U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Družstvo LIBAGRO se sídlem v Líbeznici, Družstevní č. 72, IČO 00107026, zastoupeného JUDr. Karlem Matějkou, advokátem se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Legerova č. 1830/44, proti žalovanému CARDI, spol. s r. o. se sídlem v Praze 8, Lindavská č. 781, IČO 44265638, zastoupenému JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Vyšehradská č. 421/21, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 16. května 2008 č. j. 19 C 102/2006-95 a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. prosince 2008 č. j. 22 Co 457/2008-139, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Co 457/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. února 2013 č. j. 4 Co 164/2012-273 ve znění usnesení ze dne 2. dubna 2013 č. j. 4 Co 164/2012-283, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Karla Matějky, advokáta se sídlem v v Praze 2 – Novém Městě, Legerova č. 1830/44.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2013 č. j. 4 Co 164/2012-273 ve znění usnesení ze dne 2. 4. 2013 č. j. 4 Co 164/2012-283 není ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2012 č. j. 22 Co 457/2008-241 ve výrocích o zamítnutí žaloby pro zmatečnost, přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (ke zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. spatřované dovolatelem v odnětí možnosti vyjádřit se k provedeným důkazům srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001 sp. zn. 32 Cdo 56/99, publikované pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a ke zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. spočívající podle dovolatele v nevydání rozhodnutí o vzájemné žalobě srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996 sp. zn. 2 Cdon 539/96, publikované pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998) a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení není dovolání proti usnesení odvolacího soudu přípustné, neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč [§ 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2013
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu