21 Cdo 2759/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobců a) P. H., a b) J. H., obou zastoupených Alexandrem
Petričkem, advokátem se sídlem v Liberci 2, Chrastavská č. 188/27, proti
žalovaným 1) M. Š., a 2) S. Š., oběma zastoupeným JUDr. Rudolfem Vaňkem,
advokátem se sídlem v Liberci 3, Měsíčná č. 256/2, o 235.000,- Kč s
příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanými 1) a 2) proti
rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 9. 2009 č. j. 21 C 63/2009-46,
vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 21 C 63/2009, o dovolání žalobců
proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15.
března 2012 č. j. 35 Co 348/2011-117, takto:
Dovolání žalobců se odmítá.
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 10.9.2009 č.j. 21 C 63/2009-46 uložil
žalovaným, aby zaplatili žalobcům společně a nerozdílně 235.000,- Kč s
poplatkem z prodlení ve výši 0,25% denně z částky 20.000,- Kč od 1.1.2006 do
31.12.2006, z částky 140.000,- Kč od 1.1.2007 do 15.10.2007 a z částky
235.000,- Kč od 16.10.2007 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 60.451,-
Kč. Dospěl k závěru, že žalovaní jako nájemci bytu neuhradili žalobcům jako
pronajímatelům nájemné ve výši 10.000,- Kč měsíčně za období od 1.11.2005 do
17.10.2007 (za dobu 23,5 měsíců). Žalované 1) a 2) v řízení zastupoval asistent
soudce Mgr. J. U., který byl usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 5.
2009 č. j. 21 C 63/2009-43 ustanoven jejich opatrovníkem podle ustanovení § 29
odst. 3 občanského soudního řádu z důvodu jejich neznámého pobytu.
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní 1) a 2) žalobu pro zmatečnost z důvodu
uvedeného v ustanovení § 229 odst.1 písm.h) občanského soudního řádu. Žalobu
zdůvodnili zejména tím, že o napadeném rozsudku se dozvěděli začátkem září
2010, kdy žalovaná 2) nahlédla do spisu, neboť soudní exekutor, pověřený
provedením exekuce nařízené podle napadeného rozsudku, rozhodl dne 24.8.2010 o
provedení exekuce srážkou ze mzdy žalované 2) a žalovaná 2) o tom byla při
provedení srážky ze mzdy informována svým zaměstnavatelem. Uvedli, že soud jim
ustanovil opatrovníka podle ustanovení § 29 odst.3 občanského soudního řádu
nedůvodně, neboť jim doručoval písemnosti na adresu v L., H. č. 818/6, kde již
nebydleli, a neučinil vše pro zjištění adresy v L., P. č. 1082, kde dosud
bydlí. V době ustanovení opatrovníka žalovaní byli účastníky řízení ve věcech
vedených pod sp. zn. 16 C 260/2008, 20 C 171/2008 a 15 C 99/2007, v nichž je
zastupoval advokát JUDr. Rudolf Vaněk, u něhož měl soud možnost si zjistit
adresu skutečného pobytu žalovaných. Opatrovníkem byla navíc ustanovena osoba
"svým způsobem závislá na soudu", která byla za řízení zcela nečinná.
Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 22.4.2011 č.j. 21 C 63/2009-92 napadený
rozsudek zrušil. Dospěl k závěru, že "soud v době před ustanovením opatrovníka
žalovaným pátral po jejich pobytu důsledně (v centrální evidenci obyvatel, u
generálního ředitelství vězeňské služby, u úřadu práce, u okresní správy
sociálního zabezpečení, u Magistrátu města Liberce v živnostenském rejstříku a
u ČEZu), že přesto neučinil pokusy o doručení na další místa evidovaná
počítačem, ani na centrální evidenci obyvatel, a že žalovaní v jiném civilním
řízení byli soudu známi a bylo s nimi jednáno". I když je "na soud kladena
nepřiměřená zátěž při pátrání po pobytu účastníka, který se na úředně hlášené
adrese nezdržuje, neustále mění pobytová místa a nenahlásí svoji doručovací
(faktickou) adresu ani v oficiální centrální evidenci, ani u soudu", nebyly
podle názoru soudu prvního stupně splněny předpoklady pro ustanovení
opatrovníka žalovaným 1) a 2). Napadený rozsudek je tedy postižen zmatečností
uvedenou v ustanovení § 229 odst.1 písm.h) občanského soudního řádu.
K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením
ze dne 15.3.2012 č.j. 35 Co 348/2011-117 potvrdil usnesení soudu prvního
stupně. Nejprve dovodil, že ustanovit opatrovníka účastníku z důvodu jeho
neznámého pobytu lze pouze tehdy, jestliže byly vyčerpány dostupné prostředky
ke zjištění jeho pobytu, a že bylo v možnostech soudu prvního stupně zjistit
skutečný pobyt žalovaných. U okresního soudu totiž bylo vedeno řízení pod
sp.zn. 15 C 99/2007, v němž bylo ve shodné době doručováno oběma žalovaným na
adresu L., P. č. 1082, kde zásilku soudu dne 9.12.2008 žalovaná 2) osobně
převzala a žalovanému 1) byla zásilka uložena; oba žalovaní se účastnili dne
9.1.2009 soudního jednání a následně převzala žalovaná 2) další předvolání na
téže adrese dne 23.4.2009 a den poté, co bylo vydáno rozhodnutí o ustanovení
opatrovníka (6.5.2009), se žalovaný 1) účastnil soudního jednání. Protože bylo
"v objektivních možnostech" soudu zjistit, že skutečným pobytem žalovaných je
adresa v L., P. č. 1082, nebyly splněny předpoklady pro ustanovení opatrovníka
podle ustanovení § 29 odst. 3 občanského soudního řádu a je dán zmatečnostní
důvod uvedený v ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítli, že z
předchozích či souběžných soudních řízení, týkajících se obou žalovaných, nelze
dovodit, že by se žalovaní v době vydání napadeného rozsudku skutečně zdržovali
na adrese L., P. č. 1082; v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 260/2008 žalovaná
2) podala prostřednictví advokáta vyjádření, v němž je uvedena adresa
žalovaných v L., P. H. č. 818, v protokolu o jednání ze dne 23.5.2011 je
uvedeno, že žalovaný 1) bydlí v Ch., N. 1. M. č. 1 a teprve v odvolání byla
uvedena adresa L., P. 1082, v trestním řízení vedeném proti žalovanému 1) pod
sp. zn. 4 T 57/2010 je uvedena jeho adresa v L., P. H. č. 818, v řízení vedeném
pod sp.zn. 20 C 171/2008 byl návrh podáván dne 10.12.2008 s uvedením místa
pobytu obou žalovaných v L., P. H. č. 818, při jednání konaném dne 8.9.2009
bylo z výslechu žalovaných zjištěno, že žalovaný 1) je evidován na adrese L.,
P. H. č. 818/6 a zdržuje se na adrese L., P. č. 1082, a že žalovaná 2) je
evidována na adrese L., S. n. č. 121 a zdržuje se na adrese L., P. č. 1082, a
teprve v podání advokáta žalovaných ze dne 15.3.2011 je uvedena adresa L., P.
č. 1082. Dovolatelé jsou přesvědčeni, že "soud prvního stupně v původním řízení
21 C 63/2009 provedl všechny potřebné kroky k tomu, aby zjistil pobyt
žalovaných", a že žalovaní s vědomím toho, jak se co nejdéle a nejvíce vyhýbat
doručování obsílek, neustále a soustavně mění místa pobytu, a to jak fakticky,
tak i fiktivně, i s tvrzením, že žijí ve společné domácnosti, ač tomu tak
dlouhodobě není. Adresa L., P. č. 1082 "nevypovídá nic o faktickém pobytu
žalovaných v rozhodné době, jestliže tato skutečnost byla zjištěna až teprve v
řízení o žalobě pro zmatečnost, v rámci odvolacího řízení". Žalobci navrhli,
aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní navrhli, aby dovolací soud dovolání žalobců odmítl. Uvedli, že
dovolání není přípustné, neboť nevymezuje žádnou otázku zásadního významu,
pouze polemizuje s rozhodnutím odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) projednal dovolání podle zákona 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť
napadené usnesení bylo vydáno v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona
č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání
proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení),
a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. dospěl k závěru, že
dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1
písm. b), § 238a odst. 2 a v § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost
[§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo
jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a
odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž
bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě
pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst.
1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o
žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst. 1 písm.
b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobci dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost.
Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm.
b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem
prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím
soudem zrušeno. Dovolání žalobců proti usnesení odvolacího soudu tedy může být
přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst. 1
písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-
li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se
nepřihlíží [238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci
samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky,
které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a §
237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití
hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst.
2 a § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího
soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam
skutečně má.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k
tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými
vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před
soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí
předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve
veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na
to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu žalobou pro
zmatečnost může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně
nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení
byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu
nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření
nebyly splněny předpoklady.
Neučiní-li jiné opatření, soud může ustanovit opatrovníka (mimo jiné)
účastníku, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou
adresu v cizině (srov. § 29 odst.3 občanského soudního řádu). Ustanoví-li soud
z uvedených důvodů účastníku opatrovníka, ačkoliv k tomu nebyly splněny
předpoklady, jde - jak vyplývá z výše uvedeného - o zmatečnost podle ustanovení
§ 229 odst.1 písm.h) občanského soudního řádu, kterou je postiženo rozhodnutí
soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno a které
bylo vydáno v řízení, v němž účastníka zastupoval takto nezákonně ustanovený
opatrovník.
V projednávané věci byl žalovaným ustanoven opatrovník usnesením Okresního
soudu v Liberci ze dne 5.5.2009 č.j. 21 C 63/2009-43. Otázku, zda k ustanovení
opatrovníka žalovaným byly splněny zákonné předpoklady, je proto třeba i v
současné době posuzovat podle zákona 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů účinných do 30.6.2009 (dále jen "OSŘ").
Podle již ustálené judikatury soudů ustanovení opatrovníka účastníku z důvodu,
že není znám jeho pobyt, musí vždy předcházet šetření o tom, zda jsou splněny
předpoklady pro takové rozhodnutí a zda není na místě přijmout jiné opatření,
neboť také účastníku řízení, jehož pobyt není znám, musí být (srov. též § 2
OSŘ) zajištěna ochrana jeho práv a právem chráněných zájmů a je třeba dbát o
to, aby práv nebylo zneužíváno na úkor osob, jejichž pobyt není znám (srov.
např. rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 6.5.1970 sp. zn. 6 Cz 12/70, který
byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1971).
Předpoklady pro ustanovení opatrovníka nejsou splněny, jestliže soud před
vydáním rozhodnutí neprovedl odpovídající šetření o pobytu účastníka, jehož
pobyt není znám; toto šetření se provádí prostřednictvím orgánů obecních úřadů
v místě posledního bydliště účastníka, prostřednictvím orgánů na pracovištích,
kde byl účastník naposledy zaměstnán, výslechem příbuzných účastníka, vyžádáním
spisů od soudních i jiných orgánů, u nichž probíhalo řízení ve věci, jež se
týká účastníka (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.8.2001
sp. zn. 20 Cdo 2850/99, který byl uveřejněn pod č. 10 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).
V projednávané věci bylo zjištěno, že Okresní soud v Liberci při doručování
platebního rozkazu ze dne 28.3.2008 č.j. 50 Ro 2948/07-13 žalovaným zjišťoval v
červnu 2008 a opakovaně v srpnu 2008 z centrální evidence obyvatel, že žalovaný
1) má hlášen pobyt od roku 1981 na adrese v L. 1, H. č. 818/6, a žalovaná 2) od
3.11.1997 na adrese v L. 4 N. S. č. 121/1, v říjnu 2008 a opakovaně v březnu
2009, zda žalovaní se nacházejí ve výkonu trestu či vazby, v říjnu 2008, zda
jsou žalovaní vedeni u Úřadu práce v Liberci v evidenci uchazečů o zaměstnání,
u Okresní správy sociálního zabezpečení v Liberci, zda jsou žalovaní poživatelé
důchodu. Na základě tohoto šetření soud uvedený platební rozkaz dne 1.12.2008
zrušil. Okresní soud v Liberci dále pátral po žalovaných v březnu 2009 u
Magistrátu města Liberec, který mu sdělil, že žalovaný má bydliště a místo
podnikání na adrese v L. 1, H. č. 818/6, a žalovaná na adrese v L. 4, N. S. č.
121/1. Provedené pátrání nevedlo k účinnému doručování zásilek, a proto Okresní
soud v Liberci usnesením ze dne 5.5.2009 č.j. 21 C 63/2009-43 ustanovil oběma
žalovaným z důvodu jejich neznámého pobytu opatrovníka Mgr. J. U., asistenta
soudce Okresního soudu v Liberci. Ze spisu Okresního soudu v Liberci zn. 15 C
99/2007 bylo zjištěno, že žalovaní v této věci rovněž vystupovali jako
účastníci řízení, že k jednání nařízenému na 9.1.2009 byla žalovaná 2)
předvolána na adrese v L. 2, P. č. 1082, kde zásilku osobně převzala dne
9.12.2008, a že žalovanému 1) bylo předvolání doručováno na stejnou adresu,
avšak se vrátila "jako nevyzvednutá", přičemž jednání konaného dne 9.1.2009 se
oba žalovaní (jak je zřejmé z protokolu o jednání) zúčastnili. Předvolání na
další jednání, nařízené na den 23.4.2009, bylo rovněž žalované 2) doručeno, od
žalovaného 1) se zásilka soudu vrátila "jako nevyzvednutá", jednání se nicméně
zúčastnil.
Za uvedeného stavu věci lze souhlasit s odvolacím soudem v tom, že okresní soud
měl - dříve, než ustanovil žalovaným opatrovníka - možnost zjistit místo
skutečného pobytu žalovaných. Údaje o tom, kde se žalovaní zdržují, byly známy
okresnímu soudu již v době před vydáním rozhodnutí o ustanovení opatrovníka z
jeho činnosti (z jiných sporů nebo právních věcí) a nebylo potřebné je ani
dokazovat (srov. § 121 občanského soudního řádu). Předpoklady pro ustanovení
opatrovníka žalovaných z důvodu jejich neznámého pobytu tedy nebyly splněny,
byly-li žalovaní soudu známi z řízení v jiné věci, je jim ve shodné době v této
věci řádně doručováno a oni se osobně zúčastňují soudních jednání, a nevyužil-
li soud tyto poznatky také v projednávané věci ke zjištění místa jejich pobytu.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud věc rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou
soudů, nemůže mít napadené usnesení odvolacího soudu z hlediska této právní
otázky zásadní význam. Dovolání žalobců proti tomuto usnesení tedy není
přípustné ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237
odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců
podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném
rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151
odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2013
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu