U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Romanem Fialou v
právní věci žalobců a) J. M., b) D. M. a c) V. M., všech zastoupených JUDr.
Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní č. 222/5, proti žalovaným 1)
J. N. a 2) M. Š., oběma zastoupeným JUDr. Hanou Koudelovou, advokátkou se
sídlem v Hodoníně, Národní třída č. 349/71, o určení, že žalované nejsou
dědičkami po I. N., vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C
177/2010, o dovolání žalobců a), b) a c) proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 18. února 2016, č. j. 18 Co 250/2015-289, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobců proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 18.2.2016, č.j. 18 Co 250/2015-289, podle ustanovení § 243c
odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném
do 31.12.2013 [(dále jen „o.s.ř.“), který je třeba pro projednání dovolání a
pro rozhodnutí o něm i v současné době použít, neboť řízení bylo zahájeno přede
dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony)], odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který
je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (vznáší-li dovolatelé výhrady
proti hodnocení důkazů odvolacím soudem, zejména v otázce věrohodnosti svědků
závěti ze dne 18.12.2009 pořízené zůstavitelkou I. N., zemřelou dne 2.2.2010,
jakož i proti hodnocení výsledků znaleckých posudků o pravosti podpisu
zůstavitelky na této závěti odvolacím soudem, a tedy také proti správnosti jeho
skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem
rozhodující, dále vytýkají-li odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadou, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť „měl v odvolacím
řízení znovu provést důkazy, jichž se jeho odlišné hodnocení týkalo“, případně
„provést důkazy, jež již provedené důkazy zpochybňovaly“, přestože dovolatelé
přehlíží, že odvolací soud doplnil dokazování opakovaným výslechem svědků
závěti již při jednání před odvolacím soudem dne 4.4.2013, a vznáší-li k
posouzení otázku, „kterého z účastníků řízení stíhá důkazní břemeno ohledně
prokázání vlastnoručního podpisu zůstavitelky I. N., zemřelé dne 2.2.2010, na
allografní závěti“, ačkoliv pro rozhodnutí tohoto sporu nebylo určující
neunesení důkazního břemene, když k závěru o tom, že J. N. a M. N., zemřelý dne
22.7.2010, jsou dědici zůstavitelky ze závěti ze dne 18.12.2009, neboť
„zůstavitelka listinu datovanou 18.12.2009 podepsala“, a tedy „závěť datovaná
18.12.2009 je platná“, odvolací soud dospěl na základě skutkových zjištění
vyplývajících z výsledků dokazování a jejich správného právního posouzení), a v
dovolacím řízení tedy nelze pro uvedený nedostatek pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o.s.ř.).