21 Cdo 225/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci
žalobce F. V., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Č. l. z., a.s., a 2)
P. k. Ú., státní podnik, o 186.484,- Kč, vedené u Okresního soudu v Rakovníku
pod sp.zn. 7 C 1028/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Praze ze dne 29. června 2004, č.j. 23 Co 195/2004-154, takto :
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího
řízení 4.683,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na
náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29.6.2004, č.j. 23 Co
195/2004-154, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 30.10.2003,
č.j. 7 C 1028/2001-122, ve znění usnesení ze dne 12.3.2004, č.j. 7 C
1028/2001-140, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalovaní 1) a 2)
zaplatili žalobci 72.827,- Kč s tím, že plněním jednoho z žalovaných ve stejné
výši zaniká povinnost druhého žalovaného, a rozhodl, že ve vztahu mezi
žalobcem a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení a že žalovanému 2) se náhrada nákladů odvolacího řízení
nepřiznává.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které
podáním ze dne 15.11.2004 (doručeným Nejvyššímu soudu ČR dne 18.11.2004) vzal
zpět.
V průběhu dovolacího řízení (v době po podání dovolání a před jeho zpětvzetím)
došlo rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu ze dne 1.11.2004, č.j. 150/2004,
v souladu s ustanovením § 6, § 7 a § 8 zákona č. 77/1997 Sb., o státním
podniku, ve znění pozdějších předpisů, a na základě záměru schváleného
usnesením vlády ze dne 12. listopadu 2003 č. 1128 o Programu dokončení
restrukturalizace uhelného hornictví ke dni 1.1.2005, ke sloučení státního
podniku V. u. d., státní podnik, se sídlem T., s P. k. Ú., státní podnik, a ke
dni 1.1.2005 tak došlo k přechodu veškerého jmění podniku V. u. d., státní
podnik, který byl rozhodnutím č. 150/2004 zrušen, na P. k. Ú., státní podnik.
Spolu s převáděným majetkem přešly na P. k. Ú., státní podnik, práva, závazky a
pohledávky z hospodářskoprávních, občanskoprávních a pracovněprávních vztahů,
které se vztahují k tomuto převáděnému majetku. V. u. d., státní podnik,
zanikly výmazem z obchodního rejstříku dne 1.1.2005.
Nejvyšší soud České republiky proto usnesením ze dne 5.8.2005, č.j. 21 Co
225/2005-182, rozhodl, že v řízení bude namísto dosavadního žalovaného 2) V. u.
d., státního podniku, pokračováno s P. k. Ú., státní podnik, (§ 107 odst. 1 a 3
o.s.ř.), a nadále s tímto žalovaným jako s žalovaným 2) jednal.
Protože dovolání bylo vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky jako soud
dovolací (§ 10a o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty druhé o.s.ř.
dovolací řízení zastavil.
V dovolacím řízení vznikly procesnímu předchůdci žalovaného 2), tj.
státnímu podniku Východočeské uhelné doly, v souvislosti se zastoupením
advokátem JUDr. M. M. (plná moc zanikla zánikem tohoto žalovaného – srov. § 28
odst. 5 o.s.ř.) náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 3.860,- Kč
(srov. § 3 odst. 1 bod 5., § 16 odst. 2, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a §
18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.
110/2004 Sb. a č. 617/2004 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden
úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 75,- Kč (srov. § 13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb.,
č. 68/2003 Sb. a č. 618/2004 Sb.), celkem ve výši 3.935,- Kč. Vzhledem k tomu,
že advokát JUDr. M. M. osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, patří k
nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. vedle odměny za
zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž částka
odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za
zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (srov. zákon
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty), tedy částka (po zaokrouhlení) 748,-
Kč (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne
15.12.2004, sp.zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005). Protože žalobce z procesního
hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, dovolací soud mu podle
ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první
o.s.ř. uložil, aby přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši
4.683,- Kč zaplatil žalovanému 2) P. k. Ú., státní podnik, který je procesním
nástupcem dosavadního žalovaného státního podniku V. u. d. (§ 107 odst. 4
o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žalovanému 1) v průběhu dovolacího řízení žádné
náklady nevznikly, dovolací soud podle ustanovení § 243b odst.4 věty první, §
224 odst.1 a § 151 odst.1 o.s.ř. rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a
žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. září 2005
JUDr. Mojmír Putna,v.r.
předseda senátu