21 Cdo 236/2017-328
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy, v právní
věci žalobce M. K., zastoupeného Mgr. Pavlou Mazalovou, advokátkou se sídlem v
Šumperku, Langrova č. 106/10, proti žalovaným 1) V. K., 2) M. D., oběma
zastoupeným Mgr. Petrem Hasalou, advokátem se sídlem v Šumperku, Radniční č.
237/13, a 3) A. K., o určení, že zástavní právo nevzniklo, vedené u Okresního
soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 C 75/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. února 2016, č. j. 56 Co 353/2015-224,
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1) a 2) společně a nerozdílně na
náhradě nákladů dovolacího řízení 13.600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto
rozsudku k rukám Mgr. Petra Hasaly, advokáta se sídlem v Šumperku, Radniční č.
237/13.
Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se domáhal žalobou (změněnou se souhlasem soudu prvního stupně)
směřovanou původně proti žalovaným 1) a 2), aby bylo určeno, že „zástavní právo
zřízené smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 7. 3. 2011 uzavřená mezi V.
K., r. č., bytem K. S. jako zástavcem a M. D., r. č. bytem S. G., ul. Š., jako
zástavním věřitelem, k nemovitostem zapsaným na LV č., k. ú. K., tj. rodinný
dům č. p. v K. na st. p. č., garáž bez čp/če na st. p. č., st. p. č. zastavěná
plocha a nádvoří, st. p. č. zastavěná plocha a nádvoří, p. č. orná půda“,
nevzniklo, a že „pohledávka M. D., narozeného, bytem Š., S. G., S. r., vůči
manželům V. K., narozené a A. K., oba bytem K. 215, vzniklá na základě smlouvy
o půjčce ze dne 14. 4. 2000 a uznána exekutorským zápisem č. j. 133 EZ 70/11 ze
dne 7. 6. 2011 sepsaným soudním exekutorem Mgr. Vojtěchem Jarošem, nevznikla“.
Žalobu odůvodnil zejména tím, že má vůči žalovanému 3) vykonatelnou pohledávku,
přiznanou rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2010, č. j. 28 Cm
35/2004-360, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 2.
2011, č. j. 8 Cmo 2/2011-395, ve výši 1.700.000,- Kč s příslušenstvím a s
náhradou nákladů řízení. Protože žalovaný 3) dobrovolně neplnil, soud na návrh
žalobce nařídil k vymožení přisouzené částky exekuci. Nemovitosti byly původně
ve společném jmění manželů (dále též jen „SJM“) žalované 1) a žalovaného 3),
kteří však dne 1. 10. 2010 zúžili smlouvou SJM tak, že výlučným vlastníkem
předmětných nemovitostí se stala žalovaná 1). Pověřený exekutor Mgr. Marcel
Kubis vydal k provedení exekuce exekuční příkaz prodejem uvedených nemovitostí
a zřídil na nich exekutorské zástavní právo. Žalovaná 1) následně dne 7. 3.
2011 uzavřela s žalovaným 2) zástavní smlouvu k zajištění pohledávky
3.000.000,- Kč a do zástavy dala všechny své (shora uvedené) nemovitosti. Tato
zástavní smlouva je však účelová. Žalovaný 2) je synovcem žalované 1) a smlouva
byla sepsána z toho důvodu, aby žalovaný 3) nemusel žalobci vyplatit dlužnou
částku. Naléhavý právní zájem na této určovací žalobě spatřoval v ohrožení jeho
práva na uspokojení zmíněné pohledávky vůči žalovanému 3), neboť údajná
pohledávka žalovaného 2) by byla uspokojena přednostně a další majetek než
předmětné nemovitosti, ze kterého by mohla být dále pohledávka žalobce
uspokojena, žalovaný 3) nemá.
Okresní soud v Šumperku – poté, co usnesením ze dne 26. 10. 2012, č. j. 18 C
75/2011-68, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2013,
č. j. 56 CO 27/2013-95, „připustil, aby na stranu žalovaného přistoupil jako 3)
žalovaný A. K., nar., bytem K. 215“ - rozsudkem ze dne 11. 9. 2015, č. j. 18 C
75/2011-168, určil, že „zástavní právo zřízené smlouvou o zřízení zástavního
práva ze dne 7. 3. 2011 uzavřenou V. K., r. č., bytem K. 215, S. jako
zástavcem, a M. D., r. č. bytem S. G., ul. Š. 272/36, PSČ S., jako zástavním
věřitelem, k nemovitostem zapsaným na LV č. u Katastrálního úřadu pro O. k.,
Katastrální pracoviště Š., pro k. ú. a obec K., parcela č. st., zastavěná
plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba K., č. p., rod. dům, stavba stojí na
pozemku p. č. st., dále parcela č. st. zastavěná plocha a nádvoří, jejíž
součástí je stavba bez čp/če, garáž, stavba stojí na pozemku p. č. st., a dále
parcela č., orná půda, nevzniklo“, a že „pohledávka M. D., nar., bytem S. G.,
ul. Š. 272/36, S., vůči manželům V. K., nar., a A. K., nar., oba bytem K. 215,
dle smlouvy o půjčce ze dne 14. 4. 2000 a uznaná exekutorským zápisem ze dne 7. 6. 2011, č. j. 133 EZ 70/11, sepsaným soudním exekutorem Mgr. Vojtěchem
Jarošem, nevznikla“; zároveň rozhodl, že žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni
zaplatit žalobci společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 144.700 Kč, k
rukám „právního zástupce žalobce“ a ČR - Okresnímu soudu v Šumperku společně a
nerozdílně na nákladech státu částku 500 Kč. Vyšel z toho, že - jak vyplynulo z
rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 1. 2015, č. j. 3 T
232/2014-1075, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v
Olomouci ze dne 19. 3. 2015, č. j. 2 To 50/2015-1103 - právním úkonem, kterým
bylo zástavní právo zřízeno, byl spáchán trestný čin poškození věřitele, který
spáchali žalovaná 1) a žalovaný 3); za to byli také odsouzeni. Smlouvu o
zřízení zástavního práva ze dne 7. 3. 2011 proto považoval za absolutně
neplatný právní úkon podle ustanovení § 39 obč. zák., na základě něhož nemohlo
platně vzniknout zástavní právo k předmětným nemovitostem. Naléhavý právní
zájem na žalobě na určení, že zástavní právo nevzniklo, má žalobce s ohledem na
skutečnost, že zástavní právo zaevidované i v katastru nemovitostí maří
uspokojení jeho vymahatelné pohledávky vůči žalovanému 3). Pohledávka
žalovaného 2) vůči žalovaným 1) a 3) dle smlouvy o půjčce ze dne 14. 4. 2000 a
uznaná exekutorským zápisem ze dne 7. 6. 2011, č. j. 133 EZ 70/11, sepsaným
soudním exekutorem Mgr. Vojtěchem Jarošem, nevznikla, neboť smlouva o půjčce je
kontrakt reálný, což znamená, že k jejímu naplnění je třeba předmět půjčky (v
tomto případě peníze) rovněž předat, přičemž v řízení bylo prokázáno, že k
předání peněz v souvislosti s touto smlouvou vůbec nedošlo. Naléhavý právní
zájem na tomto určení spatřoval v omezených možnostech obrany žalobce ve
vykonávacím řízení, neboť žalobce by nebyl účastníkem vykonávacího řízení,
kdyby se jednalo o výkon rozhodnutí, kde oprávněným by byl žalovaný 2) a
povinným žalovaný 3), resp. žalovaná 1).
Nárok z neplatné smlouvy o půjčce ze
dne 14. 4. 2000 i navazujících neplatných právních úkonů o uznání dluhu, včetně
neplatného právního úkonu, který je součástí exekutorského zápisu ze dne 7. 6. 2011, č. j. 133 EZ 70/11, sepsaného soudním exekutorem Mgr. Vojtěchem Jarošem,
Exekutorský úřad Znojmo, by přitom mohl rovněž být na překážku uspokojení
žalobcovy pohledávky vůči žalovanému 3). Jiné prostředky obrany podle části VI. o. s. ř. má totiž žalobce v případě, že by byl přímo účastníkem (oprávněným)
výkonu rozhodnutí (musel by být účastníkem smlouvy o půjčce) a jiné v případě,
že není účastníkem výkonu rozhodnutí (není účasten na smlouvě o půjčce).
K odvolání žalovaných 1), 2) a 3) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 2. 2016, č. j. 56 Co 353/2015-224, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že
žaloba, aby bylo určeno, že „zástavní právo zřízené smlouvou o zřízení
zástavního práva ze dne 7. 3. 2011 uzavřenou mezi V. K., r. č., bytem K. 215,
S., jako zástavcem, a M., r. č., bytem S. G., ulice Š. 272/36, jako zástavním
věřitelem, k nemovitostem zapsaným na LV č., k. ú. K., tj. rodinný dům č. p. v
K. na st. p. č., garáž bez čp/če na st. p. č., st. p. č. zastavěná plocha a
nádvoří, st. p. č. zastavěná plocha a nádvoří, p. č. orná půda, nevzniklo“, a
žaloba, aby bylo určeno, že „pohledávka M. D., narozeného, bytem Š. 36, S. G.,
S. r., vůči manželům V. K., narozené a A. K., narozenému, oba bytem K. 215,
vzniklá na základě smlouvy o půjčce ze dne 14. 4. 2000 a uznána exekutorským
zápisem č. j. 133 EZ 70/11 ze dne 7. 6. 2011 sepsaným soudním exekutorem Mgr. Vojtěchem Jarošem, nevznikla“, se zamítají; zároveň rozhodl, že žalobce je
povinen zaplatit žalovaným 1) a 2) na nákladech řízení před okresním soudem
30.100,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 12.650,- Kč „k rukám advokáta
žalovaných 1) a 2)“ a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem a v
odvolacím řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že žalobce nemá
naléhavý právní zájem na určení „neexistence“ zástavního práva k předmětným
nemovitostem ani naléhavý právní zájem na určení „neexistence“ smlouvy o půjčce
ze dne 14. 4. 2000. Soudní exekutor (v exekuci vedené na návrh žalobce –
oprávněného) sice vydal 9. 5. 2011 exekuční příkaz, kterým rozhodl o provedení
exekuce prodejem nemovitostí ve vlastnictví žalované 1), zapsaných v katastru
nemovitostí jako vlastnictví žalované 1) V. K., tedy nemovitostí zapsaných na
LV č. v katastrálním území a obci K. (jedná se o nemovitosti, které jsou i
předmětem tohoto sporu) a rozhodl o zřízení exekutorského zástavního práva na
těchto nemovitostech, avšak v případě, že by se do rozvrhového řízení přihlásil
k uspokojení své pohledávky zajištěné zástavním právem žalovaný 2), může
žalobce jako oprávněný při jednání o rozvrhu rozdělované podstaty popřít
pravost pohledávky žalovaného 2), její výši i zařazení do skupiny nebo pořadí. Odmítl i úvahu soudu prvního stupně, že v případném exekučním řízení vyvolaném
naopak žalovaným 2) vůči žalovanému 3) a žalované 1) pro pohledávku ve výši
3.000.000,- Kč zajištěnou zástavním právem s lepším pořadím by neměl žalobce
možnost obrany. Z veřejně přístupných rejstříků má totiž žalobce možnost se
dozvědět o zahájení takového exekučního řízení, o tom, že byl vydán exekuční
příkaz postihující předmětné nemovitosti, a vzhledem k tomu, že i jeho
pohledávka je zajištěna zástavním právem, by se v dalších fázích tohoto
teoreticky předvídaného exekučního řízení stal jako zástavní věřitel účastníkem
řízení a pak by mu příslušela stejná možnost obrany, tj. možnost popřít
pohledávku žalovaného 2) co do zařazení do skupiny a pořadí.
Nemá-li žalobce
naléhavý právní zájem na určení „neexistence“ zástavního práva k nemovitostem,
tím více to platí o jeho požadavku na určení neexistence pohledávky žalovaného
2) vůči zbývajícím žalovaným podle smlouvy o půjčce ze dne 14. 4. 2000 a
exekutorského zápisu ze dne 7. 6. 2011, neboť i zde platí o možnostech obrany
žalobce jako oprávněného to, co bylo uvedeno výše, při posuzování naléhavého
právního zájmu na určení „neexistence“ zástavního práva.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce vyjadřuje přesvědčení, že
naléhavý právní zájem na podání žaloby osvědčil. Podle jeho názoru již v tomto
řízení je možno o jeho věci rozhodnout tak, aby nemuselo být opět rozhodováno
ve stejné věci, avšak cca za 1-2 roky. Bez tohoto určení je právo žalobce
ohroženo a jeho právní postavení je nejisté. Navrhl, aby dovolací soud napadené
rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaní 1) a 2) navrhli, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto, neboť
odvolací soud rozhodl v souladu s konstantní judikaturou a žalobce nepřednesl
argumentaci, proč by se měl dovolací soud od této judikatury odchýlit či ji
změnit.
Žalovaný 3) „upozornil“ na „obsah nepravdivého sdělení dovolatele“, podle něhož
„exekutor na jeho pokyn k dražbě nepřistoupil právě z důvodu vyčkávání, jak
bude rozhodnuto o této žalobě žalobce“, neboť soudní exekutor konal, prováděl
dražby věcí movitých, vede exekuci na důchod žalovaného 3) a „pod č. j. 139 EX
08655/11-189 vydal vyhlášku k dražbě nemovitostí na den 14. 12. 2016, dražba
nemovitostí proběhla a exekuce na žalovaného 3) stále pokračuje“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, neboť rozhodnutí odvolacího soudu
bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“. Po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno
oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle
ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky
naléhavého právního zájmu na určení, že zástavní právo a jím zajištěná
pohledávka nevznikly, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu
ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu
ustanovení § 242 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.) a
dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost
skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení
§ 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. - nepodléhá), že rozsudkem
Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2010, č. j. 28 Cm 35/2004-360, ve
spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 2. 2011, č. j. 8 Cmo
2/2011-395, bylo žalovanému 3) uloženo zaplatit žalobci 1.700.000,- Kč s úrokem
z prodlení „ve výši 2 % p. a.“ počínaje dnem 21. 10. 2003 do zaplacení. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 28. 4. 2011, č. j. 22 EXE 1763/2011
– 24, byla podle citovaných rozsudků nařízena exekuce na majetek povinného
[žalovaného 3)], jejímž výkonem byl pověřen Mgr. Marcel Kubis, soudní exekutor
Exekutorského úřadu Šumperk. Exekutorskými příkazy ze dne 9. 5. 2011, č. j. 139
EX 08655/11-012, a č. j. 139 EX 08655/11-011, soudní exekutor Mgr. Marcel Kubis
rozhodl o provedení exekuce „prodejem nemovitostí ve vlastnictví manželky
povinného V. K., bytem K. čp., K., RČ, a to - pozemek ve výlučném vlastnictví
manželky povinného, parcela o výměře 870 m?, orná půda - pozemek ve výlučném
vlastnictví manželky povinného, parcela St. o výměře 126 m? zastavěná plocha a
nádvoří - pozemek ve výlučném vlastnictví manželky povinného, parcela St. o
výměře 48 m?, zastavěná plocha a nádvoří - stavba ve výlučném vlastnictví
manželky povinného, část obce K., rod. dům na parcele č. St. - stavba ve
výlučném vlastnictví manželky povinného část obce bez čp/če, garáž na parcele
č. St. nacházející se na katastrálním území K., v obci K., zapsané v katastru
nemovitostí, který vede Katastrální pracoviště Š., na listu vlastnictví č.“ a
„zřízením zástavního práva“ na stejných nemovitostech. Notářským zápisem
sepsaným dne 1. 10. 2010, sp. zn. 123/2010, N 137/2010, notářka JUDr.
Jitka
Vašková sepsala smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění
manželů žalované 1) a žalovaného 3), podle níž „nemovitosti zapsané v katastru
nemovitostí u Katastrálního úřadu pro O. k., pracoviště v Š. na LV č. pro obec
a kat. území K. jako budova č. p. užívaná jako rodinný dům na pozemku parc. č. st., garáž na pozemku parc. č. st. a pozemky parc. č. st. zast. plocha a
nádvoří a st.. zast. plocha a nádvoří a parc. č. orná půda se všemi součástmi a
příslušenstvím, které nabyli manželé K. do společného jmění dle kupní smlouvy
ze dne 9. 9. 2002 a dle kolaudačního rozhodnutí Městského úřadu Z., č. j. Výst. 2710/330.2/04/Mi ze dne 20. 12. 2004, budou ve výlučném vlastnictví V. K.“. Na
úhradu toho, co bylo vynaloženo ze společného jmění manželů K. na uvedené
nemovitosti, vyhradil si žalovaný 3) a žalovaná 1) zřídila jako věcné břemeno
právo doživotního bezplatného užívání všech uvedených nemovitosti se všemi
součástmi a příslušenstvím, které bude užívat společně s žalovanou 1) v témže
rozsahu, jak je užívali a užívají dosud. Smlouvou o zřízení zástavního práva ze
dne 7. března 2011 sepsanou mezi žalovanou 1) a žalovaným 2) zřídila žalovaná
1) jako zástavce zástavní právo ve prospěch zástavního věřitele [žalovaného 2)]
k zajištění pohledávky 3.000.000 Kč na všech nemovitostech „zapsaných v
katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro O. k., Katastrální pracoviště Š. na LV č. pro obec a katastrální území K. jako budova č. p. užívaná jako rodinný
dům na pozemku parc. č. st., garáž na pozemku parc. č. st. a pozemky parc. č. st. zast. plocha a nádvoří a parc. st. zast. plocha a nádvoří a parc. č. orná
půda se všemi součástmi a příslušenstvím“. Podáním ze dne 25. 10. 2015 se
žalobce domáhal, aby bylo také určeno, že pohledávka žalovaného 2) vůči
žalované 1) a žalovanému 3) z titulu půjčky ze dne 14. 4. 2000 uvedená v dohodě
o svolení k vykonatelnosti podle § 78 písm. a) exekučního řádu a sepsaná
současně exekutorským zápisem ze dne 7. 6. 2011 soudním exekutorem Mgr. Jarošem, nevznikla. Podle rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 1. 2015, č. j. 3 T 232/2014-1075, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě
- pobočky v Olomouci ze dne 19. 3. 2015, č. j. 2 To 50/2015-1103 - žalovaná 1)
a žalovaný 3) tím, že smlouvou ze dne 1. 10. 2010 záměrně zúžili společné jmění
manželů a tím že žalovaná 1) zřídila ke stejným nemovitostem zástavní právo
(Smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 7. 3. 2011), přestože si oba museli
být vědomi, že žalovaný 3) bude povinen žalobci uhradit pohledávka ve výši
1.700.000 Kč, spáchali trestný čin poškození věřitele (zde žalobce); za to byli
také odsouzeni. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřoval žalobce v
tom, že je ohroženo jeho právo, a to tak, že v případě, že bude přistoupeno k
exekuci prodejem zastavených nemovitostí, bude uspokojena před pohledávkou
žalobce vůči žalovanému 3) „údajná pohledávka“ žalovaného 2) za žalovanými 1) a
3) a vzhledem k tomu, že žalovaný 3) jako povinný nevlastní žádný jiný majetek,
pohledávka žalobce nebude uspokojena vůbec.
Podle ustanovení § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či
není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
Žaloba o určení podle ustanovení § 80 o. s. ř. má především preventivní povahu
a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k
porušení právního vztahu nebo práva. Podle ustálené judikatury soudů je
naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, dán
zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by
se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým; žaloba domáhající se
určení podle ustanovení § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam,
kde lze žalovat na splnění povinnosti [srov. například za obsahově shodného
znění ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze
dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972]. Vyslovený předpoklad však nelze chápat
všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno
určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění
povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou - při možnosti
žaloby na plnění - lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila
potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů.
Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný
právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o
plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na
splnění povinnosti [srov. například za obsahově shodného znění ustanovení § 80
písm. c) o. s. ř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon
1338/96, uveřejněný pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997].
V projednávané věci vyšlo v řízení najevo, že usnesením Okresního soudu v
Šumperku ze dne 28. 4. 2011, č. j. 22 EXE 1763/2011 – 24, byla na návrh
oprávněného (zde žalobce) nařízena exekuce, jejímž výkonem byl pověřen Mgr.
Marcel Kubis, soudní exekutor Exekutorského úřadu Šumperk, který exekutorskými
příkazy ze dne 9. 5. 2011, č. j. 139 EX 08655/11-012, a č. j. 139 EX
08655/11-011, rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitostí a o zřízení
zástavního práva na stejných nemovitostech, u nichž se žalobce v tomto řízení
domáhá určení, že na nich zástavní právo nevzniklo a že nevznikla ani
pohledávka zástavou zajištěná.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že prostřednictvím žalobcem uplatněné
žaloby nelze vytvořit spolehlivý právní rámec pro odvrácení budoucích sporů
mezi účastníky; domáhá-li se žalobce již prodeje nemovitostí žalovaných 1) a 3)
prostřednictvím exekuce, není tu způsobilým prostředkem jeho obrany požadované
určení, ale jen jeho námitky, které jsou v příslušném řízení způsobilé odvrátit
důsledky prodeje nemovitosti zatížené (popíranou) zástavou. Žaloba o určení, že
na předmětných nemovitostech nevázne zástavní právo ve prospěch žalovaného 2),
a že nevznikla jím zajištěná pohledávka, za této situace neslouží potřebám
praktického života a žalobce nemůže mít na požadovaném určení naléhavý právní
zájem.
Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu
správný a protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad, uvedených
v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo
v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce
podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c
odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1. o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo
zamítnuto a žalobce je proto povinen nahradit žalovaným 1) a 2) náklady
potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že
výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom
stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před
středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle
ustanovení § 147 nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v
projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení
zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty
první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších
předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení
v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č.
116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této
situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny
pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané
věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši
13.000 Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalovaným 1) a 2)
náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 2 x 300 Kč (srov.
§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Žalobce je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 13.600 Kč
žalovaným 1) a 2) zaplatit k rukám advokáta, který tyto žalované v tomto řízení
zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160
odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) bylo
rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 151
odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na
výsledek dovolacího řízení ve věci samé na náhradu svých nákladů nemá právo a
žalovanému 3) v dovolacím řízení v souvislosti s dovoláním žalobce žádné
náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. března 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu