21 Cdo 2437/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy v právní
věci žalobkyně Z. 35, s.r.o., proti žalovanému P. D. zastoupenému advokátem,
o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2002 č.j. 16 Co
248/2002-360, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 C 8/2003, o
dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. března
2004 č.j. 11 Cmo 273/2003-20, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 17.12.2002 č.j. 16 Co 248/2002-360
zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13.11.1998 č.j. 13 C
98/97-158, jímž byla zamítnuta žaloba o přivolení k výpovědi z nájmu \"bytu
číslo 12, IV. kategorie, o velikosti 1 + 1 s přísl. ve II. patře domu č.p. 248,
katastrální území V., obec P.\", kterou dala žalobkyně žalovanému ze dne
8.12.1997 a která byla \"doplněna\" dne 16.2.1998, a jímž bylo rozhodnuto, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se žalobou pro zmatečnost podanou u Městského soudu v Praze dne
11.4.2003 domáhal, aby uvedené usnesení Městského soudu v Praze bylo zrušeno z
důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. Důvod zmatečnosti spatřoval
v tom, že městský soud rozhodl při odvolacím jednání dne 17.12.2002, aniž by k
němu žalovaného řádně obeslal. Městský soud předvolání žalovaného k jednání
\"realizoval prostřednictvím justiční stráže\" na adrese P., kde zásilku
převzala T. G., která však nebyla k převzetí zásilky oprávněna. Žalovaný se o
termínu jednání nedozvěděl (předvolání mu nebylo doručeno) a neměl možnost se k
němu dostavit. K prokázání svých tvrzení žalovaný navrhl důkazy.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.5.2003 č.j. 66 C 8/2003-9 žalobu pro
zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Dospěl k závěru, že žaloba je nepřípustná, neboť směřuje proti usnesení
o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a o vrácení věci tomuto soudu k dalšímu
řízení, což je \"rozhodnutí svým charakterem procesní, nikoli meritorní (nebylo
v něm rozhodnuto o právech a povinnostech účastníků, která by byla
vymahatelná), a nejde proto o rozhodnutí ve věci samé\". Žalovaný navíc není k
žalobě pro zmatečnost subjektivně legitimován, neboť zrušením rozsudku
obvodního soudu mu nebyla způsobena žádná újma na jeho právech.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31.3.2004 č.j. 11
Cmo 273/2003-20 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se
závěry soudu prvního stupně a uvedl, že podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř.
(žalovaným označeným důvodem zmatečnosti) může účastník napadnout - za splnění
předpokladů v tomto ustanovení uvedených - pravomocný rozsudek nebo pravomocné
usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Věcí samou se
rozumí nárok, který byl předmětem řízení; v projednávané věci by byl
rozhodnutím ve věci samé rozsudek městského soudu, kterým by bylo žalobě o
uplatněném nároku vyhověno (původní zamítavý rozsudek obvodního soudu by musel
být změněn) nebo kterým by žalobě vyhověno nebylo (rozsudek obvodního soudu by
byl potvrzen). Rozhodnutí městského soudu napadené žalobou pro zmatečnost je
však rozhodnutím jen procesní povahy (napadený rozsudek obvodního soudu byl
zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení), ve věci samé nebylo
zatím pravomocně rozhodnuto a řízení o původně podané žalobě ve věci samé bude
pokračovat. Odvolací soud uzavřel, že zmatečnostní důvod podle ustanovení § 229
odst. 3 o.s.ř. není naplněn a že žaloba pro zmatečnost proti usnesení
odvolacího soudu, které není usnesením ve věci samé, proto není přípustná.
Námitku žalovaného, že v této věci nebyl obeslán k jednání, odvolací soud
odmítl s odůvodněním, že soud prvního stupně o zamítnutí žaloby pro zmatečnost
rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 235f o.s.ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítl, že
odvolací soud \"improvizovaně ve svém usnesení vysvětluje rozdíl mezi usnesením
ve věci samé a usnesením pouze procesní povahy\", že \"ale v občanském soudním
řádu je tento rozdíl jasně vytýčen např. v § 202, a je proto třeba držet se
textu zákona a jeho zákonného schématu, který je co do obsahu pojmu
vyčerpávající\". Dovolatel nesouhlasí s tím, že \"rozhodnutí odvolacího soudu,
kterým zrušil prvoinstanční rozhodnutí a věc vrátil tomuto soudu k novému
projednání a rozhodnutí, není pravomocným ukončením řízení, protože v řízení o
podané žalobě ve věci samé se bude pokračovat\", a namítá, že \"to odporuje §
159 odst. 1 o.s.ř., a analogicky ve vztahu k usnesení § 167 odst. 2 o.s.ř., kde
se uvádí, že doručený rozsudek (usnesení), který nelze napadnout odvoláním je v
právní moci\". Dovolatel se dále domnívá, \"že, pakliže mu bylo v původním
prvoinstančním rozhodnutí vyhověno, je ve svém nároku poškozen tím, že Městský
soud v Praze zrušil celé prvoinstanční rozhodnutí včetně výroku ve věci samé,
čímž dal soudu prvního stupně volnou ruku, že může rozhodnout ve věci zcela
nezávisle na svém původním rozhodnutí (tedy i opačným výrokem)\". Důvod pro
podání žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 3 o.s.ř. \"byl u žalovaného dán
\", neboť \"ústní jednání před Městským soudem v Praze proběhlo nezaviněně bez
jeho účasti, a došlo tak k porušení procesní rovnosti účastníků před soudem,
když druhému účastníkovi možnost účastnit se jednání odňata nebyla\". Navrhl,
aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez
nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že
dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný
prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst.1
písm.b), § 238a odst.2 a v § 237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost
[§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž
bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a
odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro
zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst.1
písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k
závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro
zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a
odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost.
Podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem
prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím
soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu tedy může
být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst.1
písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem
[238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení 238 odst.1 písm.a), § 238 odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé
po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní
otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a §
237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití
hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a
§ 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v
rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení § 229 odst.3 o.s.ř. účastník může žalobou pro zmatečnost
napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení,
kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení
nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Ze znění ustanovení § 229 odst.3 o.s.ř. bez pochybností vyplývá, že způsobilým
předmětem žaloby pro zmatečnost podané z důvodu uvedeného v tomto ustanovení je
buď pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení odvolacího
soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé.
Pojem \"věc sama\" je v právní teorii i v soudní praxi vykládán jednotně jako
věc, která je tím předmětem, pro něž se řízení vede; v řízení, v němž má být
rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení
žalobce a žalovaného, je za věc samu pokládán nárok uplatněný žalobou (§ 79
odst.1 o.s.ř.), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov.
například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.8.1997 sp. zn. 2 Cdon 484/97,
který byl uveřejněn pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).
V posuzovaném případě je \"věcí samou\" přivolení k výpovědi z nájmu bytu,
kterou dala žalobkyně žalovanému, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního
soudu pro Prahu 2 ze dne 13.11.1998 č.j. 13 C 98/97-158. Usnesení městského
soudu jako soudu odvolacího o zrušení tohoto rozsudku a o vrácení věci tomuto
soudu k dalšímu řízení, je rozhodnutím procesní povahy, které věcně neřeší
práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy ani rozhodnutím o
věci samé. Soudy obou stupňů tedy v souladu s ustálenou judikaturou soudů
dovodily, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení městského soudu nelze z
pohledu ustanovení § 229 odst.3 o.s.ř. považovat za usnesení, kterým bylo
rozhodnuto ve věci samé.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní
stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle
ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm. c)
o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se
mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218
písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť
žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a
žalobkyni v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. května 2006
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu