Nejvyšší soud Usnesení občanské

21 Cdo 2215/2016

ze dne 2016-06-21
ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2215.2016.1

21 Cdo 2215/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. v právní věci žalobkyně H. N., zastoupené Mgr. Petrou Krnošovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova č. 409/6, proti žalované I. B., zastoupené JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Sokolská č. 295/37, o určení právní neúčinnosti dohody o převodu členských práv a povinností v družstvu, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 6 C 86/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústní nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 3. června 2015 č. j. 30 Co 352/2014-112, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 3.6.2015 č.j. 30 Co 352/2014-112 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce prokazování úmyslu dlužníka zkrátit své věřitele v řízení o odpůrčí žalobě v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2015 sp. zn. 21 Cdo 836/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.5.2001 sp. zn. 21 Cdo 1912/2000, který byl uveřejněn pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.1.2002 sp. zn. 21 Cdo 549/2001, který byl uveřejněn pod č. 64 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. V části, v níž žalovaná uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (vznáší-li výhrady proti správnosti skutkových zjištění soudů), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. června 2016 JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu