21 Cdo 2911/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní
věci žalobce R. I., proti žalovanému Ing. L. G., o 424.200,- Kč s
příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost podané
žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. února 2002, č.j. 14
Co 438/99-49, a proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. května
1999, č.j. 4 C 1341/97-26, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C
1341/97, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.
května 2003, č.j. 14 Co 84/2003-14, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 18.5.1999, č.j. 4 C 1341/97-26, uložil
žalovanému povinnost zaplatit žalobci 340.000,- Kč; současně řízení „v části o
84.000,- Kč“ zastavil a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21.2.2002, č.j. 14 Co 438/99-19, uvedený
rozsudek soudu prvního stupně „v napadeném přisuzujícím výroku“ změnil tak, že
žalobu „na zaplacení částky 340.000,- Kč“ zamítl a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení.
Proti těmto rozsudkům podal žalobce u Okresního soudu v Břeclavi dne 27.8.2002
žalobu označenou jako žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost“.
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 7.1.2003, č.j. 10 C 1653/2002-6,
žalobu odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Vycházel ze závěru, že „při absenci vymezení, v jakém rozsahu se
napadají předchozí rozhodnutí, nelze tato rozhodnutí vůbec přezkoumávat“; že
„absence vylíčení některých rozhodujících skutečností a označení potřebných
důkazů brání projednání žaloby“.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16.5.2003, č.j. 14 Co 84/2003-14, usnesení
Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7.1.2003, č.j. 10 C 1653/2002-6, potvrdil a
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Uvedl, že „se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba neobsahuje
potřebné náležitosti návrhu na zahájení řízení“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že
„odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve věci samé nesprávně a v rozporu
s příslušným výkladem zákonných ustanovení potvrdil“; že „odvolací soud použil
ve svém usnesení nesprávně zákonná ustanovení, aby v neprospěch žalobce
usnesení soudu prvního stupně potvrdil“; že „toto jednání odvolacího soudu
chápe jako nedostatečný výklad práva, a proto má za to, že napadené usnesení má
ve věci samé po stránce právní zásadní význam“. Navrhl, aby Nejvyšší soud ČR
usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první
o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím
řízení pokračovat.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání
do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který
rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v
jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které
důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel
domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom,
v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá,
může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání;
nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 o.s.ř., běží
tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této
podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce
(§ 30 o.s.ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení,
kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 o.s.ř.). Je-li dovolání přípustné podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm.a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití
těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o.s.ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že
rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu
v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). K uplatnění dovolacího důvodu
ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v
dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a
odst. 2 a 3 o.s.ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že
odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých
důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel
popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je
dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje
nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z
dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř.
Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění
dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího
soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího
soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není
možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 větu první
o.s.ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí
odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu
dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů -
jak vyplývá z ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. - jen do uplynutí dovolací
lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí
odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné
zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání
- srov. § 241 o.s.ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení § 104
odst. 2 o.s.ř. soudem řádně vyzván (srov. § 241b odst. 2 o.s.ř.) k odstranění
uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne,
kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného
zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě
před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty,
soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k
doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho
žádosti rozhodnuto.
Marným uplynutím lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. se původně
odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl
uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po
uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení § 241b
odst. 1, § 209 a § 43 o.s.ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího
důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto
náležitost nemůže přihlížet. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen
obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze
pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto
náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 241b odst.3 o.s.ř.
doplněno, podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuto
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003 sp.zn. 29 Odo 108/2002,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21, ročník 2004).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že usnesení odvolacího soudu bylo
žalobci (tehdy nezastoupenému) doručeno dne 4.7.2003; že dovolání žalobce bylo
podáno osobně na podatelně Okresního soudu v Břeclavi dne 4.9.2003 a že již při
podání dovolání byla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení §
241 o.s.ř. (žalobce byl při podání dovolání zastoupen advokátem).
Dovolání žalobce však neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů usnesení
odvolacího soudu napadá; o dovolacích důvodech se v něm uvádí pouze to, že
„odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve věci samé nesprávně a v rozporu
s příslušným výkladem zákonných ustanovení potvrdil“; že „odvolací soud použil
ve svém usnesení nesprávně zákonná ustanovení, aby v neprospěch žalobce
usnesení soudu prvního stupně potvrdil“. Protože žalobce v dovolání nevylíčil
okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného usnesení odvolacího soudu a
které by mohly naplnit alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených
v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř., protože lhůta uvedená v ustanovení §
241b odst. 3 o.s.ř., během níž bylo možné dovolání o uvedení dovolacích důvodů
doplnit, již marně uplynula (v projednávané věci uplynutím dovolací lhůty dne
4.9.2003, a protože k podání žalobce ze dne 24.6.2004 (odevzdanému na poštu dne
22.6.2004) – z důvodů výše uvedených – nelze přihlížet, není již možné uvedený
nedostatek dovolání odstranit. Dovolacímu soudu, který je - jak již výše
uvedeno - vázán uplatněnými dovolacími důvody, tím žalobce zabránil, aby mohl
napadené usnesení odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho
správnosti) přezkoumat.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce - aniž by se mohl zabývat dalšími
okolnostmi - podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o.s.ř.
odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2008
JUDr. Roman Fiala, v.
r. předseda senátu