21 Cdo 2120/2009

21 Cdo 2120/2009

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.

Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v

právní věci žalobkyň a) E. V., zastoupené Mgr. Miroslavem Pytlíkem, advokátem

se sídlem v Pardubicích, Holubova č. 746, b) S. B., zastoupené E. H., proti

žalované M. Š., zastoupené Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem se sídlem v Hradci

Králové, Na Střezině č. 943, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu

v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 53/2007 a 20 C 58/2007, o dovolání žalované

proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. prosince 2008, č.j.

20 Co 335/2008-130, takto:

Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10.

června 2008, č. j. 11 C 53/2007-99, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v

Hradci Králové k dalšímu řízení.

Žalobou podanou u Okresního soudu v Hradci Králové dne 1.3.2007 se žalobkyně a)

domáhala určení, že žalovaná není závětním dědicem po A. H., zemřelém dne

2.4.2006 (dále též jen „zůstavitel“). Uvedla, že „v dědickém řízení po

zůstaviteli, vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 34 D

232/2006, vyšlo najevo, že zůstavitel zanechal závěť sepsanou ve formě

notářského zápisu JUDr. Olgy Medunové, notářky v Náchodě, dne 22.3.2006

pod NZ 98/2006 za účasti dvou svědků, a to Ing. J. K. a S. S.“; že „v závěti

zůstavitel ustanovil dědičkou spoluvlastnického podílu o velikosti 1/8 na tam

přesně specifikovaných pozemcích v kat. území Slezské Předměstí, obec Hradec

Králové, svoji dceru S. H. a dále dědičku veškerého svého ostatního majetku,

jak je rovněž v závěti specifikován, svoji družku M. Š., tedy žalovanou“; že

„obě dvě pozůstalé dcery zůstavitele, tedy žalobkyně E. V. i S. H., popřely

platnost závěti označené v čl. II. této žaloby s odůvodněním, že zůstavitel v

době pořízení závěti trpěl duševní poruchou, která jej činila k tomuto právnímu

úkonu nezpůsobilým“; že „na tomto závěru nic nemění ani již zmíněné pořízení

závěti formou notářského zápisu za účasti dvou zmiňovaných svědků“; že „již v

samém úvodu notářského zápisu o závěti je konstatováno, že zůstavitel ze

zdravotních důvodů nemůže číst ani psát“; že „tento fakt vyplýval z toho, že

zůstavitel v době prakticky desíti dnů před úmrtím se nacházel ve velmi špatném

zdravotním stavu“; že „byl dlouhodobě vážně nemocen v důsledku závažného

onkologického onemocnění a k tlumení bolestí, které měl, mu bylo aplikováno

morfium“; že „podle ošetřujícího lékaře zcela minimálně vnímal svoje okolí, v

posledních zhruba dvou týdnech byl prakticky v agónii a bylo zcela vyloučeno,

že by byl schopen plně vnímat a posuzovat i daleko méně zásadní věci, než jakou

je sepisování závěti s podrobnou specifikací majetku v ní“. Navrhla, aby soud

určil, že „závětní dědička M. Š., není dědičkou zůstavitele A. H., zemřelého

dne 2.4.2006“.

Rovněž žalobkyně b) se žalobou podanou u Okresního soudu v Hradci Králové dne

8.3.2007 (změněnou se souhlasem soudu) domáhala určení, že žalovaná není

závětním dědicem po zůstaviteli.

Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 20.7.2007, č.j. 11 C

53/2007-21, spojil řízení o obou žalobách ke společnému projednání.

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10.6.2008, č.j. 11 C 53/2007-99,

určil, že „podle závěti ze dne 22.3.2006 sepsané ve formě notářského zápisu

notářkou JUDr. Olgou Medunovou pod sp.zn. NZ 98/2006, žalovaná není závětním

dědicem po zůstaviteli A. H., zemřelém dne 2.4.2006“ (výrok I.); současně

uložil žalované zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni a) částku

15.288,50 Kč (výrok II.), žalobkyni b) částku 500,- Kč (výrok III.) a České

republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové částku 12.300,- Kč (výrok

VI.); dále rozhodl, že se žalobkyni a) vrací přeplatek soudního poplatku v

částce 500,- Kč (výrok IV.) a že se žalobkyni b) vrací přeplatek soudního

poplatku v částce 500,- Kč (výrok V.). Uvedl, že „každá ze žalobkyň podala

svoji samostatnou žalobu jen vůči žalované, aniž by ji podaly i vůči sobě

navzájem“; že „za situace, kdy soud obě řízení spojil, došlo k odstranění

nedostatku spočívajícího v tom, že řízení se zpočátku neúčastnili všichni tři

účastníci dědického řízení“; že „žalobkyním nemůže být v tomto řízení na újmu,

že každá podala svoji žalobu jen za sebe vůči žalované, tj. že žalobu nepodaly

formou společného podání“; že „nelze žaloby zamítnout bez dalšího a jen z

procesních důvodů“; že „nevzal za prokázané, že zůstavitel A. H. k datu

pořízení závěti trpěl duševní poruchou, která by jej činila nezpůsobilým závěť

pořídit, a že by u něj došlo ke snížení schopnosti rozpoznat a ovládnout

následky svého jednání tak, že by nevěděl, že závěť pořizuje či by ji pořídil

proti své vůli“; že „k tomu provedl důkaz výslechem MUDr. Vladimíra Kučery,

soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, včetně jím

vypracovaného znaleckého posudku“; že „podle znalce zůstavitel k datu pořízení

závěti dne 22.3.2006 netrpěl žádnou duševní poruchou a byl schopen rozpoznat

následky svého jednání a závěť svobodně pořídit“; že „mohla být sice snížena

jeho schopnost ovládací v důsledku tlumivého účinku užívaných analgetik proti

bolesti, nicméně jen nepodstatně (v rozsahu cca 15 %), nadto s přihlédnutím k

tomu, že zůstavitelem již před tím delší dobu analgetika byla užívána a byl na

ně už zvyklý“; že „závěť obsahuje veškeré formální náležitosti notářského

zápisu ve smyslu § 63 not.ř., což ani žádný z účastníků nezpochybňoval“; že

„svědkyně S. však zcela jednoznačně, věrohodně a opakovaně vypověděla, že

nebyla u sepisování závěti s tím, že závěť již byla notářkou předem napsaná,

když svědkyně vstoupila do bytu, kde zůstavitel bydlel“; že „svědkyně tak byla

jen u čtení závěti notářkou a jejím odsouhlasení zůstavitelem“; že „tuto

skutečnost nepřímo potvrdil i svědek K., podle kterého tento nebyl přítomen

jednáním mezi notářkou a zůstavitelem před sepisem závěti“; že „v tomto postupu

při pořizování závěti, kdy žádný svědek nebyl přítomen vlastnímu sepisu závěti

(resp. té části notářského zápisu obsahující projev vůle zůstavitele týkající

se pořízení závěti), shledává rozpor s § 65 odst. 1 not.ř. a pořízenou závěť

hodnotí jako absolutně neplatný úkon pro jeho pořízení v rozporu s formou,

kterou vyžaduje zákon (§ 40 odst. 1 obč. zák.)“.

K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23.12.2008,

č.j. 20 Co 335/2008-130, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně vyjma odvoláním

nenapadených výroků IV. a V. Uvedl, že „s odvolatelkou je možno souhlasit s

jejím kritickým názorem na procesní postup okresního soudu v závěru řízení před

vyhlášením rozhodnutí, kdy okresní soud žalobě vyhověl z důvodu, který

žalobkyněmi nebyl výslovně namítán a kterým mohla být žalovaná i překvapena“;

že „je skutečností, že v řízení před okresním soudem žalobkyně ten důvod

neplatnosti závěti, pro který okresní soud označil závěť za neplatnou, přímo

nenamítaly“; že „okresní soud tedy po tomto důvodu neplatnosti úkonu nijak z

vlastní iniciativy v rozporu s ustanovením § 120 odst. 3 o.s.ř. nepátral, nýbrž

jen právně zhodnotil a právně pojmenoval to, co před ním vyšlo v řízení

najevo“; že „tato vada však byla odstraněna a zhojena v průběhu odvolacího

řízení, kdy došlo k výslechu jak notářky, která notářský zápis obsahující závěť

sepsala, tak i dvou svědků úkonu“; že „žalovaná tedy měla možnost se k důvodu,

který vedl okresní soud k vyhovění žalobě, vyjádřit a bylo vyhověno i jejím

důkazním návrhům“; že „výsledkem procesu v daném případě, kdy pořizovatelem

závěti byla osoba, která nemohla číst nebo psát, nemohla být platná závěť, když

nebyl dodržen zákonem předepsaný postup vzniku závěti“; že „notářský zápis

totiž nebyl - tak, jak přikazuje ustanovení § 65 odst. 1 not.ř. - sepsán za

účasti dvou svědků úkonu“; že „podle zmíněného ustanovení totiž může notář

sepsat notářský zápis pouze za účasti dvou svědků úkonu“; že „v zákoně použité

slovo sepsat znamená určitý děj a tomuto ději musí být svědci přítomni“; že „v

ustanovení § 65 odst. 1 a i v § 68 odst. 1 not.ř. se pak dále uvádí, že svědci

musí být přítomni projevu účastníka o tom, co má být pojato do notářského

zápisu“; že „zákonné předpoklady vzniku platné závěti v tomto případě jsou tedy

takové, že svědci úkonu (podle § 65 odst. 1 not.ř. dva svědci, podle § 476c

obč. zák. tři svědci) musí být přítomni úvodnímu prohlášení zůstavitele o tom,

co má být pojato (za chvíli, tedy v budoucnu) do notářského zápisu, dále sepisu

notářského zápisu (tedy onomu zmíněnému ději), dále následnému přečtení atd.“;

že „ostatně notářka sepisující závěť si těchto zákonných podmínek vzniku platné

závěti zřejmě byla vědoma, když v notářském zápisu v jeho úvodní části uvedla,

že byl sepsán na místě samém v bytě M. Š. v Hradci Králové 3“; že „tento údaj

obsažený v notářském zápise je ale nepravdivý, neboť zápis v bytě žalované

sepsán nebyl a již vůbec ne za účasti dvou svědků“; že „trvání na požadavku

sepisu závěti v přítomnosti dvou svědků (§ 65 odst. 1 not.ř.) nebo tří svědků

(§ 476c obč. zák.) je přitom důležité právě proto, že zde významný právní úkon

činí osoba nacházející se ve značně oslabené pozici, když je úkolem svědků

úkonu po celou dobu procesu vzniku závěti sledovat a dohlížet na to, aby se v

závěti ocitlo vše, co zůstavitel předtím projevil ústní formou“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že „spojením

věcí, tedy samostatných řízení vedených každou žalobkyní zvlášť, k zhojení

nedostatku aktivní věcné legitimace nedošlo“; že „spojení věci totiž znamená

dle ustanovení § 112 odst. 1 o.s.ř. projednání více věcí pouze v zájmu

hospodárnosti, které spolu pouze skutkově souvisí nebo se týkají týchž

účastníků“; že „stále jde ale o samostatné věci“; že „navíc žalobkyně žádný

úkon, kterým by chtěly napravit nedostatek aktivní věcné legitimace v původně

samostatných řízeních, které zahájily samostatnými vylučovacími žalobami, jak

ve lhůtě pro podání žaloby, tak ani později, neučinily“; že „již z tohoto

důvodu tedy měla být žaloba v dané věci zamítnuta“; že „notářský zápis byl

sepsán řádně a zcela v souladu s platným notářským řádem“; že „rozhodně nelze

na daný případ vztahovat analogicky ustanovení § 476c obč. zák.“; že „sepis

notářského zápisu pořizuje notář, tedy profesionál, který odpovídá a garantuje

správnost provedeného úkonu a jeho regulérnost vůči pořizovateli“; že „osobu

notáře nelze jakkoli ztotožňovat s jakýmkoli běžným svědkem úkonu“; že „v

případě hodnocení pojmu sepis notářského zápisu se rozumí pouze vlastní

završení notářského zápisu připojením podpisů svědků úkonu a notáře, nikoli

vlastní písemné sestavení textu notářského zápisu“; že „po celou dobu, tedy při

projevu vůle zůstavitele, co má být pojato do závěti, při předčítání závěti i

při jejím odsouhlasení zůstavitelem byli přítomni svědci úkonu“.

Ve vyjádření k dovolání žalobkyně b) uvedla, že „nebyl dodržen právní postup

sepisů notářských zápisů dle notářského řádu“ a že „tímto je závěť neplatným

právním úkonem“. Navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované

zamítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal

podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009

(dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu,

který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým

se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související

zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu

bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení

§ 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon

připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v

ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno

rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.]

nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního

stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že

byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§

237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu

prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1

písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve

věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu

prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.

dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního

stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání

proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění

předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu

ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,

která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je

odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li

právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst. 3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán

uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo

jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu

ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní

význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání

označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není

založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu

má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává

tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v

ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí

odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci odvolací soud řešil otázku platnosti závěti učiněné ve

smyslu ustanovení § 476d odst. 1 obč. zák. za situace, kdy při pořízení takové

závěti byli potřební svědkové úkonu, tedy otázku interpretace a aplikace

ustanovení § 65 odst. 1 not.ř. Tato otázka dosud nebyla v rozhodování

dovolacího soudu řešena. Vzhledem k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí

projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího

soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované proti rozsudku

odvolacího soudu je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.,

které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud

České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalované je opodstatněné.

V posuzovaném případě bylo v řízení o dědictví po A. H., zemřelém dne 2.4.2006

(dále již jen „zůstavitel“) z hlediska skutkového stavu zjištěno, že zůstavitel

pořídil dne 22.3.2006 závěť ve formě notářského zápisu sepsaného notářkou JUDr.

Olgou Medunovou pod sp.zn. NZ 98/2006. V závěti je uvedeno, že „vzhledem k

tomu, že A. H. ze zdravotních důvodů nemůže číst a psát, je tento notářský

zápis sepsán za účasti dvou svědků úkonu“ Ing. J. K. a S. S.; že zůstavitel

„krom majetku, jehož dědičkou ustanovuje svoji dceru S. H. v části za druhé

této závěti, ustanovuje dědičkou veškerého svého majetku svoji družku M. Š.“;

že „přes svůj zdravotní stav tuto svoji závěť činí při plném vědomí, na základě

zdravého úsudku přede dvěma níže podepsanými svědky“; že „svědci úkonu shora

uvedení … potvrzují svými podpisy na této listině prohlášení, že byli přítomni

po celou dobu projevu vůle A. H., data uvedená shora, o této závěti, dále že

byli přítomni při předčítání tohoto notářského zápisu – závěti a jeho schválení

verbální formou pořizovatelem A. H.“; že „pořizovatel byl s obsahem závěti

seznámen a projevil s jejím obsahem souhlas“.

Usnesením ze dne 17.1.2007, č.j. 34 D 232/2006-114, Okresní soud v Hradci

Králové uložil dcerám zůstavitele E. V. a S. H., aby do jednoho měsíce od

právní moci tohoto usnesení uplatnily žalobou podanou u Okresního soudu v

Hradci Králové své dědické právo tak, že „podají žalobu na určení, že závětní

dědička M. Š. není dědičkou zůstavitele“. Vycházel ze zjištění, že „M. Š.

prohlásila, že závěť zůstavitele uznává za platnou“ a že „E. V. a S. H. však

popřely platnost závěti, neboť se domnívají, že zůstavitel v době pořízení

závěti trpěl duševní poruchou, která jej činila k tomuto právnímu úkonu

nezpůsobilým“.

Podle ustanovení § 476d odst. 1 obč. zák. zůstavitel může projevit svoji

poslední vůli formou notářského zápisu; zvláštní zákon stanoví, kdy úkon musí

být učiněn před svědky a kdy musí mít formu notářského zápisu.

Notářským zápisem se rozumí listina sepsaná notářem, která splňuje náležitosti

stanovené pro sepisování notářských zápisů zákonem č. 358/1992 Sb., o notářích

a jejich činnosti (notářský řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen

„not.ř.“), a která tak má (srov. § 6 not.ř.) povahu veřejné listiny (srov. §

134 o.s.ř.).

.

Podle ustanovení § 63 not.ř. notářský zápis musí obsahovat: a) místo, den,

měsíc a rok úkonu, b) jméno a příjmení notáře a jeho sídlo, c) jméno, příjmení,

bydliště a rodné číslo, není-li, datum narození účastníků a jejich zástupců,

svědků, důvěrníků a tlumočníků, c) jméno, příjmení, bydliště a datum narození

účastníků a jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků, d) prohlášení

účastníků, že jsou způsobilí k právním úkonům, e) údaj, jak byla ověřena

totožnost účastníků, svědků, důvěrníků a tlumočníků, f) obsah úkonu, g) údaj o

tom, že byl zápis po přečtení účastníky schválen, h) podpisy účastníků nebo

jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků, i) otisk úředního razítka

notáře a jeho podpis.

Podle ustanovení § 65 odst. 1 not. ř. je-li účastníkem někdo, kdo nemůže číst

nebo psát, může notář sepsat notářský zápis pouze za účasti dvou svědků úkonu.

Tito svědci musí být přítomni při projevu vůle účastníka o tom, co má být

pojato do notářského zápisu a při předčítání notářského zápisu a jeho schválení

tím účastníkem, v jehož zájmu byli přítomni.

Jsou-li přibíráni svědci úkonu, notář uvede do notářského zápisu důvod jejich

účasti, tedy, že účastník nemůže číst nebo psát (srov. § 68 odst. 4 not.ř.).

Svědkové úkonu nemusí být účastni celému jednání o obsahu notářského zápisu.

Vždy však musí být přítomni při projevu účastníka o tom, co má být pojato do

notářského zápisu, při jeho projevu, jímž schvaluje notářský zápis, a v době,

kdy se tento účastník seznamuje s obsahem notářského zápisu, tedy v době, kdy

mu je notářský zápis předčítán nebo si ho čte, může-li číst.

V posuzovaném případě odvolací soud (i soud prvního stupně) vycházel ze závěru,

že „notářský zápis nebyl sepsán za účasti dvou svědků úkonu“, neboť svědkové

nebyli přítomni „prohlášení zůstavitele o tom, co má být pojato do notářského

zápisu, a dále též sepisu notářského zápisu“, ale jen „následnému přečtení a

schválení závěti“. Tento závěr není správný.

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že „dva až tři dny“ před sepisem závěti

notářka JUDr. Olga Medunová zůstavitele navštívila“; že „zůstavitel notářce

sdělil, že chce pořídit závěť, a co asi by v ní mělo být zahrnuto“; že notářka

a zůstavitel „se dohodli, že notářka závěť nachystá“; že „notářka „trvala na

dvou svědcích úkonu“; že „22.3.2006 se i se svědky notářka dostavila do

místnosti, kde zůstavitel ležel, že notářka zůstaviteli laickým způsobem znovu

předestřela, co v závěti je a on s tím souhlasil“; že „notářka měla závěť

vytištěnou, ale měla s sebou notebook, kde měla uloženu elektronickou podobu

závěti, a tiskárnu, kdyby došlo ještě k nějaké změně“; že „poté notářka závěť

před zůstavitelem pomalu přečetla, zůstavitel s obsahem závěti projevil souhlas

a poté svědci a notářka zápis podepsali“.

Z uvedeného je zřejmé, že v posuzovaném případě byl postup pro sepis závěti

formou notářského zápisu (§ 476d odst. 1 obč. zák.) vymezený ustanovením § 65

odst. 1 not.ř. splněn. Jednání zůstavitele a notářky, jež o několik dnů

předcházelo sepisu notářského zápisu, je na místě posoudit pouze jako

předběžnou dohodu o sepisu závěti a o představě o obsahu takové závěti, jež

mělo notářce umožnit přípravu podkladů pro sepis závěti a zajistit rychlý a

snadný postup při samotném sepisu notářského zápisu o závěti. Teprve při

jednání dne 22.3.2006 došlo k „projevu vůle účastníka o tom, co má být pojato

do notářského zápisu“, když „notářka zůstaviteli laickým způsobem znovu

předestřela, co v závěti je a on s tím souhlasil“ (nebylo tedy třeba závěť

upravovat a znovu tisknout, na což byla notářka – jak výše uvedeno –

připravena), a následně „při předčítání notářského zápisu a jeho schválení

účastníkem“ (tj. zůstavitelem). Účast svědků při psaní textu notářského zápisu

notářem – jak se soudy domnívaly - ani ustanovení § 65 not.ř. nepožaduje.

Protože – jak je z výše uvedeného zřejmé – rozsudek odvolacího soudu není

správný a dovolatelka tuto nesprávnost rozsudku odvolacího soudu v dovolání

namítá, Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243b

odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno

rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně,

zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k

dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Dovolatelka v dovolání namítala „nedostatek aktivní věcné legitimace“ žalobkyň,

když „podaly žalobu každá samostatně a každá vystupovala v samostatném řízení

bez účastenství druhé dědičky na straně žalující“.

K této námitce je na místě dodat, že soudy obou stupňů vycházely ze správného

závěru, že nedostatek pasivní věcné legitimace byl v daném případě zhojen

spojením žalob obou žalobkyň ke společnému projednání, kdy okruh účastníků

sporného řízení se stal shodným s okruhem účastníků dědického řízení po

zůstaviteli.

Právní názory vyslovené v tomto rozsudku jsou závazné; v novém rozhodnutí o

věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení,

ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2011

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu