědickém řízení, \"nerozuměla česky
psanému textu a nevěděla tudíž, co podepisuje\". Námitku, že advokátka nemohla
dědičku B) zastupovat \"vzhledem ke kolizi zájmů\", soud prvního stupně odmítl
s odůvodněním, že \"v tomto druhu řízení je možné a v praxi nikoli ojedinělé
vzájemné zastupování účastníků řízení, a proto ani v případech, kdy advokát v
dědickém řízení zastupuje současně více účastníků řízení, nelze hovořit o
kolizi zájmů\". Protože žalobou napadené usnesení okresního soudu bylo řádně
doručeno \"právní zástupkyni\" dědičky B), je žaloba pro zmatečnost opožděná,
neboť byla podána po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 234 odst.1 o.s.ř.
K odvolání dědičky B) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5.6.2003 č.j. 20 Co
574/2002-99 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že dědičce B) uložil, aby
zaplatila dědici A) na náhradě nákladů řízení 6.275,- Kč k rukám advokáta, v
ostatních výrocích je potvrdil a rozhodl, že dědička B) je povinna zaplatit
dědici A) na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.175,- Kč k rukám advokáta. Při
posuzování důvodnosti žaloby pro zmatečnost se odvolací soud ztotožnil se
závěrem soudu prvního stupně v tom, že dědička B) udělila ve věci vedené u
Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. D 942/98 platnou plnou moc advokátce.
Námitku, že advokátka nepřípustně zastupovala v uvedeném dědickém řízení oba
dědice, nepovažoval odvolací soud za důvodnou, neboť \"z celého materiálu
nevyplývá\", že by advokátka \"v době, kdy přebírala plnou moc, kdy probíhalo
jednání a byla schválena dědická dohoda, jednala v rozporu se zájmem některého
ze svých klientů\". Soud prvního stupně proto správně žalobu pro zmatečnost
jako opožděnou zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala dědička B) dovolání. Namítá, že
plná moc udělená v původním řízení advokátce - \"pomine-li\" se fakt, že je
sepsána v českém jazyce a dědička B) \"od svých tří let pobývala v Německu a
tedy o její schopnosti dostačujícím způsobem porozumět právním dokumentům je
možné s úspěchem pochybovat\" - není \"jasná a srozumitelná\", že udělená plná
moc ve smyslu ustanovení § 463 odst.2 občanského zákoníku zástupkyni
neopravňovala k odmítnutí dědictví [dohoda o vypořádání dědictví, kterou v
zastoupení dědičky B) uzavřela advokátka, se svým obsahem \"blíží odmítnutí
dědictví\"] a že o napadeném usnesení okresního soudu byla \"informována
prostřednictvím svého nynějšího právního zástupce\" až v červenci 2001. Žaloba
pro zmatečnost proto nemůže být opožděná. Dědička B) dovozuje, že usnesení
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, a navrhuje, aby dovolací
soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst.1
písm.b), § 238a odst.2 a v § 237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost
[§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž
bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a
odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro
zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst.1
písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k
závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro
zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a
odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dědička B) dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro
zmatečnost. Podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237
odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci
nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by
bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání dědičky B) proti usnesení odvolacího
soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v
ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem
[238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a §
237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití
hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a
§ 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v
rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci odvolací soud řešil mimo jiné právní otázku, jaký má vliv
na rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost zjištění, že žalobou napadené rozhodnutí
nebylo účastníku řízení, který podává žalobu pro zmatečnost, řádně doručeno.
Protože tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena,
představuje napadené usnesení odvolacího soudu rozhodnutí, které má po právní
stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání proti
usnesení odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b),
§ 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání sice není opodstatněné, že však usnesení
odvolacího soudu je postiženo zmatečností.
Žaloba pro zmatečnost je opravný prostředek, který v občanském soudním řízení
slouží k tomu, aby mohla být zrušena rozhodnutí soudu, která trpí takovými
vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před
soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí
předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve
veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla dodatečně odstraněna, bez ohledu na
to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. Žalobou pro zmatečnost lze napadnout -
jak vyplývá z ustanovení § 229 o.s.ř. - pouze pravomocná rozhodnutí soudu a jen
z důvodů, uvedených v tomto ustanovení. Z hlediska svého zařazení v systému
opravných prostředků tedy žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný
prostředek.
Podle ustanovení § 159 odst.1 občanského soudního řádu ve znění účinném do
31.12.2002 (nyní § 159 o.s.ř.) doručený rozsudek, který již nelze napadnout
odvoláním, je v právní moci. Uvedené ustanovení platí přiměřeně i tehdy,
rozhodl-li soud usnesením (srov. § 167 odst.2 o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu je pravomocné jen tehdy, jestliže bylo
řádně (v souladu se zákonem) doručeno. Jde-li o rozhodnutí vydané soudem
prvního stupně, jen řádné (provedené v souladu se zákonem) doručení má za
následek, že počala běžet odvolací lhůta osobě, které bylo doručováno.
Rozhodnutí soudu (jeho stejnopis) se doručuje účastníkům řízení, popřípadě
jejich zástupcům do vlastních rukou (srov. § 158 odst.2 a § 167 odst.2 o.s.ř.).
Má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se rozhodnutí
soudu pouze tomuto zástupci (srov. § 49 odst.1 o.s.ř.). V případě, že nebylo
doručeno účastníku řízení, který neměl zástupce s plnou mocí pro celé řízení,
že nebylo doručeno zástupci účastníka s plnou mocí pro celé řízení nebo že bylo
doručeno účastníku řízení, ačkoliv měl zástupce s plnou mocí pro celé řízení,
nebylo rozhodnutí soudu doručeno řádně (v souladu se zákonem); takový postup má
za následek, že rozhodnutí soudu nemohlo nabýt právní moci a že, šlo-li o
rozhodnutí soudu prvního stupně, nezačala běžet odvolací lhůta účastníku,
kterému bylo takto (v rozporu se zákonem) doručováno.
V projednávané věci dědička B) tvrdí, že žalobou pro zmatečnost napadené
usnesení okresního soudu jí nebylo (dosud) řádně doručeno, neboť bylo
doručováno advokátce, ačkoliv jí pro řízení neudělila (platnou) plnou moc.
Soudy obou stupňů oproti uvedenému tvrzení dědičky B) dovodily, že advokátka
tuto účastnici v řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. D
942/98 zastupovala a že jí proto v souladu se zákonem bylo doručeno [jako
zástupkyni dědičky B)] usnesení ze dne 6.1.1999 č.j. D 942/98-21. Protože
usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6.1.1999 č.j. D 942/98-21 bylo
advokátce doručeno (podle obsahu spisu) dne 8.1.1999, je nepochybné, že žaloba
pro zmatečnost podaná proti tomuto usnesení byla podána opožděně (po uplynutí
lhůty uvedené v ustanovení § 234 odst.1 o.s.ř.).
Kdyby však bylo tvrzení dědičky B) správné a žalobou pro zmatečnost napadené
usnesení okresního soudu by bylo doručeno advokátce, přestože dědičku B)
nezastupovala, mělo by to - jak vyplývá z výše uvedeného - za následek, že
usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6.1.1999 č.j. D 942/98-21 nebylo
dědičce B) dosud řádně doručeno a že tedy nenabylo (nemohlo nabýt) právní moci.
Protože žaloba pro zmatečnost může být (přípustně) podána jen proti
pravomocnému rozhodnutí soudu, musela by být i v tomto případě zamítnuta;
právním prostředkem obrany účastníka řízení proti nepravomocnému rozhodnutí
soudu prvního stupně je odvolání (srov. § 201 a násl. o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud v souladu se zákonem žalobu pro
zmatečnost podanou dědičkou B) zamítl. Za dovolacího řízení však vyšlo najevo,
že usnesení odvolacího soudu je postiženo zmatečností podle ustanovení § 229
odst.3 o.s.ř., neboť dědičce B) byla v průběhu řízení nesprávným postupem
odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř.
se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních
práv, která mu občanský soudní řád dává (například právo účastnit se jednání,
činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O zmatečnost ve smyslu ustanovení §
229 odst. 3 o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný
(uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími
obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v
průběhu řízení a nikoliv při rozhodování. Nejde-li o případ, kdy účastníku byl
ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem
stanovené předpoklady, je důvod zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 3
o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože
mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s
ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka.
Pro řízení o žalobě pro zmatečnost platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním
stupni, není-li v ustanoveních § 235b a násl. o.s.ř. stanoveno něco jiného (§
235a odst.2 o.s.ř.). Vyplývá z toho, že soud prvního stupně nemusí k projednání
žaloby pro zmatečnost a k rozhodnutí o ní nařídit jednání, jen jestliže žalobu
zamítá proto, že není přípustná, nebo proto, že ji podal někdo, kdo k ní nebyl
oprávněn, nebo proto, že byla podána po uplynutí lhůt počítaných od právní moci
napadeného rozhodnutí (srov. § 235f o.s.ř.).
K projednání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo
rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, nařídí předseda senátu odvolacího soudu
jednání (srov. § 214 odst.1 o.s.ř.); jednání není třeba nařizovat pouze v
případech uvedených v ustanoveních § 214 odst.2 a 3 o.s.ř.
V posuzovaném případě soud prvního stupně usnesením ze dne 15.8.2002 č.j. 9 C
526/2002-54 žalobu pro zmatečnost zamítl z jiných důvodů, než které jsou
uvedeny v ustanovení § 235f o.s.ř.; i když dospěl k závěru, že byla podána
opožděně, nestalo se tak pro zmeškání lhůty počítané od právní moci napadeného
rozhodnutí, ale pro marné uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 234 odst.1
o.s.ř., tj. lhůty počítané od doručení rozhodnutí. V souladu s ustanoveními §
235a odst.2 a § 115 odst.1 o.s.ř. tedy soud prvního stupně nařídil k projednání
žaloby a k rozhodnutí o ní jednání. Odvolací soud pak rozhodl o odvolání
dědičky B) proti tomuto usnesení, aniž by - jak je zřejmé z obsahu spisu -
předseda senátu odvolacího soudu nařídil jednání. Předpoklady k rozhodnutí o
tomto odvolání bez nařízení jednání uvedené v ustanoveních § 214 odst.2 a 3
o.s.ř. přitom nebyly splněny. Odvolací soud totiž nerozhodl o odmítnutí
odvolání, o zastavení nebo přerušení odvolacího řízení nebo o zrušení usnesení
soudu prvního stupně podle ustanovení § 221 odst.1 o.s.ř., odvolání dědičky B)
nesměřovalo toliko do výroku o náhradě nákladů řízení, lhůtě k plnění nebo
předběžné vykonatelnosti a účastníci se práva na projednání věci nevzdali a ani
s rozhodnutím věci bez nařízení nesouhlasili. Bez nařízení jednání neumožňovalo
odvolacímu soudu rozhodnout o odvolání dědičky B) ani ustanovení § 214 odst.1
písm.c) o.s.ř., neboť usnesením soudu prvního stupně bylo rozhodnuto z pohledu
předmětu žaloby pro zmatečnost \"ve věci samé\" a - vzhledem k tomu, že jím
nebylo rozhodnuto způsobem uvedeným v ustanovení § 235f o.s.ř. - nebylo podle
zákona možné je vydat bez nařízení jednání (srov. též usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 22.4.2003 sp. zn. 21 Cdo 2179/2002, uveřejněné pod č. 73 v časopise
Soudní judikatura, roč. 2003).
Z uvedeného je proto nepochybné, že odvolací soud, který projednal odvolání
dědičky B) proti usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o něm bez nařízení
jednání, tím dědičce B) v rozporu se zákonem odňal možnost jednat před soudem.
Dovolací soud k uvedené zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst.3 o.s.ř. ve
smyslu ustanovení § 242 odst.3 věty druhé o.s.ř. přihlédl, i když nebyla
uplatněna v dovolání.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky
je zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2
část věty za středníkem a § 243b odst.3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2004
JUDr.
Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu