Po zjištění, že dovolání je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. přípustné proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání žalobce proti výroku usnesení soudu prvního stupně, jímž nebylo připuštěno rozšíření žaloby ze dne 22. listopadu 1999 v části, ve které se žalobce domáhá náhrady mzdy za období od 22. 6. 1973 do 13. 5. 1985 ve výši 518.107,68 Kč, se dovolací soud zabýval důvodností dovolání do tohoto výroku usnesení odvolacího soudu.
Podle ustanovení § 202 odst. 2 písm. f) o.s.ř. odvolání není přípustné proti usnesení, jímž byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu.
Usnesením ze dne 13. 11. 2000, č.j. 7 C 241/94-188, soud prvního stupně mimo jiné nepřipustil rozšíření žaloby ze dne 22. listopadu 1999 v části, ve které se žalobce domáhá náhrady mzdy za období od 22. 6. 1973 do 13. 5. 1985 ve výši 518.107,68 Kč. Uvedeným výrokem bylo tedy rozhodnuto o nepřipuštění rozšíření žaloby. Proti takovémuto výroku usnesení soudu však není, jak vyplývá z citovaného ustanovení § 202 odst. 2 písm. f) o.s.ř., odvolání přípustné. Proto odvolací soud rozhodl správně, jestliže v souladu s ustanovením § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odvolání směřující proti takovémuto výroku odmítl. Protože, jak výše uvedeno, napadené rozhodnutí vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. netrpí a nebylo zjištěno, že by bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud dovolání žalobce směřující proti odmítavému výroku usnesení odvolacího soudu jako nedůvodné, podle ustanovení § 243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., zamítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci samé nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243c, § 151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2002
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu