21 Cdo 2445/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně H. K., zastoupené advokátkou, proti žalovanému E. P., spol. s r. o., o 4.995,-Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. prosince 2002 sp.zn. 61 Ro 2108/2002, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 45/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2003 č.j. 21 Co 227/2003-26, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalovaný se žalobou pro zmatečnost podanou z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. b) o.s.ř. domáhal, aby byl zrušen platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13.12.2002, pod sp. zn. 61 Ro 2108/2002, kterým mu bylo uloženo, aby zaplatil žalobkyni na náhradě škody 4.995,- Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalobkyni za škodu neodpovídá, neboť vůči ní neporušil žádnou právní povinnost, není s ní v žádném smluvním ani jiném vztahu a nemá ani povinnost při prodeji zboží a jeho placení platební kartou kontrolovat shodu vzorového podpisu na platební kartě s podpisem kupujícího na pokladním bloku. Podle žalovaného \"nebyl vůbec důvod k vydání platebního rozkazu\", neboť ten lze vydat, jen vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených navrhovatelem, \"což si soud měl ověřit, a kdyby tak postupoval, dospěl by k závěru, že platební rozkaz vydat nelze, protože žalovaný za škodu vzniklou žalobkyni nenese odpovědnost, a proto neměl žalovaný dostatek pasivní legitimace k tomu, aby mohl být účastníkem daného řízení\".
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 19.5.2003 č.j. 40 C 45/2003-15 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nastává tehdy, jestliže soud řádně nezkoumal podmínky řízení (§ 103 o.s.ř.) a jednal s někým, kdo neměl způsobilost být účastníkem řízení z hlediska ustanovení § 19 o.s.ř. Žalovaný je obchodní společností a tedy právnickou osobou, která má způsobilost mít práva a povinnosti. Soud prvního stupně připustil, že žalovaný neměl v původním řízení pasivní věcnou legitimaci (nebyly dány z hlediska hmotného práva podmínky pro jeho odpovědnost za škodu), to však nemůže být důvodem zmatečnosti.
K odvolání účastníků (odvolání žalobkyně směřovalo pouze do výroku o náhradě nákladů řízení) Městský soud v Praze usnesením ze dne 2.9.2003 č.j. 21 Co 227/2003-26 usnesení soudu prvního stupně potvrdil \"ve znění, že žaloba pro zmatečnost platebního rozkazu ze dne 13.12.2002, sp. zn. 61 Ro 2108/2002, se zamítá\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dospěl k závěru, že právní závěr soudu prvního stupně je správný, neboť okolnost, že účastník řízení není ve sporu věcně legitimován (není nositelem práva nebo povinnosti, o které v řízení jde), nezpůsobuje zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. b) o.s.ř., a žalovaný měl možnost namítaný nedostatek odstranit v původním řízení (podáním odporu proti platebnímu rozkazu). Námitku žalobkyně, která se domáhala přiznání nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že vyjádření k žalobě, které bylo soudu prvního stupně doručeno až po jednání (jehož byla žalobkyně přítomna), při kterém bylo vyhlášeno usnesení, nelze považovat za náklad účelně vynaložený na bránění práva. Z těchto důvodů odvolací soud jako věcně správný potvrdil rovněž výrok o náhradě nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení podala žalobkyně dovolání. Namítá, že písemné vyjádření k žalobě, zpracované její zástupkyní, bylo soudu prvního stupně doručeno včas, v den jednání (dne 16.5.2003), a \"že je administrativním nedostatkem soudu, že nebylo před ústním jednáním založeno do spisu\". Důsledkem toho \"nebylo rozhodnuto o nákladech řízení, které by žalobkyni jinak náležely\". Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů ve výrocích o náhradě nákladů řízení a aby věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 o.s.ř., k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení) a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst.1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst.2 (§ 336n) a v § 338za odst.2 o.s.ř. (§ 238 a § 238a o.s.ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.1 písm.b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst.1 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. [§ 239 odst.3 o.s.ř.].
Žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Přípustnost dovolání proti tomuto rozhodnutí podle ustanovení § 237, § 238 a § 238a o.s.ř. není dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nevyplývá ani z ustanovení § 239 o.s.ř., protože nejde o případy v něm uvedené. Vzhledem k tomu, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2002 sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2004
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu