21 Cdo 2436/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy ve věci
dědictví po J. P., zemřelém dne 31. března 2009, za účasti 1) E. P., zastoupené
JUDr. Ĺubomírem Fockem, advokátem se sídlem v Praze 1, Náprstkova č. 276/2, a
2) České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v Praze
2, Rašínovo nábřeží č. 42, IČO 6979111, Územní pracoviště Střední Čechy, Praha
1, náměstí Republiky č. 3, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 22 D
348/2009, o dovolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech
majetkových proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. října 2010 č.j.
24 Co 353/2010-202, takto:
I. Dovolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových
se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Řízení o dědictví po J. P., zemřelém dne 31.3.2009, bylo zahájeno usnesením
Okresního soudu v Berouně ze dne 17.4.2009 č.j. 22 D 348/2009-2. Provedením
úkonů v řízení o dědictví byla pověřena Mgr. Magdalena Holečková, notářka v
Berouně (§ 38 občanského soudního řádu).
Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 3.6.2010 č.j. 22 D 348/2009-155,
opraveným usnesením ze dne 17.6.2010 č.j. 22 D 348/2009-163, určil, že obvyklá
cena majetku, který měl zůstavitel s E. P. ve společném jmění manželů, činí
1.002.428,91 Kč, rozhodl, že z tohoto majetku, který tvoří nemovitosti v
Hudlicích (v usnesení blíže popsané), osobní automobil Honda Jazz a práva a
povinnosti ze zůstavitelových účtů u bank (v usnesení blíže označených),
připadá ideální polovina E. P. a druhá ideální polovina "do dědictví" a že "za
úhradu závazků náležejících do společného jmění zůstavitele a pozůstalé
manželky E. P.", které tvoří dluhy vůči CORSAIR (Luxemburg) N 11 S.A. ve výši
2.280.199,57 Kč, vůči Finančnímu úřadu v Berouně ve výši 115.760,- Kč, vůči
Oberbank AG, pobočce Česká republika, ve výši 65,33 Kč a vůči TEMPLON LIMITED
ve výši 7.500,- Kč, "odpovídá jednou polovinou, tj. celkem do výše 1.201.762,46
Kč", E. P., přičemž "druhá polovina těchto závazků v téže výši se zařazuje do
pasiv dědictví", a stanovil "ke dni smrti zůstavitele" obvyklou cenu majetku
zůstavitele ve výši 501.214,45 Kč, dluhy zůstavitele ve výši 1.210.256,46 Kč a
"výši předlužení" částkou 709.042,01 Kč. Soud prvního stupně dovodil, že
dědictví má připadnout podle ustanovení § 462 občanského zákoníku státu, neboť
zůstavitel zemřel bez zanechání závěti a listiny o vydědění a že "v úvahu
přicházející zákonní dědici" odmítli dědictví. Při rozhodování o obvyklé ceně
majetku, který měl zůstavitel ve společném jmění s manželkou E. P., a při
vypořádání společného jmění manželů soud prvního stupně vycházel "z údajů
účastníků s přihlédnutím k jejich návrhu" a z toho, že "podíly obou manželů na
společném majetku jsou stejné". Dluhy zůstavitele vůči CORSAIR (Luxemburg) N 11
S.A., Finančnímu úřadu v Berouně, Oberbank AG, pobočce Česká republika, a
TEMPLON LIMITED "vznikly jako společné závazky zůstavitele a manželky E. P.";
protože jsou "závazky vzniklé za trvání manželství povinni manželé splnit
rovným dílem", soud prvního stupně zařadil "do soupisu dluhů dědictví" jejich
polovinu, když "za druhou polovinu odpovídá pozůstalá manželka E. P.". Další
pohledávky (věřitele GE Money Multiservis a.s. z titulu nezaplaceného
revolvingového úvěru č. 1285931001/0600 ve výši 29.950,21 Kč, z titulu
nesplaceného revolvingového úvěru č. 3105633115 ve výši 29.367,60 Kč a z titulu
nesplaceného úvěru č. 3406581793 ve výši 14.185,- Kč) soud prvního stupně
nezařadil do soupisu pasiv společného jmění manželů ani do pasiv dědictví a
odůvodněním, že "věřitel přes výzvu soudního komisaře své tvrzené pohledávky
nedoložil a účastníci je neuznali".
K odvolání E. P. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21.10.2010 č.j. 24 Co
353/2010-202 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že určil, že obvyklá
cena majetku, který měli zůstavitel a pozůstalá manželka ve společném jmění
manželů, činí ke dni smrti zůstavitele 1.002.200,- Kč a že z tohoto majetku
připadá "do dědictví" ideální 1/2 "domu čp. na st. p. č., st. p. č., p.č.,
p.č., vše v obci a k.ú H., zapsané v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu
pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun", a "osobní automobil
značky Honda Jazz, SPZ 4S1 3119", a E. P. druhá ideální polovina "domu čp. na
st. p. č., st. p. č., p.č., p.č., vše v obci a k.ú H., zapsané v Katastru
nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště
Beroun", stanovil, že obvyklá cena zůstavitelova majetku činí 502.428,90 Kč, že
výše zůstavitelových dluhů činí 2.412.018,80 Kč a že "výše předlužení" činí
1.909.589,90 Kč, a rozhodl, že "pozůstalá manželka E. P. nemá vůči dědici -
České republice, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem
odvolacím. Shodně se soudem prvního stupně vycházel odvolací soud z toho, že
"dědictví na základě odúmrti připadá státu" a že do aktiv společného jmění
zůstavitele a jeho manželky patří - jak bylo mezi účastníky nesporné -
"nemovitosti zapsané na LV č. pro obec a k.ú. H., v Katastru nemovitostí u
Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun",
jejichž obvyklá cena ke dni smrti zůstavitele činila 1.000.000,- Kč, a osobní
automobil zn. Honda Jazz, RZ 4S1 3119 v obvyklé ceně ke dni smrti zůstavitele
ve výši 2.200,- Kč. Pohledávky "uplatňované" společností GE Money Multiservis,
a.s. nebyly podle odvolacího soudu "doloženy a pozůstalá manželka s jejich
zařazením do pasiv společného jmění nesouhlasila", a proto zůstaly ve smyslu
ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu sporné, a to "i pokud jde o
jejich zařazení do pasiv dědictví po zůstaviteli". Ohledně pohledávek
Finančního úřadu v Berouně ve výši 115.760,- Kč, společnosti TEMPLON LIMITED se
sídlem na Kypru ve výši 7.500,- Kč a společnosti CORSAIR se sídlem v
Lucembursku ve výši 2.280.199,59 Kč odvolací soud uvedl, že - i když "z
hlediska svého vzniku" byly tyto pohledávky mezi manželkou zůstavitele a státem
nesporné – E. P. namítla, že jde o "dluhy zůstavitele vyplývající z jeho
podnikání, k němuž nedala souhlas", a dovodil, že mezi účastníky je sporné, zda
tyto pohledávky mají být zařazeny do pasiv společného jmění manželů; odvolací
soud se proto omezil na zjištění spornosti těchto "společných závazků
zůstavitele a pozůstalé manželky" s tím, že "při vypořádání společného jmění
manželů k nim nebude přihlížet". Běžné účty zůstavitele u bank byly podle
odvolacího soudu zřízeny na základě smluvního vztahu mezi bankou a zůstavitelem
a jedná se tedy "o oddělený majetek (dluhy) zůstavitele, který nespadá do
předmětu vypořádání společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky".
Při
vypořádání aktiv společného jmění manželů vzal odvolací soud v úvahu, že "obě
aktiva" nejsou pozůstalou manželkou "dlouhodobě užívána" a že "pozůstalá
manželka v odvolacím řízení výslovně uvedla, že o užívání automobilu nemá
zájem" a "vzdává se svého podílu na vypořádání" poloviny hodnoty automobilu. Při vypořádání pasiv dědictví odvolací soud vycházel z toho, že stát
"nezpochybňoval vznik a výši" pohledávek společnosti CORSAIR se sídlem v
Lucembursku, Finančního úřadu v Berouně a společnosti TEMPLON LIMITED se sídlem
na Kypru, a že proto patří do pasiv dědictví.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala Česká republika - Úřad pro
zastupování státu ve věcech majetkových dovolání. Namítá, že při vypořádání
společného jmění manželů odvolací soud sice správně zjistil "spornost
společných závazků" vůči věřitelům "TEMPLON LIMITED, CORSAIR, Oberbank AG a
Finančnímu úřadu Beroun", že však nesprávně tyto pohledávky zařadil "v plné
výši" do pasiv dědictví. Dovozuje, že při rozhodování podle ustanovení § 175l
odst.1 a § 175o odst.1 občanského soudního řádu se soud nezabývá pasivy
společného jmění, která jsou sporná mezi "dědici a pozůstalým manželem", a mezi
účastníky spornými pasivy dědictví a že tedy nemělo být při rozhodování podle
ustanovení § 175o odst. 1 občanského soudního řádu přihlédnuto k výše uvedeným
závazkům, neboť "zůstaly sporné". Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil
napadené usnesení a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
E. P. uvedla, že odvolací soud postupoval "dle zákonných norem" a předmětnou
věc po právní stránce správně posoudil, neboť zejména dluhy zůstavitele "byly
zřízeny a vznikly na základě smluvního vztahu mezi bankou a zůstavitelem", a
proto "se jedná o oddělené dluhy nespadající do předmětu vypořádání společného
jmění zůstavitele a pozůstalé manželky". Navrhla, aby dovolací soud dovolání
zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení
odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č.
404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému
usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve
lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti
kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné,
dovolací soud přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.
bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že
dovolání není opodstatněné.
Vzhledem k tomu, že zůstavitel J. P. zemřel dne 31.3.2009, je třeba v řízení o
dědictví v prvním a druhém stupni i v současné době postupovat podle
"dosavadních právních předpisů", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění
účinném do 30.6.2009 - dále jen "občanského soudního řádu" (srov. Čl. II. body
7. a 10. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Soudy v projednávané věci rozhodovaly jednak o obvyklé ceně majetku, který měl
zůstavitel se svou manželkou E. P. ve společném jmění, a o vypořádání tohoto
společného jmění manželů (§ 175l odst.1 občanského soudního řádu), jednak o
obvyklé ceně zůstavitelova majetku, výši jeho dluhů a čisté hodnotě dědictví,
popřípadě výši jeho předlužení (§ 175o odst.1 občanského soudního řádu).
Odvolací soud při svém rozhodování vycházel - jak vyplývá z napadeného usnesení
- z toho, že mezi manželkou zůstavitele E. P. a dovolatelkou bylo sporné, zda
dluhy zůstavitele vůči CORSAIR (Luxemburg) N 11 S.A. ve výši 2.280.199,57 Kč,
vůči Finančnímu úřadu v Berouně ve výši 115.760,- Kč, vůči Oberbank AG, pobočce
Česká republika, ve výši 65,33 Kč a vůči TEMPLON LIMITED ve výši 7.500,- Kč
představují společné závazky patřící do společného jmění manželů [§ 143 odst.1
písm.b) občanského zákoníku], neboť E. P. před odvolacím soudem namítla, že jde
o (výlučné) dluhy zůstavitele "z jeho podnikání, k němuž nedala souhlas", a k
těmto dluhům ve smyslu ustanovení § 175l odst.1 věty druhé a § 175k odst.3
občanského soudního řádu proto nepřihlížel. Dovolatelka v řízení před soudy
"vznik a výši těchto pohledávek" nezpochybňovala; odvolací soud proto zařadil
tyto dluhy do pasiv dědictví a s přihlédnutím k nim určil při rozhodování podle
ustanovení § 175o odst.1 občanského soudního řádu dluhy zůstavitele a
předlužení dědictví.
Jsou-li aktiva a pasiva dědictví mezi účastníky řízení o dědictví sporná, omezí
se soud v řízení o dědictví jen na zjištění jejich spornosti; při určení
obvyklé ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví, popřípadě výše jeho
předlužení, k nim nepřihlíží (§ 175k odst. 3 občanského soudního řádu).
Měl-li zůstavitel s pozůstalým manželem majetek ve společném jmění, soud
rozhodne o obvyklé ceně tohoto majetku v době smrti zůstavitele a podle zásad
uvedených v občanském zákoníku určí, co z tohoto majetku patří do dědictví a co
patří pozůstalému manželovi (§ 175l odst. 1 věta první občanského soudního
řádu). Závisí-li rozhodnutí na skutečnosti, která zůstala mezi pozůstalým
manželem a některým z dědiců sporná, postupuje soud podle ustanovení § 175k
odst. 3 občanského soudního řádu (§ 175l odst. 1 věta druhá občanského soudního
řádu).
Při rozhodování o obvyklé ceně majetku, který měl zůstavitel s pozůstalým
manželem ve společném jmění, a o vypořádání tohoto společného jmění manželů ve
smyslu ustanovení § 175l odst.1 občanského soudního řádu jsou účastníky řízení
pozůstalý manžel a zůstavitelovi dědici, popřípadě stát, má-li mu dědictví
připadnout podle ustanovení § 462 občanského zákoníku. Rozhodování o obvyklé
ceně zůstavitelova majetku, výši jeho dluhů a čisté hodnotě dědictví, popřípadě
výši jeho předlužení, se účastní dědici zůstavitele, popřípadě stát, má-li mu
dědictví připadnout podle ustanovení § 462 občanského zákoníku. Věřitel
zůstavitele je účastníkem řízení o dědictví - jak vyplývá z ustanovení § 175b
věty druhé občanského soudního řádu - v případě dohody o přenechání
předluženého dědictví věřitelům k úhradě dluhů, v případě, kdy se vypořádává
jeho pohledávka, a při likvidaci dědictví; vypořádáním dluhu věřitele se rozumí
uzavření dohody dědiců o vypořádání dědictví, podle níž by dědici měli
odpovídat za zůstavitelovy dluhy jinak, než jak to vyplývá z ustanovení § 470
občanského zákoníku.
Do pasiv dědictví patří (srov. § 470 občanského zákoníku) jednak přiměřené
náklady spojené s pohřbem zůstavitele, jednak všechny zůstavitelem zanechané
dluhy (závazky), které se zakládají na důvodu, jenž nastal ještě za života
zůstavitele, nebo které mají původ v právním úkonu, v protiprávním úkonu nebo v
jiné právní skutečnosti, z nichž by měl zůstavitel plnit, kdyby mu v tom
nezabránila smrt (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu
ze dne 15.11.2011 sp. zn. 31 Cdo 3905/2008, který byl uveřejněn pod č. 38 ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2012), ledaže by šlo o dluhy
(závazky), které zanikají smrtí dlužníka (srov. například § 579 odst.1
občanského zákoníku, § 328 odst.2 zákoníku práce); není přitom významné, zda
byl zůstavitel zavázán jako hlavní nebo tzv. náhradní dlužník, zda šlo o jeho
výlučné nebo o společné dluhy (závazky) nebo zda dluhy (závazky) tvořily
součást společného jmění zůstavitele a jeho manžela. Při zjišťování pasiv
dědictví soud vychází z výsledků předběžného šetření, ze šetření, které provedl
v rámci přípravy jednání, ze zpráv, které mu byly sděleny na jeho dotaz (§ 128
občanského soudního řádu), a ze shodných údajů dědiců, popřípadě z údajů státu,
má-li mu dědictví připadnout podle ustanovení § 462 občanského zákoníku;
jsou-li skutková tvrzení více dědiců o pasivech dědictví sporná, soud se omezí
na zjištění jejich spornosti a při určení výše dluhů zůstavitele a čisté
hodnoty dědictví, popřípadě výše jeho předlužení, ke sporným pasivům nepřihlíží.
Při rozhodování o obvyklé ceně majetku, který měl zůstavitel s pozůstalým
manželem ve společném jmění, a o vypořádání tohoto společného jmění manželů ve
smyslu ustanovení § 175l odst.1 občanského soudního řádu soud provede - na
návrh zůstavitelova manžela nebo některého z dědiců, popřípadě státu, má-li mu
dědictví připadnout podle ustanovení § 462 občanského zákoníku - také
vypořádání dluhů (závazků), které ve smyslu ustanovení § 143 odst.1 písm.b)
občanského zákoníku tvořily společné jmění zůstavitele a jeho manžela. Takové
vypořádání zůstavitelových dluhů (závazků) je ovšem účinné jen ve vztahu mezi
jeho účastníky, tj. mezi manželem zůstavitele a zůstavitelovými dědici,
popřípadě státem, má-li mu dědictví připadnout podle ustanovení § 462
občanského zákoníku; vůči věřitelům zůstavitele nepůsobí, a to již z toho
důvodu, že věřitelé nebyli (a nemohli být) účastni takového vypořádání a že
usnesení soudu vydané podle ustanovení § 175l občanského soudního řádu pro ně
není závazné (srov. § 167 odst.2 a § 159a odst.1 a 4 občanského soudního řádu).
Dovolatelce lze přisvědčit v tom, že při rozhodování podle ustanovení § 175l
občanského soudního řádu se soud omezí na zjištění spornosti majetku nebo dluhů
(závazků) patřících do společného jmění zůstavitele a jeho manžela, závisí-li
rozhodnutí na skutečnosti, která zůstala spornou mezi manželem zůstavitele a
některým z dědiců (popřípadě státem, má-li dědictví připadnout podle ustanovení
§ 462 občanského zákoníku), a nepřihlíží k nim (§ 175l odst.1 věta druhá a §
175 odst.3 občanského soudního řádu). Uvedený postup ovšem neznamená, že by k
tímto způsobem spornému majetku nebo dluhům (závazkům) nemohlo být přihlédnuto
při rozhodování o obvyklé ceně zůstavitelova majetku, výši jeho dluhů a čisté
hodnotě dědictví, popřípadě výši jeho předlužení, podle ustanovení § 175o
občanského soudního řádu, neboť při rozhodování podle ustanovení § 175o
občanského soudního řádu je významná spornost aktiv nebo pasiv dědictví jen
mezi více dědici navzájem a nikoliv také spornost mezi manželem zůstavitele a
některým z dědiců, popřípadě státem, má-li dědictví připadnout podle ustanovení
§ 462 občanského zákoníku. Z uvedeného proto (mimo jiné) vyplývá, že do pasiv
dědictví soud zařadí zůstavitelovy dluhy (závazky), odůvodňují-li to výsledky
předběžného šetření, šetření, které provedl v rámci přípravy jednání, zprávy,
které mu byly sděleny na jeho dotaz (§ 128 občanského soudního řádu), nebo
shodné údaje dědiců, popřípadě údaje státu, má-li mu dědictví připadnout podle
ustanovení § 462 občanského zákoníku, aniž by bylo významné, zda se staly
spornými ve smyslu ustanovení § 175l odst.1 věty druhé občanského soudního řádu.
Vzhledem k tomu, že vypořádání zůstavitelových dluhů (závazků) provedené podle
ustanovení § 175l občanského soudního řádu není závazné pro zůstavitelovy
věřitele, soud zařadí do pasiv dědictví rovněž (v plném rozsahu) mezi více
dědici "nesporné" dluhy (závazky) zůstavitele, které patří do jeho společného
jmění s pozůstalým manželem [§ 143 odst.1 písm.b) občanského zákoníku], aniž by
přitom bylo významné, zda, popřípadě jak byly tyto dluhy (závazky) vypořádány
mezi manželem zůstavitele a zůstavitelovými dědici (popřípadě státem, má-li mu
dědictví připadnout podle ustanovení § 462 občanského zákoníku) v rozhodnutí
vydaném podle ustanovení § 175l o.s.ř. nebo v řízení podle části třetí
Občanského soudního řádu, neboť dědici zůstavitele jsou povinni tyto dluhy
(závazky) věřitelům uhradit bez ohledu na to, zda a jak byly vypořádány při
rozhodování podle ustanovení § 175l občanského soudního řádu.
V projednávané věci se pasiva dědictví spočívající ve dluzích (závazcích) vůči
věřitelům "TEMPLON LIMITED, CORSAIR, Oberbank AG a Finančnímu úřadu Beroun"
nemohla stát při rozhodování o obvyklé ceně zůstavitelova majetku, výši jeho
dluhů a čisté hodnotě dědictví, popřípadě výši jeho předlužení, spornými už
proto, že se ho účastnil pouze stát, neboť dědictví nemůže nabýt žádný dědic.
Vzhledem k tomu, že stát uvedené dluhy nezpochybnil a že sporné se stalo (z
důvodu postoje manželky zůstavitele E. P. k těmto dluhům) pouze to, zda patří
do společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky, jakož i k tomu, že do
pasiv dědictví patří (v plném rozsahu) též dluhy zůstavitele, které tvoří
společné jmění manželů a které byly vypořádány při rozhodování o obvyklé ceně
majetku, který měl zůstavitel s pozůstalou manželkou ve společném jmění, a o
vypořádání tohoto společného jmění manželů, odvolací soud k nim při rozhodování
podle ustanovení § 175o občanského soudního řádu přihlédl v souladu se zákonem.
Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů
správné a protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelkou tvrzeno), že by usnesení
odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, §
229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud dovolání České
republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových podle ustanovení
§ 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 1 písm. a) a § 151 odst. 1 části
věty před středníkem o.s.ř., neboť dovolací soud neshledal ve věci žádnou
okolnost případu, která by odůvodňovala (výjimečné) přiznání náhrady nákladů
řízení některému z účastníků řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2013
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu