21 Cdo 242/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce Družstvo 3039 se sídlem v Praze 4, Krouzova č. 3039/16, IČO
63081407, proti žalované R. P., zastoupené JUDr. Zdenkou Čížkovou, advokátkou
se sídlem v Praze 2, Korunní č. 1030/32, o žalobě pro zmatečnost a návrhu
žalované na obnovu řízení ve věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod
sp. zn. 8 C 198/2003 a 13 Nc 24894/2006, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4
pod sp. zn. 10 Nc 3078/2007, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 8. dubna 2009, č. j. 69 Co 421/2008-107, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8.4.2009, č.j.
69 Co 421/2008-107, jímž byl zamítnut návrh žalované na ustanovení zástupce a
potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11.6.2008, č.j. 10 Nc
3078/2007-78, opravené usnesením ze dne 8.7.2008, č.j. 10 Nc 3078/2007-85, a
jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, je – v části směřující proti potvrzujícímu výroku II. – přípustné podle
§ 239 odst. 3 o.s.ř.
V posuzovaném případě celková obsahová nesrozumitelnost všech podání žalované
neumožňuje soudu učinit jednoznačný závěr, o čem má jednat (srov. § 42 odst. 4,
§ 79 odst. 1 větu druhou o.s.ř). Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná byla
vyzvána, aby svou žalobu doplnila a opravila, k doplnění a opravě žaloby jí
byla poskytnuta dostatečná lhůta a byla správně poučena, jak je třeba doplnění
a opravu žaloby provést a že její žaloba bude odmítnuta, jestliže výzvě ve
stanovené lhůtě nevyhoví (§ 43 odst. 1 a 2 o.s.ř.). Žalovaná sice včas požádala
o ustanovení zástupce z řad advokátů, své nepříznivé osobní, majetkové a
výdělkové poměry však ani v odvolacím řízení (vedeném proti usnesení soudu
prvního stupně, jímž byla žádost žalované o ustanovení zástupce zamítnuta)
nedoložila. Vzhledem k tomu, že žalovaná vady žaloby neodstranila a v řízení
pro tento nedostatek nelze pokračovat, je závěr soudů obou stupňů o odmítnutí
žaloby správný (srov. § 43 odst. 2 o.s.ř.).
Pokud dovolatelka namítá, že „bylo porušeno právo na spravedlivý proces“, neboť
„nebyla schopna sama dobře hájit své zájmy“, pak k tomu je třeba uvést, že
uvedenou námitkou se již zabýval – k ústavní stížnosti žalované podané v této
věci – Ústavní soud ČR. V usnesení ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1708/08,
dospěl k závěru, že „není porušením práva na právní pomoc zakotveného v čl. 36
odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy, zamítne-li soud žádost účastníka řízení o
ustanovení zástupce, pokud bylo řádně soudem shledáno a odůvodněno, že pro
takové ustanovení zástupce nejsou splněny podmínky dané ustanovením § 30 odst.
2 o.s.ř.“. Dovolací soud se s tímto závěrem Ústavního soudu ČR zcela
ztotožňuje.
S ohledem na výše uvedené, je dovolání žalované v části směřující proti
potvrzujícímu výroku II. usnesení odvolacího soudu zjevně bezdůvodné.
Dovolání žalované směřuje rovněž proti výroku I. usnesení, jímž
odvolací soud zamítl žádost žalované o ustanovení zástupce. Přípustnost
dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením
odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně,
kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé (rozhodnutí o zamítnutí žádosti o
ustanovení zástupce není rozhodnutím ve věci samé, nýbrž jde o rozhodnutí
procesní povahy). Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a
§ 239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve
věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř.,
a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §
239 o.s.ř.
Protože dovolání je v části směřující proti potvrzujícímu výroku II. usnesení
odvolacího soudu zjevně bezdůvodné, Nejvyšší soud České republiky je podle
ustanovení § 243b odst. 1 o.s.ř. odmítl; v části směřující proti výroku I.
usnesení, jímž odvolací soud zamítl žádost žalované o ustanovení zástupce,
Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl – aniž by se mohl věcí dále
zabývat – podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř. části věty před
středníkem o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu
svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené
náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. února 2012
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu