21 Cdo 2517/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu
JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce O. j. O., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) 1. P.
s.r.o., 2) TJ M. o.s., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti veřejné
dražby a o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 7 C
262/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
14. července 2006 č. j. 8 Co 302/2006-151, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího
řízení 4.800,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta
jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se žalobou (změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhal, aby
bylo určeno, že nedobrovolná dražba nemovitostí, a to \"objektu bydlení
postaveném na pozemku parc. č. 2530/151, pozemku parc.č. 2530/7 - ostatní
plocha - sportoviště o výměře 7.817 m2, pozemku parc.č. 2530/151 - zast. plocha
a nádvoří o výměře 1.181 m2, a pozemku parc.č. 2530/153 - zast. plocha a
nádvoří o výměře 1.004 m2, vše v k.ú. O. - předměstí\", konaná dne 2.10.2002
dražebníkem - žalovaným 1) a vydražených žalovaným 2) je neplatná, a že je
vlastníkem těchto nemovitostí. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se stal podle
dohody o vydání věci ze dne 28.4.2000 vlastníkem uvedených nemovitostí, které
byly zatíženy zástavním právem pro pohledávku ve výši 5.000.000,- Kč ve
prospěch zástavního věřitele A. P. a.s., vzniklým podle smlouvy o zřízení
zástavního práva k nemovitostem s vkladem zástavního práva do KN dne 14.8.1996.
Žalovaný 1) na základě smlouvy o provedení dražby provedl 2.10.2002
nedobrovolnou dražbu uvedených nemovitostí a vydražitelem se stal žalovaný 2).
Dražba byla podle názoru žalobce provedena v rozporu se zákonem, neboť zástavce
TJ S. M. O. při uzavření zástavní smlouvy ze dne 7.8.1996 nerespektoval
\"ustanovení § 2a zák.č. 247/1991 Sb.\" (v době, kdy byla smlouva uzavřena,
probíhal mezi žalobcem a zástavcem u soudu spor o uzavření dohody na vydání
věci), dražebník v rozporu s ustanovením § 39 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve
znění pozdějších předpisů) nedoručil žalobci upozornění o zamýšlené dražbě a
žalobce se nemohl zamýšlené dražbě účinně bránit, a dražba byla provedena na
jiném místě, než které bylo uvedeno v dražební vyhlášce ze dne 24.7.2002.
Protože je dražba \"absolutně neplatným právním úkonem\", je žalobce nadále
vlastníkem vydražených nemovitostí.
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 1.4.2005 č.j. 7 C 262/2002-84 žalobě
vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit
žalobci na náhradě nákladů řízení 10.300,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. M. Na
základě výsledků dokazování dospěl k závěru, že zástavní smlouva ze dne
7.8.1996, uzavřená mezi A. P., a.s. a T. j. S. M. O., je neplatná, neboť
zástavce dal nemovitosti do zástavy, ačkoliv s nimi byl povinen - s ohledem na
uplatněný restituční nárok - ve smyslu § 2a zákona č. 173/1990 Sb. (ve znění
pozdějších předpisů) nakládat s péčí řádného hospodáře, a že proto nemohla být
podkladem pro provedení veřejné nedobrovolné dražby. Soud prvního stupně dále
přihlédl k tomu, že \"žalovaný 1) neprokázal, že by žalobce obdržel písemné
upozornění o zamýšlené nedobrovolné dražbě, čímž byl \"zkrácen na svých právech
\", a že bylo nezákonně změněno místo konání dražby. Veřejná nedobrovolná
dražba konaná dne 2.10.2002 je proto ve smyslu § 48 odst.3 zákona č. 26/2000
Sb. (ve znění pozdějších předpisů) neplatná a žalobce je nadále vlastníkem
předmětných nemovitostí.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14.7.2006 č.j. 8
Co 302/2006-151 zastavil z důvodu zpětvzetí odvolání odvolací řízení ohledně
určení vlastnictví a ve výroku o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby
ze dne 2.10.2002 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl;
současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
před soudem prvního stupně a na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací
soud dovodil, že řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle
ustanovení § 48 odst. 3, 4 a 5 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších
předpisů) se musí zúčastnit (buď jako žalobci nebo žalovaní) navrhovatel
dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a
vydražitel; na straně žalovaného je třeba tyto účastníky považovat za
nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení § 91 odst. 2 o.s.ř. Protože žaloba
nebyla podána také proti navrhovateli veřejné nedobrovolné dražby F. D., nebylo
možné jí vyhovět.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá,
že výsledek řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby ze dne
2.10.2002 nemá vliv na \"postavení\" navrhovatele dražby, neboť se nijak
\"nedotýká jeho práv a oprávněných zájmů\", a že proto nemusel být účastníkem
tohoto řízení jako nerozlučný společník. Jedním ze základních předpokladů
konání veřejné nedobrovolné dražby byla \"existence zástavního práva, zřízeného
na základě zástavní smlouvy ze dne 7.8.1996\", a navrhovatel dražby jako
\"postupník ve vztahu k pohledávce ve výši 5.000.000,- Kč\" nebyl nositelem
\"žádného práva, jež by bylo v řízení o neplatnost dražby dotčeno\". Kdyby měl
být závěr odvolacího soudu o \"účastenství F. D. v tomto řízení správný\",
žalobce se domnívá, že \"řízení trpí vadou, která mohla mít za následek
nesprávné právní posouzení, že se jednalo o nedostatek podmínky řízení, který
bylo možno odstranit procesním návrhem na přistoupení dalšího účastníka, a že
nalézací soud měl žalobce v takovém případě vyzvat podle ust. § 43 o.s.ř. k
doplnění žaloby, což neučinil, a že nesplnil poučovací povinnost soudu podle
ust. § 5 o.s.ř.\". Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu
v napadené části a tomu odpovídající část rozsudku soudu prvního stupně zrušil
a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný 2) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. Ztotožnil se se
závěrem odvolacího soudu, že řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné
dražby podle ustanovení § 48 odst. 3,4 a 5 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění
pozdějších předpisů) se musí účastnit (buď jako žalobci nebo jako žalovaní)
navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby,
dražebník a vydražitel, a že žaloba musela být pro nedostatek pasivní věcné
legitimace zamítnuta.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po
zjištění, že dovolání žalobce proti pravomocnému rozsudku odvolacího
soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že proti
měnícímu výroku tohoto rozsudku je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. a) o.s.ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v napadené části ve
smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a
dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit - s ohledem na
to, že napadená veřejná nedobrovolná dražba byla provedena dne
2.10.2002 - podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona
č. 120/2001 Sb., tedy ve znění účinném do 31.12.2002 (dále jen \"zákona o
veřejných dražbách\").
Podle ustanovení § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách může dlužník,
zástavce, vlastník, je-li osobou odlišnou od zástavce, účastník dražby,
dražební věřitel nebo navrhovatel navrhnout u soudu, aby soud vyslovil
neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen
učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě
vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 36 odst. 1, 2 a 4, § 39
odst. 1 až 8, 10 a 12, § 40 odst. 1 a 2, § 43 odst. 1 až 3 nebo § 46 odst. 1
nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud vysloví v
takových případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti
nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška
vlastníkovi předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka
předmětu dražby, nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve
stanovené lhůtě zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání
dražby, zaniká.
Podle ustanovení § 48 odst. 4 zákona o veřejných dražbách může účastník dražby,
dražební věřitel nebo navrhovatel navrhnout u soudu, aby soud vyslovil
neplatnost dražby, nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 15 odst. 1 až 3, §
39, § 42, § 43 odst. 1 až 3, 5 až 7, § 44, § 47 odst. 1 až 12 a v § 49; soud
vysloví v takových případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti
nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška
vlastníkovi předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka
předmětu dražby, nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve
stanovené lhůtě zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání
dražby, zaniká.
Podle ustanovení § 48 odst. 5, věty první a druhé, zákona o veřejných dražbách,
jde-li o nedobrovolnou dražbu podle § 36 odst. 2, je dlužník, zástavce nebo
vlastník, je-li osobou odlišnou od zástavce, oprávněn požádat soud, aby
vyslovil neplatnost dražby, pokud nebyl navrhovatel oprávněn navrhnout
;provedení nedobrovolné dražby soud vysloví v takových případech neplatnost
dražby. Není-li právo uplatněno do 1 roku po udělení příklepu, zaniká.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí, jak
vyplývá z ustanovení § 2 písm. a) tohoto zákona, veřejné jednání, jehož účelem
je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za
stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které
bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při
veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby,
který učinil nejvyšší podání.
Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (tj. na vydražitele) nepřechází
vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě smlouvy, jak je tomu
například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o
převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické
osoby, ve znění pozdějších předpisů. Z ustanovení § 2 písm. a) zákona o
veřejných dražbách je totiž nepochybné, že titulem pro nabytí vlastnictví nebo
jiného práva k předmětu dražby vydražitelem je jiná právní skutečnost, a to
příklep licitátora. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby
přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že
uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 53 zákona o veřejných
dražbách). V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena,
dochází ke zmaření dražby [§ 2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a
vydražitel nenabývá k předmětu dražby vlastnické nebo jiné právo (§ 48 odst. 1
zákona o veřejných dražbách).
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází
na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby, jde-li o
neplatnou dražbu. Veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její
neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v
jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 48 zákona o veřejných dražbách, a
to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné
nedobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti
dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanoveních § 48 odst. 3, 4 a 5 zákona o
veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba,
která je k návrhu podle těchto ustanovení oprávněna (věcně legitimována), a
byla-li žaloba podána v těchto ustanoveních uvedených prekluzívních lhůtách.
Žaloba o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby není žalobou o určení,
zda tu právní vztah nebo právo je či není, ve smyslu ustanovení § 80 písm. c)
o. s. ř. Podání této žaloby má totiž oporu v ustanovení § 48 odst. 3, 4 a 5
zákona o veřejných dražbách a žalobu lze projednat, aniž by žalobce musel
tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení.
Oprávnění (věcnou legitimaci) k podání žaloby o určení neplatnosti veřejné
nedobrovolné dražby (tj. právo domáhat se vyslovení neplatnosti veřejné
nedobrovolné dražby) zákon poskytuje ve vztahu k důvodům neplatnosti vypočteným
v ustanovení § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách \"dlužníku, zástavci,
vlastníku, je-li osobou odlišnou od zástavce, účastníku dražby, dražebnímu
věřiteli a navrhovateli\", ohledně důvodů neplatnosti dražby uvedených v
ustanovení § 48 odst. 4 zákona o veřejných dražbách \"účastníku dražby,
dražebnímu věřiteli a navrhovateli\" a \"dlužníku, zástavci a vlastníku, je-li
osobou odlišnou od zástavce\", jestliže neplatnost nedobrovolné dražby
provedené podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona spočívá v důvodu uvedeném v
ustanovení § 48 odst. 5 tohoto zákona. Kdo je v řízení o této žalobě pasivně
věcně legitimován, však zákon o veřejných dražbách výslovně nestanoví.
Při úvaze, která z osob zúčastněných na veřejné nedobrovolné dražbě je v
řízení o neplatnost této dražby pasivně věcně legitimována, je třeba
přihlédnout k výše nastíněné právní povaze veřejné nedobrovolné dražby,
zmíněným předpokladům pro vyslovení její neplatnosti a důsledkům, které z
vyslovení neplatnosti dražby vyplývají pro právní vztahy těchto osob, jakož i k
tomu, že účinek rozhodnutí o žalobě - jak vyplývá především z povahy
neplatnosti dražby - se musí vztahovat na všechny, jejichž práv a povinností se
výsledek dražby týká, a že závěr o platnosti dražby musí pro všechny, jejichž
práv a povinností se týká, vyznít stejně. Uvedená hlediska vyžadují, aby se
řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby vždy zúčastnili její
navrhovatel, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a
vydražitel, popřípadě jejich právní nástupci, tedy všichni, jejichž práv a
povinností se rozhodnutí o žalobě o neplatnosti dražby (již ze samotné své
podstaty) týká (musí týkat), neboť musí být zajištěno, aby - protože rozhodnutí
o žalobě bude působit na jejich práva a povinnosti - mohli za řízení v zájmu
ochrany svých práv a oprávněných zájmů vykonávat ohledně žalobou napadené
dražby svá procesní práva, popřípadě plnit své procesní povinnosti a přispět
tak k dosažení účelu řízení (tj. rozhodnutí o žalobě v souladu s hmotným
právem), a aby vůči všem, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká,
byla otázka její neplatnosti vyřešena rozhodnutím soudu závazně (§ 159a odst. 1
a 4 o. s. ř.); práv a povinností navrhovatele dražby se výsledek řízení o
neplatnost veřejné nedobrovolné dražby nepochybně vždy dotýká už proto, že jde
o zástavního věřitele, který sleduje cestou veřejné nedobrovolné dražby
uspokojení své zajištěné pohledávky. Nepodala-li některá z těchto osob žalobu,
musí všechny vystupovat na žalované straně a mají za řízení postavení tzv.
nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.). Řízení o určení (vyslovení)
neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení § 48 odst.3, 4 a 5
zákona o veřejných dražbách se tedy - jak dovodila již ustálená judikatura
soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21
Cdo 569/2005, který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2006) - musí účastnit (buď jako žalobci nebo jako žalovaní)
navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby,
dražebník a vydražitel; na straně žalovaného je třeba tyto účastníky považovat
za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení § 91 odst.2 o.s.ř.. Odvolací soud
proto v souladu se zákonem dospěl k závěru, že žaloba o neplatnost veřejné
nedobrovolné dražby, kterou žalobce podal jen proti dražebníku a vydražiteli,
musela být pro nedostatek pasivní věcné legitimace zamítnuta.
Důvodná není ani námitka žalobce, že měl být poučen podle ustanovení § 5
o.s.ř. o tom, aby \"do řízení vstoupil další účastník - navrhovatel dražby,
jehož postavení účastníka vyplývá z předpisů hmotného práva, zákona č. 26/2000
Sb.\". Podle ustálené judikatury soudů poučení žalobce o tom, kdo by podle
hmotného práva měl být žalován, přesahuje poučovací povinnost soudů podle
ustanovení § 5 o.s.ř. a je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků (srov.
například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2001 sp. zn. 29 Cdo 2494/99,
uveřejněné pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003, a
nález Ústavního soudu České republiky ze dne 3.1.1996 sp. zn. I ÚS 56/95,
uveřejněný pod č. 2 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 5, roč.
1996 - I. díl).
Z uvedeného vyplývá že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího
soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce podle
ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému 2) náklady, které spočívají v
odměně za zastupování advokátem ve výši 4.500,- Kč [srov. § 8, § 10
odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001
Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce
náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve
znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004
Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 4.800,- Kč; náhrada za daň z přidané
hodnoty z této odměny a náhrad k nákladům řízení nepatří, neboť advokát, který
žalovaného 2) zastupoval, v rozporu s ustanovením § 14a vyhlášky č. 177/1996
Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č.
618/2004 Sb. a 276/2006 Sb. neprokázal, že by byl plátcem této daně. Protože
dovolání žalobce bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst.
5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalovanému 2)
tyto náklady nahradil. Žalobce je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši
4.800,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného 2) v tomto řízení
zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Žalovanému 1) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Dovolací soud proto
podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části
věty před středníkem o.s.ř. rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1)
nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu