21 Cdo 2341/2005
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní
věci žalobkyně R. L. B., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) P. s.r.o.,
zastoupenému advokátem, 2) Mgr. J. K., advokátu jako správci konkursní
podstaty úpadce T & W I., s.r.o., 3) P. P. spol. s r.o., zastoupenému
advokátem, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu v
Olomouci pod sp. zn. 13 C 52/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. listopadu 2004 č.j.
40 Co 250/2004-111, takto:
I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu ve výroku, kterým byl
rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. prosince 2003 č.j. 13 C
52/2003-71 ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) zrušen a řízení v tomto
rozsahu zastaveno, se odmítá.
II. Rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroku uvedeného pod bodem I.) a
rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. prosince 2003 č.j. 13 C
52/2003-71 [s výjimkou výroků řešících vztahy mezi žalobkyní a žalovaným 2)] se
zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu
řízení.
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že je neplatná \"veřejná dobrovolná
opakovaná dražba konaná dne 23.10.2002 od 11.05 v areálu prodávaného podniku -
O., dle dražební vyhlášky zveřejněné na centrální adrese dne 3.10.2002 jako
inzerát č. 10376465 DV 02\". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaný 1) jako
dražebník provedl na návrh žalovaného 2) dne 23.10.2002 opakovanou veřejnou
dobrovolnou dražbu podniku úpadce T & W I., s.r.o. a že podnik vydražil
žalovaný 3). Žalobkyně byla účastníkem této dražby a považuje ji za neplatnou v
první řadě proto, že dražební vyhláška je v rozporu s ustanovením § 20 odst.1
zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) \"nesrozumitelná a
neurčitá, jelikož neobsahuje přesné označení předmětu dražby a stavu předmětu
dražby\" a jednotlivá ustanovení dražební vyhlášky týkající se popisu předmětu
dražby \"jsou ve vzájemném rozporu\". Místo dražby bylo podle názoru žalobkyně
\"určeno za účelem omezení účasti při dražbě\", neboť areál prodávaného podniku
- O., je \"poměrně rozsáhlý a skládá se z mnoha samostatných budov a případný
zájemce o dražbu mohl přesné místo konání dražby najít až poté, co předmět
dražby byl již vydražen\". Důvodem neplatnosti napadené dražby je také to, že s
prohlídkou předmětu dražby byly \"spojeny podmínky nad rámec stanovený zákonem
\", spočívající v povinnosti oznámit účast na prohlídce předmětu dražby
\"písemně na adresu dražebníka či telefonicky, a to alespoň 2 dny předem\".
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 11.12.2003 č.j. 13 C 52/2003-71 žalobu
zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení
žalovanému 1) částku 8.885,50 Kč k rukám advokáta Mgr. D. M., žalovanému 2)
částku 4.800,- Kč k rukám advokáta Mgr. T. C. a žalovanému 3) částku 8.376,- Kč
k rukám advokáta Mgr. M. M. Z provedených důkazů mimo jiné zjistil, že
žalobkyně složila stanovenou dražební jistotu ve výši 2.000.000,- Kč a že se
včas dostavila na místo dražby, avšak \"v okamžiku zahájení dražby\" (v době,
kdy licitátor \"četl dražební vyhlášku\") z dražební místnosti odešla. I když
žalobkyně tvrdila, že ji z dražební místnosti \"odvedl cizí muž\", který \"ji
informoval o tom, že prodej konkrétní nemovitosti v dražbě pro ni nebude
výhodný a že by pro ni měl něco výhodnějšího\", a který ji tak \"znemožnil
dražit\", soud \"její odchod z dražební místnosti vyhodnotil jinak\"; žalobkyně
totiž tím, že z dražební místnosti odešla, \"přestala být osobou aktivně se
dražby účastnící svým podáním, které fakticky neučinila\". Protože podle
ustanovení § 2 písm.c) zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) je
účastníkem dražby osoba přítomná při dražbě, která se dostavila za účelem činit
podání a splňuje podmínky stanovené tímto zákonem, čemuž je třeba rozumět tak,
že \"jde o osobu aktivně se dražby účastnící svým podáním\", nebyla žalobkyně
účastníkem napadené dražby a \"nepřísluší jí domáhat se určení neplatnosti
dražby\".
K odvolání žalobkyně a žalovaného 3) [odvolání žalovaného 3) směřovalo pouze do
výroku o náhradě nákladů řízení] Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci
rozsudkem ze dne 30.11.2004 č.j. 40 Co 250/2004-111 rozsudek soudu prvního
stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) zrušil a řízení v tomto rozsahu
zastavil, ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 3) rozsudek soudu prvního
stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů
odvolacího řízení žalovanému 1) částku 4.483,- Kč k rukám advokáta Mgr. D. M. a
žalovanému 3) částku 6.939,- Kč k rukám advokáta Mgr. M. M. Odvolací soud
zjistil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.1.2004
č.j. 20 K 117/98-156 byl po splnění rozvrhového usnesení zrušen konkurs na
majetek úpadce T & W I., s.r.o. a správce konkursní podstaty advokát Mgr. J. K.
byl zproštěn své funkce a že na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze
dne 20.5.2004 sp. zn. F 17287/2004, F 22866/2004, C 7076/136 byl úpadce T & W
I., s.r.o. vymazán z obchodního rejstříku, a dovodil, že po vymazání úpadce z
obchodního rejstříku neumožňuje povaha věci dále v řízení pokračovat, neboť
úpadce zanikl bez právního nástupce, a že proto musí být rozsudek soudu prvního
stupně podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř. ve vztahu mezi žalobkyní a
žalovaným 2) zrušen a řízení zastaveno. Ve věci samé odvolací soud vycházel z
toho, že žalobkyně složila dražební jistotu ve výši 2.000.000,- Kč a že se
\"dostavila k zapsání do dražby před jejím zahájením, avšak v průběhu zahájení
dražby vyvoláním opustila dražební místnost a při dražbě přítomna nebyla\". I
když je podle ustanovení § 2 písm. c) zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění
pozdějších předpisů) účastníkem dražby osoba přítomná při dražbě, která se
dostavila za účelem činit podání a splňuje podmínky stanovené tímto zákonem, je
třeba \"přijmout extenzivní výklad\" a považovat za účastníka dražby i \"osobu,
která měla v úmyslu se dražby účastnit, ale bylo jí v tom jednáním či
opomenutím dražebníka zabráněno\". Žalobkyně však přes poučení soudu neoznačila
důkazy k prokázání svého tvrzení, že \"dražební místnost v průběhu vyvolání
opustila na základě výzvy dražebníka, uskutečněné prostřednictvím jím pověřené
osoby\"; lze proto podle odvolacího soudu uzavřít, že žalobkyně \"ukončila
účast na dražbě v průběhu dražby, v době po jejím zahájení, kdy licitátor činil
prohlášení o předmětu dražby, před započetím výzvy licitátora k účastníkům
dražby k podání nabídek\", a \"vrátila se do dražební místnosti až v době, kdy
licitátor udělil příklep\", aniž by bylo prokázáno, že se tak stalo \"v
důsledku jednání dražebníka\", že tedy žalobkyně \"nebyla přítomna při dražbě
od okamžiku jejího zahájení až do doby udělení příklepu licitátorem\", a že
proto není aktivně legitimována k žalobě o určení neplatnosti dražby, neboť
\"svou osobní účast při dražbě předčasně ukončila a ztratila tím postavení
účastníka dražby\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včas dovolání, obsažené
v podání ze dne 14.4.2005, které téhož dne učinila u soudu prvního stupně v
podobě telefaxového dokumentu a jehož originál podala k poštovní přepravě soudu
prvního stupně dne 15.4.2005. Namítá, že \"postavení účastníka dražby\" získala
tím, že složila požadovanou dražební jistotu ve výši 2.000.000,- Kč, že se na
dražbu ve stanovenou dobu dostavila (za účelem \"činit na dražbě podání\"), že
dražebníkovi prokázala svou totožnost, že se \"nechala zapsat do seznamu
účastníků dražby\" a že se \"dostavila do místnosti, v níž se dražba konala\".
Podle názoru žalobkyně nelze považovat za účastníka dražby jen - jak to učinily
soudy obou stupňů - toho, kdo učinil při dražbě podání (při dražbě se může
stát, že podání neučiní žádný z účastníků dražby a že proto předmět dražby
zůstane nevydražen), nebo toho, kdo byl při dražbě přítomen \"od začátku do
konce\" (v průběhu dražby mohou nastat \"okolnosti předem nepředvídané, které
mohou vést k tomu, že účastník je nucen dražební místnost v průběhu dražby
opustit\"). Žalobkyně chtěla být účastníkem napadené dražby, splnila \"vše
potřebné pro svou účast\" a je \"zcela nelogické, že by dražební místnost
opustila zcela bezdůvodně\"; není proto důvod upírat jí postavení účastníka
dražby. Přípustnost dovolání žalobkyně dovozuje z ustanovení § 237 odst.1
písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a
aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 6.5.2005, podaným téhož dne k poštovní přepravě soudu prvního
stupně, žalobkyně sdělila, že její dovolání směřuje také proti výroku rozsudku
odvolacího soudu o zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu mezi
žalobkyní a žalovaným 2) a o zastavení řízení v tomto rozsahu. Dovolací důvody
v tomto směru spatřovala v tom, že \"žalovaným 2) je fyzická osoba, nikoli
úpadce nebo právnická osoba, která byla následně vymazána z obchodního rejstříku
\", a že proto \"nemohlo dojít k zániku žalovaného 2) bez právního nástupce\".
Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl jako zjevně bezdůvodné.
Uvedl, že skutečným účelem žaloby \"bylo a je způsobit obstrukce, které by
bránily vydražiteli ujmout se jeho práv nabytých v dražbě\", a že soudy obou
stupňů posoudily aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v souladu se zákonem.
Žalovaný 3) navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedl, že výklad
ustanovení § 2 písm.c) zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)
\"je v právní praxi vnímán jako jednoznačný\" a nemůže představovat právní
otázku zásadního významu. Žalovaný 3) současně poukazuje na zjištěné okolnosti
případu, že žalobkyně \"se do dražební místnosti nedostavila za účelem skutečně
dražit, nýbrž s úmyslem svou přítomností založit aktivní legitimaci k
pozdějšímu napadání výsledku dražebního jednání\". V souladu se zákonem je
rovněž výrok rozsudku odvolacího soudu o zrušení rozsudku soudu prvního stupně
a o zastavení řízení vůči žalovanému 2), neboť úpadce T & W I., s.r.o. v
průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení a odvolací
soud správně za této situace postupoval podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Žalobkyně dovoláním napadá jednak výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž byl
potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jednak rozhodnutí o
zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) a
o zastavení řízení v tomto rozsahu.
O zastavení řízení (a o s tím spojeným zrušením rozhodnutí soudu prvního
stupně) podle ustanovení § 211 a § 107 odst. 5 o.s.ř. odvolací soud rozhoduje -
jak vyplývá z ustanovení § 223 o.s.ř. - formou usnesení. Povahu usnesení
neztrácí toto rozhodnutí ani v případě, je-li přičleněno k rozhodnutí
odvolacího soudu, pro něž je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání
proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu je proto třeba posoudit shodně,
jako kdyby bylo dovoláním napadeno usnesení odvolacího soudu.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo podle § 107 odst. 5 o.s.ř.
řízení zastaveno (a současně zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně), je
dovolání žalobkyně přípustné podle ustanovení § 239 odst.1 písm.b) o.s.ř.
Dovolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí však trpí vadou, pro kterou nebylo
možné v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání
do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který
rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v
jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které
důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel
domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom,
v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá,
může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání;
nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v ustanovení § 241
o.s.ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke
splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o
ustanovení zástupce (§ 30 o.s.ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od
právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolání, které je přípustné podle ustanovení § 239 odst.1 písm.b) o.s.ř., lze
podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (§ 241a odst.2 o.s.ř.). K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu
ustanovení § 241a odst.1 o.s.ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání
pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2
a 3 o.s.ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho
zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se
rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše
(konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán,
tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost
rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích
důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 241a o.s.ř. Chybí-li v dovolání
vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není
v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím
důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce
kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska
jeho správnosti přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 větu první o.s.ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí
odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel může tuto vadu
dovolání odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak
vyplývá z ustanovení § 241b odst.3 o.s.ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj.
do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího
soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení
(tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. §
241 o.s.ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení § 104 odst.2
o.s.ř. soudem řádně vyzván (srov. § 241b odst.2 o.s.ř.) k odstranění uvedeného
nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým
uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného
zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě
před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty,
soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k
doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho
žádosti rozhodnuto.
Marným uplynutím lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. se původně
odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl
uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po
uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení § 241b
odst.1, § 209 a § 43 o.s.ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího
důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto
náležitost nemůže přihlížet. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen
obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze
pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto
náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 241b odst.3 o.s.ř.
doplněno, podle ustanovení § 243c odst.1 a § 43 odst.2 o.s.ř. odmítnuto (srov.
též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003 sp. zn.
29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí
a stanovisek, roč. 2004).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně dovoláním obsaženým
v podání ze dne 14.4.2005 napadla rozsudek odvolacího soudu rovněž ve výroku o
zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) a
o zastavení řízení v tomto rozsahu, aniž by v něm uvedla také důvody, proč toto
rozhodnutí napadá; dovolací důvody ve vztahu k tomuto rozhodnutí odvolacího
soudu uvedla až v doplnění dovolání, obsaženém v podání ze dne 6.5.2005.
Rozsudek odvolacího soudu byl žalobkyni (její zástupkyni advokátce Mgr. G. N.)
doručen dne 17.2.2005. Vzhledem k tomu, že při podání dovolání (obsaženého v
podání ze dne 14.4.2005) byla žalobkyně zastoupena advokátkou a že v rozsudku
odvolacího soudu bylo uvedeno správné a úplné poučení o dovolání proti
rozhodnutí o zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a
žalovaným 2) a o zastavení řízení v tomto rozsahu, uplynula lhůta k doplnění
dovolacích důvodů týkajících se tohoto rozhodnutí podle ustanovení § 241b
odst.3 věty první o.s.ř. dnem 18.4.2005 (srov. § 57 odst.2 větu druhou o.s.ř.).
Protože dovolací důvody týkající se rozhodnutí o zrušení rozsudku soudu prvního
stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) a o zastavení řízení v tomto
rozsahu žalobkyně uvedla až v doplnění dovolání obsaženém v podání ze dne
6.5.2005, daném téhož dne k poštovní přepravě soudu prvního stupně, nebylo
možné k nim pro jejich opožděnost přihlédnout; žalobkyně tím dovolacímu soudu,
který je - jak již výše uvedeno - vázán uplatněnými dovolacími důvody,
zabránila, aby mohl rozsudek odvolacího soudu ve výroku o zrušení rozsudku
soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) a o zastavení
řízení v tomto rozsahu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti)
přezkoumat.
Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podle
ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl. K námitkám
žalobkyně lze dodat pouze to, že advokát Mgr. J. K. v řízení nevystupoval sám
za sebe (na \"vlastní účet\"), ale jako správce konkursní podstaty, na něhož
přešlo prohlášením konkursu na majetek obchodní společnosti T & W I., s.r.o.
oprávnění nakládat s majetkem patřícím do konkursní podstaty a vykonávat práva
a plnit povinnosti, které podle zákona a jiných právních předpisů jinak
přísluší úpadci, jestliže souvisí s nakládáním s majetkem patřícím do konkursní
podstaty [srov. § 14 odst.1 písm.a) a § 14a odst.1 zákona č. 328/1991 Sb. (ve
znění pozdějších předpisů)]. Uvedené postavení ztratil tím, že po splnění
rozvrhového usnesení byl konkurs na majetek úpadce T & W I., s.r.o. zrušen a že
byl funkce správce konkursní podstaty zproštěn. Na jeho místě bylo po zrušení
konkursu na majetek úpadce možné pokračovat v řízení se společností T & W I.,
s.r.o.; byla-li však za odvolacího řízení dnem 8.7.2004 - jak zjistil odvolací
soud - vymazána z obchodního rejstříku \"bez právního nástupce\", nezbylo, než
řízení ve vztahu k tomuto účastníku řízení zastavit (a rozsudek soudu prvního
stupně vůči němu zrušit).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku o věci
samé jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve
věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se
nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve
věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo
zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení
(popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst.2 písm.b)
o.s.ř.].
Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen
rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není podle ustanovení § 237 odst.1
písm.b) o.s.ř. přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního
stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno.
Dovolání žalobkyně proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu tedy může být
přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1
písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci odvolací soud řešil mimo jiné právní otázku, kdo je jako
účastník dražby podle ustanovení § 24 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění
pozdějších předpisů) legitimován k žalobě o neplatnost veřejné dobrovolné
dražby. Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu
vyřešena. Vzhledem k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané
věci významné (určující), představuje napadený potvrzující výrok rozsudku
odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně proti
potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §
237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu ve smyslu
ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první
o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit - s ohledem na to, že
napadená veřejná dražba byla provedena dne 23.10.2002 - podle zákona č. 26/2000
Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb., tedy ve znění
účinném do 31.12.2002 (dále jen \"zákona o veřejných dražbách\").
Podle ustanovení § 24 odst.3 zákona o veřejných dražbách může každý účastník
dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel dražby požádat soud, aby vyslovil
neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen
učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě
vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 12 odst.1 a 2, § 14
odst.3, § 15 odst.1 až 3, § 19, § 20, § 21, § 23 odst.1 až 10, § 25 a v § 26
odst.1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud
vysloví v takových případech neplatnost dražby. Není-li toto právo uplatněno do
3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z
ustanovení § 2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod
vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených
podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z
důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě
učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil
nejvyšší podání. Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (tj. na
vydražitele) nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak k
tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990
Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo
fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl
uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) -
podle smlouvy, ale na základě právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora
[srov. § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách]. Vlastnictví nebo jiné právo k
předmětu dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu,
a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§
30 odst.1 zákona o veřejných dražbách). V případě, že cena nebyla vydražitelem
ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke zmaření dražby [§ 2 písm. n) zákona o
veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá k předmětu dražby vlastnické nebo
jiné právo (§ 24 odst.1 zákona o veřejných dražbách).
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází
na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby, jde-li o
neplatnou dražbu. Veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její
neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v
jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst.3 zákona o veřejných
dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost
veřejné dobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti
dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 24 odst.3 zákona o veřejných
dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k
návrhu podle tohoto ustanovení oprávněna (aktivně věcně legitimována), jestliže
žaloba o určení neplatnosti dražby směřovala proti těm osobám, které jsou k
určení neplatnosti dražby pasivně věcně legitimovány, a byla-li žaloba podána v
tomto ustanovení uvedené prekluzívní lhůtě. Žaloba o určení neplatnosti veřejné
dobrovolné dražby není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či
není, ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. Podání této žaloby má totiž
oporu v ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách a žalobu lze
projednat, aniž by žalobce musel tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na
požadovaném určení.
Oprávnění (aktivní věcnou legitimaci) k podání žaloby o určení neplatnosti
veřejné dobrovolné dražby (tj. právo domáhat se vyslovení neplatnosti veřejné
dobrovolné dražby) zákon poskytuje - jak vyplývá z ustanovení § 24 odst.3
zákona o veřejných dražbách - mimo jiné každému účastníku dražby.
Účastníkem dražby se podle ustanovení § 2 písm.c) zákona o veřejných dražbách
rozumí osoba přítomná při dražbě, která se dostavila za účelem činit podání a
splňuje podmínky stanovené tímto zákonem. Vzhledem k tomu, jak je v ustanovení
§ 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách vymezen pojem \"dražba\", a k tomu, že
podle ustanovení § 2 písm. i) části věty před středníkem zákona o veřejných
dražbách se podáním rozumí nabídka účastníka dražby učiněná v průběhu dražby ve
výši alespoň stanoveného nejnižšího podání a že podmínky pro účast při dražbě
jsou stanoveny především v ustanovení § 3 zákona o veřejných dražbách, lze
dovodit, že za účastníka dražby je třeba považovat každou osobu (fyzickou nebo
právnickou, popřípadě stát), která je přítomna při veřejném jednání, jehož
účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na toho, kdo
za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, nebo při veřejném jednání, jež
bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání, která se k
tomuto jednání dostavila za účelem činit v jeho průběhu nabídky ve výši alespoň
stanoveného nejnižšího podání a která splňuje další podmínky uvedené v
ustanovení § 3 nebo v jiném ustanovení zákona o veřejných dražbách.
Z uvedeného vymezení účastníka dražby v první řadě vyplývá, že se nevyžaduje,
aby ten, kdo je přítomen při dražbě, skutečně učinil podání; účastníkem dražby
je tedy i osoba, která se k dražbě dostavila za účelem (se záměrem) činit
podání, i když nakonec žádné podání neučinila. Za přítomnou při dražbě je třeba
považovat osobu, která se k dražbě dostavila a po jejím zahájení se zúčastnila
veřejného jednání, jehož \"účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k
předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku
\", nebo veřejného jednání, které \"bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno
ani nejnižší podání\". Přítomnost (účast) při dražbě nelze současně chápat vždy
jako nepřetržitou; nelze považovat za nepřítomnost (neúčast) na dražbě,
jestliže se osoba vzdálí z místa, kde se koná dražební jednání, jen dočasně,
například - jak správně upozorňuje dovolatelka - z důvodů \"okolností předem
nepředvídatelných\", které mohou vést k tomu, že každý byť jen na chvíli opustí
místo konání dražby, nebo z jiných obdobných (chtěných nebo nechtěných) důvodů.
Účastníkem veřejné dražby je proto - z hlediska požadavku zákona na
\"přítomnost při dražbě\" - každá osoba, která se dostavila na místo konání
dražby za účelem (se záměrem) činit při dražbě podání a která splňuje podmínky
stanovené zákonem o veřejných dražbách, ledaže by před skončením dražby dala
výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti najevo, že svoji
přítomnost při dražbě ukončuje nebo že sice v místě dražby setrvá, ale nadále
při dražbě nehodlá (upouští od záměru) činit podání; skutečnosti o tom, že
taková osoba dala najevo ukončení své přítomnosti při dražbě nebo upuštění od
záměru činit při dražbě podání, za řízení - jak je nepochybné z povahy věci -
tvrdí a prokazuje ten, kdo popírá její postavení účastníka dražby.
V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu věci soudy zjištěno, že
žalobkyně, která splnila všechny podmínky stanovené zákonem o veřejných
dražbách pro účast při napadené dražbě, v době - jak uvedl odvolací soud - \"po
zahájení dražby, kdy licitátor činil prohlášení o předmětu dražby, před
započetím výzvy licitátora k účastníkům dražby k podání nabídek\" opustila
místo konání dražby, což zdůvodnila tím, že ji \"odvedl cizí muž\", kterého
považovala za \"osobu spojenou s dražebníkem\" a který posléze \"ji informoval
o tom, že prodej konkrétní nemovitosti v dražbě pro ni nebude výhodný a že by
pro ni měl něco výhodnějšího\". Za tohoto stavu věci nebylo z pohledu objasnění
otázky, zda žalobkyně byla účastníkem napadené dražby, významné zjištění, zda
žalobkyně \"dražební místnost v průběhu vyvolání opustila na základě výzvy
dražebníka, uskutečněné prostřednictvím jím pověřené osoby\"; uvedené zjištění
totiž nic nevypovídá o tom, zda se žalobkyně rozhodla ukončit svou účast při
dražbě (jejího dalšího průběhu se nezúčastnit), ale o závěru, zda se žalobkyně
případně nestala \"objektem podvodného jednání\" spáchaného popsaným způsobem,
které však z pohledu výkladu ustanovení § 2 písm.c) zákona o veřejných dražbách
není samo o sobě významné. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, zda se
žalobkyně vzdálila z místa konání dražby se záměrem ukončit (definitivně) svou
účast při dražbě, ve skutečnosti měli žalovaní (ti z nich), kteří za řízení
před soudy namítali, že žalobkyně nemá aktivní věcnou legitimaci; odvolací soud
však veden chybným právním názorem nevyžadoval po žalovaných splnění těchto
procesních povinností.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není ve výroku o potvrzení
rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé správný; Nejvyšší soud České
republiky jej proto v tomto výroku, jakož i v akcesorických výrocích o náhradě
nákladů řízení ve vztazích mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 3) podle ustanovení
§ 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že
důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek
soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí [s
výjimkou výroků řešících vztahy mezi žalobkyní a žalovaným 2), které byly
rozhodnuty pravomocným rozsudkem odvolacího soudu ve výroku, vůči němuž bylo
dovolání odmítnuto] a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2006
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu