21 Cdo 2672/2004

21 Cdo 2672/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.

Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní

věci žalobců a) J. H., b) B. H. a c) V. V., všech zastoupených advokátem, proti

žalovaným 1) J. P. a.s., zastoupenému advokátem, 2) P. i., spol. s r.o. a 3)

Ing. J. Š., zastoupenému advokátkou, o určení neplatnosti veřejné dražby,

vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 6 C 372/2002, o dovolání

žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16.

ledna 2004 č.j. 6 Co 2473/2003-98, takto:

Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 24.

července 2003 č.j. 6 C 372/2002-75 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v

Písku k dalšímu řízení.

Žalobci se domáhali, aby bylo určeno, že je neplatná veřejná nedobrovolná

dražba konaná dne 18.1.2001 v P., jejímž předmětem byly nemovitosti ve

spoluvlastnictví žalobců, a to \"obytná budova a pozemek v ulici N. 31 v P.,

sestávající se z pozemkové parcely č. 11967 a stavby č.p. 437, zapsané na LV č.

7749 pro k.ú. P.\". Žalobu zdůvodnili zejména tím, že žalovaný 1) jako

navrhovatel dražby uzavřel dne 7.11.2000 se žalovaným 2) smlouvu o provedení

veřejné dražby k vymožení jeho pohledávky za žalobcem a) ve výši 1.282.609,70

Kč, která mu byla přiznána \"pravomocným a vykonatelným směnečným platebním

rozkazem\", a že při dražbě konané dne 18.1.2001 se vydražitelem nemovitostí

stal žalovaný 3). Žalobci mají za to, že uvedená dražba je neplatná, neboť

žalobce a) podnik, k němuž náleží vymáhaná pohledávka ze směnky, dne 7.1.1998

prodal obchodní společnosti S. spol. s r.o., v důsledku čehož se kupující stal

dlužníkem místo žalobce a). Vymáhaná pohledávka není ani zajištěna zástavním

právem, které by vázlo na předmětných nemovitostech; žalovaný 1) sice uzavřel

se žalobci dne 9.6.1997 zástavní smlouvu, avšak nebyla jí zajištěna vymáhaná

pohledávka, neboť \"závazek ze směnky je závazek bez kauzálního vztahu a nelze

proto doložit, že se jedná o tentýž závazek, který byl zajištěn zástavní

smlouvou ze dne 9.6.1997, když v této zástavní smlouvě není výslovně uvedeno,

že předmětná pohledávka je pohledávkou ze směnky\".

Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 24.7.2003 č.j. 6 C 372/2002-75 žalobu

zamítl a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na

náhradě nákladů řízení žalovanému 1) 10.225,- Kč a žalovanému 3) 10.150,- Kč a

že \"žalovaný 2) nemá právo na náhradu nákladů řízení\". Dospěl k závěru, že

nedobrovolnou veřejnou dražbu navrhl žalovaný 1) pro pohledávku přiznanou mu

vykonatelnými směnečnými platebními rozkazy v celkové výši 1.897.207,- Kč, že

zástavní smlouva sjednaná dne 9.6.1997 mezi žalobci a žalovaným 1) \"byla

uzavřena pro pohledávku ze smlouvy o vyrovnání závazků a pohledávek ze dne

4.9.1996 v celkové výši 3.076.087,90 Kč\" a že na základě smlouvy o prodeji

podniku ze dne 7.1.1998 přešel \"směnečný dluh ze všech předmětných směnek\" na

kupující společnost S. spol. s r.o. Vzhledem k tomu, že žalobce a) \"ručí za

splnění převáděných závazků\" a že prodej podniku nebyl žalovanému 1) jako

věřiteli žalobce a) nikým oznámen, proběhla veřejná nedobrovolná dražba dne

18.1.2001 v souladu se zákonem.

K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne

16.1.2004 č.j. 6 Co 2473/2003-98 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že

žalobě vyhověl, a rozhodl, že každému ze žalobců je povinen zaplatit na náhradě

nákladů řízení před soudy obou stupňů každý ze žalovaných po 2.425,50 Kč, vše k

rukám advokáta Mgr. Ing. V. L. Na základě skutkových zjištění soudu prvního

stupně dovodil, že při přechodu vymáhané pohledávky na základě smlouvy o

prodeji podniku ze dne 7.1.1998 přešlo na společnost S. spol. s r.o. \"i její

zajištění zástavním právem\", vzniklé podle zástavní smlouvy ze dne 9.6.1997. V

době dražby proto měl žalovaný 1) jako navrhovatel dražby vůči žalobci a)

\"pohledávku pouze z titulu ručení\", která však zástavním právem zajištěna

nebyla. Protože pohledávka žalovaného 1) za žalobcem a) nebyla \"v době podání

návrhu na provedení dražby zajištěna zástavním právem, nebyl žalobce a)

dlužníkem ve smyslu ustanovení § 36 odst.5 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných

dražbách (dále též jen \"zákona o veřejných dražbách), a žalovaný 1) zástavním

věřitelem ve smyslu ustanovení § 36 odst.3 zákona o veřejných dražbách. Veřejná

dražba konaná dne 18.1.2001 je podle § 48 odst.3 věty první zákona o veřejných

dražbách neplatná, neboť žalovaný 1) nebyl dražebním věřitelem ve smyslu

ustanovení § 36 odst.3 zákona o veřejných dražbách a nebyla tedy \"splněna

podmínka\" uvedená v § 36 odst.1 zákona o veřejných dražbách.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali všichni žalovaní včas dovolání.

Žalovaný 1) ve svém dovolání namítá, že za řízení před soudy nebyl řádně

proveden důkaz smlouvou o prodeji podniku ze dne 7.1.1998, neboť ji soudy ani

se všemi jejími přílohami neměly k dispozici. Podle názoru žalovaného 1) je

tato smlouva ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatná, neboť

\"jediným důvodem uzavření takové smlouvy bylo ztížit uspokojování věřitelů,

zejména žalovaného 1), a ztížit, případně znemožnit uspokojování jeho

pohledávek, které byly zajištěny zástavní smlouvou ke sporným nemovitostem\", a

smlouva proto \"odporuje zákonu a je v rozporu s dobrými mravy\". Společnost S.

spol. s r.o. v době uzavření smlouvy \"fakticky nevykazovala žádnou činnost\",

koupený podnik nikdy neprovozovala a ani nesplnila povinnosti podle ustanovení

§ 477 odst.4 obchodního zákoníku; žalovaný 1) je proto nadále věřitelem ze

směnek, z nichž pohledávky jsou zajištěny zástavním právem zřízeným podle

zástavní smlouvy ze dne 9.6.1997, a byl oprávněn navrhnout nedobrovolnou dražbu

podle ustanovení § 36 odst.1 zákona o veřejných dražbách. Žalovaný 1) navrhl,

aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k

dalšímu řízení.

Žalovaný 2) vytýká odvolacímu soudu, že své rozhodnutí založil na smlouvě o

prodeji podniku, aniž by měl k dispozici její přílohu č. 5 obsahující \"seznam

závazků z obchodního styku podle stavu ke dni 31.12.1997\". Pohledávka

žalovaného 1), která mu byla přisouzena vykonatelnými směnečnými platebními

rozkazy, byla zajištěna zástavním právem na nemovitostech prodaných v dražbě,

vzniklým na základě zástavní smlouvy ze dne 9.6.1997. Prodej podniku na základě

smlouvy ze dne 7.1.1998, který vzal odvolací soud \"bez dalšího dokazování za

prokázaný\", nebyl žalovanému 1) oznámen a ani nebyl do zahájení dražby

žalovanému 2) doložen; je tedy zřejmé, že ke dni konání dražby byl žalovaný 1)

dražebním věřitelem. Žalovaný 2) navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek

zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný 3) ve svém dovolání vytýká odvolacímu soudu, že neprovedl důkaz

smlouvou o prodeji podniku ze dne 7.1.1998 v souladu s ustanovením § 129

o.s.ř., a podotýká, že jej ani řádně provést nemohl, neboť \"tato smlouva nikdy

nebyla do soudního spisu založena jako kompletní smlouva, včetně veškerých

příloh\". Uvedená vada se projevila v tom, že odvolací soud považoval smlouvu

za platný právní úkon, ačkoliv \"svým obsahem odporuje zákonu a příčí se dobrým

mravům, protože jejím jediným smyslem bylo zkrátit věřitele žalobců a) a c),

resp. ztížit a znemožnit uspokojení pohledávek žalovaného 1) zajištěných

zástavní smlouvou k předmětným nemovitostem\", a navíc z přílohy č. 5 smlouvy

je zjevné, že se na pohledávky žalovaného 1) \"smlouva o prodeji podniku

nevztahovala\". Podle názoru žalovaného 3) proběhla veřejná dražba v souladu se

zákonem, neboť společnost S. spol. s r.o. - i kdyby platně podnik podle smlouvy

ze dne 7.1.1998 koupila - nesplnila svou oznamovací povinnost podle ustanovení

§ 477 odst.4 obchodního zákoníku, a proto \"nezbývá než nahlížet na žalobce a)

jako na dlužníka a postupovat podle ustanovení § 36 a násl. zákona č. 26/2000

Sb., a i z toho důvodu, že prodejem podniku se na zástavním právu zřízeném na

základě zástavní smlouvy ze dne 9.6.1997 nemohlo nic změnit a žalovaný 1) \"byl

a je\" zástavním věřitelem. Žalovaný 3) navrhl, aby dovolací soud napadený

rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že

dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou

osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a

že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a)

o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §

242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k

závěru, že dovolání je opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit - s ohledem na to, že

napadená veřejná dražba byla provedena dne 18.1.2001 - podle zákona č. 26/2000

Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném do 30.4.2001.

Podle ustanovení § 36 odst.1 zákona o veřejných dražbách je dražba nedobrovolná

dražba prováděná na návrh dražebního věřitele, jehož pohledávka je přiznána

vykonatelným soudním rozhodnutím, vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doložena

vykonatelným notářským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním

právním předpisem.

Podle ustanovení § 36 odst.3 zákona o veřejných dražbách jsou dražebními

věřiteli zástavní věřitelé, věřitelé, jejichž pohledávky jsou zajištěny

omezením převodu nemovitosti nebo zadržovacím právem, správce daně, správy

sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny provádějící veřejné zdravotní

pojištění, jejichž pohledávky se uspokojují v dražbě.

Nedobrovolnou dražbou se rozumí veřejná dražba, která se provádí proti vůli

vlastníka věci nebo jiného předmětu dražby uvedeného v ustanovení § 36 odst.4

zákona o veřejných dražbách za účelem uspokojení pohledávky zástavního věřitele

nebo jiného dražebního věřitele uvedeného v ustanovení § 36 odst.3 zákona o

veřejných dražbách. Z výše citovaných ustanovení mimo jiného vyplývá, že podle

ustanovení § 36 odst.1 zákona o veřejných dražbách smí být na návrh zástavního

věřitele provedena k uspokojení jeho zajištěné pohledávky dražba, jen jestliže

pohledávka je přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným

rozhodčím nálezem anebo notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti, tedy

rozhodnutími nebo listinou, které jsou způsobilým titulem pro soudní výkon

rozhodnutí.

I když v právních předpisech a v právní teorii bývá definováno rozličně,

nemohou být žádné pochybnosti o tom, že zástavní právo slouží k zajištění

pohledávky a jejího příslušenství a že poskytuje zástavnímu věřiteli oprávnění

domáhat se uspokojení zajištěné pohledávky, která nebyla řádně a včas splněna,

a jejího příslušenství z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy. S

přihlédnutím k uvedenému smyslu a účelu zástavního práva je třeba dovodit, že

pohledávka je zástavnímu věřiteli ve smyslu ustanovení § 36 odst.1 zákona o

veřejných dražbách přiznána tehdy, představuje-li vykonatelné rozhodnutí soudu,

vykonatelný rozhodčí nález nebo notářský zápis se svolením k vykonatelnosti

způsobilý právní prostředek k prodeji nebo jinému zpeněžení zástavy potřebnému

pro uspokojení (splnění) zajištěné pohledávky a jejího příslušenství z výtěžku

zpeněžení zástavy.

Bylo-li zástavní právo k zajištění pohledávky zřízeno v době od 1.1.1992 do

31.8.1998 a vznikl-li v této době také nárok zástavního věřitele na uspokojení

ze zástavy, řídí se - jak již dovodila judikatura soudů (srov. například

rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.11.1999 sp. zn. 31 Cdo 1181/99, který byl

uveřejněn pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, a

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.5.2002 sp. zn. 21 Cdo 1162/2001, které bylo

uveřejněno pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003) -

uspokojení zástavního věřitele i v době po 1.9.1998 ustanovením § 151f

občanského zákoníku ve znění účinném do 31.8.1998. Podle ustálené judikatury

soudů právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení ze zástavy podle

ustanovení § 151f odst.1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.8.1998 lze

vyjádřit jen jako jeho nárok na zaplacení zajištěné pohledávky (a jejího

příslušenství) s tím, že uspokojení pohledávky se oprávněný zástavní věřitel

může domáhat jen z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy (srov.

například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.12.1997 sp. zn. 2 Cdon 967/97,

které bylo uveřejněno pod č. 46 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek,

roč. 1998).

V případě, že nedobrovolnou dražbu navrhuje zástavní věřitel, kterému vznikl

nárok na uspokojení ze zástavy v době od 1.1.1992 do 31.8.1998 podle v té době

platného ustanovení § 151f odst.1 občanského zákoníku, jsou splněny podmínky k

provedení dražby podle ustanovení § 36 odst.1 zákona o veřejných dražbách

tehdy, jestliže mu vykonatelné soudní rozhodnutí, vykonatelný rozhodčí nález

nebo notářský zápis se svolením k vykonatelnosti přiznává vůči vlastníkům

(majitelům) zástavy (tj. zástavním dlužníkům) pohledávku \"s dodatkem\", že se

jejího uspokojení může domáhat z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy.

Výjimka z tohoto pravidla nastává jen tehdy, domáhá-li se zástavní věřitel

prodeje zástavy, která je ve vlastnictví (v majetku) dlužníka, jemuž bylo

vykonatelným rozhodnutím soudu, vykonatelným rozhodčím nálezem nebo notářským

zápisem se svolením k vykonatelnosti uloženo zajištěnou pohledávku (popřípadě

též její příslušenství) zaplatit bez zřetele k tomu, zda byla zajištěna

zástavním právem; za situace, kdy dlužník (tzv. osobní dlužník) je současně

zástavním dlužníkem, totiž rozhodnutí soudu nebo jiný výše uvedený titul pro

výkon rozhodnutí ukládající dlužníku splnit (zaplatit) pohledávku zástavního

věřitele přestavuje právní prostředek způsobilý postihnout veškerý majetek

dlužníka a tedy i zástavu, ohledně které zástavní věřitel navrhuje provedení

nedobrovolné dražby, a to samozřejmě za předpokladu, že zástavní věřitel také

své zástavní právo k předmětu dražby řádně doloží.

V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu věci zjištěno (správnost

zjištění soudů v tomto směru dovolatelé nezpochybňují), že k předmětu dražby

bylo zřízeno na základě zástavní smlouvy uzavřené mezi žalobci a žalovaným 1)

dne 9.6.1997 zástavní právo ve prospěch pohledávky žalovaného 1) ze smlouvy o

vyrovnání závazků a pohledávek ze dne 4.9.1996, v niž se žalobce a) zavázal

uhradit žalovanému 1) jeho \"pohledávky ze směnek\" v celkové výši 3.482.615,-

Kč v sedmi splátkách (poslední splatné dne 30.6.1998), že \"pohledávky ze směnek

\" bylo uloženo zaplatit pravomocnými a vykonatelnými směnečnými platebními

rozkazy pouze žalobci a) a že předmět dražby (v žalobě označený jako \"obytná

budova a pozemek v ulici N. 31 v P., sestávající se z pozemkové parcely č.

11967 a stavby č.p. 437, zapsané na LV č. 7749 pro k.ú. P.\") byl ve společném

jmění žalobců a) a b) co do jedné ideální poloviny a ve vlastnictví žalobkyně

c) co do druhé ideální poloviny.

Z uvedeného v první řadě vyplývá, že uspokojení vymáhané pohledávky žalovaného

1), kterému jako zástavnímu věřiteli vznikl nárok na uspokojení ze zástavy v

době před 1.9.1998, se i v době provedení dražby (tj. ke dni 18.1.2001) řídilo

ustanovením § 151f odst.1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.8.1998 a

že vykonatelnými rozhodnutími soudu (směnečnými platebními rozkazy) bylo

uloženo splnit vymáhanou pohledávku pouze žalobci a) jako dlužníku (tzv.

osobnímu dlužníku) žalovaného 1). Vzhledem k tomu, že vykonatelným soudním

rozhodnutím, vykonatelným rozhodčím nálezem a ani notářským zápisem se svolením

k vykonatelnosti nebylo (podle dosavadních poznatků) žalovanému 1) přiznáno

vůči zástavním dlužníkům (vlastníkům zástavy ze zástavního práva zřízeného

podle zástavní smlouvy ze dne 9.6.1997) ve smyslu ustanovení § 151f odst.1

občanského zákoníku ve znění účinném do 31.8.1998 právo na uspokojení

pohledávky z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy, mohl se žalovaný 1)

důvodně domáhat ve smyslu ustanovení § 36 odst.1 zákona o veřejných dražbách

(na základě pravomocných a vykonatelných směnečných platebních rozkazů)

provedení dražby jen vůči žalobci a) a jen ohledně jeho majetku, popřípadě za

podmínek vyplývajících z ustanovení § 143 odst.1 písm. b) a § 145 odst.3

občanského zákoníku též majetku patřícího do jeho společného jmění se žalobkyní

b), a to za předpokladu, že v době dražby skutečně byl (nepřestal být)

dlužníkem vymáhané pohledávky žalovaného 1); vůči zástavním dlužníkům tedy

nemohla být splněna podmínka pro provedení dražby uvedená v ustanovení § 36

odst.1 zákona o veřejných dražbách.

Podle ustanovení § 476 odst.1 obchodního zákoníku ve znění účinném do

31.12.2000 se smlouvou o prodeji podniku prodávající zavazuje převést na

kupujícího vlastnické právo k věcem, jiná práva a jiné majetkové hodnoty, jež

slouží provozování podniku, a kupující se zavazuje převzít závazky

prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu.

Podle ustanovení § 477 odst.1 obchodního zákoníku na kupujícího přecházejí

všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje.

Podle ustanovení § 477 odst.3 obchodního zákoníku se k přechodu závazku

nevyžaduje souhlas věřitele, prodávající však ručí za splnění převedených

závazků kupujícím.

Podle ustanovení § 477 odst.4 obchodního zákoníku je kupující povinen bez

zbytečného odkladu oznámit věřitelům převzetí závazků a prodávající dlužníkům

přechod pohledávek na kupujícího.

Byla-li uzavřena smlouva o prodeji podniku, přechází na kupujícího bez dalšího

(ex lege) všechna práva a všechny závazky, na které se prodej vztahuje. Podle

ustálené judikatury to platí také u závazků ze směnek nebo z jiných cenných

papírů, jsou-li součástí prodaného podniku (srov. například rozsudek Nejvyššího

soudu ze dne 30.10.2002 sp. zn. 29 Odo 314/2001, uveřejněný pod č. 62 ve Sbírce

soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003). Účinnost přechodu práv a závazků

není vázána ani na splnění oznamovací povinnosti uvedené v ustanovení § 477

odst.4 obchodního zákoníku; ten, kdo nesplnil svou oznamovací povinnost, však

odpovídá za škodu tím způsobenou (§ 373 obchodního zákoníku).

V případě, že vymáhaná \"pohledávka ze směnek\" patřila k podniku žalobců a) a

c), který měl být podle jejich tvrzení smlouvou ze dne 7.1.1998 prodán

společnosti S. spol. s r.o., přešel tento závazek spolu s podnikem na

kupujícího, i když nebyla splněna oznamovací povinnost uložená kupujícímu

ustanovením § 477 odst.4 obchodního zákoníku, a žalobce a) - došlo-li skutečně

k přechodu závazků podle ustanovení § 477 odst.1 obchodního zákoníku na

kupujícího - přestal být dlužníkem žalovaného 1), když rovněž povinnost

stanovená mu pravomocnými a vykonatelnými směnečnými platebními rozkazy přešla

na kupujícího; okolnost, zda jako jeden z prodávajících ručil za splnění

převedených závazků kupujícím (§ 477 odst.3 obchodního zákoníku), je přitom

nerozhodná, neboť nebyla vyjádřena vykonatelným soudním rozhodnutím,

vykonatelným rozhodčím nálezem nebo notářským zápisem se svolením k

vykonatelnosti a je tedy z pohledu ustanovení § 36 odst.1 zákona o veřejných

dražbách obsoletní. S přechodem závazků, na které se vztahoval prodej podniku,

nelze spojovat - jak to učinil odvolací soud - přechod zajištění pohledávky

žalovaného 1) zástavním právem na kupujícího; ve skutečnosti totiž přechodem

závazků na kupujícího se nic nemění na jejich zajištění, tedy ani na zajištění

\"směnečných pohledávek\" žalovaného 1) zástavním právem, zřízeným na základě

zástavní smlouvy ze dne 9.6.1997.

Odvolacímu soudu je třeba dále vytknout, že dospěl k závěru, že žalobci a) a

c) prodali podnik, jehož součástí byly vymáhané pohledávky žalovaného 1),

společnosti S. spol. s r.o., ačkoliv z důkazů provedených za řízení před soudy

takový závěr bez pochybností nevyplývá. Odvolací soud při zjišťování této

skutečnosti vyšel - jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozsudku - z tvrzení

žalobců a ze žalobci předložené neověřené fotokopie smlouvy o prodeji podniku

ze dne 7.1.1998. Při úvaze, zda takovým způsobem žalobci své tvrzení o prodeji

podniku také prokázali, totiž měl vzít rovněž v úvahu další okolnosti, které

vyšly za řízení najevo, zejména to, že šlo o prodej podniku, který nelze

doložit zápisem do obchodního rejstříku (srov. § 488 odst.1 obchodního

zákoníku), že žalobci ve svém dopisu ze dne 21.11.2000 adresovaném žalovanému

2), kterým požadovali upuštění od dražby, se o prodeji podniku vůbec nezmínili

(ačkoliv k němu mělo dojít již dne 7.1.1998), že kupující v rozporu s

ustanovením § 477 odst. 4 obchodního zákoníku neoznámil věřitelům převzetí

závazků prodávajících a že kupující je podle tvrzení žalovaných jen \"mrtvou

společností\" a koupený podnik nikdy nezačal provozovat. Za tohoto stavu věci

je nepochybné, že dosud provedenými důkazy nebylo (nemohlo být) tvrzení žalobců

o prodeji jejich podniku společnosti S. spol. s r.o. prokázáno; soudy proto

měly žalobce postupem podle § 118a odst.3 o.s.ř. vést k tomu, aby označili k

prokázaní tohoto svého tvrzení další důkazy a současně takové důkazy, které by

bez jakýchkoliv pochybností spolehlivě objasnily nejen to, zda opravdu došlo k

uzavření smlouvy o prodeji podniku, ale i okolnost, zda nešlo o úkon jen

předstíraný (simulovaný).

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud

České republiky jej proto zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem

o.s.ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí

i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto

rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Písku k dalšímu řízení (§ 243b odst.

3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci

rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale

znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za

středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. listopadu 2005

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu