21 Cdo 2587/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. B., proti žalované O., o odškodnění pracovního úrazu, za účasti Č. p., jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 205/95, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. července 2000 č. j. 16 Co 229/2000-164, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.432,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaná zaplatila na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti 158.896,- Kč s 23% úrokem z prodlení počítaným z částky 67.889,- Kč od 1. 7. 1999 do zaplacení. Žalobu odůvodnil nejprve tím, že v rámci odškodnění pracovního úrazu, který utrpěl dne 9. 1. 1986 jako zaměstnanec právního předchůdce žalované – S. z. R. v B., mu žalovaná (prostřednictvím p.) řádně vyplácela náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, avšak od 1. 10. 1993 v rozporu s ustanovením § 195 odst. 4 zák. práce výplatu náhrady s poukazem na „dovršení 60-ti let“ věku žalobce zastavila. Poté, co v průběhu řízení žalovaná výplatu náhrady za ztrátu na výdělku opět obnovila, žalobce odůvodňoval žalobu tím, že je mu náhrada poskytována v nesprávné výši, „krácená o daň z příjmu“, kterou pojišťovna odvedla F. ú., a proto požadoval za období od 1. 10. 1993 do 30. 9. 1998, kdy dosáhl věku 65 let, odpovídající doplatek včetně sumarizovaného úroku z prodlení za opožděnou výplatu náhrady.
Okresní soud ve Frýdku-Místku (poté, co žalobce vzal žalobu částečně zpět) rozsudkem ze dne 20. 3. 2000 č.j. 16 C 205/95-141 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 122.279,- Kč a 63.568,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1.2.2000 do zaplacení, „pro zaplacení částky 24.433,- Kč“ a „pro zaplacení úroků ve výši 13% z částky 63.568,- Kč za dobu od 1.2.2000“ žalobu zamítl a řízení „o zaplacení částky 7.863,- Kč s příslušenstvím“ zastavil; současně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení 38.262,- Kč a „České republice - na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku“ na nákladech řízení 1.500,- Kč a na soudním poplatku 4.892,- Kč s tím, že „pro zaplacení částky 300,- Kč se České republice náhrada nákladů řízení nepřiznává“. Soud prvního stupně přihlížeje k ustanovení § 7 odst. 2 zák. práce, podle kterého nikdo nesmí výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů zneužívat na újmu jiného účastníka pracovněprávního vztahu, dospěl k závěru, že opožděnou výplatou náhrady za ztrátu na výdělku došlo „k enormnímu nárůstu daně z příjmu a postupem žalované byl tak žalobce na svých příjmech z odškodnění pracovního úrazu poškozen“; žalobci proto přísluší požadovaných 63.568,- Kč, „ovšem pouze s 10% úrokem z prodlení“. Žalobci dále náleží i sumarizovaný úrok z prodlení ve výši 122.279,- Kč za období od 9. 7. 1995, neboť jeho „propočet provedený žalobcem v příloze není v rozporu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb.“ a žalobce má na něj „nárok podle ustanovení § 256 odst. 1,2 ZP“. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení ve výši 24.433,- Kč za období od 1. 10. 1993 do 8. 7. 1995 je však podle názoru soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 261 odst. 1 zák. práce „bezpečně“ promlčen.
Odvolání žalobce proti tomuto rozsudku Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 7. 2000 č.j. 16 Co 229/2000-164 podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) o.s ř. jako opožděné odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl po opakovaném bezvýsledném pokusu o doručení zástupkyni žalobce uložen na poště dne 28.4.2000 a ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. se považuje za doručený třetím dnem ode dne uložení, tj. vzhledem k ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř. dnem 2. 5. 2000. Protože posledním dnem lhůty k podání odvolání byl den 17. 5. 2000, a protože žalobce své podání podal až dne 26. 5. 2000, stalo se tak až po uplynutí odvolací lhůty uvedené v ustanovení § 204 odst. 1 věta první o.s.ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že „v období doručování dané zásilky“ se jeho právní zástupkyně v místě doručování rozsudku soudu prvního stupně nezdržovala, „a poté se nezdržovala ani v místě svého bydliště“. V této době zástupkyně žalobce „byla nepřítomna z důvodu pobytu mimo území ČR“, a proto si rozsudek soudu prvního stupně vyzvedla na poště později v rámci úložné lhůty. Protože k platnému doručení písemnosti, která má být doručena účastníku do vlastních rukou, nedojde podle ustanovení § 47 odst. 2 věta třetí o.s.ř, jestliže se v místě doručení nezdržoval v době doručování písemnosti, má žalobce za to, že lhůta k podání odvolání začala běžet až ode dne vyzvednutí zásilky na poště. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen “o.s.ř.” (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. a po doplnění dokazování k prokázání důvodu dovolání (§ 243a odst. 2 o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Postup soudu v občanském soudním řízení (včetně řízení odvolacího) je upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1 o.s.ř.) a aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§ 6 o.s.ř.). Součástí práva na soudní ochranu (§ 3 o.s.ř.) je právo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání a požadovat, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal. Aniž by zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí, je odvolací soud oprávněn a povinen odvolání odmítnout v případech, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) až c) o.s.ř.
Odvolání proti rozhodnutí soudu je podáno včas, bylo-li podáno do 15-ti dnů od jeho doručení (srov. § 204 odst. 1 větu první o.s.ř.).
Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou (srov. § 158 odst. 2 větu první o.s.ř.).
Podle ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do 3 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, z ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. vyplývá, že písemnost mu může být doručena uložením na poště nebo u orgánu obce jen tehdy, jestliže se v místě doručování zdržuje; z tohoto hlediska je rozhodný den, kdy se doručovatel poprvé pokusil adresátu písemnost doručit (kdy jej nezastihl) a kdy mu proto zanechal uvědomění, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení.
Podle ustanovení § 48 odst. 3 o.s.ř. písemnosti určené advokátu mohou být doručovány také advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli jím pověření přijímáním zásilek.
Z obsahu spisu vyplývá, že v dané věci žalobce zastupovala na základě plné moci ze dne 8. 8. 1995 JUDr. R. V., advokátka. Podle záznamů uvedených na doručence byla zásilka obsahující rozsudek Okresního soudu v Frýdku-Místku ze dne 20. 3. 2000 č.j. 16 C 205/95-141 doručována zástupkyni žalobce dne 26. 4. 2000 na adresu jejího sídla. Adresátka však nebyla v místě doručování zastižena, a proto ji doručovatel uvědomil, že jí zásilku přijde znovu doručit dne 27. 4. 2000. Protože ani dne 27. 4. 2000 nebyla zástupkyně žalobce v místě doručování zastižena, uložil následující den 28. 4. 2000 doručovatel zásilku na poště a adresátku o tom vyrozuměl; advokátka JUDr. R. V. si písemnost vyzvedla dne 12. 5. 2000.
Žalobce namítá, že rozsudek soudu prvního stupně mu (jeho zástupkyni) nebyl ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 věty třetí o.s.ř. doručen, neboť v době doručování (tj. dne 26. 4. 2000) se jeho zástupkyně „z důvodu pobytu mimo území ČR“ nezdržovala v místě doručování (tj. v místě sídla advokátní kanceláře).
Z výpovědi advokátky JUDr. R. V. bylo zjištěno, že byla dne 26. 4. 2000 s klientem na prohlídce nemovitostí v D. S. ve Slovenské republice. Z místa bydliště v R. p. R. jmenovaná vyjížděla dne 26. 4. 2000 vlastním osobním automobilem kolem 8. hodiny ráno a po vyřízení záležitostí na území Slovenské republiky se vrátila nazpět téhož dne okolo 18. hodiny večer.
Po zhodnocení těchto skutečností dovolací soud dospěl k závěru, že zástupkyně žalobce neprokázala své tvrzení, že v době doručování rozsudku soudu prvního stupně v rozhodný den, kdy se jí doručovatel poprvé pokusil písemnost doručit (kdy ji nezastihl a kdy jí proto zanechal uvědomění, že jí zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení), se v místě doručování nezdržovala. Běžnou nepřítomnost zástupkyně žalobce na adrese jejího sídla po dobu několika hodin totiž nelze považovat za okolnost, v důsledku níž by nebyly splněny předpoklady vyžadované ustanovením § 47 odst. 2 o.s.ř. pro uložení této písemnosti na poště a pro její doručení tímto náhradním způsobem.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné. Protože z obsahu spisu nevyplývá (a ani to dovolatel netvrdí), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly vedlejšímu účastníku náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jeho práva spočívají v náhradě prokázaných jízdních výdajů silničním motorovým vozidlem pověřeného zaměstnance z N. J. k dovolacímu jednání, které sestávají z částky 990,- Kč základní náhrady za 300 km jízdy (§ 7 odst. 1 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů, § 2 písm. b) vyhlášky č. 448/2000 Sb.) a z částky 442,- Kč náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty (19,8 l nafty v požadované ceně 22,30 Kč/1 platné v době použití vozidla - § 7 odst. 1 a 4 zákona č. 119/1992 Sb.). Protože dovolání žalobce bylo zamítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1, věty první o.s.ř. uložil, aby tyto náklady vedlejšímu účastníkovi nahradil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení účastníků bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů právo a žalované, která měla v dovolacím řízení plný úspěch a která by tak měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. § 142 odst. 1 větu první o.s.ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. listopadu 2001
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu