21 Cdo 2616,2230/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyň a) M. B., a b) H. P., proti žalovanému P. m. d. p., a. s., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp.zn. 12 C 548/91, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20.2.1992, č.j. 12 C 548/91-12, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3.9.1992, č.j. 13 Co 217/92-23, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21.10.1996, č.j. 13 Co 392/96-55, takto :
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 3.9.1992, č.j. 13 Co 217/92-23, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20.2.1992, č.j. 12 C 548/91-12, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovanému (dříve Dopravním podnikům města P.) byla uložena povinnost zaplatit žalobci JUDr. B. G., na náhradě škody 800,- Kč, zamítl žalobu na zaplacení dalších „50,- Kč s příslušenstvím“, odmítl odvolání žalobce proti usnesení (ze dne 20.2.1992), kterým byla vyloučena jeho žaloba na „zaplacení náhrady za dovolenou“ k samostatnému projednání, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 21.10.1996, č.j. 13 Co 392/96-55, odmítl odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21.5.1996, č.j. 12 C 548/91-49, kterým byla žalobci uložena povinnost, aby ve lhůtě 14 dnů „předložil soudu rozhodnutí o vyměření soudního poplatku z odvolání, tak jak mu ve věci 12 C 548/91 byly doručeny“.
Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20.2.1992, č.j. 12 C 548/91-12, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3.9.1992, č.j. 13 Co 217/92-23, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21.10.1996, č.j. 13 Co 392/96-55, podal žalobce JUDr. B. G., dovolání (datovaná dnem 22.10.1992 a dnem 2.1.1997).
Ohledně původně žalovaného Dopravních podniků města P., státní podnik, bylo v průběhu dovolacího řízení zjištěno, že byl ke dni 29.12.2001 na základě rozhodnutí zakladatele o zrušení státního podniku bez likvidace vymazán z obchodního rejstříku a zanikl. Zakladatel město P., na kterého byly podle rozhodnutí Ministerstva financí ČR o privatizaci majetku státního podniku Dopravní podniky města P., č.j. 41/81016/97, a podle schváleného privatizačního projektu č. 63692, bezúplatně převedeny závazky a pohledávky tohoto státního podniku, ve smyslu usnesení zastupitelstva č. 246/97 převedl smlouvou ze dne 14.8.1998 – mimo jiné – závazky s příslušenstvím vyplývající z pracovněprávních vztahů na P. městské dopravní podniky, a.s.; uvedená akciová společnost převzala práva a povinnosti, o něž v řízení jde, a stala se tak v tomto řízení procesním nástupcem zaniklého žalovaného státního podniku Dopravních podniků města P.
Za dovolacího řízení vyšlo dále najevo, že JUDr. B. G., po podání dovolání proti výše uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu a soudu prvního stupně dne 30.4.2002 zemřel a že jeho (závětními) dědičkami jsou podle pravomocného usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18.3.2004, sp.zn. 29 D 949/2002, ze dne 7.12.2004, sp.zn. 29 D 1418/2004, a ze dne 21.4., sp.zn. 29 D 413/2005, pozůstalé dcery M. B. a Mgr. H. P., každá jednou polovinou.
Nejvyšší soud ČR proto v dovolacím řízení pokračoval jako s procesními a právními nástupci na straně žalobce s Martinou Bouškovou a Mgr. H. P. a na straně žalovaného s P. městskými dopravními podniky, a. s. (§ 243c, § 107 odst. 1 a 3 o.s.ř., ve znění do 31.12.2000).
Žalobkyně M. B. a Mgr. H. P. (podáními ze dne 6.6.2005) vzaly dovolání (ze dne 22.10.1992 a ze dne 2.1.1997), která proti rozsudku Okresního soudu Plzeň- město ze dne 20.2.1992, č.j. 12 C 548/91-12, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3.9.1992, č.j. 13 Co 217/92-23, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21.10.1996, č.j. 13 Co 392/96-55, podal JUDr. B. G., v celém rozsahu zpět.
Protože dovolání byla vzata zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 4 věty druhé o.s.ř. (ve znění účinném do 31.12.2000 - srov. bod 17. Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dovolací řízení zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. (ve znění účinném do 31.12.2000), neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. prosince 2005
JUDr. Mojmír Putna, v.r.
předseda senátu