21 Cdo 2914/2010
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní
věci žalobce JUDr. Vlastimila Bureše, advokáta se sídlem v Mostech u
Jablunkova, Šance č. 13, jako správce konkursní podstaty úpadce P. M.,
podnikajícího pod názvem MECA, IČO 10604227, proti žalovaným 1) FAJRONT s.r.o.
se sídlem v Ostravě - Kunčičkách, Polní osada č. 39/515, IČO 25848615, a 2)
PCHOS, spol. s r.o. se sídlem ve Frýdku - Místku, Slezská č. 3201, IČO
00575534, zastoupenému JUDr. Štefanem Adamem, advokátem se sídlem v Kelči -
Neměticích č. 44, o nahrazení souhlasu s vydáním soudní úschovy, vedené u
Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 19 C 12/2008, o dovolání žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. února 2010 č.j. 56 Co
369/2009-108, takto:
I. Dovolání žalobce proti výroku rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen
rozsudek okresního soudu proti žalovanému 1), se odmítá.
II. Dovolání žalobce proti výroku rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen
rozsudek okresního soudu proti žalovanému 2), se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 10.12.2004 č.j. 46 Sd
82/2004-24, které nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dnem 14.1.2005,
byla přijata na návrh žalovaného 1) jako složitele do úschovy částka 21.479,-
Kč ve prospěch žalobce a žalovaného 2) jako příjemců. K odůvodnění svého návrhu
složitel uvedl, že je podle smlouvy ze dne 21.3.2002 uzavřené se žalovaným 2)
nájemcem "nebytových prostor objektu občanské vybavenosti" ve Frýdku - Místku,
Slezská č. 3201 a že za pronájem těchto prostor platí nájemné ve výši 21.479,-
Kč měsíčně splatných vždy do 10. dne příslušného měsíce. Dopisem ze dne
13.8.2004 žalobce vyrozuměl žalovaného 1) o tom, že nemovitost byla zahrnuta do
soupisu konkursní podstaty úpadce P. M., a vyzval ho k poukazování nájemného ve
prospěch konkursní podstaty. Protože žalovaný 2) soupis nemovitosti do
konkursní podstaty neuznává a požaduje placení nájemného, žalovaný 1) má
"důvodnou pochybnost, který z příjemců je jeho skutečným věřitelem". Složené
plnění představuje nájemné splatné ke dni 10.11.2004.
Podáním ze dne 11.4.2007 žalobce požádal o vydání úschovy do konkursní
podstaty. Okresní soud ve Frýdku - Místku usnesením ze dne 5.11.2007 č.j. 46 Sd
82/2004-60 žalobcově žádosti nevyhověl; dospěl k závěru, že k vydání úschovy
žalobci je třeba souhlasu obou žalovaných (složitele, neboť se jedná o úschovu
pro "neznámého věřitele", a druhého z příjemců) a že oba žalovaní s vydáním
předmětu úschovy žalobci nesouhlasí.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu ve Frýdku - Místku dne 10.1.2008
domáhal, aby byl nahrazen souhlas obou žalovaných s vydáním předmětu úschovy.
Žalobu zdůvodnil zejména tím, že "občanská vybavenost čp. 3201 s pozemkem p.č.
6802/132" byly podle jeho oznámení ze dne 13.8.2004 zapsány do soupisu
konkursní podstaty úpadce P. M. a že o žalobě žalovaného 2) na vyloučení
nemovitosti ze soupisu dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že
správce konkursní podstaty je i v průběhu sporu o vyloučení věci ze soupisu
majetku konkursní podstaty oprávněn věc "držet, užívat a používat její plody a
užitky (např. ji pronajímat a inkasovat nájemné)", má žalobce právo na předmět
úschovy.
Žalovaný 2) namítal, že žalobce ho sice dopisem ze dne 12.7.2004 ve smyslu
ustanovení § 27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání vyzval, aby jako zástavní
dlužník zaplatil do konkursní podstaty "zajištěné pohledávky nebo cenu
nemovitostí", a že žalobce mu dopisem ze dne 13.8.2004 oznámil zapsání
nemovitosti do soupisu konkursní podstaty, neboť žalovaný 2) ve lhůtě
"zajištěnou pohledávku" nevyplatil, avšak žalobcova výzva ze dne 12.7.2004
neobsahovala všechny stanovené náležitosti, když v ní chyběl údaj o ceně
nemovitostí, kterou by žalovaný 2) měl složit "na účet konkursní podstaty", a
nebyly v ní uvedeny "všechny úvěrové smlouvy s označením výše poskytnutého
úvěru uzavřené úpadcem P. M. a Komerční bankou a.s.". Nemovitosti tedy nebyly
zahrnuty do soupisu konkursní podstaty důvodně; žalobce proto učinil v dopise
ze dne 2.5.2006 novou výzvu podle ustanovení § 27 odst.5 zákona o konkursu a
vyrovnání a nemovitosti zahrnul do soupisu konkursní podstaty až v červnu 2006.
Nájemné splatné ke dni 10.11.2004 proto nemůže náležet do konkursní podstaty.
Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 26.6.2009 č.j. 19 C 12/2008-82
žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na
náhradě nákladů řízení 8.900,- Kč a že "ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1)
nemá ani jeden z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení". Z
provedených důkazů dovodil, že žalobce vyzval ve smyslu ustanovení § 27 odst.5
zákona o konkursu a vyrovnání žalovaného 2) ke složení plnění ve prospěch
konkursní podstaty dopisem ze dne 12.7.2004 a dopisem ze dne 2.5.2006; ve výzvě
ze dne 12.7.2004 však nebyla uvedena "částka, která má být zaplacena žalovaným
2) do konkursní podstaty k vyplacení zástavy", a byly v ní označeny "toliko dva
závazky ze dvou úvěrových smluv, které byly zajišťovány zástavním právem k
označené nemovitosti", a teprve ve výzvě ze dne 2.5.2006 byly uvedeny "všechny
tři závazky ze tří úvěrových smluv" úpadce a částka, která má být vyplacena ve
prospěch konkursní podstaty, a uzavřel, že nemovitosti byly pojaty do soupisu
konkursní podstaty na základě výzvy ze dne 12.7.2004 neoprávněně a nájemné
splatné ke dni 10.11.2004 nemůže patřit do konkursní podstaty úpadce. Žalobce
proto nemá na předmět úschovy právo.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23.2.2010 č.j. 56 Co
369/2009-108 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud
nejprve dovodil, že výzva podle ustanovení § 27 odst.5 zákona o konkursu a
vyrovnání musí obsahovat "údaje o tom, kdo ji činí a komu je určena, označení
úpadce, označení majetku, kterým ten, komu je výzva určena, zajišťuje
pohledávku věřitele vůči úpadci", označení zajišťované pohledávky, jakož i údaj
o tom, jakou částku má ten, komu je výzva určena, v zákonem stanovené
třicetidenní lhůtě zaplatit na úhradu zajištěné pohledávky nebo složit jako
obvyklou cenu majetku, kterým je pohledávka zajištěna, s poučením, že jinak
bude označený majetek po uplynutí lhůty sepsán do konkursní podstaty úpadce", a
zdůraznil, že teprve výzva ze dne 2.5.2006 obsahuje řádné označení pohledávek
"zajištěných předmětnými nemovitostmi" (výzva ze dne 12.7.2004 "se zmiňuje
pouze o úvěrech č. A2013 a A2461, přičemž tyto úvěry se mají týkat částky
5.599.263,47 Kč", a až výzva ze dne 2.5.2006 obsahuje "označení nejen úvěrů
A2013 a A2461, ale správně rovněž úvěr označený jako A2273") a že celková
dlužná částka 5.599.263,47 Kč je "součtem tří pohledávek plynoucích ze smlouvy
č. A2013 v částce 3.328.746,70 Kč, ze smlouvy č. A2273 v částce 1.076.870,94 Kč
a ze smlouvy č. A2461 v částce 1.193.645,83 Kč". Odvolací soud dospěl ke
shodnému závěru jako soud prvního stupně v tom, že předmětné nemovitosti byly
oprávněně pojaty do soupisu konkursní podstaty teprve na základě výzvy ze dne
2.5.2006 a že tedy žalobce nemá na předmět úschovy právo.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že výzva
ze dne 12.7.2004 nemůže být "neplatná" jen proto, že v ní "neuvedl z důvodu
chyby v psaní úvěr označený jako A2273", a zdůrazňuje, že v ní byla obsažena
správně celková výše všech tří zajištěných pohledávek v částce 5.599.263,47 Kč,
že žalovaný 2) proti této výzvě námitky nevznášel a že nemovitosti byly ze
soupisu konkursní podstaty vyloučeny jen proto, že žalovaný nakonec dne
6.2.2008 zaplatil částku 5.599.263,47 Kč ve prospěch konkursní podstaty.
Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný 2) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl. Uvedl, že teprve
výzva ze dne 2.5.2006 byla v souladu s požadavky ustanovení § 27 odst.5 zákona
o konkursu a vyrovnání a že částku 5.599.263,47 Kč vyplatil ve prospěch
konkursní podstaty až dne 6.2.2008 jen pro postoj žalobce, který ji dříve
odmítal převzít a který trval na tom, že předmětnou nemovitost zpeněží v rámci
konkursního řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. k tomu oprávněnou osobou (účastníkem
řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci
samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.
dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního
stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání
žalobce proti tomuto usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při
splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení § 568 věty první občanského zákoníku nemůže-li dlužník splnit
svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-
li dlužník důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná,
nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední
úschovy.
Podle ustanovení § 185d odst. 1 o.s.ř. předmět úschovy vydá soud příjemci na
jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce
uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu
je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu
úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků řízení a osoby, pro jejíž nesouhlas
s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen
tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.
Jiné osobě, než která je uvedena v ustanovení § 185d odst. 1 a 2 o.s.ř. (tj.
jiné osobě než složiteli nebo příjemci), žádající o vydání předmětu úschovy,
jej vydá soud jen se souhlasem složitele a příjemce (§ 185d odst. 3 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 185e o.s.ř. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy
odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto,
že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy
žadateli.
V projednávané věci složil žalovaný 1) částku 21.479,- Kč jako nájemné splatné
ke dni 10.11.2004 do úschovy soudu proto, že měl důvodné pochybnosti, kdo je
jeho věřitelem [zda je jeho věřitelem žalobce nebo žalovaný 2)].
Souhlasu složitele k vydání předmětu úschovy je - jak vyplývá z ustanovení §
185d odst.1 věty druhé a třetí a § 185d odst.3 o.s.ř. - třeba, jen jestliže
bylo plnění složeno pro neznámého věřitele nebo žádá-li o vydání předmětu
úschovy jiná osoba než příjemce. Bylo-li plnění složeno do soudní úschovy
proto, že složitel měl důvodné pochybnosti o tom, kdo je věřitelem, a žádá-li -
jak tomu bylo v projednávané věci - o vydání předmětu úschovy příjemce, souhlas
složitele se nevyžaduje (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 4.5.2010 sp. zn. 21 Cdo 293/2009).
Vzhledem k tomu, že k vydání předmětu úschovy žalobci není třeba souhlasu
žalovaného 1), nemohlo být již z tohoto důvodu vyhověno žalobě, kterou se
žalobce domáhal jeho nahrazení rozsudkem soudu. Ve vztahu mezi žalobcem a
žalovaným 1) tedy nemůže mít rozsudek odvolacího soudu již z tohoto důvodu po
právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce proti
rozsudku odvolacího soudu v části týkající se žalovaného 1) podle ustanovení §
243b odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno
(správnost zjištění soudů v tomto směru dovolatel nezpochybňuje), že podle
smlouvy o nájmu nebytových prostor, uzavřené mezi žalovaným 1) a žalovaným 2)
dne 21.3.2002, je žalovaný 1) nájemcem "nebytových prostor objektu občanské
vybavenosti" ve Frýdku - Místku, Slezská č. 3201 za nájemné ve výši 21.479,- Kč
měsíčně splatných vždy do 10. dne příslušného měsíce. Nemovitost byla dána do
zástavy k zajištění pohledávek za dlužníkem P. M., "plynoucích ze smlouvy č.
A2013 v částce 3.328.746,70 Kč, ze smlouvy č. A2273 v částce 1.076.870,94 Kč a
ze smlouvy č. A2461 v částce 1.193.645,83 Kč"; na majetek dlužníka P. M. byl
usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.2.2004 sp. zn. 13 K 11/2004
prohlášen konkurs.
Sepíše-li správce konkursní podstaty dlužníka do soupisu majetku konkursní
podstaty věc ve vlastnictví třetí osoby, kterou je zajištěna pohledávka vůči
úpadci (§ 27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání), je nájemce takto sepsané
věci nadále povinen - jak dovodila již ustálená judikatura soudů - platit
nájemné podle dříve uzavřené nájemní smlouvy správci konkursní podstaty; do
doby, než mu je skutečnost, že předmět nájmu byl zahrnut do soupisu majetku
konkursní podstaty, oznámena nebo správcem konkursní podstaty prokázána,
zprostí se povinnosti hradit nájemné i plněním ve prospěch pronajímatele (srov.
například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2007 sp. zn. 29 Odo 1478/2005,
který byl uveřejněn pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč.
2008).
Věc, která slouží k zajištění pohledávky vůči úpadci, správce konkursní
podstaty - jak vyplývá z ustanovení § 27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání -
zapíše do soupisu konkursní podstaty, jen jestliže její vlastník (nebo jiná
osoba, které věc patří) na výzvu správce konkursní podstaty do 30 dnů ve
prospěch konkursní podstaty nezaplatí zajištěnou pohledávku nebo nesloží cenu
věci. Předpokladem zákonnosti (oprávněnosti) zápisu věci sloužící k zajištění
pohledávky vůči úpadci do soupisu majetku konkursní podstaty je tedy řádná
výzva podle ustanovení § 27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání a její řádné
doručení všem osobám, jichž se týká (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 29.3.2006 sp. zn. 29 Odo 367/2006, který byl uveřejněn pod č. 167 v
časopise Soudní judikatura, roč. 2006); to samozřejmě platí za předpokladu, že
věc byla (po sepsání do konkursní podstaty) postupem podle ustanovení § 19
odst.2 zákona o konkursu a vyrovnání vyloučena ze soupisu majetku patřícího do
konkursní podstaty, neboť jinak se případné vady výzvy stávají obsoletní a
platí, že věc byla do soupisu pojata oprávněně (srov. usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 16.11.2005 sp. zn. 24 K 15/2004, které bylo uveřejněno pod č. 192
v časopise Soudní judikatura, roč. 2005).
Náležitosti, které musí obsahovat výzva správce konkursní podstaty učiněná
podle ustanovení § 27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání, zákon výslovně
neuvádí. Podle již ustálené judikatury soudů musí tato výzva obsahovat údaj o
tom, kdo ji činí, a komu je určena, označení úpadce, označení majetku, kterým
ten, komu je výzva určena, zajišťuje pohledávku věřitele vůči úpadci a označení
této pohledávky, jakož i to, jakou částku má ten, komu je výzva určena, v
zákonem stanovené třicetidenní lhůtě zaplatit na úhradu zajištěné pohledávky
nebo složit jako obvyklou cenu majetku, kterým je pohledávka zajištěna, s
poučením, že jinak bude označený majetek po uplynutí lhůty sepsán do konkursní
podstaty úpadce; požadavek, aby výzva obsahovala údaj o částce, která má být
zaplacena na úhradu zajištěné pohledávky, nebo o částce, která má být složena
jako obvyklá cena majetku, kterým je pohledávka zajištěna, se neuplatní,
jestliže správce konkursní podstaty prokáže, že si tento údaj nemohl opatřit
ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat
(srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.10.2004 sp. zn. 29 Odo
176/2004, který byl uveřejněn pod č. 72 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2005).
Žalobce (jako správce konkursní podstaty úpadce P. M.) adresoval žalovanému 2)
s poukazem na ustanovení § 27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání jednak výzvu
ze dne 12.7.2004, jednak výzvu ze dne 2.5.2006, a předmětné nemovitosti zahrnul
do soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty. Z tohoto soupisu byly
nakonec vyloučeny rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21.2.2008 č.j. 9
Cmo 332/2007-172, kterým byl změněn rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne
5.9.2006 č.j. 9 Cm 82/2004-101 a který nabyl (podle potvrzení ve spise) právní
moci dnem 25.3.2008; důvodem pro vyloučení ze soupisu byla skutečnost, že
žalovaný 2) v průběhu odvolacího řízení zaplatil žalobci částku 5.599.263,47
Kč, čímž došlo k zániku zástavního práva.
Z dopisů žalobce ze dne 12.7.2004 a ze dne 2.5.2006 vyplývá, že žalobce již ve
výzvě ze dne 12.7.2004 uvedl, že žalovaný 2) má zaplatit na úhradu pohledávek
zajištěných předmětnými nemovitostmi částku 5.599.263,47 Kč, uvedenou
pohledávku však dovozoval "ze smlouvy o úvěru č. A2013 a č. A2461", ačkoliv ve
skutečnosti ji zakládaly celkem tři smlouvy o úvěru "č. A2013, č. A2273 a č.
A2461", což uvedl na pravou míru ve výzvě ze dne 2.5.2006. Uvedenou skutečnost
žalobce vysvětluje chybou v psaní při vyhotovení výzvy ze dne 12.7.2004. Za
situace, kdy výzva ze dne 12.7.2004 zjevně nevyhovuje požadavkům na obsah,
který musí taková výzva mít, bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné
(určující) vyřešení otázky, jaký má vliv (případná) chyba v psaní ve vyhotovení
výzvy na její právní účinky. Vzhledem k tomu, že uvedená právní otázka dosud
nebyla judikaturou soudů v celém rozsahu vyřešena, představuje napadený
rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti
rozsudku odvolacího soudu ve výroku týkajícím se žalovaného 2) je přípustné
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu v této části ve smyslu ustanovení §
242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.),
Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Je nepochybné (a lidské činnosti vlastní), že ve vyhotovení listin (a při
jiných právních jednáních) dochází (může dojít) k pozměnění jejich obsahu
(oproti vůli jednajícího) v důsledku chyby v psaní nebo v počtech anebo jiné
zřejmé neprávnosti; nebylo by proto odpovídající, aby bylo z každé takové chyby
nebo nesprávnosti bez dalšího dovozováno, že je vždy bez právních účinků
listina (jiné právní jednání), která je jimi postižena. Chyba nebo jiná
nesprávnost může - na druhé straně - ovlivnit chování (jednání) toho, komu je
listina (jiné právní jednání) adresována, a nebylo by správné, aby nesl
následky pochybení, kterého se dopustil původce listiny (jiného právního
jednání). Ve snaze nalézt vyvážené řešení následků chyb a jiných zřejmých
nesprávností je pokládán za odpovídající závěr, že případné chyby v psaní nebo
počtech anebo jiné zřejmé nesprávnosti ve vyhotovení listin (a při jiných
právních jednáních) nemají žádné právní následky, je-li jejich obsah (význam)
navzdory chybám nebo jiným zřejmým nesprávnostem nepochybný (ve vztahu k
právním úkonům srov. též § 37 odst.3 občanského zákoníku).
Uvedenými pohledy je třeba podle názoru dovolacího soudu pohlížet na
náležitosti žalobcovy výzvy ze dne 12.7.2004. Žalobce v ní uvedl správně, jakou
částku má žalovaný 2) v zákonem stanovené třicetidenní lhůtě zaplatit na úhradu
pohledávek zajištěných předmětnými nemovitostmi, na druhé straně ovšem
zaplacení částky 5.599.263,47 Kč bylo dovozováno ze dvou smluv o úvěru ("č.
A2013 a č. 2461"), ačkoliv ve skutečnosti pocházela z celkem tří smluv o úvěru
("č. A2013, č. A2273 a č. A2461"). I kdyby to způsobila chyba v psaní ve
vyhotovení dopisu ze dne 12.7.2004, musí být vzato za určující, že v důsledku
toho nemohl žalovaný 2) poznat správnou náležitost výzvy a že tedy v důsledku
takové chyby nebyl obsah (význam) dopisu ze dne 12.7.2004 nepochybný.
Skutečnosti odpovídající obsah výzvy učiněné podle § 27 odst.5 zákona o
konkursu na vyrovnání mohl žalovaný 2) seznat až posléze, nejpozději z dopisu
ze dne 2.5.2006.
Nejvyšší soud ČR z uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalobcova výzva ze dne
12.7.2004 nebyla způsobilým podkladem pro zápis předmětných nemovitostí do
soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce P. M. a že z ní proto
nelze dovozovat povinnost žalovaného 1) zaplatit nájemné splatné ke dni
10.11.2004 ve prospěch konkursní podstaty.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je v části týkající se
žalovaného 2) z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný. Protože nebylo
zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl v
části týkající se žalovaného 2) postižen vadou uvedenou v ustanovení § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České
republiky dovolání žalobce ve vztahu k žalovanému 2) podle ustanovení § 243b
odst. 2, části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst.5 věty
první, § 224 odst.1 a § 151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť
žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a
žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. srpna 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu