21 Cdo 2948/2025-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce P. R., o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2023, č. j. 79 Nc 3003/2023-7, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. července 2023, č. j. 3 Co 45/2023-13, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Nc 3015/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2025, č. j. 5 Co 54/2025-9, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. května 2025, č. j. 79 Nc 3015/2025-4, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. května 2025, č. j. 79 Nc 3015/2025-4, se zastavuje. II. Dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2025, č. j. 5 Co 54/2025-9, se odmítá. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. IV. Žalobce je povinen do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatit České republice – Krajskému soudu v Praze soudní poplatek za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2025, č. j. 5 Co 54/2025-9, ve výši 4 000 Kč.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 5. 2025, č. j. 79 Nc 3015/2025-4, rozhodl, že žalobci se pro řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2023, č. j. 79 Nc 3003/2023-7, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 2023, č. j. 3 Co 45/2023-13, nepřiznává osvobození od soudních poplatků. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 7. 2025, č. j. 5 Co 54/2025-9, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2025, č. j. 79 Nc 3015/2025-4, potvrdil.
Usnesením ze dne 5. 8. 2025, č. j. 79 Nc 3015/2025-19 (potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2025, č. j. 5 Co 98/2025-26), Krajský soud v Praze řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2023, č. j. 79 Nc 3003/2023-7, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 2023, č. j. 3 Co 45/2023-13, zastavil pro nezaplacení soudního poplatku a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1.
7. 2025, č. j. 5 Co 54/2025-9, a jím potvrzenému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2025, č. j. 79 Nc 3015/2025-4, podal žalobce (nezastoupený advokátem) dovolání. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i usnesení soudu prvního stupně. Opravným prostředkem sloužícím k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (srov. § 201 o.
s. ř.). Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243b o. s. ř. zastavil řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2025, č. j. 79 Nc 3015/2025-4 (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.
8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003,
sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.). Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od
soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2025, č. j. 5 Co 54/2025-9, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalobci, tak není přípustné a Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Žalobce sice nesplnil podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), vzhledem k ustanovení § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení. S ohledem na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř.
nebylo
ani rozhodováno o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků uplatněné v dovolání, neboť osvobození dovolatele od soudního poplatku za dovolání zde nepřichází v úvahu (srov. § 11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o soudních poplatcích“), a žalobci byla uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. i) a § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích]; výše poplatku vyplývá z položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 12. 2025
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu