Po zjištění, že dovolání je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř.
přípustné proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto
odvolání žalobce proti výroku usnesení soudu prvního stupně, jímž nebylo
připuštěno rozšíření žaloby ze dne 22. listopadu 1999 v části, ve které se
žalobce domáhá náhrady mzdy za období od 22. 6. 1973 do 13. 5. 1985 ve výši
518.107,68 Kč, se dovolací soud zabýval důvodností dovolání do tohoto výroku
usnesení odvolacího soudu.
Podle ustanovení § 202 odst. 2 písm. f) o.s.ř. odvolání není přípustné proti
usnesení, jímž byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu.
Usnesením ze dne 13. 11. 2000, č.j. 7 C 241/94-188, soud prvního stupně mimo
jiné nepřipustil rozšíření žaloby ze dne 22. listopadu 1999 v části, ve které
se žalobce domáhá náhrady mzdy za období od 22. 6. 1973 do 13. 5. 1985 ve výši
518.107,68 Kč. Uvedeným výrokem bylo tedy rozhodnuto o nepřipuštění rozšíření
žaloby. Proti takovémuto výroku usnesení soudu však není, jak vyplývá z
citovaného ustanovení § 202 odst. 2 písm. f) o.s.ř., odvolání přípustné. Proto
odvolací soud rozhodl správně, jestliže v souladu s ustanovením § 218 odst. 1
písm. c) o.s.ř. odvolání směřující proti takovémuto výroku odmítl. Protože, jak
výše uvedeno, napadené rozhodnutí vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1
o.s.ř. netrpí a nebylo zjištěno, že by bylo postiženo jinou vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud dovolání žalobce
směřující proti odmítavému výroku usnesení odvolacího soudu jako nedůvodné,
podle ustanovení § 243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., zamítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci samé
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení
v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243c,
§ 151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2002
JUDr. Mojmír
Putna
předseda
senátu