21 Cdo 2165/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce J. V., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému N. S.,
s.r.o., o 11.628,- Kč a 1.410,- Sk s příslušenstvím a o vydání potvrzení o
zaměstnání, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí
pod sp. zn. 16 C 84/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 12. února 2004 č.j. 16 Co 352/2003-66, takto:
I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu ve výroku, kterým byl
změněn rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze
dne 13. března 2003 č.j. 16 C 84/2002-27 tak, že se nevydává rozsudek pro
uznání o uložení povinnosti žalovanému, aby zaplatil žalobci 12.657,30 Kč s 8%
úrokem od 16.12.2001 do zaplacení, se odmítá.
II. Rozsudek krajského soudu ve výroku, kterým byl změněn rozsudek Okresního
soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 13. března 2003 č.j. 16
C 84/2002-27 tak, že se nevydává rozsudek pro uznání o uložení povinnosti
žalovanému vydat žalobci potvrzení o zaměstnání (zápočtový list), se zrušuje a
věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 11.628,- Kč a 1.410,- Sk s 8%
úrokem od 16.12.2001 do zaplacení a aby mu vydal potvrzení o zaměstnání
(zápočtový list). Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalovaného pracoval od
1.11. do 15.11.2001 jako \"řidič, skladník\" a že podle dohody účastníků měl
pobírat mzdu ve výši 10.000,- Kč měsíčně \"+ prémie dle hospodářského výsledku
společnosti\", přičemž mzda byla sjednána \"s přihlédnutím k práci přesčas do
výše 150 hodin ročně\". Žalobce za trvání pracovního poměru účastníků
odpracoval 122 hodin, z toho \"deset pracovních dnů, tj. 80 hodin a zbytek tj.
38 hodin - 6 hodin mělo být placeno jako přesčas s příplatkem 25% a 4 hodiny
práce v sobotu s příplatkem 50%\". Při skončení pracovního poměru žalovaný ani
přes výzvu nevydal žalobci tzv. zápočtový list, což žalobci \"způsobilo potíže
a nemá doklad o délce svého zaměstnání u žalovaného\".
Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 7.6.2002 č.j. 16 C 84/2002-13
žalovanému ve smyslu ustanovení § 114b o.s.ř. uložil, aby se do 30 dnů od
doručení usnesení ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný
v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž
staví svoji obranu; usnesení bylo podle obsahu spisu žalovanému doručeno dne
20.6.2002.
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí poté rozsudkem ze dne
13.3.2003 č.j. 16 C 84/2002-27 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci
\"12.657,30 s 8% úrokem z prodlení od 16.12.2001 do zaplacení\" a aby mu vydal
potvrzení o zaměstnání (zápočtový list), a rozhodl, že žalovaný je povinen
zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 6.550,- Kč k rukám advokátky a že
žalovaný je povinen zaplatit \"státu - České republice na účet Okresního soudu
ve Vsetíně\" na soudním poplatku 1.600,- Kč. Dovodil, že žalovaný se ve věci
písemně nevyjádřil, ačkoliv usnesení ze dne 7.6.2002 č.j. 16 C 84/2002-13 mu
bylo doručeno dne 20.6.2002, a že jsou splněny i ostatní předpoklady pro
rozhodnutí o žalobě rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst.3 o.s.ř.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12.2.2004 č.j.
16 Co 352/2003-66 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že rozsudek pro
uznání se nevydává. Odvolací soud v první řadě dovodil, že usnesení podle
ustanovení § 114b odst.1 o.s.ř. je právním prostředkem přípravy jednání, kterou
soud provádí se záměrem, aby bylo možno věc rozhodnout zpravidla při jediném
jednání, a že k jeho vydání nelze přistoupit, jestliže pro nedostatek podmínky
řízení musí být řízení zastaveno nebo jestliže žaloba trpí vadami, které brání
pokračování v řízení. V projednávané věci se žalobce domáhal po žalovaném
zaplacení částek 11.628,- Kč a 1.410,- Sk a vydání potvrzení o zaměstnání,
avšak žaloba \"neobsahuje přesné údaje o tom, jakou konkrétní peněžitou částku
a z jakého konkrétního důvodu žalobce po žalovaném požaduje\" (žalobce neuvádí,
\"kolik z požadované částky představuje doplatek mzdy, kolik má být placeno
jako příplatek za práci přesčas, kolik z žalované částky představuje příplatek
za práci v sobotu\", v žalobě není obsaženo, \"v jakých dnech a hodinách
žalobce odpracoval práci přesčas a práci v sobotu a v jakém rozsahu\", a ani
to, \"z jakého titulu požaduje žalobce 1.410,- Sk\"). Protože žaloba je
\"neurčitá a trpí vadami ve vymezení toho, čeho se žalobce domáhá\", měl soud
prvního stupně postupovat způsobem uvedeným v ustanovení § 43 odst.1 o.s.ř. a
nikoliv rozhodovat rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst.3 o.s.ř.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že
\"odvolacím soudem vytýkané\" vady žaloby nebránily dalšímu pokračování v
řízení, že žalovaný zmeškal \"bez vážného důvodu vyjádření k žalobě\" a že soud
prvního stupně rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání v souladu s ustanovením §
153a odst.3 o.s.ř. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a
aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
se nejprve zabýval otázkou, zda je v posuzovaném případě dovolání přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení
odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení
odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci
samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo
jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním
dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč
a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství
pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o
rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti
nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o
nezrušitelné osvojení [§ 237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].
Soud prvního stupně rozhodl (rozsudkem ze dne 13.3.2003 č.j. 16 C 84/2002-27) o
žalobě tak, že rozsudkem pro uznání vydaným podle ustanovení § 153a odst.3
o.s.ř. žalovanému uložil, aby jednak zaplatil žalobci 12.657,30 Kč s 8% úrokem
z prodlení od 16.12.2001 do zaplacení, jednak mu vydal potvrzení o zaměstnání
(zápočtový list). Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že
rozsudek pro uznání se nevydává. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení jsou
práva se samostatným skutkovým základem, která mají za řízení samostatný osud,
je třeba i přípustnost dovolání ve vztahu k jednotlivým právům žalobce
posuzovat samostatně.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým byl změněn
rozsudek soudu prvního stupně tak, že se nevydává rozsudek pro uznání o uložení
povinnosti žalovanému, aby zaplatil žalobci 12.657,30 Kč s 8% úrokem od
16.12.2001 do zaplacení, není přípustné, neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč [§ 237 odst.2 písm. a) o.s.ř.].
Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce proti tomuto výroku rozsudku odvolacího
soudu podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. - aniž
by se mohl věci dále zabývat - odmítl.
Dovolání žalobce proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn
rozsudek soudu prvního stupně tak, že se nevydává rozsudek pro uznání o uložení
povinnosti žalovanému vydat žalobci potvrzení o zaměstnání (zápočtový list), je
přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř. Po přezkoumání rozsudku
odvolacího soudu v tomto výroku ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které
provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl
k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s
výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst.1 a 2 o.s.ř.),
a věcí uvedených v § 118b a § 120 odst.2 o.s.ř., místo výzvy podle § 114a
odst.2 písm.a) o.s.ř., nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno,
žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě,
že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující
skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné
důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení;
k podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení
usnesení (srov. § 114b odst.1 o.s.ř.).
Usnesení podle ustanovení § 114b odst.1 o.s.ř. nelze vydat nebo doručit po
prvním jednání ve věci (srov. § 114b odst.3 o.s.ř.).
Usnesení podle ustanovení § 114b odst.1 o.s.ř. musí být žalovanému doručeno do
vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno; usnesení nesmí být žalovanému
doručeno dříve než žaloba (srov. § 114b odst.4 o.s.ř.).
Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle ustanovení § 114b
odst.1 o.s.ř. včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný
důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou
uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst.3 o.s.ř.) musí být poučen
(srov. § 114b odst.5 o.s.ř.).
Má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován,
uznal (§ 114b odst.5 o.s.ř.), rozhodne soud rozsudkem pro uznání (srov. § 153a
odst.3 o.s.ř.).
Usnesení podle ustanovení § 114b odst.1 o.s.ř. je právním prostředkem přípravy
jednání, kterou soud provádí se záměrem (srov. § 114a odst.1 o.s.ř.), aby bylo
možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. K přípravě jednání - a v
jejím rámci též k vydání usnesení podle ustanovení § 114b odst.1 o.s.ř. - soud
přistoupí až tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení a byly-li odstraněny
případné vady v žalobě. Soud - jak správně uvedl odvolací soud - může vydat v
souladu se zákonem usnesení podle ustanovení § 114b odst.1 o.s.ř. a rozhodnout
rozsudkem pro uznání vydaným podle ustanovení § 114b odst.5 a § 153a odst.3
o.s.ř., jen jestliže nenastal takový nedostatek podmínky řízení, pro který by
řízení muselo být zastaveno (§ 104 odst.1 o.s.ř.), a jestliže žaloba není
postižena takovými vadami, které by bránily pokračování v řízení (srov. též
právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.8.2003 sp. zn. 21
Cdo 968/2003, který byl uveřejněn pod č. 153 v časopise Soudní judikatura, roč.
2003).
Uplatnil-li žalobce v žalobě více práv (nároků) se samostatným skutkovým
základem a soud je projednává (aniž by postupoval podle ustanovení § 112 odst.2
o.s.ř.) ve společném řízení (jako tomu bylo v projednávané věci), nastává (může
nastat) fikce uznání ve smyslu ustanovení § 114b odst.5 o.s.ř. vůči každému z
těchto práv (nároků) - jak vyplývá z jejich povahy a principu tzv. objektivní
kumulace - samostatně a také samostatně vůči nim soud posuzuje i předpoklady
pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 153a odst.3 o.s.ř.
V projednávané věci netrpěla žaloba v části, v níž se žalobce domáhal, aby byla
žalovanému uložena povinnost vydat mu potvrzení o zaměstnání (zápočtový list),
žádnou vadou, která by bránila tomu, aby o ní mohlo být pokračováno v řízení. V
žalobě bylo totiž v tomto směru přesně a určitě uvedeno, čeho se žalobce
domáhá, žaloba obsahovala v potřebném rozsahu vylíčení rozhodujících
skutečností (zejména údaje o tom, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán a že
zaměstnavatel nevydal zaměstnanci při skončení pracovního poměru potvrzení o
zaměstnání) a z obsahu spisu nevyplývá, že by tu byl nedostatek podmínky
řízení, pro který by muselo být řízení o žalobě v této části zastaveno.
Odvolací soud ostatně ve vztahu k části žaloby týkající se vydání potvrzení o
zaměstnání ani v odůvodnění napadeného rozsudku neuvedl žádné okolnosti, pro
něž by považoval žalobu v tomto směru za \"neprojednatelnou\" nebo v čem by
ohledně této části žaloby spatřoval nedostatek podmínek řízení. Měl-li odvolací
soud za to, že vadami, které bránily dalšímu pokračování v řízení, byla
postižena žaloba v části, v níž se žalobce domáhal peněžitého plnění, nemohlo
mít zjištění v tomto směru (i kdyby bylo správné) žádný vliv na posouzení
předpokladů pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 114b odst.5
a § 153a odst.3 o.s.ř. u jiných, v žalobě uplatněných práv (nároků) se
samostatným skutkovým základem, a tedy ani u práva (nároku) žalobce na vydání
potvrzení o zaměstnání.
Z uvedeného je nepochybné, že odvolací soud dospěl k závěru, že o žalobě o
vydání potvrzení o zaměstnání nemůže být rozhodnuto rozsudkem pro uznání podle
ustanovení § 114b odst.5 a § 153a odst.3 o.s.ř., aniž by v dosavadním průběhu
řízení byly zjištěny jakékoliv skutečnosti, jež by takovémuto postupu bránily.
Protože rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu
prvního stupně tak, že se nevydává rozsudek pro uznání o uložení povinnosti
žalovanému vydat žalobci potvrzení o zaměstnání (zápočtový list), není správný,
Nejvyšší soud České republiky jej v této části podle ustanovení § 243b odst. 2
části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc v tomto rozsahu podle ustanovení §
243b odst.3 věty první o.s.ř. vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1 část první
věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve
věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném
rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. května 2005
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda
senátu