21 Cdo 2427/2024-244
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně AB 4 B.V., soukromé společnosti s ručením omezeným, zahraniční osoby registrované pod č. 34186049, se sídlem Strawinskylaan 933, 1077XX, Amsterdam, Nizozemské království, zastoupené Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M., advokátem se sídlem v Brně, Nové sady č. 996/25, proti žalovanému M. A., zastoupenému Mgr. Miroslavem Michajlovičem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Masarykovo nám. č. 128/3, o 55 933,91 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 26. února 2020, č. j. 3 C 237/2018-40, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 3 C 237/2018, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 5. října 2023, č. j. 75 Co 364/2022-195, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 26. 2. 2020, č. j. 3 C 237/2018-40, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na uplatněném nároku z úvěrové smlouvy 53 742,05 Kč s příslušenstvím, v částce 1 289,71 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta a žalobci byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 16 408 Kč. Žalovanému byl za řízení (usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 26. 9. 2019, č. j. 3 C 237/2018-27) ustanoven zástupcem advokát Mgr. Petr Krátký, který ho v řízení zastupoval. Odvolání podané žalovaným proti tomuto rozsudku bylo pro opožděnost odmítnuto.
2. Podáním ze dne 30. 11. 2020 (v průběhu řízení doplněným) žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 26. 2. 2020, č. j. 3 C 237/2018-40, podal žalobu pro zmatečnost. Žalobu odůvodnil tím, že mu ve smyslu § 229 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Nesprávný postup soudu spatřoval v tom, že mu byl soudem ustanoven zástupcem advokát, ač o jeho ustanovení nepožádal, že nebyl předvolán k jednání, u něhož byla věc projednána, a že mu nebyl doručen žalobou napadený rozsudek.
3. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 5. 10. 2023, č. j. 75 Co 364/2022-195, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 21. 3. 2022, č. j. 3 C 237/2018-156, jímž byla zamítnuta žalovaným podaná žaloba pro zmatečnost a žalovanému uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že uplatněný důvod zmatečnosti nebyl naplněn, neboť žalovaného v řízení zastupoval advokát, který mu byl ustanoven usnesením, jemuž se žalovaný nebránil (odvolání proti němu nepodal), a „lze tedy předpokládat, že s ustanovením zástupce z řad advokátů souhlasil“.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém nastolil tyto právní otázky: 1) „Lze vyplnění formuláře vzor 58 o.s.ř. bez dalšího považovat za žádost o ustanovení zástupce ve věci ve smyslu ustanovení § 30 o.s.ř.?“ a 2) „Lze z vyjádření dovolatele k žalobě ‚Jsem nemajetný, invalidní důchodce s důchodem 6.602,- Kč, z čehož je nadevší pochybnost zřejmé, že jsem slabší stranou, navíc s vyživovací povinností‘, dovodit, že dovolatel žádá soud o ustanovení o ustanovení zástupce ve věci ve smyslu ustanovení § 30 o.s.ř.?“
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Obě dovolatelem předestřené otázky (viz shora bod 4) přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládají, neboť na jejich vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Žaloba pro zmatečnost v projednávané věci nesměřuje proti usnesení, jímž byl žalobci ve věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 3 C 237/2018 ustanoven zástupcem advokát. Odvolací soud se proto v dovoláním napadeném usnesení věcnou správností usnesení o ustanovení zástupce nezabýval a při posuzování naplnění uplatněného důvodu zmatečnosti ze skutečnosti, že k ustanovení zástupce (jemuž se žalovaný nebránil) došlo, jako z takové jen vycházel (bod 13 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
9. Závěr odvolacího soudu, že žalovaným namítané skutečnosti důvod zmatečnosti podle § 229 odst. 3 o. s. ř. nezakládají, byl navíc učiněn [za situace, kdy žalovanému byl zástupce ustanoven pravomocným usnesením soudu, jemuž se podáním odvolání nebránil a po jeho ustanovení, ač byl ve věci nadále procesně aktivní (viz jeho podání doručené soudu prvního stupně dne 16. 10. 2019), ani nenavrhl jeho zrušení, kdy u jednání soudu dne 24. 2. 2020, kde byla věc projednána, jej zastupoval řádně předvolaný ustanovený advokát (předvolaný s více jak dvouměsíčním předstihem unifikovaným vzorem 27 o. s. ř. obsahujícím poučení, že předvolání platí též pro zastoupeného účastníka) a kdy k rukám tohoto advokáta (jen k jeho rukám) byl v souladu s § 50b odst. 1 a 2 o. s. ř. doručen též žalobou pro zmatečnost napadený rozsudek] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
10. Z ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 1992, sp. zn. 2 Cdo 19/92, uveřejněné pod č. 25/1993 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1420/96, uveřejněné pod č. 1/1997 v časopise Soudní judikatura), jednoznačně vyplývá, že uvažovaná zmatečnostní vada může nastat jen tehdy, postupoval-li (ve vztahu k účastníku řízení) nesprávně soud, nikoli zástupce účastníka řízení. Advokát ustanovený soudem postupem podle § 30 o. s. ř. má v řízení stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc (srov. § 31 odst. 2 o. s. ř.). Jeho případný liknavý postup nemůže jít k tíži soudu, neboť občanský soudní řád ani jiný právní předpis soudům neukládá dohlížet na činnost ustanovených zástupců (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 923/2019).
11. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 2. 2025
JUDr. Pavel Malý předseda senátu