21 Cdo 2190/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Mojmíra Putny v právní
věci žalobce Ľ. Š., podnikajícím v Bánské Bystrici, Wolkerova č. 1, Slovenská
republika, IČO 40372006, zastoupeného JUDr. Martinem Bjalončikem, advokátem se
sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 39, proti žalované TRAVELWORLD s.r.o. se sídlem
v Praze 2, Legerova č. 60/758, IČO 63674351, zastoupené JUDr. Iljou Hrubým,
advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Višňovkou č. 16, o 30.000,- Kč s
příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti platebnímu
rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. srpna 2006 č.j. 20 C 121/2006-11,
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. ledna 2008 č.j. 20 C
121/2006-47 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. července 2008 č.j. 39
Co 163/2008-60, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 121/2006,
o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince
2010 č.j. 39 Co 108/2010-128, takto:
Dovolání žalované proti usnesení městského soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. listopadu 2009 č.j. 20 C
121/2009-95 o zamítnutí žaloby pro zmatečnost proti platebnímu rozkazu
Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. srpna 2006 č.j. 20 C 121/2006-11 a proti
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29.1.2008 č.j. 20 C 121/2006-47, se
zamítá; jinak se usnesení městského soudu zrušuje a věc se v tomto rozsahu
vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Na návrh žalobce, obsažený v žalobě podané u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne
5.1.2006, vydal Obvodní soud pro Prahu 2 platební rozkaz ze dne 8.8.2006 č.j.
20 C 121/2006-11, jímž žalované uložil, aby zaplatila žalobci 30.000,- Kč s
8,75 % úrokem od 23.8.2005 do 31.12.2005 a dále od 1.1.2006 do zaplacení s tím,
že "v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalované, je výše úroků
z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné
pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o sedm procentních
bodů", a na náhradě nákladů řízení 10.350,- Kč k rukám advokáta JUDr. Martina
Bjalončika nebo aby do 15 dnů od jeho doručení podala odpor; pro případ, že
podá odpor, soud žalované ve smyslu ustanovení § 114b občanského soudního řádu
uložil, aby se do 30 dnů ode dne podání odporu vyjádřila ve věci samé.
Poté, co žalovaná, zastoupená JUDr. M. Z., kterému udělil plnou moc dne
21.8.2006 R. J. B. jako "majitel" žalované, podala proti tomuto platebnímu
rozkazu odpor, Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 21.11.2006 č.j. 20 C
121/2006-17, vydaným "pro uznání žalované" ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5
a § 153a odst. 3 občanského soudního řádu, žalobě vyhověl a rozhodl, že
žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 10.350,- Kč k
rukám advokáta JUDr. Martina Bjalončika.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 26.11.2007 č.j. 39 Co
155/2007-44 rozhodl, že "rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje". Dovodil, že
odpor proti platebnímu rozkazu byl za žalovanou podán osobou k tomu
neoprávněnou, neboť jej podal zmocněnec, jemuž udělil plnou moc R. J. B., který
"nebyl oprávněn jednat jménem společnosti, neboť nebyl v době udělení plné moci
jejím statutárním orgánem", a že zrušený rozsudek představuje "rozhodnutí
nadbytečné, vydané v řízení, v němž již byla věc pravomocně rozhodnuta".
Obvodní soud pro Prahu 2 poté usnesením ze dne 29.1.2008 č.j. 20 C 121/2006-47
rozhodl, že se "odpor žalované ze dne 21.8.2006 proti platebnímu rozkazu
Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11 odmítá" a že
žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 9.300,- Kč k
rukám advokáta JUDr. Martina Bjalončika. Dovodil, že plnou moc zmocněnci JUDr.
M. Z. udělil R. J. B., který byl v té době společníkem žalované (a nikoliv
jejím statutárním orgánem), a že proto odpor proti platebnímu rozkazu podaný
takovým zmocněncem musel být podle ustanovení § 174 odst. 3 o.s.ř. odmítnut,
neboť byl učiněn osobou k němu neoprávněnou.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 9.7.2008 č.j. 39 Co
163/2008-60 potvrdil usnesení obvodního soudu a rozhodl, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně s obvodním soudem
dovodil, že odpor proti platebnímu rozkazu musel být odmítnut podle ustanovení
§ 174 odst. 3 o.s.ř., neboť byl podán osobou neoprávněnou, a dodal, že ke dni
podání odporu byla žalovaná společností s ručením omezeným zapsanou v obchodním
rejstříku a měla tudíž způsobilost nabývat vlastním jednáním práva a povinnosti
a též způsobilost být účastníkem řízení. Skutečnost, že v obchodním rejstříku
nebyl "po určitou dobu evidován jako statutární orgán žádný jednatel", nemá na
tuto způsobilost vliv; nemá-li právnická osoba "statutární orgán oprávněný
jejím jménem jednat, může požádat soud o ustanovení opatrovníka pro řízení".
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9.7.2008 č.j. 39 Co 163/2008-60,
proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29.1.2008 č.j. 20 C
121/2006-47 a proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne
8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11 podala žalovaná dne 2.2.2009 žalobu pro
zmatečnost. Namítala, že řízení před soudy je postiženo zmatečností podle
ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť žalovaná neměla ke dni podání
žaloby jednatele a šlo tedy "o právnickou osobu, která jako účastník řízení
nemohla před soudem vystupovat proto, že tu nebyla osoba oprávněná za ní
jednat". Žalované měl být proto od počátku řízení ustanoven opatrovník podle
ustanovení § 29 odst.2 o.s.ř., popřípadě mělo být řízení podle ustanovení § 109
odst. 2 písm. a) o.s.ř. přerušeno a "příslušnému soudu měl být dán podnět k
ustanovení opatrovníka".
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 5.11.2009 č.j. 20 C 121/2006-95
žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci
na náhradě nákladů řízení 16.161,68 Kč k rukám advokáta JUDr. Martina
Bjalončika. Podle soudu prvního stupně nebyl žalovanou tvrzený důvod
zmatečnosti naplněn, neboť žalovaná je v obchodním rejstříku evidována od
19.4.1995, z čehož "plyne její způsobilost nabývat vlastním jednáním práva a
povinnosti a též způsobilost být účastníkem řízení, na které nic nemění
okolnost, že žalovaná neměla po určitou dobu jednatele". Ve vztahu k napadenému
platebnímu rozkazu ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11 navíc nebyla dodržena
zákonem stanovená tříměsíční lhůta pro podání žaloby pro zmatečnost (§ 234
odst. 2 o.s.ř.), neboť od 12.7.2007 žalovaná již jednatele měla, čímž odpadla
překážka, pro kterou žalovaná nemohla před soudem samostatně jednat. Tvrzený
důvod zmatečnosti není dán rovněž proto, že v době vydání napadených usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29.1.2008 č.j. 20 C 121/2006-47 a Městského
soudu v Praze ze dne 9.7.2008 č.j. 39 Co 163/2008-60 žalovaná jednatele již
měla.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 15.12.2010 č.j. 39 Co
108/2010-128 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaná je
povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.160,- Kč k
rukám advokáta JUDr. Martina Bjalončika. Souhlasil se závěrem soudu prvního
stupně v tom, že žaloba pro zmatečnost proti platebnímu rozkazu ze dne 8.8.2006
č.j. 20 C 121/2006-11 byla podána opožděně, neboť ustanovením jednatele
žalované ke dni 12.7.2007 odpadla překážka, pro kterou žalovaná nemohla v
řízení jednat; tříměsíční lhůta k podání žaloby pro zmatečnost skončila v pátek
12.10.2007, a proto je žaloba podaná dne 2.2.2009 opožděná. Odvolací soud
přisvědčil soudu prvního stupně i v tom, že zmatečnostní důvod podle ustanovení
§ 229 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není vůči usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2
ze dne 29.1.2008 č.j. 20 C 121/2006-47 a Městského soudu v Praze ze dne
9.7.2008 č.j. 39 Co 163/2008-60 dán, neboť žalovaná měla jednatelku již ode dne
12.7.2007, ode dne 23.11.2007 byla zastoupena advokátem, a nebyl tu důvod
ustanovovat jí opatrovníka pro řízení, v nichž byla vydána tato usnesení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Nesouhlasí se
závěrem odvolacího soudu o tom, že by žaloba pro zmatečnost proti platebnímu
rozkazu ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11 byla podána opožděně a že by
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29.1.2008 č.j. 20 C 121/2006-47 a
Městského soudu v Praze ze dne 9.7.2008 č.j. 39 Co 163/2008-60 nebyla postižena
zmatečností podle ustanovení § 229 odst.1 písm.c) o.s.ř. Platební rozkaz ze dne
8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11 je "první rozhodnutí ve věci" a "k jeho zrušení
je třeba zrušit všechna pozdější rozhodnutí, která sice sama o sobě zmatečností
netrpí, ale překrývají právě toto rozhodnutí, které je zmatečnostní vadou
postiženo". Žaloba pro zmatečnost byla podána proti platebnímu rozkazu ze dne
8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11 včas, neboť ji žalovaná "podala v zákonné lhůtě
proti pravomocnému rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno". Přípustnost
dovolání žalovaná dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. b) o.s.ř. a
navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., k tomu oprávněnou osobou (účastníkem
řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1
písm. b), § 238a odst. 2 a v § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost
[§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo
jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a
odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž
bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě
pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst.
1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o
žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst. 1 písm.
b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost.
Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm.
b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem
prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím
soudem zrušeno. Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu tedy může být
přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst. 1
písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-
li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3
o.s.ř. se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci
samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní
otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a §
237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití
hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst.
2 a § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího
soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam
skutečně má.
V projednávané věci soudy řešily právní otázku, za jakých podmínek je naplněn
důvod žaloby pro zmatečnost uvedený v ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
v případě, že právnická osoba nemá osobu, která by byla oprávněna za ni jednat,
a že proto právnická osoba jako účastník občanského soudního řízení nemůže před
soudem vystupovat. Protože tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího
soudu ve všech souvislostech vyřešena, představuje napadené usnesení odvolacího
soudu rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud
proto dospěl k závěru, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu je přípustné
podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c)
o.s.ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), shledal Nejvyšší
soud ČR opodstatněným pouze dovolání proti výrokům napadeného usnesení, jimiž
bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby pro zmatečnost
podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9.7.2008 č.j. 39 Co
163/2008-60.
Podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník
řízení může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo
odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastník řízení neměl
procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§ 29 odst. 2 o.s.ř.) a
nebyl řádně zastoupen.
Z citovaného usnesení v první řadě vyplývá, že žalobou pro zmatečnost může být
napadeno jen takové rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu,
kterým bylo řízení skončeno. V projednávané věci bylo původní řízení - jak je
zřejmé z obsahu spisu - skončeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne
9.7.2008 č.j. 39 Co 163/2008-60, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu
pro Prahu 2 ze dne 29.1.2008 č.j. 20 C 121/2006-47 o odmítnutí odporu žalované
podaného proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.8.2006
č.j. 20 C 121/2006-11 a kterým bylo (ve svých důsledcích) stanoveno, že je
pravomocný (a vytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté) platební rozkaz
Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11. Z uvedeného
je zřejmé, že nemůže být důvodná žaloba pro zmatečnost podaná proti platebnímu
rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11 a
proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29.1.2008 č.j. 20 C
121/2006-47, když těmito rozhodnutími nebylo původní řízení skončeno.
V projednávané věci vyšlo za řízení před soudy najevo, že žalovaná neměla v
době od 1.2.2005 do 12.7.2007 ustanoveného jednatele (statutární orgán) a že tu
nebyl ani nikdo jiný, kdo by za ni mohl jednat v řízení před soudem; řízení ve
věci bylo zahájeno podáním žaloby u soudu prvního stupně dnem 5.1.2006.
Vyšlo-li za řízení najevo, že právnická osoba nemůže jako účastník řízení před
soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni (ve smyslu ustanovení
§ 21 o.s.ř.) jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni (ve
smyslu ustanovení § 21 o.s.ř.) jednat, soud ustanoví takové právnické osobě
opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení (§ 29 odst.2 o.s.ř.). Ustanovený
opatrovník má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci (§
31 odst.1 o.s.ř.); byl-li opatrovníkem ustanoven advokát, má stejné právní
postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc (§ 31 odst.2 o.s.ř.).
Jestliže právnická osoba nemůže před soudem vystupovat jako účastník řízení
(proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je
osobou oprávněnou za jednat), vyplývá z toho mimo jiné, že taková právnická
osoba nemůže za řízení činit procesní úkony (podle § 41 a násl. o.s.ř.) a že jí
nemohou být (účinně) doručovány písemnosti, neboť tu není nikdo, kdo by mohl za
právnickou osobu provádět procesní úkony nebo kdo by mohl za právnickou osobu
přijímat doručované písemnosti. Jakmile to vyjde najevo, soud ustanoví této
právnické osobě opatrovníka podle ustanovení § 29 odst.2 o.s.ř. Nepřistoupí-li
soud k ustanovení opatrovníka (což je možné pouze tehdy, není-li tu nebezpečí z
prodlení), řízení přeruší až do té doby, dokud právnická osoba (opět) nebude
schopna v řízení vystupovat před soudem jako účastník řízení.
Se soudy lze souhlasit v tom, že žalovaná právnická osoba (po celou dobu
původního řízení) neztratila procesní způsobilost a že v době vydání usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 9.7.2008 č.j. 39 Co 163/2008-60 mohla vystupovat
před soudem jako účastník řízení. Nevzaly však náležitě v úvahu, že platební
rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11 byl
žalované doručován (dne 17.8.2006), ačkoliv v té době nemohla jako účastník
řízení před soudem vystupovat a ačkoliv jí proto nemohl být účinně doručen.
JUDr. M. Z., který za žalovanou právnickou osobu podal dne 23.8.2006 odpor
proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C
121/2006-11, nebyl - jak správně dovodily soudy - zástupcem žalované, neboť mu
plnou moc ze dne 21.8.2006 udělil R. J. B. jako "majitel" (správně společník)
žalované, který k tomu nebyl oprávněn; tato skutečnost však nemohla být důvodem
pro odmítnutí tohoto procesního úkonu.
I když JUDr. M. Z. nebyl zástupcem, který by mohl za žalovanou právnickou osobu
provádět procesní úkony, měly soudy při svém rozhodování především přihlédnout
k tomu, že u žalované právnické osoby nebyl v té době nikdo, kdo by byl
oprávněn za ni jednat před soudem. Skutečnost, že za účastníka řízení učinil
procesní úkon jako jeho zástupce ten, kdo k tomu nebyl řádně zmocněn, má totiž
právní význam jen tehdy, má-li takový účastník, který je právnickou osobou,
(jinou) osobu oprávněnou za ni jednat, a jestliže tedy (objektivně vzato) může
řádně provádět všechny potřebné procesní úkony. V případě, že tu není osoba
oprávněná jednat za účastníka řízení, který je právnickou osobou, je povinností
soudu - bez ohledu na to, zda za právnickou osobu případně učinil někdo
procesní úkon neoprávněně - ustanovit účastníku řízení opatrovníka podle
ustanovení § 29 odst.2 o.s.ř.; k ustanovení opatrovníka soud přistoupí, i když
takové opatření nebylo navrhováno (ostatně, účastník, který je právnickou
osobou, sám sobě ustanovení opatrovníka podle ustanovení § 29 odst.2 o.s.ř. ani
navrhnout nemůže, není-li tu nikdo, kdo by byl oprávněn za něho jednat).
Městský soud usnesením ze dne 9.7.2008 č.j. 39 Co 163/2008-60 rozhodl o
odmítnutí odporu podaného žalovanou proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu
pro Prahu 2 ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11, ačkoliv žalovaná v době
podání odporu nemohla vystupovat v řízení před soudem, protože tu nebyla osoba
oprávněná za ni jednat. Tímto postupem proto zatížila své rozhodnutí
zmatečností podle ustanovení § 229 odst.1 písm.c) o.s.ř. Navíc, městský soud
při svém rozhodování nepostupoval podle ustálené judikatury soudů, podle níž je
nedostatek průkazu plné moci při podání odporu proti platebnímu rozkazu
odstranitelným nedostatkem podmínky řízení, podle níž odpor proti platebnímu
rozkazu podaný osobou, která se označila jako zástupce účastníka (a pouze touto
osobou podepsaný), aniž oprávnění zastupovat účastníka prokázala, nelze
odmítnout podle ustanovení § 174 odst. 3 o.s.ř. jako podaný osobou
neoprávněnou, a podle níž soud řízení o podaném odporu zastaví podle ustanovení
§ 104 odst.2 o.s.ř., jestliže se nedostatek průkazu zastoupení nepodaří
odstranit přes učiněná vhodná opatření (srov. například usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 21.10.1999 sp. zn. 20 Cdo 2324/98, které bylo uveřejněno pod č. 40
v časopise Soudní judikatura, roč. 2000).
Protože usnesení odvolacího soudu není správné v části, ve které bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby pro zmatečnost proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 9.7.2008, č.j. 39 Co 163/2008-60, Nejvyšší soud
České republiky je v uvedeném rozsahu zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za
středníkem o.s.ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o.s.ř.). Naproti tomu v části, ve
které bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby pro
zmatečnost proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.8.2006
č.j. 20 C 121/2006-11 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne
29.1.2008 č.j. 20 C 121/2006-47, nebyla správnost napadeného usnesení
odvolacího soudu zpochybněna; vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno (a ani
dovolatelkou tvrzeno), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou
uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst.
3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalované v tomto směru zamítl (§ 243b odst. 2
část věty před středníkem o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. srpna 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu